Ema22 komentáře u knih

Velmi podivná jednohubka přečtená na lavičce v parku. Atmosféra příběhu mě cele pohltila. Zvláštní konec nakonec tradičně překvapil.

6 04.07.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu, a protože jsem u toho vařila a uklízela, musela jsem se občas trochu vracet. Navíc se některé myšlenky opakovaly, takže jsem měla dojem, že jsem ve špatné kapitole. Ohledně zákonu resonance a vysílaných přání je podle mě čtivější a srozumitelnější Franckh.

1 04.07.2021

Přečteno za cca hodinu. Zajímavý pokus, i když mi jsou podobné rekordy trochu proti srsti. Na druhou stranu proč ne. Příběh je čtivý. Potěšil mě.
"Cesta je láska."
"Pro mé vzpomínky je důležitější, jak si je pamatuji, a ne jak se staly."
A létajícímu jaguárovi se nesměju, ani náhodou.

4 24.06.2021

Zpočátku mi autorčin styl vyprávění trochu neseděl. Neznačená přímá řeč, opakování slov. Ale po takových třiceti stranách jsem se opravdu začetla a zhltla příběh skoro na jeden zátah.
Bylo to pro mě takové smutné déjá vu. Bolestný pohled všech pěti stran na shodnou událost. Současně i překvapení, že uvažuji podobně jako Alice. Mnohdy bohužel.

12 13.06.2021

Agathu jsme hltala kolem své dvacítky. Dnes, když jsem mnoho jejích knih viděla zfilmovaných a příběhy znám, mě některé pasáže trochu nudí (proto o jednu hvězdičku méně). Deset malých černoušků je vymyšleno geniálně, falešná motivace, napětí a závěrečné přiznání. Musela být geniální.

15 29.05.2021

Po několika letech znovu. Asi to bude věkem, ale když jsem měla Nesnesitelnou lehkost v rukou ve dvaceti, vnímala jsem ji jinak. Hltala jsem stránky. Nyní se spoustou myšlenek v duchu polemizuji. Cynický Tomáš mě provokuje, stejně jako mužské postavy ve Směšných láskách. Lehkost dějin ve smyslu einmal ist keinmal je pro mě nepřijatelná.
Dobový kontext autor zachytil srozumitelně. "Pronesl nad ní projev o básníkově lásce k Sovětskému svazu. Snad chtěl tou nehorázností Hrubína probudit. Ale svět byl tak ošklivý, že se nikomu nechtělo vstávat z mrtvých."
Dost sporné je následující: "Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."
Vlastně mě četba opět potěšila a příště vyprovokuje a pobaví zase.

12 24.05.2021

Dokonalý a hlavně velmi čtivý překlad klasického díla se spoustou narážek, vtipů, na druhou stranu hlubokých úvah o smyslu lidského života, volbě ukončit svůj život předčasně a touze po pomstě, která způsobí zase jenom tragédii. I po čtyřech staletích tak aktuální.

7 30.04.2021

Přečetla jsem doslova jedním dechem. Arbesův styl není pro současného čtenáře snadno čitelný, rozhodně však představuje velkou výzvu. V množství přechodníků snad překonal i Vančuru:) Opět mě překvapilo, jak mě dokázal vtáhnout do děje, ráda jsem si připomněla všechny detaily. Dokonale zachytil tajemnou atmosféru jak malostranského kostela, tak cesty za pokladem. Malou část jsem poslouchala jako audioknihu načtenou Janem Hartlem. Byly to jedinečné tři hodiny.

6 27.04.2021

Dočteno a ještě dlouho mi bude rezonovat v hlavě. Formánek umí vyprávět opravdu poutavě. Chytl mě a jen tak nepustí. Jako první jsem četla jeho Umřel jsem v sobotu. Byla jsem nadšená. Ale Mluviti pravdu hodnotím o level výš. " ... věci nemusí být takové, jaké se zdají, i když je vidíme na vlastní oči. ...v osamění za skříní, ve tmě a bez domova hynou nejen poustevníci."

12 22.04.2021

Tak to jsem nečekala. Mísily se ve mně pocity strachu z úryvků z více než sto let staré knihy o spiritismu, zvědavosti, jaký bude Maranův život. Hltala jsem stránky a poznamenávala si zajímavé myšlenky. Určitě sáhnu po dalším Formánkovi. Zítra? Děkuji za Pavla a Lustiga.
Mám jedinou výtku. Některé rýmované pasáže mi do textu prostě neseděly.
"Kromě pytlů pod očima neměl jiných zavazadel."
"Roztříštěni na kousky, hledáme se. Děláme cosi, aby to tak nekřičelo.
Ale prázdnota přece nemůže křičet."

6 28.02.2021

Tahle útlá knížka si pokaždé získá mou plnou pozornost. Zasním se jako Hammelnští a přitahuje mě krysařova neurčitost a nepolapitelnost. Užívám si krásný jazyk a inverzi slovosledu, nechám se houpat na vlnách v Seppově loďce a naslouchám sladkému zpěvu jeho drozda.
"Čekat Sepp Jörgen uměl jako málokdo. Čekal trpělivě a odevzdaně; dočkal se však málokdy něčeho. Říkají, že se tak děje těm, kdo odevzdaně a trpělivě čekají."
"Prošel sosnovým lesem a holým vrchem, kde se hřáli hadi v poledním slunci. Krysaře to pudilo dál a dále. Stál až na okraji, mnohem dále, než se odvážil kdo z rodáků Hammeln. Stál až na okraji a zdálo se, že mluví s propastí, milenkou sebevrahů."

Z knihy jsem upřímně zklamaná. Přečetla jsem devět kapitol z první části a tím končím. Své čtenáře vzhledem ke komentářům níže si našla a zřejmě najde. Pro mě je ztrátou času. Poslechla jsem si první kapitolu jako audioknihu, tu hodnotím velmi kladně.

Poslouchala jsem na pokračování zdramatizované. Krása. Jiné než Velký Gatsby, spousta motivů se opakovala.

6 07.01.2021

Ač jsem děj a pointu předem znala, do knihy jsem se na doporučení pustila. Vždy, když jsem ji otevřela, začetla jsem se s chutí.
Některé náhody jsou na můj vkus trochu překombinované, ale příběh napínavý.
Sympatické mi byly krátké kapitolky z pohledu zúčastněných žen bez systému tak nějak nastřídačku.
A závěr? Jako máma si podobnou situaci neumím představit. A upřímně ani nechci.

5 07.01.2021

(SPOILER) Jsem poměrně zklamaná. Vypravěčka je dost povrchní, jeden milenec ji omrzí, tak si během pár dní najde jiného. A to je vdaná. Její sezení nejdou do hloubky. Na druhou stranu je spokojená, zamilovaná, zbavila se úzkostí. Často prožívá upřímné štěstí. Tak nevím, jestli nedělám něco špatně já, asi MP. Moc přemýšlím, kdybych tolik neanalyzovala své kroky, třeba bych byla jako Dita. Kdo ví:)
Pár myšlenek mě zaujalo, ale asi nejsem naladěna na stejnou notu jako čtenáři/čtenářky pode mnou.

2 02.12.2020

(SPOILER) Kniha je velmi čtivá, i když mě dost rušily podivné metafory (prsa jako kopečky vanilkové zmrzliny, která holka takhle uvažuje?) a líbivá klišé. Říkala jsem si, proč autorka líčí dopodrobna osudy všech členů rodiny a zvláštně skáče v čase? Nakonec si říkám, že to nebyl špatný nápad, čtenář tak postupně odhalí pohnutky postav zmíněných očima Miry v první kapitole. Kvituji rovněž Hanin úhel pohledu. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že jsem mnoho situací z Terezína a Osvětimi někde četla, zahlédla ve filmu, jako by ty střípky autorka posbírala a zabalila do příběhu jedné ženy.

14 27.09.2020

(SPOILER) Knihu můžete číst jako absurdní příběh o neuvěřitelných příhodách hlavního hrdiny a jeho blízkých, ale také jako promyšlenou kritiku své doby. Nemám dokonalý přehled o autorově současnosti, jeho osobních sporech, válečných konfliktech, soudních sporech, filozofických školách a dalším, a proto nejsem s to odhalit všechny narážky. Ale i tak jsem si četbu opět užila. Protikladné úvahy mě přinutily se zamyslet. Umírající a znovu se objevující postavy pochybovat o jevech, které mnohdy chápeme jako definitivní. A narážky na literaturu jsem si vyloženě užila.
"...Jenom hlupáci obdivují u uznávaného básníka všecko. Já si čtu pro sebe a mám rád jen to, co se mi hodí."
"Ale copak to není radost," řekl Candide," kritizovat všecko napořád a vidět chyby tam, kde jiní spatřují jen krásu?"
"Pracujme a nechme mudrování, " řekl Martin. "To je jediný prostředek, jak učinit život trochu snesitelný."
"To jste řekl velmi dobře, odpověděl Candide, "nicméně musíme obdělávat svou zahradu."

5 25.09.2020

(SPOILER) Po dvou letech znovu a musím přiznat, že mám úplně jiné dojmy. Hordubal je pasivní a naivní snílek. Pořád jen čeká a nic neřeší. Následně volí zoufalé kroky (zásnuby), odvolává slíbené a pořád dokola. Až ho zoufalá situace udolá.
Tentokrát mě líčení krajiny neoslovilo. Filmový Hordubal z roku 1937 byl přesvědčivější.

5 02.09.2020

Oceňuji odvahu autorky podělit se o své dojmy při léčbě závažné nemoci. Kniha je však jen útržkovitá a věty mnohdy nedávají smysl. Je to spíš reportážní záznam událostí, přičemž chybí detaily. Autorka zachycuje několik let na méně než 100 stranách. Dost mě rušilo nemotivované střídání času a osob.
"Vidím se ponechanou v hotelovém pokoji...Auto zpočátku ani nejde řídit, postupně se to zlepšuje, ale jezdíte velmi pomalu a při řízení posloucháte vyprávění pohádek. Ráda jezdím autobusem nebo vlakem, pozoruji bytosti okolo. Často vidím jejich duše, barvy. Dívám se na ně jakoby zvenku. Vidím, jak jdou, a nevědí kam. Jdou, vědomí mají ještě zavřené..."

2 31.08.2020

Knihu jsem přečetla za tři odpoledne. Pomalu a užívala si krásné fotografie. Poprvé mě nerušila obecná čeština. Kupodivu. Mnohokrát jsem se zasmála a jsem překvapená, s jakou autentičnosti Tereza přenesla své cestovatelské dojmy na papír. Kolikrát jí bylo zle, kolik krásného i méně hezkého viděla. Mám chuť vyrazit někam daleko, zvykat si na bolest svalů a nikoho celý den nepotkat.
"Radost je biochemická reakce. Musíme chtít, aby přišla. Nenaplní nás, že máme muže nebo ženy, úspěch, nebo že jsme hubený. Nenaplní nás Až. Musíme se naplnit sami! Zvnitřku ven! Zahajuji radování se."

5 26.08.2020