indyka komentáře u knih

Příšerná, skvělá kniha.

Nedávám pět hvězd, protože by se mi kniha líbila. Tak, jak je psaná, se snad ani líbit nemůže... což neznamená, že není dobrá. Prvních třicet stran to bylo jen nepříjemné, zbylých 170 jsem stáhla za večer, se staženým hrdlem a balvanem na hrudi. Už je to nějaký ten měsíc, co se mnou kniha během čtení tolik zacloumala, na tak intenzivní knihu opravdu nenarazíte každý den. Naprosto chápu, proč se čtenáři nechají Ammanitim rádi uvrhnout do deprese a sama od něj ráda vyzkouším něco dalšího - ale až trochu vyprchá Já se nebojím.

(Dobrá rada na závěr - pokud také plánujete knihu stáhnout za večer, dejte si večeři raději předtím.)

3 15.05.2020

Prokousat se knihou nebylo jen tak a v první půlce jsem byla docela zklamaná - naštěstí se příběh později rozjel a já přijala skutečnost, že čtu v podstatě literaturu faktu. Prezentování knihy coby "strhujícího příběhu" neodpovídá formě, jakou je kniha psaná - holt marketing...dokumenty asi nenalákají tolik čtenářů.
Nicméně jako faktické/životopisné dílo kniha rozhodně obstojí, autor zpracoval příběh, který za to stál a odvedl kus práce.

3 10.05.2020

Tato kniha mi jde těžko myšlenkově uchopit. Jásala jsem nad vykreslením postav, které jsou všechno, jenom ne černobílé. Drsnost Irů se autorovi daří vyjádřit skvěle. Myšlenky a pocity postav jsou opravdu věrohodné. A přesto se mi pořádně nešlo začíst a měla jsem kolikrát problém se u knihy udržet.

Proč tedy čtyři hvězdičky? Třetí kniha od autora a já vím, že s chutí sáhnu po té příští - ač mi jeho knihy v něčem nesedí, zároveň mě lákají. Něco v nich je, byť to nedokážu pojmenovat.

3 24.03.2020

1) Jsou knihy, jejichž psaní je autorovi terapií - a jejich čtení je terapií čtenáři. Pak jsou knihy, jejichž psaní je autorovi terapií, ale na čtenáře tím hodí balvan. Toto je ten druhý případ.

2) Ne, použití několika směsí jazyků, stylů textu ani množství nesmyslných vět nezvýší uměleckou hodnotu textu - ani nesvědčí o rozervané duši umělcově. Prostě se to jen blbě čte.

3 08.12.2019

Obávám se, že některé pointy mi zřejmě unikly (kniha se nečte úplně snadno), ale asi tomu nedám druhou šanci - ona ta kniha není moc příjemný zážitek. Proč tedy dávám tolik hvězd? Protože nemůžu dílu upřít originalitu, propracovanost a další kvality. Pána, do čeho jsem se to zase pustila...

Autorovi se povedlo udělat ze čtenáře dalšího z diváků v sále. Občas mě Dovík neskutečně bavil (černý humor, ten já můžu), občas jsem nechápala, čeho jsem to svědkem a měla chuť zavřít za sebou dveře (vlastně knihu). Přistupuji k tomu jako k zajímavému literárnímu experimentu a totéž bych poradila i budoucímu čtenáři. Přes všechny ty chvíle "co to proboha čtu" jsem ráda, že jsem přišla s koněm do baru a zůstala v něm až do konce.

3 18.08.2019

Je to stále stejné, ale dobré - asi tak bych shrnula své třetí knižní setkání s autorkou. Zajímavý děj, tempo tak akorát...Jen konec přišel moc brzy, zrovna ve chvíli, kdy by to bylo pro čtenáře pekelně zajímavé. Takových konců už mám plné kecky...ale jinak příjemné čtení na klidnou sobotu, doporučuji.

3 11.05.2019

Neskutečně mi bylo líto Davidových sourozenců, to je to hlavní, co mě ke knize napadá, když ji mám hodnotit. Julka je moje hrdinka.

Chvilku mi trvalo se do knihy začíst, tak první třetinu jsem ji mohla kdykoliv odložit, pak už to mělo větší spád. Těžko se mi hledá pochopení pro jednání Davidovy matky, ale kdoví, jak bych v takové situaci reagovala já sama...

Spolu s My děti ze stanice ZOO či Mementem bych toto dílo zařadila do knih, které doopravdy mládeži něco řeknou o toxikomanii a budou mít na ně patřičný odrazující vliv (na rozdíl od povinných přednášek). Určitě stojí za přečtení.

3 11.01.2019

Tři hvězdy by možná značily průměrnou knihu, ale není to tak - to jen moje dojmy lítaly ode zdi ke zdi. Jednou dokonalé a geniální, podruhé přehnané a ehm...trapné...i když očividně záměrně, achich ouvej, těžký to úděl hodnotitele knihy.

Po slibném začátku jsem se ke knize vracela po delších a delších intervalech - styl nahuštěných článků, které je ale ideální číst jen tak po troškách, mi moc neseděl. Ale občas jsem se smála nahlas, občas jsem se v tom našla a coby brněnská náplava s vyškovským původem jsem ráda, že se mi tenhle kousek dostal do ruky. Obyvatelé mimo Brno a jeho Bermudský trojúhelník možná budou o kus zážitku ochuzeni.

3 17.09.2018

("Dobrý den, prosím vás, máte Pražskou buznu?", zeptala jsem se prodavačky v knihkupectví a ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, jak to zní, mi začaly cukat koutky. "Chviličku...ano, máme, hned vám toho Markvarta najdu", pravila prodavačka a tím si zachovala tvář.)

Nedávno jsem objevila blog. Cynické hovado Milan mě tak okouzlil a donutil smát se nahlas, že byla koupě knihy jasnou volbou. Jsou zde sice zrecyklované i blogové zápisky, ale pořád je tu spousta nového textu a milovníci sarkastického, nekorektního a pro mnohé pobuřujícího humoru si zde určitě přijdou na své. Občas jsem se ztrácela ve vedlejších postavách, protože jich tu bylo celkem dost a ani deset minut po dočtení knihy bych nedokázala vyjmenovat, s kým vším se Milan vyspal, ale to je asi jediné, co mi nelahodilo - jinak nemám výtek. Neskutečně jsem se u toho bavila.

3 09.12.2017

Nevěřila bych, že kniha s tak pitomým názvem (tedy spíš pitomým překladem názvu) bude obsahovat tolik moudrostí o vztazích, o střetu generací a kultur, o tom, jak překousnout nedokonalosti své i nedokonalosti druhých...a ještě předat trochu té indické historie. Na první přečtení se kniha stala jednou z mých nejoblíbenějších a ráda se k ní vracím. Milovníci indické kuchyně si též přijdou na své :-)

3 03.12.2017

Ano, situace jsou nevěrohodné a zápletka je stokrát ohraná klasika "bohatý chlap a holka od vedle", kdy přesně víte, jak to skončí. Ale - no a co? I takové knihy si najdou své čtenáře (a očividně ne málo), netřeba se nad tím pohoršovat, jak někdo mohl napsat či číst takovou pitomost. Běžně tento typ knih taky nevyhledávám, ale občas je fajn číst něco, u čeho nemusím ani trochu přemýšlet a stačí se nechat bavit. A Jeho banán je zábavné čtení, o tom žádná. Takže se vykašlete na to, že by vás s takovou knihou někdo mohl vidět a co by si o vás pomyslel, a klidně si ji na tu deku vezměte :-) Nenáročné, odpočinkové čtení.

Zajímavá novela. Styl psaní mi ne vždy úplně lahodil, ale obsah si mě snadno našel. Ani nepamatuji, kdy jsem naposledy četla takovou sondu do mužské nejistoty, zranitelnosti a pocitů nedostatečnosti a jestli je jedna věc, kterou mi kniha přinesla, je to právě toto. Stránek nemnoho, ale čtení intenzivní, síla prožívaných emocí snadno doputuje až ke čtenáři a není těžké se s nimi identifikovat. Tato autorova próza se mi líbila více než jeho básně a pokud někdo začíná s Těsnohlídkovým dílem, doporučila bych mu začít právě Adou.

Jsem otevřeně neobjektivní. Coby dlouholetá fanynka komiksu, jeho autora :-), sarkasmu, v jednom stripu zmíněného Kundery a zároveň sestřenice primáře (který též dostal jeden výtisk do knihovničky) nemůžu dát jinak než plný počet.

A kdybych byla objektivní, dala bych ho taky, protože Pan primář je prostě boží.

Snad poslední věta knihy nebyla řečnická - těším se :)

2 06.01.2022

Na knize mě mrzelo, že nebyla dvakrát delší a nešla více do hloubky, ráda bych se dozvěděla ještě více faktických informací (a Žítkovské čarování mám teprve v pořadníku). Nicméně velmi oceňuji, že vůbec existuje faktografické dílo týkající se žítkovských bohyní, které poskytuje ověřené informace těm, kterým nestačí román. Díky knize pana Jilíka jsem byla fenoménu bohyní o kousek blíže, děkuji za to.

2 17.05.2020

Martinův život je neskutečně zajímavý, jeho píli a houževnatost velmi obdivuji a jeho příběh bych se nebála nazvat epickým - nicméně jeho knižní zpracování mu úplně nesvědčí. Po poutavém začátku se dostaneme k tlachání o celebritách, které Martin oblékal. Na můj vkus je ho tam zbytečně mnoho a kazí dojem ze zdařilého začátku knihy. Přitom o Martinově životě by se jistě dalo napsat více a do hloubky...škoda.

2 11.04.2020

Nečekaně svěží, později nečekaně vážné. Upřímné. Cynické, místy dojemné. Celkem originální.

Dobré to je.

2 26.12.2019

Moc mě těší, že se povedlo zachytit atmosféru "původního", farmářského Irska a starých dobrých časů této země, ale zároveň musím dodat, že kniha se táhla jak mlha nad vřesovištěm...Nečte se to snadno, a přitom je příběh vlastně dost jednoduchý.

Co ovšem autorovi nemůžu upřít - napsat dílo, jejímž hrdina je naprostý antihrdina, nezvládne jen tak někdo. A některé z myšlenek hrály přesně na mou notu. Srdce na obrtlíku jsem četla ještě před Prosincem a líbilo se mi o poznání více - myslím, že Donal Ryan a jeho příští tvorba určitě stojí za pozornost.

2 09.11.2019

Dobře, čtyři hvězdičky jsou asi neobjektivní, ale coby obyvatelka čtvrti, kterou se Záviš dle názvů ulic procházel, ani být objektivní nemůžu... Vždyť po sobě jdoucí zastávky Vlhká - Masná si pamatuje každý, kdo sem byť jen jednou zavítá.

Jaké tedy byly básně uctívající Brno? Stejné, jako Záviš sám - sem tam geniální, občas mimo rytmus, hodně vulgární, tak trochu od věci. Uznávám, básní, co bylo poněkud mimo, bylo celkem dost, na druhou stranu některé z nich mají opravdu šmrnc. Povinná četba z toho nebude, na pobavení otrlých jedinců ovšem poslouží dobře.

(P.S.: Jen tak tak jsem odolala přidat si knihu do čtenářské výzvy coby Cestopis.)

2 18.09.2019

Tajně doufám, že přijdou nějaké zytřki, kdy se Ostravak opět rozepíše...

2 01.09.2019

Za mě ještě lepší než předchozí dva díly, já věděla, proč si tu hvězdičku šetřím :-)

To byly časy...ale ta sranda, ta je věčná :-)

2 27.08.2019