jaroiva komentáře u knih
První asi pětina knížky mě nebavila a nebýt to Heinlein, a nebýt čtenářské výzvy (napsáno před r. 1950), asi bych to odložila. Nakonec se to ale dostalo do otáček.
Boj Američanů s Panasiaty... je na tom poznat čerstvě poválečná nálada. Tahle knížka asi nebude moc překládaná do východních jazyků :)
Reklamní masáž začala příliš brzo, než jsem se stačila začíst a ocenit případný děj. Další čtení proto považuju za ztrátu času. Raději proto nehodnotím.
klasika Cadfael, předešlý díl mi nasadil už vyšší laťku, ale jako oddechovka stále dobré, i když některé náhody už jsou až moc náhodné. Přemýšlím, jak rychle mrzne víno. Kolik mělo tehdy procent alkoholu...
Četba, která neohromí ani neurazí. Příběh se mi zdá trochu slabší než minulé díly,ale dá se to číst.
krátká malá knížečka, tak akorát na jedno otevření a přečtení ve frontě na poště nebo při sezení na wc :)
aneb vtípků na adresu tchyní není nikdy dost
Líbil se mi nosný příběh Aladina, jinak mi to přišlo ale moc takové... americké. Asi už jsem někde jinde, protože Slepičí polévka se mi kdysi moc líbila.
U knih, uváděných na začátku, tj. těch starších, mi připadá text příliš stručný. Možná se hůř shání informace, ale ty by mě zrovna zajímaly víc.
U některých knih mi vadí spoiler, zejména u Jako zabít ptáčka. To jsem ještě nečetla a asi už ani nebudu.
Celkově je to hodně spíš jen o kontroverzích v USA, ostatní země jsou zmíněny jen jako doplnění, že konkrétní kniha byla zakázána i tam a tam.
Přesto je však kniha zajímavá. Je vidět, že ani takový "vzor svobody", jak se nám Amerika předkládá, není tak dokonale svobodný. A že její problém s rasovou otázkou hluboce zasahuje celou jejich kulturu.