petrarka72 komentáře u knih
I kdyby J. K. Rowlingová převyprávěla návod na vyplnění daňového přiznání nebo sestavení skříňky z IKEA, stálo by čtení za to. Cormoran a Robin jsou k tomu výborní průvodci po imaginárních 100 radách, jak nereagovat na přitažlivý protějšek. Černočerné srdce by mě asi bavilo, protagonisty si umím dost dobře představit (od Hartyho po okrajové postavy, a třeba hrobník cestující časem v rakvi je boží) a nenávistná prostředí v několika podobách, od neonacistického přes narušené rodiny a pedofilní komunity po troll space, jsou vystižena přesně. Jo! A taky je to napínavé, protože krimithriller... Prostě spokojenost.
Takové střepy Pána much a Betonové zahrady, promíchané s Nadaným žákem a tmelené Cizincem. Prostě zpráva o vstupu do dospělosti, ve které NIC (ne)čeká. Bavilo mě to velmi. Skoro jako by to mělo význam.
V rámci žábru vcelku povedená záležitost. Prostředí přesné a s atmosférou, postavy zapamatovatelné, motivace pochopitelné.
Převyprávěné ostrovní pohádky. Napsáno s fortelem, s citem pro styl a pointu. Bozhan German by měla radost (a veršované vložky neuměla tak hezky). Ovšem co mne to napadlo, kombinovat četbu Kočičího krále s Farmou zvířat... :-)
Připomínám si tak jednou za deset let. I tentokrát přečteno na jeden zátah. Orwell byl truchlivý vizionářský bůh (tentokrát jsem měla pocit, jako by parafrázoval ruský styl, zejména Tolstého), Kulikovy ilustrace tomu dodávají nový rozměr.
Skvělý debut. V hlavní roli (sebe)nenávist a pomsta. A taky dům, stíny, svatí - a ženy. Ty zejména.
Empatické a poučné. Vědět, co se s člověkem v tomto období děje fyzicky, co psychicky a co s tím může dělat (i když je to samozřejmě individuální a kdo je bez víry, má to složitější), mi připadá důležité. Výpovědi jiných žen dávají uklidnění. A naději.
Příjemné překvapení, díky, čtenářská výzvo. Nadávala jsem si, že spoustu věcí o Egyptě jsem přečetla před dovolenou a během ní, od Waltariho a Smithe přes Klabouchovou a Christie po všechny možné průvodce. Na druhou stranu, Loď v písku o konci světů, prolínání náboženství a magie, světla s temnotou a věčných a nesmírných, skrze intenzivně působivý příběh, dramatické obrazy, charismatické postavy a vytříbený jazyk, byla trochu zjevení a trochu návrat do dětství k dobrodružným příběhům. Velmi, velmi uspokojivé.
Leccos si pamatuji, leccos jsem měla s Andreou společného. Nemá mé sympatie, pochopení ano. Ale stejně jsem nebyla schopná přistoupit na způsob vyprávění.
Panická ataka letem světem. Rozhovory s pěti inspirativními osobnostmi, které se nebojí o "královně děsu" alias "mrše" mluvit a pojmenovávat tu svoji verzi. Škoda, že komentáře psychiatra jsou spíš glosy a překlepy tu a tam mění smysl...
Deset let psaný románový esej, sebezpytování přes kořeny v devatenáctém století, převádění příčin a důvodů skutečností silně prociťované přítomnosti. V kontextu Denemarkové návrat k věcnosti knihy o Léblovi, k tomu zvýšení čtivosti minimálně o padesát procent. Nejde ani tak o informace o Boženě Němcové, George Sandové a Johnu D. Rockefellerovi plus dalších (i když se jich dozvíme požehnaně), ale o jejich srovnávání, dávání do souvislostí, porovnávání, jak souvisejí s dneškem. Skvělý jazyk a vzorová práce s rytmem a refrény. Polykala jsem jako nezbytnou krmi, vychutnávání příště. Díky.
Emancipační román s prvky bílé gotiky - jak jsem se dozvěděla v doslovu - mě naštěstí minul coby součást povinné četby; kdysi jsem si ho přečetla sama a s potěšením. Řekla jsem si, že je čas na návrat - a byl to návrat šťastný. Kupodivu mě Janina osobnost i její pouť bavila snad více než tenkrát. Jen pan Rochester, navzdory svému démonickému vzezření, má řeči jak staropanenská teta... Kombinovala jsem dva překlady - Miroslava Kaftana v tištěném vydání z Ledy a Petry Diestlerové v e-knize - a jsem po dlouhé době spokojená s oběma.
Autorka mě velmi baví, ať už píše povídky či delší útvary. Klikař Beny mě svého času uchvátil, zde okouzlení pokračuje. Navzdory tomu, že v jádru všech příběhů je hořkost a postavy odpovídají názvu. Koneckonců, odvaha žít je zaklad - ale ne každý ji má...
Napsáno vcelku nezajímavě. Dobré pro nahlédnutí do všednodennosti Masarykovy rodiny a kontext (pár jmen, která jsem zatím neobjevila nikde jinde).
Příjemná oddechovka, divadelní prostředí, hrdina na pomezí Olivera Twista, Arsena Lupina a mladého Garricka. Atmosféra 19. století v tom dvacátém, pocta talentu v jakékoliv oblasti. Lehkým perem napsáno, snadné, ale ne pitomé čtení.
Jedním slovem zážitek. Dějiny bigbítu kombinované s dějinami Česka/ Československa a těmi osobními Michala Prokopa. Setkání s osobností, která mě fascinuje spoustu let. Vynikající autor a interpret. A člověk - pevný, neuhýbající, respektuhodným způsobem (sebe)kritický. Atmosféra šedesátek a sedmdesátek je přesná, množství informací o hudební scéně zahlcující (v dobrém), lom v polovině života, který ho vrhl do politiky, byl šťastný, ale díky za to, že se vrátil k muzice! Byla jsem v Lokti, když oprášil Město Er - a bylo to neuvěřitelné.
Slušná práce. Naordinovala jsem si jako náplast na Smrkovou Tišinu, která se fakt nedala číst, a jsem spokojená. Začít sérii dvanáctým dílem asi není nejlepší nápad, ale v tomto případě to nevadí. Kletba, mrtvé vrány, temná tajemství, sabaty a jejich následky, mazaná soukromá detektivka Tara a neschopný inspektor, případ, jehož řešení je kupodivu střízlivé jak suchý únor.
Pěkná práce. Příběhy malých lidí ve velkých dějinách od bitvy u Hradce Králové (1866) po soud s Miladou Horákovou. Koláž/ guláš informací, kabaretních výstupů, dramatickych scén, dopisů, novinových článků a hlavně životů kuchařky Anny, vojáčka Leopolda, sestry Hermíny, doktora Pittermanna, šikovné Poldinky, kavárníka Vojtěcha, pilné Běly, vidoucí Pavlínky a mnoha dalších. A taky Prahy, Vyškova, Židlochovic... S osobními komentáři autorky/ zapisovatelky, s odstupem a přemýšlením nad "pravdami" toho téměř sta let. Je to takové popové čtení- díky za ně.
Je to jízda. V mnohém lepší než první část - propojení s jednotlivými reportážemi přes QR kódy je skvělý nápad, přitvrzení při zveřejňování a komentářích (nejen) čínských skutečností odpovídající hnusné realitě, zároveň vhled do postupného skluzu autora do (pochopitelné) deprese. Četla jsem po fázích, najednou to nezvládnete. Ale proklatě to stojí za to.
Zážitek speciálního typu. Pan Wurmbrand je fascinující osobnost sám o sobě, se všemi hříchy, které na sebe prozrazuje, se slabostmi, s nimiž se smiřuje, s darem výmluvnosti, jíž využívá - a se vším bláznovstvím/ šílenstvím/ nepochopitelností, jež připisuje sobě i Bohu. Pro mne byla kniha zdrojem mnoha "aha" reakcí. Kdybych byla věřící, chtěla bych být luteránkou - i když doufám, že v jisté fázi mého duchovního vývoje by to bylo jedno. Takto se "jen" kochám množstvím podnětů - a obdivuji autora za sílu mravní i duchovní v situaci, která musela být šílená...