Pebra komentáře u knih
O včelách se člověk dozví více ve chvíli, kdy knihu přečte do konce a pečlivě se soustředí. Nebylo asi nejšťastnější střídat tři časová období po docela krátkých kapitolách. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem přeskakovala a přečetla vždy celý příběh jednoho ze tří hlavních hrdinů. Každopádně jsem se nenudila, pointa příběhu se mi líbila, tedy, pokud se člověku může vůbec líbit, že s vyhynutím včel má člověk skutečně namále.
Knihy, které čtete před maturitou s nechutí, vás po třiceti letech potěší, zaujmou a pochopíte, proč vás ve škole nutili je číst. Ruská klasická literatura je cenná - nespojovat s ruskou politikou.
Fantastická kniha, docela mimo realitu. Vévodkyně je podivínka velkého formátu, člověka až trýzní to, jak čte pomalu, protože se chce co nejrychleji dozvědět, k jakému závěru ty její pikle směřují. Přiznávám, že jsem netrpělivě čekala příchod kuchařky, s tím, že když je v názvu, její role je klíčová a určitě bude podobně šílená jako její šéfka... a to, že přišla téměř na konci příběhu, aby skutečně vařila, mě lehce vyvedlo z míry, ale nijak to neubralo pocit z knihy - a ten je vynikající.
Bavila mě před stopadesátilety a bavila mě i dnes. Vzpomínám si, jak jsem jako malá litovala, že nemám tak chápavou paní učitelku, jak jsem prožívala smutek malého Oldy a jak jsem taky kolíčkem na zeď u nás v domě vyryla čtyři jedničky :).
Něco mi říká, že pod pseudonymem Elena Ferrante se skrývají dva autoři, muž a žena. Zatímco žena celkem geniálně napsala čtyřdílnou ságu Geniální přítelkyně, politické scény možná po dohodě s mužem, Prolhaný život dospělých napsal muž sám :). Pochody myšlenek třináctileté Giovanny jsou docela v rozporu s holčičím chováním, pokud nemáme přijmout fakt, že je prostě ujetá.
Skvěle vyprávěné, až mě z některých scén bolelo břicho. A zajímavá pravda je, že ženská bestie může mít báječné dítě a naopak.
Po přečtení už je mi jasné mámino rčení směrem k tátovi: Ty se tváříš jak starej Bezoušek, když přijel do Prahy. :).
Začínající spisovatelé si možná pokusí vzít něco z jeho rad, ale je to příslušník národnosti tak odlišné od naší, že víc jak polovina z toho u nás nemusí fungovat. Možná si chtěl psaním jen urovnat myšlenky a nepřímo odpovědět svým kritikům :).
Trochu obr :). Ale není to pracovní diář, že, nýbrž pomůcka pro zavilé čtenáře, a to je rozdíl.
I když byl občas otravný, bavilo by mě mít takového dědouška. A každopádně kvituju to množství detailů z života v minulosti, které Rais v příběhu zmiňuje.
Znám jednoho Cimburu z Prahy a je to úplný trouba... Doufám, že jde jen o shodu jmen, jinak by se skutečný Jan Cimbura musel obracet v hrobě... Fascinují mě stateční a dobří Češi z devatenáctého století. A do Baara bych se docela jistě zamilovala. Škoda, že jsme se minuli v prostoru i v čase.
Velmi se omlouvám všem fotbalistům, ale mně - už v dětství - po přečtení téhle knihy přišli všichni fotbalisté tak nějak vygumovaní.
Sama jsem v zahraničí pracovala jako au-pair, a vlastně nikdy mi nešlo na rozum, s jakou lehkostí tamní matky svěřují ratolesti naprosto neznámým ženám. Příběh je tragický nejen v tom, že jde o vraždu bezbranných dětí, ale hlavně proto, že společnost je takhle nenormálně nastavená ---- bohaté matky odkládají vlastní děti, aby si tvořily kariéru, a chudé matky odkládají svoje děti, aby je uživily hlídáním těch bohatých.
Obdivuhodný příběh, vyprávěný lehkým klučičím jazykem, jako by bylo běžné v deseti letech vyběhnout do noci napříč okupovanou Francií a zachránit si tak život.
Trochu jiný Jirásek než obvykle. Nebyl on při tom psaní náhodou zrovna zamilovaný? Protože jinak by se možná víc rozepsal o revoluci v roce 1848, která je tu vlastně jen takovou papírovou kulisou na závěr. Kdysi jsem nechápala děj, hlavně proto, že jsem měla v dějepisu mezery, dneska jsem knihu vytáhla z knihovny pro potěšení. Zbožňuju tu módu. Klobouky s mašlemi, sukně až na zem, zdráhavé dívky pokukující "zpod řas" na mladíky v cylindrech.
Příběh vzpoury dvou mladých lidí mě nepřekvapil a nezajímal tolik jako mnoho detailů ze staré Prahy, které Světlá mimochodem předává dalším generacím. Bláto na Koňském trhu, do kterého se dá bez problémů zašlapat dámský čepec, knoflíky s ouškem, které Černý Petříček blýská ve své boudě k obrazu svému, vojáci napoleonských válek toulající se Prahou a obluzující tehdejší děvčata... I tak tu dobu vidím romanticky a je mi líto, jak Václavák vypadá dnes.