pajaroh
komentáře u knih
Přechodné období
Veronika Bálková
Zajímavý debut inspirovaný skutečnými událostmi a o aktuálním tématu. Trochu zbytečná mi přišla vztahová zápletka a konec se doslova ztratil, ale celkově se kniha četla (navzdory tématu) lehce a to je taky někdy fajn. Uvidíme, jak se autorka nadále vymezí.
Ztracená duše
Olga Tokarczuk
Jednou za čas je potřeba zpomalit, přečíst si Ztracenou duši a počkat na tu vlastní.
Botanikova dcera
Kayte Nunn
Líbivý příběh o rostlinách a "jejich lidech", jehož hodnotu snižují milostné zápletky a ženské natřásání, ploché černobílé postavy i neoriginální zvraty v ději. Líbilo se mi závěrečné propojení obou dějových linek a pěkná je grafická stránka knihy, jinak je to za mě nevyzrálé dílo.
O tele duše
Ljudmila Jevgeňjevna Ulickaja
Aby se mi zalíbila sbírka povídek, to už musí napsat jo výborný spisovatel, což Ljudmila Ulickaja bezpochyby je. Nejvíce se oslovila střední část, která se opírá především o nostalgii a lidskou laskavost. Závěrečná část byla pro mě slabá, asi jako když rozkouskujete krátkou povídku na ještě kratší povídky...
Píseň L.
Veronika Opatřilová
Stará "normandská" Anglie a současné Švédsko, mé dva duševní domovy. Přesto mám ze čtení rozporuplné pocity, příběh mě ze začátku nudil, postupně mi příběhy začínaly dávat smysl, přestaly mi vadit citové výlevy (v obou dějových linkách) a soustředila jsem se na to podstatné, co vyprávění přináší, jak se osudy navzdoru času proplétají jako kořeny. Možná za mou počáteční nespokojenost může osobní rozpoložení, nu knihu jsem z velké části četla po cestách Anglií (teď už téměř bez lesů) na pobřeží plném starých hradů postavených Normany a to mi sedlo. Po dočtení mám pocit, že kniha obsahuje mnoho krásných myšlenek, nápadů a popisů (hlavně pocitů v přírodě), ale také prázdná místa.
Přebal je nádherný.
"Některé věci jednoduše nikdy nepochopím, a to nejlepší a nejmoudřejší, co můžu udělat, je prostě je přijmout. Můžeš tomu říkat rezignace, jestli tě to uklidní. Ale ujišťuji tě, že to má pramálo společného s prohrou."
Příběhy pastýřky
Gabriela-Amálie Žitníková
Kolik je v dnešní době dostupných ručně vyráběných krásných knih, u kterých forma vypráví téměr jako samotný obsah?
Příběh je smutně krásný, baladický, jako život. A jistým způsobem jednoduché i hluboké vyprávění je doplněno velmi pěknými ilustracemi.
Určitě není jen pro děti a mládež, i když věřím, že bych si ho i tehdy oblíbila (byla jsem divné dítko milující Erbena).
Za tichem: Novohradské hory
Jan Štifter
Zajímavé povídání o tichých místech Novohradských hor. Pro mě trochu krátké, rychlé, jako ukázka plánované knihy... věřím, že se o těchto končinách dá povídat mnohem více a čtenář se nudit nebude. Na druhou stranu, vše potřebné ve svých knihách Lesní eseje a Lesní glosy poeticky zachytil Josef Kroutvor, kterého autor vícekrát vzpomíná (a které opravdu doporučuji).
Takže tuto knihu vnímám spíše jako osobní poctu několika oblíbeným místům Jana Štiftera než ucelené povídání. Pěkně psanou a fotograficky zachycenou poctu.
Astrid Lindgrenová
Susanne Lieder
Příjemně a zajímavě napsaný román o části života Astrid Lindgrenové, ve kterém je především zachycena její silná, na první pohled všední (kdepak) osobnost s mile dětskou duší. Popisy nejdou úplně do detailu či hloubky, ale u tohoto tématu mi to nijak nevadilo, naopak, bylo to odpočinkové čtení podobné dobrému popovídání si u kávy. A to švédské prostředí je velké plus navíc.
Pod křídly Velkého krkavce - Mýty dalekého severu
Ondřej Pivoda
Výborně zpracovaná mytologie severských národů. Příběhy jsou převyprávěny velmi čtivě, jednotlivé části obsahují úvodní informace o konkrétním národu, v textu je mnoho zajímavých informací, odkazů na osobnosti a grafická stránka s ilustracemi je prostě krásná.
Nives, co to povídáš?
Sacha Naspini
Nives, o čem to bylo? To přátelství se zhypnotizovanou slepicí z anotace se mi moc líbilo. Ale slepici byl dán v knize malý prostor a oproti ostatním postavám to byla sympatická osobnost. Od začátku telefonického hovoru mě to bavilo méně a méně...
Jitřní záře
Dan Wlodarczyk
Prve se musím přiznat, že jsem nevěděla o reálné kauze, která tuto knihu inspiruje, jednoduše mě zaujala anotace.
Nepatří mi hodnotit tu nebo onu stranu, pouze knihu.
Líbí se mi, že příběh není jednostranný, ukazuje dobré i špatné vlastnosti, jednání a pohled všech zúčastněných. Vcelku trefně je zachycen obecně trend "euroindiánství" a různých alternativních směrů, ze kterých si určití lidé vezmou jen to, co jim pasuje, používají to jako omluvu a jiná pravidla pro ně neplatí...
Naprosto zbytečné mi přišly detailní sexuální scény, jejichž popis by se hodil do pornočasopisu. Také autorův styl a výběr slovních spojení občas zabolí.
Vzhledem k velmi soukromým detailům a skutečnosti, že lze jednoduše dohledat reálné osoby, se nabízí otázka, zda není tento příběh daleko, daleko za hranicí spisovatelské etikety (zmínka o inspiraci skutečnými událostmi bez jakéhokoliv podrobnějšího vysvětlení v knize nepomáhá).
Ráda bych věřila v nějaké zamýšlené poselství knihy, ale osobně mi to přijde jako podobné obohacení se na starším mediálním případu, jakého se dopustila s Lesem v domě paní Mornštajnová.
Tak akorát
Jostein Gaarder
Ta délka knihy byla "tak akorát", abych ji dočetla a neodložila. I když je téma i prostředí zajímavé, autorův mdlý, nevýrazný styl mě opět uspal do čtenářské nespokojenosti.
Hausbot - Rozhovory o životě a spokojenosti
Petr Horký
Velmi zajímavé osobnosti i nastíněná témata, ale samotné rozhovory krátké, spíše jen jako ukázka nebo práce do časopisu než plnohodnotný knižní rozhovor jdoucí do hloubky.
Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
K některým knihám má cenu se vracet. Školu malého stromu jsem poprvé četla hned po jeho českém vydání, v době, kdy jsem mnohé nechápala, ráda odsuzovala a stále někam spěchala. Chtělo to dozrát. Po letech po druhém dočtení mám pocit, že je v ní řečeno vše potřebné navzdory nedlouhému textu a jednoduchému dětskému pohledu. Ráda bych se dostala k původní neosekané verzi.
Přírodní moudrost a filozofie... vše potřebné bylo řečeno. Teď je třeba žít Cestu.
Naše cesty za štěstím - Turecko, Kostarika, Japonsko
Kristýna Tronečková
Třetí díl cest za štěstím byl pro mě tím slabším. Filozofie, obecných úvah a postřehů bylo méně, (vtipných) cestovatelských dialogů příliš a některé zdvojené vyprávění stejného nadbytečné. Cesta Tureckem zabírá skoro půlku knihy a je velmi detailní a dlouhá, hodně popisů se opakuje.
Kostarika, které se dostalo nejkratší pozornosti, je zajímavě zachycena a lidské nastavení mi připomnělo Bhútán z první knihy. Není náhoda, že spokojení lidé žijí tam, kde se chovají dobře k přírodě. O této zemi jsem málo věděla a najednou bych se tam ráda rozjela...
A Japonsko... to mi zůstalo vzdálené.
Usedlost
Maria Turtschaninoff
Pro mě asi nejlepší román severské literatury, který jsem četla (a četla jsem jich hodně). Skrývá nejen mnoho příběhů nebo úrývků a nastínění osudů jednotlivých osob spojených s usedlostí Nevabacka a krajem Pohjanmaa, ale také - a především - propojení s krajinou, lesem, blízkými blaty a jejich bytostmi. Každá postava tento domov vnímá jinak, jeden nedokáže žít jinde, jiný se zde uprostřed temných lesů trápí... někdo bytosti vnímá, jiný odmítá... A přestože s žádným z obyvatel Nevabacky většinou nezůstaneme déle než kapitolu, většina osudů (těžkých, jak jinak) se mi hodně zapsala do duše (především Ptačí dívka Alina a "mapař" Ant). V závěrečných kapitolách mi chyběly bytosti z blat, ale je to přirozené, málokdo dokáže ve 21. století vnímat...
Také musím vyzdvihnout krásné grafické zpracování knihy.
Krajina domova JE důležitá.
Místo na světě: Všechny vůně domova
Frances Mayes
Už dlouho jsem nebyla z knihy tak rozpolcená. Velmi pěkný styl psaní, doslova poezie v próze, především když autorka citlivě popisuje krajinu, jižanskou povahu, domov. Nu, recepty a ódy na jídlo a vaření mi přišly nudné nebo jich prostě bylo moc, kázání o ekologii pokrytecké od někoho, kdo má velké sídlo v Americe, 14tipokojovou vilu v Toskánsku, pendluje mezi nimi (kolik tam se vejde zmiňovaných 1000 let se rozkládajících zubních kartáčků)... a "rád vyměňuje nábytek". Péče o zahradu zahrnuje na můj vkus dosti kácení a pílení v duchu "ať máme výhled" a sice chápu autorčinu lásku k prostoru a zahradám (i starým domům), ale tady mi chyběl respekt. Stejně tak kniha postrádá ucelenost, kapitoly skáčou z místa na místo, z dětství do dospělosti a zpět, z hlubšího tématu k receptu na koláč.
Tak nějak jsem se s autorčinou materiální povahou minula o kilometry, ale musím přiznat, že některé pasáže napsala opravdu krásně. Její poezii bych asi neodmítla.
"V útku jejich knih jsem našla podobnost se svým vlastním pocitem provázanosti místa a povahy. Znala jsem sílu jižní krajiny, zdejší divoké hurikány a tornáda, slunce, které člověku upeče duši, dokonce i nejistou povahu země samotné, ostrůvky se stromy uprostřed močálů (...) A ten vítr, který voní po broskvích?"
versus
"... romantické perly prokládané ametysty nebo křehké vodopády diamantových náušnic. Nikdy jsem neměla mnoho šperků, jen tak patnáct, zato samé dobré. Moc dobré..."
Cesty za štěstím 2 - - Norsko, Arménie, Čína
Kristýna Tronečková
I druhý díl přináší cesty a pohled na život tří odlišných zemí. Líbí se mi kombinace obecných poznatků, rozhovorů s místními i osobní výlety a zážitky, i když mi některé dialogy přišly trochu strojené. Čína mi nepřekvapivě dala zabrat, za což nemůže autorka - všechna čest, že se vydala za hranici komfortu a snažila se najít štěstí v tomto systému.
Opět velmi pěkné povídání.
Červotoč
Layla Martínez
Červotoč je novela plná zloby a nenávisti (k mužům, k příbuzným, k sobě samým, k místu...) a je velmi dobře napsaná.
Cesty za štěstím
Kristýna Tronečková
Přebal i název jako motivační dílko od sluníčkáře, ale pozor, jedná se o velmi pěkný "filozofický" cestopis plný zajímavých informací, nejednostranného pohledu nejen na štěstí obyvatel a pěkných úvah o životě na třech odlišných místech. Autorka v zemích strávila v rámci studia dost dlouhou dobu, aby danou krajinu i lidi poznala, takže vyprávění má hloubku a opravdu se nejedná o cestopis stylu "týden jsem baťůžkařila tam a tam a vím vše".
Bhútán mě nadchl, překvapil a donutil hodně přemýšlet o našem evropském spěchání a dochvilnosti.
Izrael spíše potvrdil mé dřívější odcizení, dobrý kontrast k Bhútánu i Islandu.
A Island... vzpomínky (především na Západní fjordy a poloostrov Snæfellsnes) prolínající se s opravdu vystihujícím popisem pocitů i cest autorky, které dokáže neskutečně dobře zachytit a dát do slov.
Také fotografie jsou pěkné a celková grafika uvnitř knihy přehledná.
Těším se na autorčinu další "šťastnou" knihu.