Januli komentáře u knih
Humus. Ono se tomu ani nechce věřit, že takové svinarny se staly podstatě nedávno a chvíli po tom, co lidstvo zažilo hrůzu během druhé světové války. A kde se v lidech bere taková krutost proti bezmocným a v tomto případě dětech. Mrtví nemluví, ano nemluví a to je obrovská škoda, protože tohle by měli slyšet všichni a být za to potrestáni.
Pohádkový konec...nic neobvyklého téhle autorky. Ale proč si nespocnout u červené knihovny. I když příběh nebyl pořád jen růžový, takovou matku to nechceš.
(SPOILER) Celkem hodně postav, ve kterých jsem se trochu ztrácela. Kniha dost naplněna brutalitou. Tím, že se opět na závěr objeví Hittman, no proč ne, ale není to tím, že už dochází autorovi nápady a budeme se točit v kruhu. Kniha byla čtivá, téma zajímavé, chvílemi jsem se v tom motala, takže bohužel za mě průměr. Ale určitě ve čtení budu pokračovat, jen z tohoto díla nejsem odvarena jak na začátku série.
To bylo hustý... Tolik sprostých slov:-D zajímavý nápad psát kapitoly na přeskáčku, možná kdybych to věděla dříve, tak si knihu přečtu postupně, byla bych více překvapená. Ale možná ne. Kniha mě bavila.
Jde vidět, že knihu napsal muž, což o to, to problém vůbec není, jen na mě více akční než napínavé a někdy dost nelogické. Ale jednou a dost.
I když jsem četla předchozí díly, tak jsem se ve všech těch postavách na začátku ztrácela. Kniha typická autorky. Akorát tentokrát akční jak v americkém filmu:-D je to ale taková ta oddechová kniha, i když hlavní hrdinky nejsou úplně moje favoritky.
Jakožto holka z Ostravy jsem byla zvědavá dozvědět se něco o svém kraji a určitě nejsem zklamaná. Kniha má příběh, je založena na skutečných lidech. Určitě stojí za přečtení.
Příjemné oddychové čtení, které nabízí asi vše to, co život.
Myslela jsem, že když kniha začíná nijak vesele a po svatbě i tak pokračuje, bude to něco trochu jiného než jsem od paní Jakoubkové zvyklí, ale omyl, závěr červená knihovna jak vyšitá. :-D
Začátek se dost táhnul a říkala jsem si, tak bude se už něco dít, aby mě kniha pohltila a já četla a četla. To se později stalo, ale ani tak po přečtení knihy nejsem zrovna odvarena. Chvíle napětí zltam byly, ale závěr mě úplně nepřesvědčil. Škoda, ostatní knihy autorky, které jsem četla byly lepší, ale určitě ji nezatracuju.
Po přečtení moc nechápu, jak někdo říká, zlatí komunisti... Kniha byla zajímavá, ale na mě moc politická, čekala jsem trošku něco jiného.
Myslím, že námět knihy není špatný, jen je prostě nepropracovaný a nedomyšlený. Plus za poslední kapitolu, ta byla pro mě překvapením.
Líbilo se mi, že je kniha rozdělena na čtyři části a máme tak možnost poznat každou z Gazel zvlášť a pořádně a není to namíchané a nepreskakuje to je. Jinak mě čtení bavilo, oddychovka ze života.
Sebevražda, tím kniha začína... Tak si řeknete, že to bude neveselá kniha, a opak pravdou je. Bavilo mě to. Neotřelé, zajímavé, dobrý nápad. Jen mi chyběla závěrečná kapitola.
Hlavní hrdinka si teda prošla dost tezkyma dramatama. ( Já sama bych z té psychiatrie nevylezla) ale kniha psaná tak nějak amatérsky. Příběh mohl být zajímavější, kdyby byl propracován víc.
První kniha od autorky a podle komentářů níže psaných to nebyla úplně nejlepší volba. No ale knihu jsem dočetla a opravdu ne každá rodina je normální ( možná žádná;-) ) ale zprvu se mi zdálo že tahle rodina je mimo dost a nechápala jsem žádnou z postav. Postupně jsem jim na chuť nějak přišla, ale i tak byli divní:-D kniha o dosti sociálních tématech a traumatech. Staví přečíst jednou a dost.
Chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale pak už jsem se do knihy dostala a byla zvědavá, který je ten psychouš. Kniha asi úplně nenadchne, ale ani neurazí. Čekala jsem asi více dění na tom pobytu.
Oddychovka ze života. Dost jsem u knihy přemýšlela. Fakt mě bavila, střídání dějů je za mě plus, happy end na konci mě nevadil. A vlastně mě kniha i dojala.
Pro rodinu vše... No kniha nenyha nudná, dej mi utíkal rychle, byla jsem zvědavá, ani ne tak kdo je vrah, ale co je s malou holčičkou, protože tuhle linii jsem opravdu prožívala. Dopadlo to jak dopadlo. Přečtěte si sami. Asi si přečtu i předchozí dílo autorky.
Knihy paní Jakoubkové jsou jako přes kopírák. Ale stejně si ji vždycky přečtu, dostanu u ní hlad a nad celým dějem se jen směju.