kacezz
komentáře u knih
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
T. J. Reid a její vlastní, tak moc věrohodný svět slavných, zbožňuju! Moje třetí kniha od autorky a opět mě nezklamala. Postava Carrie mě velmi bavila, a i když světu tenisu vůbec nerozumím, i tak jsem jí moc fandila a prostředí mě pohltilo. Moc mě bavila i směsice vedlejších postav, od táty Javiera přes všechny tenistky a tenisty.
Kdyby sport v mém životě hrál významnější roli, tak si mysím, že by mnou více prostoupila ta rivalita a urputná cílevědomost a hodnotím ještě výše. :) Nejvyšší hodnocení si tedy zatím strážím pro mou srdcovku Evelyn Hugo.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Obdivuji autora za ten nespočet originálních přirovnání a fórků. Až na to, že.. já se nezasmála od srdce ani jednou. Mám prostě jiný typ smyslu pro humor, a taky možná, že mám dceru. :-D
Je to taková milá oddechová knížka na jedno odpoledne, ale taková, na kterou pozítří zapomenu.
Chirurg
Petra Dvořáková
Tomu vysokému hodnocení knihy úplně nerozumím. Moc jsem se na knihu na základě toho těšila a zklamání bylo veliké. Myšlenkové pochody egocentrického muže, který je destruktivní vůči sobě i okolí. Jeho přístup k ženám děs. Kdybych si měla ještě jednou přečíst spojení "protáhla hubu", tak tu knihu asi spálím. Příliš mnoho vulgarismů na můj vkus.
Když pominu moje nesympatie k hlavní postavě, což je tak nějak vlastně můj problém, tak i přesto nechápu, co mi tahle kniha měla dát. Kniha mě ani nepobavila, ani neinspirovala, ani nedonutila se zamyslet nad něčím novým. Až do poslední strany jsem čekala na nějakou spásnou pointu, díky které budu moci dát alespoň ty tři hvězdy. Světe div se, nestalo se. Takže pravděpodobně nejsem cílovka pro toto depresivní čtení o jednom ztroskotanci a jeho osobních a pracovních trablích. Vedlejší postavy nebyly vůbec nijak hlouběji vykresleny, abychom lépe pochopili jejich počínání (postava Markéty, či doktora Šimoníka).
Za mě velmi ploché čtení, málo vrstevnatá psychologie postav, a tím tedy i nízká uvěřitelnost děje. Jediné, co mě bavilo, bylo vykreslení nemocniční byrokracie.
Dočteno se sebezapřením, třeba se někdy k autorce vrátím.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Knížka o tom, že člověk nemusí být v jádru takový, jaký se na první pohled zdá, o tom, že nejsme černobílí a každý stojí za to, aby ho někdo měl rád. Knížka o lásce, laskavosti a pospolitosti mezi lidmi a o tom, jak důležitý a krásný může být život v komunitě nehledě na generační rozdíly, protože každý může komunitě přinést to své, a tím obohatit ostatní. Knížka je sentimentální a předvídatelná. Ale donutila mě zamyslet se, pohladila mě po duši a rozplakala. Nemůžu jinak, než dát plný počet hvězd.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Tahle kniha mě fakt nadchla. Strhující děj od začátku do konce, ale zároveň vlastně v odpočinkovém tempu. Není to ten typ knihy, kdy se přes určité nudné pasáže prokousáváte, abyste se dostali k těm zábavnějším. Ani ten, kdy kniha už v první v půlce vyčerpá svůj potenciál a dokonce ani kniha, u které po pár stránkách dokážete dost jednoznačně odhadnout, jak to všechno dopadne. Bože víc takových knih! :)
Papírová princezna
Erin Watt
Přesně, jak už tady bylo řečeno. Tolik věcí se mi na té knize nelíbilo, jak byly určité pasáže napsané, ta hrubost a hulvátství, hlavně v první půlce knihy, prostředí střední školy pro smetánku, občas neuvěřitelný situace, sprostý a slizácký vyjadřování těch lidí. Četlo by se mi to i o dost líp, kdyby postavám bylo alespoň něco přes dvacet. Asi nejsem cílovka. Na druhou stranu, co jsem udělala po dočtení? Běžela do knihovny pro další díly, ehm...
Hlava plná lásky
Ali Hazelwood
(SPOILER) O hodně slabší než první díl. Dost předvídatelný příběh hlavně vlivem toho, že autorka Hypotézu lásky v podstatě zrecyklovala.
Navíc tentokrát mi hlavní postava Bee nebyla vůbec sympatická, fakt mi její styl přemýšlení a celkové vykreslení její osobnosti (i vizáže) nehrály dohromady. Situace mi kolikrát přišly nerealistické a ani akademické prostředí mě nevtáhlo jako u jedničky. Některé pasáže mi přišly zbytečně odfláknuté, málo vykreslené, oproti tomu pasáže o Marie Curie byly takové "navíc" a nudily mě.
O společném veganství, stejném vkusu na filmy a hudbu a o závěrečné dramatické scéně v kanceláři s kočkou se snad ani nezmiňuju... a o "náhodičce" na twitteru už vůbec. Za mě to prudce ubírá na uvěřitelnosti děje a vůbec bych tam tuhle za vlasy přitaženou omáčku nepotřebovala.
I přesto je kniha čtivá, odpočinková, ale působí na mě trochu jako šitá horkou jehlou, aby se rychle navázalo na hype první knihy. Já jsem se z ní ale na zadek tentokrát prostě neposadila.