Hobo komentáře u knih
I k této knize plně patří můj komentář jako ke knize téhož autora Konec liberalismu v Česku.
Ostatně, nakonec jsem ji po důkladném rozmyšlení přidal do své sbírky utopií. Ono není úplně lehké najít hranici mezi politologií, či filosofií. A utopií.
Co vím jistě: Macchiavelliho Vladař není utopie, leč politologie.
Jeden z nejvýmluvnějších protiválečných románů. Kolik takových obdobných Johnnů dodnes vzniká a trpí?
Ideologie uvedená na pravou míru.
Zajímavé srovnání s americkým sociálním systémem, který opravdu nepovzbuzuje, aby na něj člověk spoléhal.
Publikace je koncipována skutečně jako zpráva, tedy suchá, věcná a poněkud nudná. Nelze ovšem zpochybnit její informační hodnotu.
Děj mě nezaujal, až jsem knihu nakonec dal stranou, že se k ní vrátím. Nevrátil jsem se. Zařadila se mezi ten nepatrný počet knih, které jsem nedočetl. Raději se vrátím k "Navzdory básník zpívá" nebo k jejím "starověkým" námětům.
Vynikající a přelomová kniha, která, i když samozřejmě vydaná v době trvajících procesů, takže z tohoto úhlu "věčně neukončená". Za zásadní závěr v onom současném probíhajícím "sporu o dominanci" USA vs. Čína považuji doporučení oběma stranám soustředit se na řešení vnitropolitických problémů.
Na základě učiněných závěrů je možné predikovat vývoj dalších událostí, které od doby vydání jen potvrzují fundament této rozsáhlé úvahy.
Osobně jsem se spíš přesvědčil, že "rozšíření vědomí" vlivem jakýchkoliv drog prostě končí u "zdi iluzí", takže název antologie je víc než přiléhavý. Vlastně skoro patřím do beatnické generace a prožíval jsem jejich představy a iluze v přímém dotyku, zejména šedesátá léta jsou ve mně zasutá velmi pevně.
A mám silný dojem, že medailonky o jednotlivých autorech byly vesměs zajímavější než jejich texty. A ať si říká kdo chce co chce, jsem ochoten přijmout pozitivní vliv fetu nanejvýš u "Sgt. Pepper's...", tohoto mého oblíbeného alba. Zřejmě Beatles zůstalo ještě dost rozumu... :-)
Ano, je to JÍZDA.
Knihu jsem charakterizoval jako nejúžasnější životopis člověka, který vlastně nic zvláštního nezažil. Pouze napsal velkou řadu báječných knih a báječně zbohatl. Ale nezpychl. Takový obyčejný život.
Nesmazatelné příběhy z časů, které končívají, ale periodicky se vracejí. Neměli bychom na to nikdy zapomínat.
Tři skutečné revoluce: Jak změnil člověka vynález písma, vynález knihtisku a vynález televize? Žádná francouzská revoluce, žádná VŘSR. Toto jsou ty zásadní revoluční změny, přičemž v té poslední vězíme až po uši... A je absolutně nemožné se ubránit, neboť na rozdíl od uvedených příkladů tyto tři vycházejí z lidského nitra a těžko s nimi polemizovat. Chce snad někdo zrušit televizi, rozbít tiskařské stroje, či zakázat písmo?
Zřejmě nám nezbývá než se ubavit k smrti... Ale počkat, proč k smrti? Jaká smrt přišla po vynálezu abecedy? Ani s Gutenbergem to nevypadá na smrt. Co vlastně zemřelo? A byť sebe pokládám za člověka kultury tištěného slova a je mi trochu líto těch změn, jež kolem mne probíhají, věděl bych snad, jak vypadá Machu Picchu, nebýt televize?
A tak bych si možná rád počkal na tu další, posttelevizní revoluci. Jen vím, že to je dáno až nějaké jiné generaci. Budiž jí také země lehká...
[Osobně si nemyslím, že televize už je zastaralá a že ji vytlačilo online vysílání. Kdeže. To je jen televizní vývoj, asi tak, jako se zdokonaloval tiskařský stroj až po textové editory, jde o stále stejný rozměr. Tiskové editory pracují se slovem, televize i online videa pracují s obrazem. Čím dál pohyblivějším :-)]
Od přečtení už uběhlo hodně vody i povodní, ale z hlavy mi kniha nevyběhla, vynořuje se pravidelně a tak si říkám, že je nejvyšší čas se k ní vrátit.
Byl bych dal hvězd víc, kdyby autor byl kritičtější k vývoji po 2. vatikánském koncilu.
Nebudu opakovat komentář jackketche. Prostě si ho přečtěte.
V době vlasteneckých vzlyků tepá Havlíček bez okolků plnokrevnou satiru.
Do Švejka tomu cosi chybělo, ale jinak celkem dobré...
Četba dá zabrat, to je pravda, ale nepospícháte-li a čtete pozorně, budete odměněni.
Jak už jsem napsal v komentáři k 1. dílu, tato práce zcela zásadně utvářela můj politologický a filozofický vývoj.
Ústřední a základní zdroj pro můj politologický a filozofický vývoj.
Dlouho jsem zápasil se Sorosovou propagací otevřené společnosti a jeho přihlášením se k Popperovi. Nutilo mě to k marnému hledání nelogičností a omylů v Popperově konceptu, až jsem se po letech dozvěděl o stálém sporu Karla Poppera se Sorosem. Fakt jsem si oddechl.