ondra295
komentáře u knih
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Jedna z nejlepších humoristických knih, které byly na našem území kdy napsány (srovnatelná snad pouze se Švejkem). Bylo to opravdu vtipné a bylo úplně jedno, že reálie již nejsou aktuální - má to nadčasový humor a to z této knihy činí něco opravdu výjimečného. Máme spoustu knih, které jsou vtipné v dobovém kontextu, ale málo z nich vydrží bavit naprosto rozličné generace lidí. V tomto Jirotka opravdu exceluje.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Orwell byl (bohužel) až nadmíru přesný v tom, co se nakonec vyklubalo z komunistického režimu (a vlastně všech nakonec totalitních). Nemyslím si, že na světě existuje moc lidí, kteří by měli tak vysoké uvědomění o světě kolem a byli takovými vizionáři, jako byl právě on. Číst knihu s časovým odstupem a vidět, jak moc velké procento absurdních praktik se později přeneslo do reality... Z toho člověka až mrazí. Kromě toho je to skvěle a poutavě napsané. Hlavní je na tomto díle sice myšlenka, ale i v jiným aspektech snese tato kniha přísná měřítka a objektivně je jednou z nejlepším, které jsem kdy četl.
1984
George Orwell (p)
Kdybych hodnotil čistě literární kvalitu, dal bych možná o jednu hvězdu méně, protože se to místy zbytečně táhlo a Orwell se zaměřoval na aspekty děje a postav, které nebyly zásadní. Ovšem za svou nadčasovost, myšlenky a jisté vizionářství si toto dílo rozhodně zaslouží plný počet. "Reálné" 1984 naštěstí v našem světě nenastalo, ačkoliv například Sovětský svaz měl k absurdnu poměrně blízko, naštěstí ho ale potkal pozvolný rozklad.
V dnešní době na mnoha diskusích čtu příspěvky lidí, kteří sotva dochodili základní školu, přečetli si děj 1984 na Wikipedii a ohání se výroky, kterými srovnávají děj této legendární knihy s pandemickým zákonem, lockdownem, EU a tak podobně.
Kdyby reálné 1984 nastalo, právě tito prostoduší lidé budou těmi prvními, kdo se stanou poslušnými součástkami soukolí, které popisuje Orwell. A tohle je budoucnost, které se musíme vyvarovat.
Proměna
Franz Kafka
Každý je svým způsobem nahraditelný, ať se snaží sebevíc. A lidé si od vás budou brát přesně tolik, kolik jim vy sami dovolíte. Tohle jsou asi dvě hlavní témata, která rezonují Kafkovou knihou - Řehoř Samsa, na kterém stojí finanční zajištění celé rodiny, se ze dne na den stane indisponovaným normálního fungování a čas ukáže, že ho rodina vlastně ani tolik nepotřebovala. Pouze ho zneužívali do té míry, do jaké jim to on sám dovolil - ať už svou dobrotivostí, nebo i jistým mesiášským komplexem, který u něj můžeme pozorovat. Toto všechno se ale mísí s tím, že chování rodiny vlastně chápeme - protože když se váš jediný syn promění v brouka, vídat ho každý den a starat se o něj působí poněkud depresivně.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Málokterá kniha popisuje lépe tu pravou realitu války. V této knize nejde o velké bitvy, o prohry, ani o vítězství. Ale o to, jak parta mladých kluků sleduje, jak se jim životy mění pod rukama právě hrůzami války... Počáteční nadšení přechází ve zhrození se a tichou rezignaci. Na konci je zoufalství, kdy postupně umírá jeden kamarád za druhým a ani ve chvíli, kdy se hrdina vrátí zpět do zázemí a civilizace, není schopen se soustředit na normální věci, protože ty pro něj ve světle hrůz války ztratily hodnotu... A tohle přesně je pro obyčejné lidi válka.
Jméno růže
Umberto Eco
Skvělá kniha, která rozhodně není lehká na čtení, protože má skutečně hodně vrstev, ale stojí to za to.
I detektivní linka sama o sobě je kvalitní a rozhodně se nedá říct, že by to bylo předvídatelné. Vraha jsem sice cca od půlky knihy dokázal tipnout správně, ale jeho motiv jsem neznal až do samotného konce. Kromě toho jsou ale v knize hluboké úvahy (většinou od Viléma), ať už náboženské nebo i celospolečenské. A některé myšlenky jsou skutečně zajímavé. Eco do knihy hodně promítnul, že se sám zabýval sémiotikou a jedním z jejích hlavních moderních představitelů - ačkoliv sémiotika jako taková ve středověku neexistovala, dá se Vilém svým způsobem považovat na Ecovo zrcadlení sebe sama, minimálně co se těchto názorů týče.
Kromě toho je kniha napsána krásným jazykem a ani nevadí, že je trochu delší. Rozhodně stojí za to přečíst.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Jedna z nejkomplexnějších knih, které jsem kdy četl. Samotný děj je samozřejmě velice zajímavý, historická fakta je samozřejmě nutné brát z rezervou, protože je Waltari zbeletrizoval, ovšem vzdálenost od reality není až taková. Kniha je každopádně plná životních mouder a Sinuhet samotný je člověkem se všemi chybami a klady, které si dovedete představit. Je vykreslený realisticky, na nic si nehraje a je čistě na vás, jestli ho za jeho činy odsoudíte, nebo ne. Je naprosto pochopitelné, že kniha získala takový věhlas a její přečtení rozhodně doporučuji!
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Zajímavě pojaté téma, kdy je apokalypsa pojmuta tak trochu "jinak". Není to nic velkého, nekonají se žádné výbuchy, spíše pomalý skon lidské civilizace, přežití pouze několika vybraných jedinců a návrat několik století zpět. Dá se říci, že Trifidi samotní jsou pouze doplňkem, neboť největší díl práce vykoná oslepující "kometa". Hlavní postavy jsou zajímavě napsané, celý koncept je uchopen tak trochu jinak a čte se to poměrně dobře, ačkoliv si z mnoha důvodů nemyslím, že by to bylo zcela realistické. Ale doufám, že nikdy nebudu mít možnost si svoji teorii ověřit. :)
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Jedna z těch lepších knih, které odkazují na život za socialismu. Z pohledu dítěte všechno vypadá jinak a chvílemi je smutné vidět, co se vlastně děje v pozadí - a co nevinnému dětskému rozumu uniká. Celkově je to takové hořkosladké, protože to má pěkné a milé části, ale celkový kontext je velice smutný a skutečně jsem rád, že jsem komunismus nezažil.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Když jsem byl teenager, tak jsem tuhle sérii přečetl celou minimálně 5x. Musím říct, že i zpětně jsem schopný ocenit její kvalitu, protože je to svým způsobem nadčasová literatura, kterou dle mého budou číst i děti za dalších 20-30 let.
První díl série celkově nepatří k těm mým úplně nejoblíbenějším, i tak je to ale skvělé čtení. Rowlingová dělá čarodějnický svět zajímavým a přesto relativně realistickým - tedy pokud by skutečně nějaký takový svět existoval, dovedu si představit, že by fungoval takhle. Skvělé dílo, sympatické postavy, které se chovají realisticky a nejsou "ploché". Za mě plný počet!
Osvícení
Stephen King
Kingova klasika a obecně řečeno i klasika hororového žánru. Já obecně na horory moc nejsem, ale Kinga mám rád (hlavně díky jeho nehororové tvorbě) - k Osvícení jsem se ale dostal a musím říct, že se četlo velice dobře. Hlavně proto, že na rozdíl od většiny hororů je tam velice propracovaná psychologie postav, moc se tam nevyskytují nějaké klasické "příšery", ale spíše jde o nějakou vyšší moc, která pracuje v pozadí. Celé je to inteligentně vybudované a člověk se rozhodně nenudí.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Steinbeck umí skvěle vyprávět a to je doménou této knihy - ze začátku člověku trvá, než se do toho dostane, ale jakmile s postavami začnete žít, tak se od toho nejde odtrhnout. Je to velice depresivní, ale zároveň lidské a je až absurdní, že taková situace skutečně relativně nedávno nastala.
Je to ještě umocněné tím, že vy tak nějak od začátku víte, že to nedopadne dobře. Že se celá rodina do Kalifornie žene za nějakou chimérou, která nemá reálných kontur a všichni nakonec skončí zklamaní a o žebrácké holi.
Líto mi bylo tak nějak všech, ale speciální zmínku si zaslouží Tommy a Casy. Tommy svým způsobem není špatný člověk, ale pouze špatně nastavená společnost ho donutí být vyhnancem. Casy je někým, kdo dělá pouze dobro a nakonec je za to "náležitě odměněn".
Kniha opravdu perfektně vystihuje depresivní pozici dost velkého procenta tehdejší americké společnosti... Rozhodně stojí za to přečíst.
Misery
Stephen King
Po Zelené Míli moje nejoblíbenější "Kingovka" (Temnou věž dávám do jiné kategorie, protože ta si vlastní kategorii zaslouží). To prolínání fikce a reality a fakt, že celá kniha je vlastně dialogem dvou lidí na velice omezeném prostoru, tomu dává snad ještě další hvězdu (která už ale dát nejde). Kniha sice má přes 300 stran, ale musel jsem ji přečíst najednou, protože když člověk jednou začne, nedá se přestat. A není právě to známkou skvělé knihy?
Kytice - výbor
Karel Jaromír Erben
Klasika, kde většinu balad zná minimálně ze školy skoro každý. Každopádně je tu ale krásný jazyk a myslím, že pro každého Čecha by přečtení takto krátké knihy mělo být samozřejmostí. Mně osobně se nejvíce líbily balady Vodník a Svatební košile. Nutno ale dodat, že většina je jejich poměrně brutálních a rozhodně nemá hezký konec, což jim ovšem neubírá na kvalitě.
Na východ od ráje
John Steinbeck
Geniální dílo Steinbecka a dozajista jeden ze skvostů světové literatury. Na osudu jedné rodiny tu autor popisuje vývoj americké společnosti od války Severu proti Jihu až po začátek první světové války. I na vývoji postav samotných, i na změnách ve světě kolem nich tak můžeme pozorovat, jak se americká společnost vyvíjela a jak se měnily její hodnoty. Kromě toho je kniha napsána krásným jazykem, ochuzeni nejsme ani o detailní popisy tamních reálií a postavy rozhodně nejsou ploché - naopak, všechny mají mnoho vrstev a mají v sobě něco pozitivního i negativního. Určitě doporučuji k přečtení, jde o krásnou knihu.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Opravdu hodně silný zážitek, díky skladbě knihy z mnoha rozhovorů to mělo opravdu zvláštní autenticitu. Je až nepředstavitelné, že někdo žije v takto zvrácené kultuře, která je na hony vzdálená i "svobodě", kterou jsme tu měli třeba za Habsburků. To byla oproti KLDR ještě výhra. Takto extrémně totalitní, demagogický a zaslepený režim je až z říše absurdna, ale tato kniha ukazuje, že opravdu reálně funguje... Hodně depresivní, ale zároveň obohacující počtení.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Tohle bylo opravdu mrazivé a děsivé. King tyhle knihy vážně umí. Opět postupné budování napětí a ve výsledku nebyl potřeba ani žádný reálný a fyzický strašák, ale pouze nadpřirozená abstraktní síla a ke skvělé knize to stačilo. Nemohl jsem se od ní odtrhnout a napětí by se dalo krájet a to se mnoha autorům nepodaří ani za použití nejrůznějších hrozivě vypadajících monster. King je génius a touhle knihou to znovu dokázal.
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Jeden z nejklasičtějších Murakamiho příběhů. Je tu, pro něj tak typická, postava muže kolem třicítky, který je samotář žijící mimo nějaký systém, starající se hlavně o sebe, ne tak úplně šťastný, ale zároveň ani ne tak úplně nešťastný. A tento hrdina je vtažen do světa někde mimo realitu, kde se všechno děje tak trochu jinak, přestože to vlastně většinu prvků z reálného světa přejímá. Dílo je plné symboliky, vnitřního boji hrdinu se sebou samotným a podprahové kritiky společnosti, která z lidí v Japonsku vytváří na nic se neptající a pouze pracující stoje bez vlastní individuality. Rozhodně stojí za přečtení!
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Tato kniha si opravdu zaslouží pověst, která ji předchází. Není jednoduchá na přečtení, ale námaha za to rozhodně stojí, protože Raskolnikov je skutečně jedna z nejzajímavějších hlavních postav, které jsem kdy poznal. Během děje se sám několikrát tolik promění, že ke konci už jde o naprosto jiného člověka než na začátku a jeho jednání je občas zdánlivě zcela iracionální, ovšem když člověk pochopí jeho osobnost a vžije se do tehdejší chorobné ruské společnosti (ne že by se na tom moc změnilo), tak je Raskolnikov rázem více pochopitelný. Nedá se říci, že by se s ním dalo sympatizovat, protože jeho morální kompas je značně pokřivený a poněkud reprezentuje tehdejší Rusko, které jakoby nevědělo, jakým směrem se vydat.
Celkově rozhodně doporučuji, protože tato kniha Vám pomůže alespoň částečně pochopit specifika ruské společnosti a jde o velice zajímavý vhled.
Lakomec
Molière (p)
Je to klasika a postava Harpagona se stala takovým obecným popisem pro lakomce, takže toto dílo má opravdový přesah i do současnosti - a dost lidí, kteří ho nečetli, o tom ani neví.
Je to krátké dílo, jak už tomu u dramat a komedií většinou bývá, takže je to spíše taková jednohubka a postavy jsou skutečně šablonovité - ovšem právě ona šablonovitost a užití hyperboly na vlastnosti jednotlivých postav tomuto dílu umožňují, aby celospolečensky kritizovaly nešvary (nejenom) tehdejší společnosti. Moliére i po takřka 400 letech stále ukazuje, jak nadčasový byl.