Kaja1 komentáře u knih
Že začátku jsem si říkala, to je nějaká úniková hra. Ale další stránky mě přesvědčily, že se to vše děje. Ke konci jsem stránky doslova hltala, abych se dozvěděla, kdo za tím vším stojí. Nedovedu si představit žít půl roku ve tmě, uprostřed mrazu, a k tomu někdo, někde.....
Tak si čtete, užíváte si nádherné přírody Galapág, kde jste uvízli v době pandemie a říkáte si, možná to nebylo špatné ocitnout se v té hrozně době mimo civilizaci. A najednou střih a vy se ocitnete ve světě roušek, zákazů, uprostřed New Yorku. Já jsem tak ráda, že si o té době můžu už jenom číst. Je to kniha o tom, jak nás a naše okolí pandemie změnila, život Diany a Finna už nikdy nebyl stejný, jako před pandemií...Holka měla odvahu a snad se jí ten životní kotrmelec vyplatil.
Není nad to mít v životě dobré kamarádky. Každá se se svým životem prala po svém. Chápala jsem strach Šárky o syna, ale ono je někdy těžké uvědomit si, že naše děti už nejsou malé, a to platí i u Heleny a Sofie. Nevím jestli by ve skutečném životě byl člověk tak tolerantní k Anežce. Knížku jsem si užila.
Po přečtení prvního dílu jsem čekala stejně humornou knihu z divné doby našich dějin, ale humor se z druhého dílu někam vytratil. Nicméně četlo se to dobře, člověk už na některé nenormálnosti té doby pomalu zapomíná. Michala mi bylo upřímně líto.
Pěkné čtení o stáří se všemi jeho neduhy. Děti i vnuci vyrostou, odstěhují se, přátelé se pomalu vytrácejí a člověk je najednou sám. A co jiného, vzpomíná, vzpomínky jsou něco, co člověku zůstane, pokud je o ně neoloupí Alzheimer nebo stařecká demence. Ale, nebojte se, neni to smutné čtení.
Jsou to jednotlivé příběhy, které spojuje jedna osoba Olive. Vše se odehrává v malém městečku někde v Maine. Příběhy jsou o lidech, kteří zestárli, děti jim odešly a oni si najednou nevědí se svým životem rady. A přesto někdy, někde svitne naděje, že život ještě nekončí a čeká je něco pro co stojí zato žít.
Kniha, která je o hledání cesty v dalším životě po ztrátě blízkého člověka. Je to moc hezky napsáno, Indie je jistě krásná, barevná země, kde žijí lidé na a možná i za hranicí chudoby, ale přesto nás mohou obohatit svým přístupem k životu. Některé rituály jsou pro nás nepochopitelné, ale je to jejich kultura, jim se zase může zdát nepochopitelný náš způsob života. Jedno je pro mě jisté, o Indii si budu jen číst, když jsem četla v čem Kateřina bydlela, a všechen ten nepořádek kolem, to bych opravdu nedala. Klobouk dolů a snad cesta splnila svůj účel.
Tato útlá knížka mě úplně dostala. Tolik hrůzy na 190 stránkách, nechce se mi věřit, že se tohle mohlo stát. Jak mohou být lidé tak bezcitní, a když se s takovým člověkem potkáte jste úplně bezmocní.
Jak se vám během vteřiny změní celý život. Jsou tajemství, která vyplynou na povrch až v době, kdy se nedozvíme, proč to ten člověk udělal. Ale konec je happy endem.
Kniha konci slovy:"Stejně jako vlny, co se převalují na pláži, i štěstí někdy jako by od nás uteklo, ale pak se zase vrátí. Vždycky se vrátí."
A pod to se ráda podepíšu:))
Člověka při čtení napadá, kolik takových ústavů existuje po celém světě. Je to hrůzná představa, jak snadno se můžeme tam dostat, ale cesta zpět je opravdu nelehká, a někdy i nemožná, systém vás semele, ani nevíte jak.
Bylo to zvláštní čtení, spolu s Josefem putujeme napříč časem a hledáme něco, co snad ani nalézt nejde. Naše podvědomí nás často dovede do míst, kde jsme nikdy nebyli a zúčastnit se něčeho, čeho jsme nikdy nemohli být svědky. Kdoví zda Josef někdy najde klid v duši, který hledá, ale to už se nedozvíme. Přiznám se, že jsem knihu chtěla po prvních kapitolách odložit, ale nemám ve zvyku knihy nedočíst. Konec knihy mě s ní smířil.
Bylo to barvité čtení, jedna rodina a tolik různých osudů, kdy se museli vypořádat se svým původem. Žít na jakékoliv hranici není určitě jednoduché, a v době války žít v německém
prostředí,muselo být obzvlášť
těžké. Kniha se díky krátkým kapitolám četla velmi dobře. Knihu oživily ji i dobové fotografie.
Kniha se četla dobře. Ráda bych někdy chtěla na takovou cestu se svými vnuky. Nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. Ale ne vždy se to v reálném životě stane. Zkrátka značka "ideál" funguje jenom v knížkách, aspoň podle mě.
Vždycky, když takovou knihu dočtu, jsem ráda , že žiju v této době. V knize je pěkně vykreslen život v Hamburku na konci 19.stol. Ženy měly právo sedět doma, rodit děti a neplést se do života a práce mužů. A ta chudoba! Jen při pomyšlení na nuzný život a nelidskou dřinu mě naskakuje husí kůže. Obdivovala jsem Lily jak se vzepřela rodině a jsem zvědavá kam se bude její život dále ubírat.
Je to takové milé počtení, některá moudra se mi moc líbila, škoda, že si takové věci moc nepamatuju, abych je mohla prezentovat ve společnosti, no zkrátka nezaperlím:)) Ale jedno možná "Nikdy se nepři s blbcem. Okolí by si nemuselo všimnout, že je mezi vámi rozdíl."
Na pozadí jedné noci se odehrává příběh čtyř kamarádek, které žily a vyrůstaly v Tbilisi za časů různých gangů, které se v Gruzii vynořily po jejím osamostatnění. Každá z nich se po svém vyrovnává s tehdejším režimem a v každé tyto hrůzy zůstávají až do dospělosti. Nebylo to lehké čtení, mnohdy měl člověk husí kůži, ale rozhodně to stálo zato. Musím vyzdvihnout i překlad Viktorie Hanišové.
Jedno léto, jedna kočka,jedna vesnice a k tomu parta čtyř dětí toužících po dobrodružství. Každé dítě bylo jiné, každé mělo nějaký menší či větší problém, ale dohromady jim to fungovalo. Je to taky o tom, jak lidé odsoudí člověka aniž by o něm něco věděli, zkrátka jedna paní povídala. Možná bychom se občas měli učit od našich dětí.
Humorné čtení o neveselé době. Člověk je moc rád, že se to už neděje. Dnešní děti si to už nedovedou vůbec představit a doba našeho mládí je pro ně nepochopitelná. Kluci byli boží a ty přezdívky, Martin Dzúr jako Rom:)) Poslouchala jsem jako audioknihu na ČR.
No, byla to taková americká limonáda. Člověk celkem předvídá, jak děj bude pokračovat. Nic, co bych přečetla podruhé.
Tak to se nedalo odložit. Bylo zajímavé číst o práci v Baťově závodě, o tom, jak se lidé prali s nepříznivým osudem. Skvěle se zde propojila všechna významná data naší minulosti. Je štěstím, když člověk potká někoho s kým je radost prožít život, ať už vám osud přichystá cokoli. Vím konec skončil happy endem, ale snad si ho všichni aktéři, i my čtenáři, zasloužili.