hanzmb
komentáře u knih
Nezkoušej na mě zapomenout
Petr Heteša
Když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Naštěstí. Četl jsem to krátce po Kotletově Revoluci, která mi připadala jako špatný Baltimor, a tak mě tento pravý Baltimor vysloveně pohladil na duši. A současně mi dal naději, že se česká fantasy nezvrhá jen v kvanta mrtvol a nepřirozeného sexu. Tady má každá mrtvola svůj smysl a posouvá příběh dál. A i když vlastně k sexu nikdy nedojde, neustále to mezi postavami jiskří a čtenář si užívá perfektní hlášky a narážky. Jedině snad co mi úplně nesedělo byl jednoznačně postavený závěr. Nechat to jen oblasti náznaků a možného vývoje by mi ke stylu knihy sedělo víc.
Pád do tmy
Wendy Dranfield
Zaujmout a prosadit se v oblasti krimi literatury je v současné době strašně těžké. Autor musí přijít s něčím nečekaným buď v typu zločinu nebo ho zasadit do nového neokoukaného prostředí. A nebo, jako v případě této série, přijít s novým neokoukaným typem vyšetřovatelů. A přesně tohle se povedlo na 150 %. Ta dvojice a její osudy jsou tak zajímavé, že čtenář pomine jednodušší zápletku i postupy vyšetřovatelů, založené spíš na náhodě než dedukci a mravenčí práci. Jen mám strach, jak se osobní situace hrdinů promítne do dalších dílů. Její řešení se nedá odkládat do nekonečna. Ale podle palců to autor zvládl a je na co se těšit.
Lov
Bernard Minier
Na každého přijde slabší chvilka a autora to potkalo nyní. A to hned z několika důvodů. Podle data vydání to psal za covidu a byl ve velmi špatném rozpoložení, jak vyplývá z jeho popisu té doby. Současně ani nedostal nápad na pořádnou krimi zápletku. Tohle je proti jiným jeho knihám jen slabý odvar. Asi to sám cítil a tak tam zakomponoval tajnou organizace. To je dle mého to poslední, nejzoufalejší řešení. A i když se snaží ukazovat na zoufalou situaci ve Francii, je to jen povrchní. Jakoby měl strach naplno napsat, proč to všechno vzniká. Že si za to mohou Francouzi, jako jeden ze 2 vůdčích států EU sami. Nelze přitáhnout miliony nevzdělaných emigrantů a současně likvidovat zemědělství a těžký průmysl, ve kterých jedině tito mohou najít uplatnění.
Sokolník
Isabella Maldonado
Velmi solidní detektivka, ale vynikajících kvalit předchozích 2 dílů série bohužel nedosahuje. Tak trochu se potvrdily moje obavy z toho, jak dopadne díl nenavazující na hrdinčinu minulost. To "zapojení" nejbližších přátel do příběhu to zcela nenahradilo. Navíc mi připadala i trochu odbytá práce profilovací skupiny. Uvidíme, zda se autorka ještě někdy rozhodne v sérii pokračovat.
Samarkand
Miroslav Žamboch
Ty 4 * je za 1. polovinu knihy. Tam to ještě vypadalo, že se autor vrátil k stylu svých prvních knih a opustil od těch posledních šíleností především s Baklym. Samozřejmě to na knihy s Koniášem nemělo, ale mělo to určitý smysluplný dějový vývoj. Pak najednou jak když mávneš proutkem a je tady jak od flašinetáře kolem dokola omílané téma nesmrtelného hrdiny a pobíjení stovek mrtvých. Zachrání to částečně alespoň normální závěr.
Ďáblova pečeť
Peter Tremayne (p)
Dostal jsem přesně to, v co jsem doufal. Bezvadný historický příběh z Irska 7. století, plný zajímavých dobových reálií. Navíc okořeněný komplikovanou krimi zápletkou a jejím postupným odhalováním sestrou Fidelmou. Navíc se tentokrát neztrácel čas neustálým cestováním. Tyto irské reálie se mi nikdy neomrzí. A už se těším na příštích 11 dílů ( snad se těch posledních 6 taky přeloží).
Boudica 3 - Ve znamení psa
Manda Scott
Proti minulému dílu je zde určité zlepšení. Už to není ta směs duchařiny s pokusy o fantasy. Začíná se to pomalu blížit historickému románu. Má to už určitý děj a jednotlivé příběhy na sebe začínají navazovat. Samozřejmě tu duchařinu si autorka neodpustila, ale už se to dá zvládat a navíc dává na rozdíl od 2. dílu i určitý smysl.
Dokonalé ticho
Helen Fields
Další vynikající díl této série. Až začínám mít strach, zda je vůbec možné tuto úroveň udržet i do zbylých 3 dílů. Doufám že ano a třeba se autorka k této dvojici někdy vrátí.
Celá krimi složka je naprosto perfektně propracovaná, není zde jediné nelogické místo. Navíc v závěru se objevuje náznak nových osobních i pracovních vztahů.
Svět v bouři
Kristýna Sněgoňová
Jak na skluzavce. Od fantastické jedničky přes velmi dobrou dvojku až po tuto, spíše průměrnou trojku. Jsem zvědav, zda se autorce podaří tento sešup zastavit. Připomíná mi to klesající úroveň jejich dílů Legie. Tam to naštěstí už zarazila. Tento díl toho moc nového nepřinesl. Spoustu nepodstatného balastu naředilo ty 2 dějově opravdu zajímavé části - domorodou vesnici a závěrečný Řím. Ale prostředí je založeno a tak se mohou přidávat každoročně další a další díly. Rozhodně si nemyslím, že to autorka už uzavřela.
Revoluce
František Kotleta (p)
O trochu lepší než 1. díl. Ale pořád přetrvává pocit, že jde o špatnou kopii Hetešova Baltimoru. Už se tu objevuje i náznak příběhu, děj směřuje k nějakému vyvrcholení. Není to je nesmyslné střídání vražd a sexu. Bohužel kvalitám prvních autorových sérií se to nepřibližuje. Tak nevím, kdy dostanu chuť na nějakou další knihu od Kotlety. Ale od pana Kyši bych si rád přečetl brzy něco nového.
Z doby preadamitů
Jack London
Jack London mě provází už od neútlejšího mládí. Nejprve to byl Jerry, Bílý tesák apod. Později jsem přešel k Tuláku po hvězdách či Démonu alkohol. A samozřejmě spousty povídkových sbírek. Tato kniha je tak pro 12-13 leté. Jedná se vlastně o jednoduchý příběh z pravěku, Jen to autor zkusil vylepšit tím, že se jako jedná o skutečnost, která se přes generační paměť zachovala až k dnešnímu chlapci. Augusta je lepší.
Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval
Torey L. Hayden (p)
Dlouho jsem se rozhodoval, zda nedat jen 4*. Proti Sebrance mi tato kniha připadá jednodušší, příliš prvoplánová. Autorka se příliš věnuje sama sobě, svým pocitům na úkor objasňování toho, co vedlo Sheilu k jejímu chování. To je sice popisováno, ale důvody nenajdete. A ani se autorka o jejich nalezení moc nepokoušela.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Už dlouho jsem se chystal na nějakou autorovu knihu. A teď mám strach, že jsem hned na začátku narazil na to nejlepší a další knihy už této kvality nemohou dosáhnout. Ten příběh má neskutečnou sílu. Nevím, zda měl autor nějaký vzor (typuji, že ano, tohle se nedá jen tak nafabulovat), ale i přesto něco takového vytvořit ve 30 letech je něco neskutečného. Nejde o zápletku, ale především o sílu osobnosti hlavního hrdiny. Sám jsem v životě pár podobných bubáků se zlatým srdcem potkal a byly to osobnosti, na které se nedá zapomenout.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Jméno Körner pro mě znamená tu nejvyšší kvalitu české literatury. Už dlouho jsem si proto chtěl přečíst i něco od Hany Marie. Odrazoval mě ale žánr jejich románů. Naštěstí jsem si všiml recenze od Klokana (díky) a našel v sobě odvahu.
A vůbec toho nelituji. Tento příběh z hrozné doby dokáže hlavní hrdinka tak proslunit, že by se to dalo používat jako nabíječka optimismu. Přitom pořád tvrdě realistické, bez sklouzávání do nějakých sladkobolných pasáží. Nezbývá než obdivovat jak hrdinku, tak autorku za nádherné zpracování. Navíc jsem to četl asi 2 týdny po Očích Scarlett Wilkové a neustálé porovnávání těchto 2 Rusek žijících po válce u nás tomu přidávalo další rozměr
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Francis Scott Fitzgerald
Takhle píše Pan spisovatel. Je fantastické, co dokázal vykouzlit na pouhých 40 stranách. To je přímo koncentrát nápadů. Kdyby to byla jen osnova pro větší dílo, vůbec bych se nedivil. Ale bohužel.
Druhé město
Michal Ajvaz
Také jsem naletěl na uvedený žánr fantasy, se kterým tato kniha nemá nic společného. To by zde musel být alespoň náznak příběhu. Přitom se jedná jen o velmi volně spojované imaginace. Ale i ty by měly nějak navazovat. Tady jsou však založeny především na kontrastu. A to spíše drastickém. Jak když hladíte malé dítě a najednou na něj zařvete. Tak mi to připomíná spíše přechodové stavy chovance psychiatrie nebo absťák a rauš. I když se mi to absolutně nelíbilo, musím přiznat, že to je napsané krásnou češtinou. Za ni ty 3*.
Zlato posledních Ronovců
Jan Činčura
Jsem dost na vážkách. Na tomto dílu je vidět, že autor udělal velký pokrok co se týče literárního řemesla. Román se čte plynule bez nějakých násilných zarážek. Proti 1. dílu je předpoklad, že zaujme podstatně větší množství běžných čtenářů.
Bohužel na druhou stranu to znamená, že zmizela spousta detailů, které jsem si já osobně vychutnával. Počínaje spoustou zajímavých informací o heraldice, až po používání původních spřežkových názvů a jmen. Samozřejmě nějaké zůstaly, ale tak desetina proti 1. dílu. Tak jsem marně čekal, že se děj přesune na chvíli z Dietenicz a Osenicz okolo rybníka Boretszow k nám do Heykowitz :-).
Co mi ale asi vadilo nejvíc bylo to, že se Anastasya objeví až na posledních 40 stranách. Tím, jak tahle silná ženská postava vypadla, se proti 1. dílu změnilo i celé vyznění románu. Jsou tu sice dále vraždy a souboje, ale už to je takové moc učesané. Tohle bude spíše vyhovovat čtenářkám.
Hlad
Jozef Karika
Jedná se vlastně o povídkovou sbírku. A psát dobré povídky s kvalitní pointou je opravdu velmi náročné. To se ukázalo ostatně i v této knize. Někde ta pointa chybí, někde ji autor tak naředil, že se hledá jen opravdu složitě. Kniha je tak za 3*, tu další dostává popisovaný region. Loni jsem tu byl už po 24. A každé ráno se díval, jak " Choč kúrí " a s jakým počasím mám na túru počítat. A jestli vše dobře dopadne budu letos v červnu už po 10. zase trávit 2 týdny v Lúčkách. A vzpomenu na Edu Millana, kamaráda a místního rodáka, který mě naučil milovat okolní hory.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Jen těžko se dá celá kniha přečíst, aniž by čtenáři někdy nevhrkly do očí slzy. Už dlouho jsem nečetl knihu, která by na mě takto působila. Bohužel zločinci z 50. let jsou už nepostižitelní. Pořad ale zůstává dost těch ze 70. Jen si připomenout matčino pravidlo: Neodpouštěj, odpouštět může jen Bůh.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Na téma přechodu mezi realitami jsem četl už spousty knih. Tato mezi nimi nijak nevynikala. Nepřináší nic nového, zajímavého. Navíc i volba hlavní hrdinky není zrovna nešťastnější. K takovému typu si čtenář jen těžko najde vztah.