evask
komentáře u knih
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová dovede slovy vyjádřit zvláštní neklid a nepokoj, který člověk cítí, když je nespokojený. Napětí, tajemno. Nemusí si vypomáhat líčením sexu, násilí, vulgarismy, jako mnohé jiné současné autorky, i tak čtenář její knížku hltá. I Hana na mě tak působila. Je to dar a ne každému, kdo dneska píše, je tolik shůry naděleno.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Konec je překvapivý a tak trochu ruší můj celkový dojem. Docela by mě zajímalo, proč autorka vymyslela zrovna tohle řešení. No aspoň máme o čem přemýšlet. Jinak se mně knížka hodně moc líbila. Napsala ji chytrá citlivá ženská, to je jasné z každé stránky.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Tak jsem dočetla Bílou Vodu a teď s radostí sáhnu po něčem lehčím. První polovina knihy - tak o tom jsem čekala, že to bude. Druhá polovina se zabývá otázkami, které pálí současnou církev. Zůstat v tradičních kolejích, nebo se přizpůsobit současné době? Uznat svěcení, které udělila tajná podzemní církev, nebo stanovit podmínky?
Před autorkou smekám.
Drak spí
Michaela Klevisová
I bez krutostí a sexuálních scén se dá napsat dobrá detektivka.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Kdyby se tady zavedlo nějaké speciální ohodnocení, něco jako jednička s hvězdičkou, tak bych toho využila. Pět hvězdiček plus. Podle toho, co nás učili v dějepise, nebo pod vlivem vlasteneckých filmů jsem si myslela, že polovina Čechů byli odbojáři. Jenže ono to tak zřejmě nebylo. Heydrich nás měl prokouknuté. Je to moc zajímavá kniha a předkládá spoustu podnětů k zamyšlení.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Život se mně zdá zase o něco krásnější, když čtu hezkou knížku. Třeba Šikmý kostel.
Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
V televizi, v populárních časopisech, nám předkládají vzory pořád - herce, zpěváky, případně sportovce. Ale o takovýchto osobnostech, na které by měl být náš národ opravdu hrdý, o nich se moc nemluví, o nich se často dozvídáme náhodou. Škoda.
Díky za román o doktorce Kálalové. Čtyři*, styl psaní paní Borské mně trochu nesedí.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Můj úplně první dojem z knížky byl, že: asi omyl, vrátím do knihovny. Ale pak jsem se začetla, pochopila, kdo Eleanor je, a rychle jsem změnila názor. Je to smutné a dojemné čtení. A moc zdařilé.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Po delší době knížka, která mě opravdu zaujala. Víc než novinka Kena Folletta. Brilantní charakteristiky postav. Držme si palce, ať se autorce daří i nadále.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Nedávné dějiny Těšínska a Ostravska vykreslené na příbězích obyčejných lidí. Dojemné osudy, brilantní sloh, nádherná čeština. Radost číst.
Pro takto mimořádné počiny by tady měla být možnost i mimořádného hodnocení. Prémiová hypernova nebo tak.
Listopád
Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová prostě umí psát.
Téma si vybrala zvláštní, nejdřív mně to přišlo trochu přitažené za vlasy, ale pak začala vyprávět Magda a to už je opravdu námět k zamyšlení. Co dokáže vymývání mozků, co dokáže závist.
Chirurg
Petra Dvořáková
Paní Dvořákovou pokládám za jednu z nejlepších spisovatelek ve své generaci. Hlavní hrdina této knížky není hrdina “geroj”, ale chybuje, tápe, občas nemá pevnou vůli, selhává a přesto mu fandíme, protože ho chápeme.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Paní Tučková si vybrala ožehavé téma. A všechno to popsala, až z toho mrazí. Pro mě jedna z knih, na kterou se nedá zapomenout.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Strhující. Maminka - šlechetná, zásadová, rozvážná, povzbuzuje své děti do poslední chvíle. Zajímavá postava bachaře Nikolaje. Po přečtení jsem si na googlu našla dějiny Litvy.
Hana
Alena Mornštajnová
Tak pěknou knížku od českého autora už jsem dlouho nečetla. Propracovaný děj, neotřelá přirovnáni a obraty, krásná čeština. Zážitek.
V ráji šumavském
Karel Klostermann
Paráda, nádhera, pohlazení po duši. Možná trochu naivní a postavy jednoznačně dané až zploštělé: moudrý, poctivý, charakterní x vejtaha, chamtivec, neřád. Líná, hloupá x vypočítavá, zlá. Ale stejně dávám plný počet hvězd.
Na věky věků
Ken Follett
Kdejaký spisovatel vymyslí pár zápletek, doplní je “omáčkou”, aby dosáhl požadovaného počtu stránek, a už je román na světě. Ken Follett není ale obyčejný spisovatel, to je spisovatel geniální, protože ten omáčku žádnou nepotřebuje, v jeho knížkách zápletka stíhá zápletku. Čtenáře stále drží v napětí nečekanými zvraty, takže ten zhltne přes devět set stran, ani neví jak, jen ho mrzí, že se musí s hrdiny rozloučit. Takhle píše pan Follett. Obdivuhodné!
Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
Syrové, bez emocí. A přitom tak působivé. Že se duch nedá zlomit? To jsou jen kecy. Jak má ten Remarque lidi přečtený.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Opět výborná Soukupová. V Ich formě mluví tři generace a každá svým jazykem a svým způsobem myšlení. Ona se ta Soukupová umí převtělovat. .
