mgeisselreiter komentáře u knih

Léčba šokem (1959) - klasický Chase. Četba mě prostě baví. Zápletka sice nic super, závěr nijak extra překvapující, ale prostě to je pohodová detektivka. 75%, 9. 6. 2024.

S ženami je vždycky kříž (1949) - opět pro mě kvalitní četba. Z počátku mě to moc nenadchlo, ale pak se vyprávění pěkně rozjelo a autor vložil do příběhu pár pěkných perliček ve stylu staré dobré drsné školy. Pravda je, že konec byl až dost překombinovaný, ale na úplný závěr nechyběla typická autorova "závěrka". Celkově poutavé čtení 70-80%, 11. 6. 2024.

10.06.2024

Tato kniha se Forsythovi dle mého názoru moc nepovedla. Popisuje neskutečně mnoho detailů, které často dost nudí. Děj se v tom ztrácí. Styl psaní ve mě vůbec neprobouzel obrazotvornost. Závěr na autora klasický - najednou je vše hrrr, velká akce, neskutečné zvraty a bác a je tu konec. Pro mě dost zklamání. Naopak film z roku 1987 se podařil o dost lépe - neobsahuje totiž milión nudných pasáží a i samotný děj je upraven k lepšímu zážitku. 60%, 3. 6. 2024.

1 04.06.2024

Greene píše dobře, čtivě i zajímavě, ale v tomto románu mám pocit dal dohromady moc věcí, takže je to takové o všem a o ničem. Sem tam jsem se i trochu bavil, ale celkově to u mě je tak 65%, 27. 5. 2024.

27.05.2024

Takový klasický Murakami. Poklidné vyprávění o životě jednoho japonského mladíka, plné úvah a rozjímání. Příjemné čtení. 75%, 25. 5. 2024.

1 25.05.2024

Jistě je potřebný a záslužný čin vydávat takového knihy. Sáhl jsem po ní z důvodu poznání a v tomto jsem chybu neudělal. Dozvídám se, jaké měl Orwell názory a hodně se také dovídám o válečné době. Bohužel Orwell u mě ztrácí díky svým socialistickým (mnohdy bludným) názorům. Ale nechci mu úplně křivdit, mnohé pravdy o "komunismu" v Rusku dobře chápe, některé své názory možná s odstupem přehodnotí (jak tuším). Některé eseje jsou jen pro doplnění celistvosti Orwellova díla, ale pro mě zcela bez významu - především některé recenze knih.
Tuto knihu je třeba hodnotit z více pohledů. Jako četba je náročná, často hodně nezáživná. Ale přináší pár zajímavých pohledů do historie. A je výborně a prakticky bez chyb připravená vydavatelem. Přes nesporné přednosti ale dávám "jen 3*, 19. 5. 2024.

19.05.2024

I po sedmdesátce Chase dokáže psát dobré detektivky. Krásně se to čte, je to dobře vymyšlené, děj odsýpá (žádné zbytečné kecy a vycpávky textu, aby byla kniha delší). Závěr snad až moc hektický, ale to nevadí. 75%, 12. 5. 2024.

1 12.05.2024

Škoda, že Woolrichovi vyšly v češtině jen tyto tři romány. Je to totiž výborný spisovatel, četba jeho románů je takové mazlení s literaturou. Jako detektivky jsou dost netradiční a i když trpí sem tam logickými chybami, odpouštím mu, protože to vnímám tak, že nejde primárně o detektivku, ale o dobrou literaturu. První 2 romány za 5*, třetí sice sotva 4* (viz hodnocení a komentář v sekci Část díla), celkově ale kniha 5* zaslouží, už jen za to, že u nás vyšla. 8. 5. 2024.

1 08.05.2024

Skoro bych řekl, že Simmel se překonává. Nečekal jsem tak dobře napsaný román, který ani přes svou délku vůbec nenudí. Překvapil mě i autorův zcela odlišný styl vyprávění, než na který jsem byl u něj zvyklý. Dost se liší od jeho ranějších a pozdějších děl. Je vidět, že Simmel umí stále (v dobrém) překvapovat. Pokud jde o děj, ten je méně či více nadnesený proti skutečné realitě, ale tím ji zároveň odlehčuje a často si z ní dělá i legraci. Ukazuje velmi zajímavý pohled na poválečný vývoj Německa a pro mnoho čtenářů může být přínosem se o tomto světovém vývoji přiučit. 80-85%, 25. 4. 2024.

25.04.2024

První povídka slabší, druhá celkem povedená. Obrázky se mi tentokrát moc nelíbí. Celkově 65%, 14. 4. 2024.

1 14.04.2024

První půlka mě moc nebavila, hlavní hrdina byl chlap, co se mi nelíbil. Pak se ale děj trochu lépe rozjel a už to šlapalo. 70% a 4*, 14. 4. 2024.

1 14.04.2024

Hammett uměl psát výborné povídky, viz sbírka Dívka se stříbrnýma očima. Tento román mě ovšem zklamal - je to spoustu keců a keců a navíc Sam Spade je takovej ne zrovna nesympatickej, ale prostě spíš gauner než slušný detektiv. Ano, to je asi právě ta drsná škola, ale Spade mi prostě moc nesedl. Když to řeknu jinak - slušná detektivka může být v rozsahu povídky na 20 - 30 stran, jako román stačí kolem 100 - 120 stran, jinak je to zbytečná vata. Je mi líto, Dashielle, ale při 70% ti tentokrát 4* nedám. 8. 4. 2024.

08.04.2024

Pro fandy žánru nutnost, pro fandy detektivek povinnost, pro libovolné čtenáře užitečnost seznámit se s touto dobře připravenou knihou. Výběr povídek je povedený, velmi užitečné jsou informace o každém autorovi i povídce. Kniha prakticky bez chyb, snad jediná výtka je k vazbě, kdy z vnitřní strany je málo místa a text uprostřed se nám schovává. 75-80%, 6. 4. 2024.

3 07.04.2024

Tento román mi perfektně sedl, nehledě na to, že Orwell zde píše velmi přístupně, čtivě, lidsky. Je to ze života. Moc se mi líbila (ale nejen ta) část vzpomínek na dětství. Hodně mi to připomínalo dobu dětství mého otce, i když to bylo o půlstoletí dříve (dřív ten čas tak neletěl). Zajímavé také bylo, jak Orwell cítil vypuknutí 2. světové války - neschovával hlavu do písku jako mnoho jiných. Plný počet 5*, 30. 3. 2024.

1 31.03.2024

Velmi povedený výběr, kde jsem mnoho povídek ocenil 5*, pár povídek o hvězdu méně a samozřejmě nemůže být všechno dokonalé, i 2 slabé kousky se našly. Celkově výborné počtení nejen pro fandy drsné školy. 5*, 27. 3. 2024.

1 27.03.2024

Autor zestárl a to se, zdá se mi, promítlo do tohoto románu. Je napsán tak, že se velmi dobře čte, čtenář netápe, je stále v obraze, ale na to jsme byli zvyklí i dříve. Co se mi tolik nelíbí je příběh, který je až příliš rozvláčný, občas doplňován nepodstatnými vedlejšími odbočkami, chybí mu více spádu, více dramatičnosti, ba co víc - více přesvědčivosti a uvěřitelnosti. Hailey prostě jen suše vypráví. Jeho hrdinové jsou nemastní neslaní, a to včetně hlavní hrdinky. Ve svém postavení se prostě nemůže chovat tak, jak je vylíčeno. Je to taková trochu pohádka. Na druhou stranu určitě román neodsuzuji a jsem rád, že jsem si ho přečetl, protože i přes mé výhrady přináší zajímavý a užitečný pohled na farmaceutický průmysl. Proto při 70% dávám 4*. 23. 3. 2024.

8 23.03.2024

Murakami potvrzuje, že nejen romány, ale i povídky umí psát. Většina povídek se mi líbila, ale byly tam i 3 o něco slabší (což je subjektivní, jelikož jiný čtenář naopak vyzdvihuje tyto 3 jako nejlepší). 70-80%, 16. 3. 2024.

2 16.03.2024

Oceňované dílo, které ocení fajnšmekři, milovníci rozvláčných uměleckých popisů, milovníci literatury jako takové, milovníci poezie a snad i další čtenáři. Bohužel Wolfe byl tak trochu šílenec, psal jak blázen, co ho zrovna napadlo, ale nedokázal napsat jediné "normální" souvislé dílo. I tento vlastně jeho jediný román mu sestavil redaktor Perkins. Pro mě bylo z větší části čtení spíš utrpením prokousat se těžko stravitelnými pasážemi, kterých bylo bohužel mnohem víc, než normálního vyprávění, které mělo jakýsi děj a řád. 40%, 10. 3. 2024.

1 10.03.2024

Tento výbor povídek u mě patří mezi nejlepší povídky vůbec. Každá povídka je prakticky samostatným "velkým románem", nic jí nechybí, má dobrý nápad, spád, pointu a netrpí zbytečnostmi. Je to potěšení z četby a zaslouží si 5*, 3. 3. 2024.

1 03.03.2024

Pierre La Mure výborně vystihuje prostředí Paříže druhé poloviny 19. století. Působí to tak výstižně a pravdivě, jakoby byl spisovatel účastníkem všech těch příběhů, setkávání slavných osobností atd. atd. Věřím, že mnohé vychází s dochovaných pramenů a to, co je smyšleno, určitě není dalo od pravdy. Samotný životní příběh Lautreca je velmi zajímavý, poutavý, ale také smutný. A když jsem to takto shrnul, je to u mě na 5*. 27. 2. 2024.

4 27.02.2024

Druhé a možná i poslední setkání s Cunninghamem. První byla kniha Vzorové dny a ta mě navnadila na další četbu, protože se mi poměrně dost líbila. Zároveň jsem se dozvěděl o románu Hodiny vzdávajícímu hold Virginii Woolfové a tak jsem si chtěl přečíst Hodiny, ale nejdřív "originál" Paní Dallowayovou. Tento román jsem však stěží přelouskal a velice mě nezaujal. No a Sněhová královna mě nakonec také dost zklamala - autor získal po Hodinách status intelektuálského spisovatele a to mi asi vadí. Taky je to moc umělecky modernisticky stavěné. Jak se uvádí v doslovu, Cunningham píše úsporným stylem, což mi ani nedošlo, ale je to tak. Na druhou stranu - on toho moc nepoví, ale hodně nakecá a navíc je to takový trochu guláš. No pro určité fajnšmekrové čtenáře může být Sněhová královna zajímavý a ceněný výtvor, pro mě spíš slabší průměr, při 50% jdu na 2*, 21. 2. 2024.

2 21.02.2024