R47 R47 komentáře u knih

☰ menu

Vraťte se do nebe Vraťte se do nebe Greg Bear

Žánr se přesunul k čiré space opeře, ke konci možná až k hororu. Předností Grega Beara je, že je totálně nepředvídatelný. Na druhou stranu mám pocit, že se v té knize vlastně mohlo stát úplně cokoli. Žádné zákony tu neplatí, vlastně už ani ty fyzikální. Nejslabší díl z celé série, protože je nejvíc "snový", halucinogenní, telepatický a psychopatický.

22.03.2023 3 z 5


Smrtící titan Smrtící titan Greg Bear

Bohužel to dost ztratilo drive. Víc než polovinu knihy se jen vysvětluje děj knihy předchozí. Hlavní hrdinové se vrací na Mars, kde se nic nového nestane. Titan obsahuje zhruba jen třetinu knihy a až na pár zajímavých výmyslů (báze/továrny, skafandry propojené s tělem kosmoňáka/hostitele), nic nového nepřináší. "Šokující" odhalení by se hodilo spíš do knih Terryho Pratchetta.

22.03.2023 3 z 5


Blázni z Hepteridy Blázni z Hepteridy Ludvík Souček

Další výborný Součkův kompilát "dänikenovských" teorií, okořeněný podobně jako jeho Cesta slepých ptáků odkazy na Julese Verna (a na Cyrana z Bergeracu). Ačkoli příběhově mi Cesta slepých ptáků sedla víc, tohle mi sedlo víc stylisticky.

15.03.2023 4 z 5


Hu! Povídky Dědka Čucháka Hu! Povídky Dědka Čucháka Ondřej Neff

Skvělá žánrovka. Možná až moc detektivní, ale prostě je ta dvojice výborně vymyšlená, autorův jazyk je nezaměnitelný a i trocha nostalgie.

10.03.2023 4 z 5


Milan Baroš: Opravdová legenda Milan Baroš: Opravdová legenda Jiří Vojkovský

Jako kdyby to napsal gymnazián. Stylisticky zaručeně nejhorší životopis, který jsem četl. Trumfne i Adama Ondru: lezce tělem i duší.

10.03.2023 2 z 5


Váleční psi Váleční psi Greg Bear

Takhle si představuju skvělou military sci-fi. Nelítá se tu mezi hvězdami, takže to není hvězdná pěchota. Naštěstí. Ani se nepoužívají ruční atomovky. Ale bakteriální zbraně a shazování komet. Bear skvěle vymýšlí, jak by pěchota mohla fungovat v prostředí Marsu, a jak jsem u něj po přečtení Hudby krve a Eonu zvyklý, do poslední chvíle netuším, kam mě příběh zavede. Vyprávění vyniká i stylově, svou stavbou, způsobem vyprávění. A i když je dění místy nepřehledné, určitě mě dostatečně navnadilo na další díl. Spousta otázek...

AKTUALIAZCE PO DOČTENÍ CELÉ SÉRIE
Při čtení jsem si několikrát vzpomněl na autorův Eon: kosmonauti se zbraněmi, mimozemské artefakty, zprvu jasný hardcore sci-fi děj se přesouvá k něčemu více snovému, těžko pochopitelnému. I tady se autor přesouvá od hard sci-fi prvního a částečně druhého dílu, ke space opeře, aby skončil hororově. To, co mě fascinovalo a bavilo u prvního dílu se časem vytrácí. Třetí díl už je prakticky nepochopitelný a postrádá všechna pravidla a zákony. I ty fyzikální. Těžko říct, nakolik tomu napomáhá překlad. Originál neznám, ale třeba se tu píše, že si hlavní hrdina krátil čas čtením Tolkiena a Le Guina. Tolik teda asi k odbornosti překladatelky nebo případných korektorů a odpovědných editorů (o pověsti vydavatelství Classic nemluvě). Poznámka na okraj: zajímavě si s proměnou žánru zahrávají i obálky knih. První vůbec neodpovídá obsahu, podle obálky jde o čistou military, vůbec vám z ní nedojde, že se to celé odehrává na Marsu, druhá obálka je fantastická a třetí úplně pulpová, i když obsah zase ne. Bůhví co vydavatele motivovalo.

10.03.2023 4 z 5


Spát v moři hvězd. Kniha II. Spát v moři hvězd. Kniha II. Christopher Paolini

(SPOILER) Hrůza. Všechny nešvary prvního dílu se ještě prohloubily. Opravdu každá postava tam brečí do náruče hlavní hrdinky, která se jí chápavě ujímá. Tragédie. A tragédie je to i stylisticky. Objevují se tam neskutečné bláboly typu: "Úsměv se stával její nejoblíbenější emocí." Nebo: "Oba protivníci čekali na chybu toho druhého, ale žádný z nich ji nechtěl udělat." WTF? Ta kniha je taky neskutečně patetická a strašně se bere vážně, i když je to obyčejná marvellovka. Možná jako film by to fungovalo víc. Jo a taky se tam drtí kosti v chapadlech (sic!), nemluvě o tom, že tam po sobě postavy střílí raketovým motorem a na to, aby se udržely na místě, když ten zapnutý raketový motor běží, jim stačí držet se právě tím chapadlem. Asi proto, že v něm jsou ty kosti, je tak silný... A ten závěr, kdy zlo (které pramení z nás) je přemoženo jeho pochopením, to je tak na úrovni young adult literatury (styl Čaroděj Zeměmoří). A tomu odpovídá i pohádkový závěr, kdy hlavní hrdinka rozdává dárky jako dvanáct měsíčků svejm Maruškám... Postupně se rozpadá celý koncept knihy. To, co na začátku vypadalo promyšleně, dostává díry. Proč se vůbec vede ta válka normálníma zbraněma a střílí se osoba proti osobě. To fakt nechápu... Líbilo se mi, jak autor ten svět propracovává postupně. Třeba ty nové sociální skupiny, které rozkreslil až později. Trochu mi to připomínalo Metro. Jenže nakonec to bylo prostě takové k ničemu. Všechno to vyšumělo. Skvělý začátek, ale až v půlce první knihy to ztratilo a závěr to bohužel pro mě nezachránil.

27.02.2023 2 z 5


Spát v moři hvězd. Kniha I. Spát v moři hvězd. Kniha I. Christopher Paolini

Autorovu sérii Odkaz Dračích jezdců jsem odložil. Tohle mě ze začátku bavilo tou úmyslnou variací Vetřelce, zahráváním si s očekáváním čtenáře a nečekaným dějovým zvratem, kdy se ukázalo, že nepůjde jen o jednoho aliena. Nakonec těch zvratů ale bylo na mě moc a ze sympatické sci-fi se stala venomská marvellovka, kde tlupy podivných bezejmených bestií vede jeden zlou, kterého je potřeba zabít a bude klid a pomoc k tomu má kouzelná modrá hůl. To jako fakt. Taky hlavní hrdinka se postupně stává víc a víc nesympatickou. Hlavně tím, jak jí autor vykresluje jako dokonale empatickou osobu, která z každého dostane jeho bolístku a nakonec ho ještě okouzlí. S každou další stránkou se to četlo hůř a hůř. Pokračování ale dám.

27.02.2023 3 z 5


Kallocain Kallocain Karin Boye

Věřím, že v těch 40. letech, kdy to původně vyšlo, to muselo zapůsobit neskutečně. Ale po těch letech to stejně neskutečně zestárlo a není to k učtení. Na to, aby to bylo stejně "zábavné" jako Verneovo Ocelové město je to málo dobrodružné. Na to, aby to bylo stejně sugestivní jako Orwellovo 1984 (které vyšlo až o 8 let později a jsou tam určitě styčné plochy), je to málo vtahující a míň souzníte s hlavním hrdinou. Na Huyleyho Konec civilizace je to málo vizionářské a na Příběh služebnice je to ploché. Fakt to asi nejvíc působí jako chabá kombinace toho Ocelového města s Orwellem. Ale berte moje hodnocení s rezervou, zvlášť jste-li žena. V komentářích není žádné negativní hodnocení od ženy. Všechna negativní hodnocení napsali muži.

27.02.2023 1 z 5


Kateřina Neumannová: Zpovědi u Matesa Kateřina Neumannová: Zpovědi u Matesa Václav Cibula

Dost podivná kniha. Stylem. Nějak úpěnlivě moc se snaží být Pohádkou o Raškovi, ale vůbec jí to nejde. Je plná vnitřních pochodů postav a jejích myšlenek, ale přitom je psaná v er-formě. Skoro to vypadá, jako by to původně byla ich-forma, ale těsně před vydáním se rozhodli, že to je blbý a prostě to jen přepsali do třetí osoby. Podivný. Nějak těm vnitřním pochodům pak nevěříte. A vůbec nemám pocit, že by šlo o "zpověď" nebo že by se KN nějak nečekaně otevřela.

19.02.2023 3 z 5


Helikonie – Zima Helikonie – Zima Brian Wilson Aldiss

Hodně špatný závěr. Je to klasický Aldiss ze Skleníku nebo z Pokolení starců. Máte hlavního hrdinu, který je dost nesympatický a chová se dost nepochopitelně a s ním cestujete napříč krajinou, abyste viděli, jak se mění. Nuda k ukousání. Zvažoval jsem, že to nedočtu. Bavilo mě spíš to, jak popisuje "zvlčení" Avernu a dění na Zemi. Samotná Helikonie a její hrdinové mi byli ukradení. Škoda, z prvních dvou dílů jsem byl nadšený. Tenhle mě jen přesvědčil, že Aldiss píše většinu knih podle jedné šablony. Kromě Nonstopu ho nemá smysl dneska moc číst.

19.02.2023 3 z 5


Helikonie – Léto Helikonie – Léto Brian Wilson Aldiss

Líbilo se mi to ještě o chlup víc než první díl. Je to už vlastně klasická fantasy, kde musíte autorovi odpustit, že vychází z předpokladu, že lidé ze "Země", kteří se narodili a vyrostli na orbitální stanici, jsou k nerozeznání od lidí na Helikonii... Líbil se mi i ten fígl, že vypravěč začne zprostředka a pak se vrací na začátek a odprostředka to jde zas chronologicky. Třetí díl mě zatím tak nechytnul.

14.02.2023 4 z 5


Bodla stínu do hrudního koše Bodla stínu do hrudního koše Miloš Doležal

Důkaz toho, že Doležal pokračuje v té haškovsko-hrabalovské tradici vyprávění. I když jde o poezii. Bavilo mě to.

13.02.2023 5 z 5


Adam Ondra: lezec tělem i duší Adam Ondra: lezec tělem i duší Martin Jaroš

Jedna z nejhorších biografií, kterou jsem četl. Spousta technických detailů, vypočítávání závodů a skal, málo pohledu "dovnitř". Asi jen pro fanoušky lezení. Ale na druhou stranu to asi skvěle dokazuje, že pro AO nic než lezení neexistuje. Číst se to ale nedá. Podle mě je lepší pustit si nějaký dokument, kde jsou aspoň vidět ty technický finesy, který tu furt tak neskutečně složitě popisuje.

06.02.2023 2 z 5


Pantagruel Pantagruel François Rabelais

Místy jsem se bavil moc. Ale bez obšírného poznámkového aparátu je ta kniha dneska k nepochopení. Klobouk dolů před překladatelem. Ale já stejně vím, že Ouředník prostě umí.

05.02.2023 3 z 5


Živý mýtus Roger Federer Živý mýtus Roger Federer Milan Hanuš

Nejsem fanda tenisu, ale tahle kniha mě zaujala svým stylem. I když je to dost oslavné a dívá se to hlavně na ty pozitivní stránky "hlavního hrdiny", to srovnávání s mýtickými hrdiny mě bavilo.

31.01.2023 4 z 5


Ubik Ubik Philip K. Dick

Opravdu to je groteska. Zhruba polovinu knihy jsem se bavil a říkal si, že jsem vlastně něco podobného čekal od Adamsovy Holistické detektivní kanceláře Dirka Gentlyho. Pak se to ale nějak zlomí a dostane to temnější dickovské kontury. Je to trochu nevyrovnané. A poslední kapitola je tam úplně navíc. Temnému obrazu, "Blade runnerovi" anebo Třem stigmatům se to nevyrovná, i když to tady teď má aktuálně lepší hodnocení.

31.01.2023 3 z 5


Cesta spásy Cesta spásy Jaroslav Velinský

Výborná oddechovka. Žádná velká literatura, žánrové řemeslo skvěle zvládnuté.

29.01.2023 3 z 5


Na cestě s Janis Joplin - biografie první velké rockerky Na cestě s Janis Joplin - biografie první velké rockerky John Byrne Cooke

Skvěle napsaná biografie pohledem zevnitř, pohledem road managera. Oproti jiným biografiím pěveckých legend Cooke celkem solidně popisuje tehdejší politickou atmosféru a její zvraty, které bezesporu dávají vyrůst hvězdě JJ. Něco podobného (i když s trochu jiným významem) jsem zažil asi jenom u Klusákova podcastu Gotťák. Cooke se nebojí ani popisovat momenty, kdy je kapele z projevu JJ trapně apod. Závěr pak nutně chytne za srdce. Doporučuju. O několik levelů výše než tolik oslavované Kroniky Boba Dylana.

29.01.2023 4 z 5


Výpadek systémů Výpadek systémů Martha Wells

Příjemná oddychovka. Sci-fi varianta humoristických deníků (Adrian Mole, Poslední aristokratka, Bridgitt Jones). Autorka si moc neláme hlavu se svým světem, hlavní hrdina je ale sympatický tím, jak se bojí lidí (právě proto, že je "robokat"), jak před nimi utíká. Těžko ale říct, jestli se pustím do pokračování. Někteří čtenáři tvrdí, že teprve uzavřená série dává celý smysl a tím i vysvětlení, proč kniha dostala tolik cen. Tenhle první díl ale bůhvíjaká bomba není. Možná to teda měli vydat komplet v jedné knize. Co si budem nalhávat, vydat 160 stran velkým písmem a se spoustou stran prázdných, svědčí spíš o vydavatelském kalkulu.
AKTUALIZACE: Dal jsem si druhý díl a ten je fantastický. Moc mě bavil a přiměl pustit se do dalšího. Už to dočtu celé. Ale myslím, že tady vydavatel udělal fakt chybu. Měl to vydat najednou. Ten druhý díl je víc o tom, jak se robokat "proměňuje" v člověka, i když jsou mu lidé vyloženě odporní.

25.01.2023 3 z 5