Ema22 komentáře u knih

Kdysi jsem četla Dobu jedovou. Se zájmem. Nyní jsem přeskakovala mnohé pasáže a z některých kapitol četla jen souhrn. Mám dojem, že se autorka dost opakuje, možná nejsem s to vstřebat všechny informace a chemické sloučeniny. Pár tipů si odnáším.

2 05.08.2022

(SPOILER) Magický tajemný příběh, který mě nenechal vydechnout. Krásné detaily a líčení atmosféry. Chvílemi mi připomínal Alchymistu, chvílemi Murakamiho. Nami si mě získal svou rozkolísanosti, dělal chyby, ale šel dál. Potěšil mě i otevřený konec. Ráda sáhnu po další autorčině knize.

4 02.08.2022

Sama jsem měla před zhruba třemi roky velkou krizi, naštěstí nevyústila v katastrofu.
Zbrzdila jsem nejprve sama, pak mi paradoxně pomohl koronavirus. Mnohé aktivity jsem prostě pustit musela.
Kniha je cenná zejména zpovědí Aleše Cibulky, vše podává srozumitelně. Zajímavý je pohled jeho partnera a pana Honzáka. Jeho e-maily mě upřímně bavily. Potěšily mě citáty, které vybral opravdu vhodně, příběhy dalších pacientů, postupy psychiatrů a několik dotazníků.
Zpětně jsem nesmírně ráda, že jsem svou poslední kapku předběhla.

1 26.07.2022

Poslechnuto. Počáteční kapitoly byly smyslné, překvapivé a útočily na všechny mé smysly. Těšila jsem se na každý nový díl. Později jsem si říkala, že hlavní postava opravdu neví, co chce. Občas jsem se ztrácela v nepřehledné kompozici, postavy zemřely, pak se opět objevily. Jsem zvědavá na Zuzanin dech.

5 12.07.2022

Některé povídky mě uchvátily (Toto jsou zamyšlení mého srdce) nebo třeba cestování v čase, jiné nezaujaly vůbec. Přiznám se, že forma dramatu nebo sloupků mě spíš odradila. Celkově je sbírka velmi povedená, čtivá.

1 15.06.2022

Milé čtení na dva až tři večery. Nejvíc se mi líbila myšlenka ohledně hříchů a dobrých skutků. Parafrázováno... raději spáchat nějaký ten hřích než žít pasivně bez dobrých činů, ty dávají našim životům smysl.

1 27.05.2022

Výbor z díla, v němž jsem našla své oblíbené texty. Trochu vzdálenější mi jsou básně mladší (např. Dávné proso) z 80. let. I když čtyřverší z cyklu Oříšky pro černého papouška se jim vymykají.

3 15.03.2022

Milý dárek, který mě upřímně překvapil melancholickými ilustracemi Katariny Vávrové. Ráno mě potěší svým čtyřverším u kávy, před usnutím nalistuji jiné. Někdy podle čísla, jindy náhodně. Skácel je jedinečný tím, že v něm nacházím v různých životních obdobích jiné konotace.
46
to není obyčejné vejce
to z něho vyklubal se svět
a nikdo neví kdo je snesl
a kdy je snese naposled
48
maminko nejsi je to dávno
a my jsme malou chvíli zbyli
udělali jsme toho málo
a ani smrt jsme nezabili
68
nahým a bosým posléze
a oblečeným v cárech zlosti
ve chvíli čiré beztesknosti
zasteskne se nám po něze

5 04.03.2022

Když knihu čtu, téměř doslova si vybavuji rozhovory s panem doktorem, jeho typické ráčkování, které mě ani trochu neruší. Myslím, že by textu prospěla úprava, aby se mnoho formulací tolikrát neopakovalo. Se somatizací jsem se sama setkala mnohokrát u sebe i svých blízkých. Ne se všemi názory souhlasím, vyslechnu je, hledám ty přínosné pro mě.

4 19.02.2022

Kniha obsahuje pár zajímavých postřehů, co se týče komunikace se zemřelými bližními a anděly, nebo jak jim kdo říká. Samotné příběhy mě asi měly přesvědčit, že to funguje. Spíš mě nudily. Občas jsem přeskočila, myslím, že ne zbytečně.

1 25.01.2022

Kdybych to bývala věděla dřív:)
V klasifikaci žen jsem se nenašla, jsem nejspíš ein Musterknabe. Pan Plzák servíruje mnoho stereotypů v manželství a vztazích bez servítek, až jsem si říkala, že jsem snad nebyla a nejsem tak naivní. Zřejmě ano. Co s tím? Budu méně mluvit a méně řešit.

6 24.12.2021

Přes velmi pomalý úvod hodnotím poměrně vysoko. Sice jsem knihu četla dlouho, zato si ji užívala. Nejsem s to docenit všechny autorčiny přírodovědné znalosti, i tak mě Kyin příběh upřímně zaujal, ale konec trochu zklamal.

10 25.11.2021

Nedočteno. Odradilo mě zbytečně podrobné líčení porodu dcery. Proto nehodnotím.

"Když si připustíte, že kdykoliv můžete o všechno přijít, nutí vás to zamyslet se nad tím, o co přijít nemůžete."
Knížka mě potěšila. Zastihla v pravou chvíli, potřebuju přestat spoustu věcí moc promýšlet a řešit. Potřebuju se zdravě naštvat a pak některé starosti prostě nechat plynout svým směrem a tempem. Chci být alespoň částečným uprdelistou, ač se mi to označení trochu příčí. Honza Menděl mi v jedné kapitole otevřel oči, měla jsem dojem, jako by psal o mně. Zhlédla jsem i rozhovor a část přednášky. Někdy je prima se podívat na starosti z jiného úhlu pohledu.

6 14.10.2021

Srozumitelně napsaná jednohubka, kterou jsem přečetla po chvilkách za dva dny. Kladně hodnotím čtivý styl a případy z terapeutovny. Nových myšlenek jsem postřehla jen pár, ale někdy je fajn si připomenout ty dávno známé.

7 24.08.2021

"Možná je člověk jako strom a ostatní lidé jsou jako řeka, která ho zrcadlí."
Po Mluviti pravdu jsem trochu zklamaná. Občas jsem měla potíže se orientovat v osobách, na můj vkus měly moc přezdívek. Z knihy si odnáším nostalgický pocit, že nic netrvá věčně. Shodou okolností jsem před krátkou dobou navštívila litomyšlské Portmoneum, malby na zdech mi zapadly do Formánkova příběhu. Náhody neexistují.

2 23.08.2021

(SPOILER) Splnit ovšem mohu pouze jedno přání, proto si to hleďte dobře zvážit...Jen jedno jediné. Nebude tedy možné, abyste si to později rozmyslela a vzala všechno zpět.
Na rozdíl od některých komentářů níže mě tato povídka opravdu oslovila. Co bych si přála ve dvaceti a co v den svých narozenin nyní? Murakamiho atmosféra mě na chvíli pohltila a ještě nějakou dobu bude rezonovat v hlavě. Na druhou stranu mě opěvované ilustrace nezaujaly ani trochu.

7 12.08.2021

Bylo to pohlazení a nostalgická vzpomínka i na mé dětství a dospívání. Četla se jedním dechem, chvílemi jako bych byla v garsonce plné peří a knih s obrovským oknem a chápala překvapivě mnoho.

2 10.08.2021

Předem si velmi cením odvahy autorky jít s kůží na trh. Od knihy jsem však čekala víc. Zpočátku jsem se hůř orientovala v kompozici, některé události se objevily nelogicky víckrát (v blogu, v samotném textu knihy, v hodnocení blízkých). Myslela jsem si, že se Míša soustředí na svou závislost a její léčbu, půjde více do hloubky, velikou část však zabíraly potíže tatínka, nemoc a rozchod s manželem. Ani stylem vyprávění mi kniha není blízká, čtivá je, to ano, ale podle mě by jí prospělo trochu učesat.

6 09.08.2021

Na příjemné posezení u kávy, čaje, u krbu. Myšlenky jsou milé a pro pejskaře, jako jsem já, jako ulité. Ale jednou prohlédnu a nemám potřebu se ke knize vracet.

1 06.08.2021