mag097
komentáře u knih
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová je prostě sázka na jistotu. Slepá mapa je dalším silným příběhem, který se čtenářem zůstane i po jeho přečtení. Tři generace, tři ženy a tři režimy, díky kterým se jejich život vyvíjel jinak, než by si samy přály a představovaly. Autorce se opět podařilo přiblížit svým čtenářům část české historie, na kterou bychom neměli zapomínat.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Příběh, který je silný a křehký zároveň, příběh o osamělosti a touze někam patřit, příběh skrývající romantickou linku i detektivní zápletku, příběh má zkrátka od každého něco a každý si v něm něco najde.
Určitě vám doporučuji, aby jste se taky vydali do bažin, do osamělého světa plného racků, mušlí a kukuřičné kaše, zkrátka až tam, kde zpívají raci.
Pro mě jedna z nejlepších letošních knížek
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Knížka je psaná velmi specifickým jazykem bez přímé řeči a příběh tak může působit poněkud odosbněně, opak je ale pravdou. Knížka vás absolutně pohltí, protože není nijak natahovaná, nejsou zde žádné výplňové pasáže.
Zuzanin dech není pouze příběh o válce ale i sondou do mezilidských vztahů. Opět mě donutil přemýšlet nad tím, jak je vůbec možné, že se takové věci děly.
Knížka není vhodná pro slabší povahy, autorka přistupuje k popisům velmi realisticky.
Chirurg
Petra Dvořáková
České autorky mě nepřestávají překvapovat. Petra Dvořáková dokázala skvěle proniknout do hlavy chlapa v krizi středního věku, sympaťáka, kterému ale chcete občas jednu vrazit. Ještě lépe popsala nemocniční prostředí.
Je to vlastně "obyčejný" příběh ze života jednoho doktora, který zpackal co mohl a domu mu to neklape, zkrátka se tím životem plácá. Knížka je bravurně napsaná, autorka skvěla vystavěla postavy, do kterých promítla typické české charakterové vlastnosti.
Noční pták
Brian Freeman
Noční pták je výborný thriller/detektivka, který je napínavý až do poslední stránky. Hlavní záporák si pohrává s psychikou svých obětí, díky čemuž je dožene až k sebevraždě. No, fuha, nebudu vám lhát, během čtení mi běhal mráz po zádech a četla jsem každou volnou chvíli.
Navíc postava detektiva Frosta je sladkou třešničkou celého příběhu, díky které mám ještě větší chuť se hned pustit do pokračování této série :)
Vrány
Petra Dvořáková
Knížku jsem ráno otevřela a přečetla na jeden zátah, až tak silný příběh to byl.
Pokud jste Vrány ještě nečetli, vzhůru na ně, nešlápnete vedle
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Je to skvělý příběh o rodinných vztazích, o těžkém životě matek samoživitelek i o problémech stáří. Je to příběh, který se vám vryje pod kůži a budete na něj po jeho dočtení ještě dlouho vzpomínat.
Autorka používá sice poněkud strohý styl psaní, ale právě to se mi na knížce moc líbilo, že byla taková správně "surová".
Hana
Alena Mornštajnová
Po dlouhé době jsem sáhla na knížku od české autorky a musím říct že mě tato kniha příjemně překvapila. Příběh se nevleče a už od prvních stránek vás nutí číst dál a dál. Knížka také přináší jiný pohled na dobu holocaustu, není to klasický příběh z období 2SV, za což si u mě získává velké plus. Určitě stojí za přečtení!
Nevítaný host
Shari Lapena
Autorka opustila rodinná dramata a vrhla se detektivky...a já jsem víc než nadšená. Knížka je čtivá a nedá vám spát, posledních 100 stránek jsem přečetla jedním dechem. Autorka dobře vystavěla celý příběh, každou chvilku se na situaci díváme z úhlu jiné postavy a pomalu se jim dostanete do hlavy... ke konci si už stejně tušíte kdo je asi vrah ,ale stejně, nikdy nevíte co se stane o stránku dál ;)
Vraní oko
Michaela Klevisová
Naprosto chápu, proč je Michaela Klevisová tolik populární. Vraní oko je věrohodná, uvěřitelná detektivka z českého prostředí, která si na nic nehraje. Žádná překombinovanost, žádná zbytečná akce a pokud jsou její předchozí knihy jako tato, tak se divím, že z toho ještě nikdo nenatočil seriál. Tohle by se totiž českému divákovi kriminálek moc líbilo.
(Edit: Dům na samotě byl zfilmován)
Narovinu ale říkám, že kniha nemusí sednout všem. V první třetině se jenom seznamujeme s postavami a autorka nám dává prostor, abysme si sami vymysleli své teorie, kdo koho zabije a proč. Pokud máte rádi krváky a akční scény, Michaela Klevisová nebude úplně pro vás. Pokud vás ale baví psychologie postav a pomalejší vyšetřování, mohlo by se vám to líbit.
Postava hlavního vyšetřovatele není v příběhu moc výrazná, díky tomu asi můžete číst sérii napřeskáčku jak se vám za chce. Byla to příjemná změna, neřešit ke klasickému případu i ztrátu detektivovi manželky, vraždu jeho dítěte nebo aféry s kolegyněmi.
Nová doba
Marie Lamballe (p)
Tak tahle knížka mi doslova vytřela zrak. Čekala jsem uhlazený, pohodový příběh, ale pod milou obálkou se skrývá drsné vyprávění popisující utrpení běžných lidí v poválečném Německu.
V Kavárně u Anděla potkáte spoustu svérázných postaviček ( v kterých se možná budete chvílemi ztrácet) a autorka vás nechá nahlédnout na jednu událost z úhlu více postav, za to velký palec nahoru.
Těším se na její pokračování.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Jiří Hájíček v této knize představuje klasické téma české literatury, a to otřesné rodiné vztahy. Marie je čerstvě rozvedená, má stárnoucí rodiče a špatné vztahy se sestrou....
No a moc víc nevím, co k tomu říct. Knížka mi bohužel svým stylem vyprávění nesedla. Působilo to na mě dost odtažitě a měla jsem pocit, že příběhu chybí ústřední dějová linka. Na druhou stranu podobný pocit jsem měla i u knihy Věci, na které nastal čas od Soukupové, kterou ale vím, že většina z vás miluje, takže se Plachetnice asi bát nemusíte.
Abych ale nebyla jenom kritická, musím autora pochválit za vykreslení ženské postavy. Málokdy se stane, že by autor jakožto muž dokázal věrohodně vykreslit ženský charakter. A Jiřímu Hájíčkovi se to povedlo.
2,5/5
Dívka v zeleném svetru
Daniel Paisner
Válečných příběhů jsem už přečetla spousty, některé mě zasáhly méně, jiné pro změnu více. Dívka v zeleném svetru se ale řadí mezi ty, které si sebou ponesete v srdci celý život.
Dívka v zeleném svetru vypráví příběh polských Židů, kteří se během války ukryly v kanalizačním systému města, a doufali, že zde přečkají válku.
Hlavní předností této knihy je její autentičnost, autorka sama totiž tento příběh zažila. Jako malá holčička strávila část války v kanalizaci se svými rodiči a mladším bráškou, kde přežívali v pro nás nepředstavitelných podmínkách.
Okouzlující na této knize je, jak moc je z ní cítit, že autorka vypráví svůj vlastní příběh. Při čtení ani nemáte pocit, že čtete. Máte spíš pocit, že s autorkou sedíte někde v kavárně a ona vám vypráví svůj příběh. Ne vždy postupuje chronologicky, občas řekne, že už si něco přesně nepamatuje. A vy jenom nasloucháte. O tom jak tatínek vyráběl falešné dna skříňí, aby se měli kam schovávat. O tom, jak s bráškou báli, že se maminka nebo tatínek nevrátí z práce. O tom, jak chránili v kanalizaci jídlo před nájezdy krys. O tom, jak se báli, že v kanalizaci zahynou při bombardování na konci války.
Dívka v zeleném svetru je příběhem, který si zaslouží, aby si jej přečetlo co nejvíc čtenářů ️
Manželé odvedle
Shari Lapena
Po dlouhé době jsem sáhla po knížce od které jsem se nemohla odtrhnout. Knížka je napsaná velice čtivě, její rozdělení na krátké kapitoly tomu ještě pomáhá a vy máte tendenci číst dál a dál. I když jsem už pomalu tušila jaká bude hlavní zápletka, stejně mě autorka v mnoha detailech dokázala překvapit.
Co bych ale knize vytkla je poslední kapitola, ta mi přišla poněkud zbytečná
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Knížka má jenom něco málo přes 200 stránek, autorka tedy nejde úplně do hloubky, i tak se jí podařilo vystavět neuvěřitelně silný příběh a dotknout se mnoha témat. Pro mě nejsilnější bylo asi téma mateřské lásky.
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
Zahrada mrtvých duši je příběh, že kterého na vás dýchne deprese hned po přečtení prvních pár stránek...
Román vypraví bolestný příběh jedné rodiny, který je obklopen řadou tajemství. Po smrti otce Marek dostane podivný vzkaz od své sestry, kterou řadu let neviděl a která ani nedorazila na pohřeb.
Ve vyprávění se střídají tři postavy, Marek, jeho sestra Šarka a jejich otec Jan. Celý příběh vyplouvá na povrch velmi pomalu a nutí čtenáře číst dál a dál. Z každé stránky na vás dýchá depka a někdy se i bojíte číst dál, protože víte, že to co přinesou další stránky nebude dobrý...
Kromě samotného příběhu mě kniha ohromila i nádherným jazykem. Tohle byla doslova pocta českému jazyku. Lukáš Boček píše neuvěřitelně! Knížka je díky tomu literárním zážitkem, stejně jako například Paví hody od Jana Štiftera.
Ke knížce mám pouze jednu výtku, místy na mě byla moc pomalá a k maximální spokojenosti mi chybělo jen to, aby byla o pár stránek kratší.
I tak vám Zahradu mrtvých duší, stejně jako další knihy z edice Tvář doporučuju a další autorovu knihu budu netrpělivě vyhlížet.
15 roků lásky
Patrik Hartl
15 roků lásky není mé první setkání s Patrikem Hartlem. Mám za sebou Prvoka, s tím jsem byla spokojená, krátká oddechovka u které se člověk zasměje.
Ale toto...15 roku lásky je 500 stránková cihla, které by slušelo, kdyby tak polovinu svého obsahu shodila.
Za mě to bylo překombinované a ze spousty kapitol jsem měla pocit, že tam jsou jen proto, aby to pak na plátně vypadalo atraktivně. Pro mě toto bohužel nebyla příjemná oddechovka, ale spíš scénář k typické české komedii, kde naskladáte jednu hvězdu za druhou, spoustu hezkých míst a pár bizarních scén. A s takovýmto obsahem ja prostě 500 stránek trávit nechci.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Z knížky jsem lehce v rozpacích. Autor výborně zpracovala velmi těžké téma a servíruje čtenářům čtivou bombu a celý příběh budete jako na trní, jak to vlastně skončí. přesto všechno mě ale příběh nezasáhl tolik, jak jsem čekala a nedokázala jsem se s hlavní postavou nějak sžít.
Knížka ale určitě stojí za přečtení a myslím, že s k ní ještě někdy v budoucnu vrátím :)
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
O tom, že do Československa proudili v 50. letech řečtí uprchlíci jsem věděla. Ale o tom, jaké to tu pro ně bylo, jsem vůbec netušila.
S hlavními hrdinkami tohoto příběhu, dvěma malýma holkama, které v roce 1948 uprchly z Řecka, aniž by věděly, kde skončily jejich rodiny, strávíme téměř 80 let a knížka se tak řadí mezi další románové kroniky mapující část české historie.
Jestli vás bavil Šikmý kostel, tohle vás bude bavit úplně stejně. Děj pomalu plyne, roky ubíhají a hlavní hrdinky stárnou. Příběh je ale vyprávěn z úhlu mnoha více postav než pouze Kouly a Sotiry, což krásně dokreslilo dobovou atmosféru a vnímání nového prostředí napříč různými generacemi.
Autorka skvěle popsala, jak se Řekové po příjezdu k nám cítili, jak jim chyběl jejich domov a jídlo. Já osobně řeckou kuchyni miluju, takže se mi během čtení nejen lámalo srdce ale zároveň sbíhaly sliny a rostla chuť sbalit si kuft a do Řecka odletět.
Knížka je další skvělý dílek, který vám pomůže si utvořit obrázek o našich dějinách a já ji doporučuji všemi deseti.
Poupátka
Hana Lehečková
Na této knížce musím ocenit hlavně její formu zpracování. Jazyk a styl vyprávění je tak autentický, že opravdu věříte tomu, že čtete příběh, který sepsala malá holka. Cítíte mezi řádky Františčinu naivitu a neznalost světa, ze které vám je neuvěřitelně úzko. O to víc vám pak bude úzko až zjistíte, že knížka má autobiografické prvky a že zneužívání dětí je častější, než si jsme ochotni připustit.
Někomu mohou připadat některé pasáže nudné a zdlouhavé. Podle mě ale měli velký význam v tom, že si čtenář lépe udělá představu o tom, jak takový malý človíček vnímá svět kolem sebe a že ho trápí věci, kterým mi dospělí už třeba tolik nerozumíme.