Cara.17
komentáře u knih
Kavárna na konci světa
John P. Strelecky
Kavárna na konci světa je krátké dílko z osobního rozvoje, které vám pomůže se zamyslet nad sebou, svými postoji a životem obecně. Prostřednictvím rozhovorů hlavního hrdiny Johna s obsluhou kavárny se budeme zabývat třemi důležitými otázkami, které si v průběhu života položí snad každý z nás...
Řekla bych, že po obsahové stránce kniha splnila svůj účel, avšak moc mi nevyhovoval způsob vyprávění. Různé psychologické poznatky a příběhy o karetě či rybáři byly velice dobré, ale připadaly mi poněkud "utopené" v nezáživných myšlenkových pochodech hlavní postavy a i v některých dialozích s obsluhou kavárny. Mnohem lépe bylo obdobné téma zpracované v knize Les, čtyři otázky, život a já od Tessy Randau, z níž jsem si toho "odnesla" mnohem víc + četba mě i více bavila.
Ale jak se říká: sto lidí, sto chutí. Každému vyhovuje něco jiného, takže pokud po této knize sáhnete, možná budete spokojeni na maximum.
January a Deset tisíc dveří
Alix E. Harrow
Po přečtení January a Deset tisíc dveří jsem byla nějakou dobu na vážkách co se týče hodnocení. Pokud by totiž byla psaná běžným stylem a jazykem - tak, jak spousta autorů vypráví své příběhy - jednalo by se o naprosto průměrné dílo. O jednu z mnoha young adultovek, která vás příliš nenadchne a brzy vám vymizí z paměti.
Jenže ona NENÍ psaná běžně.
Ti, kdo ji četli, se mnou jistě budou souhlasit. A těm, kdo ještě neměli to potěšení, ji vřele doporučuji. I přestože vás příběh sám moc neuchvátí, stojí za to jí věnovat pozornost. Zcela upřímně totiž říkám, že na něco podobného jsem ještě nikdy nenarazila.
Alix E. Harrow má úžasně zajímavé myšlenky, neotřelé popisy a přirovnání, velkou fantazii a hlavně talent. Ze slov a vět splétá nádherně barevné plátno, na němž vytváří neobyčejné vzory. Občas jsem se musela v četbě zastavit, abych na sebe nechala působit to, co svým květnatým jazykem popsala a nad některými větami jsem nestačila žasnout, jak originální (alespoň pro mě) byly. Klobouk dolů před autorčiným umem!
Hvězdičku bohužel musím ubrat za příběh, jelikož - jak jsem psala výše - mě moc neoslovil, ačkoli nápad s dveřmi coby portály do jiných světů, měl velký potenciál.
Určitě se ke knize výhledově vrátím, abych si zopakovala ten nevšední čtenářský zážitek.
Karavana: Tajuplné příběhy z říše fantazie
Wilhelm Hauff
Orient mám ráda odnepaměti a na Pohádky tisíce a jedné noci nedám dopustit, takže když jsem objevila tohle, s radostí jsem se pustila do čtení.
Wilhelm Hauff umí velice dobře vyprávět a vykreslovat prostředí i atmosféru. Jeho příběhy jsou zajímavé a napínavé. Šlo znát, že náměty čerpal i z Tisíce a jedné noci. Nicméně ne všechno bylo hezké a příjemné na čtení. Některé jeho výtvory byly až moc drsné - de facto hororové - a neměla jsem z nich vůbec dobrý pocit.
Navíc nejsem obdivovatelkou Trnkových ilustrací. (Jediná kniha, kde je snesu, jsou Broučci.)
Takže i přesto, že je Karavana zdařilým kvalitním dílem a jsem ráda, že jsem si ji přečetla, Šahrazádiny příběhy jsou u mě i nadále na prvním místě.
Strážci Země
Tomáš Crlík
Strážci Země jsou hezká lehká fantasy. I přestože se primárně hodí spíš pro mladší čtenáře, věřím, že osloví i ty starší. Tomáš Crlík má příjemný styl vyprávění. Nemá nouzi o zdařilé popisy či zajímavé a poučné myšlenky. (Zvláště v dnešní době je takovéto dílo - poukazující na ochranu přírody - potřeba.)
K plnému počtu hvězd mi tu však bohužel chyběly dvě "věci".
Zaprvé - ačkoli se jedná o velice povedené a smysluplné dílo, nebylo pro mě až tak poutavé/převratné, abych se k němu toužila vracet.
A zadruhé - postrádala jsem tu "ženský prvek". Sice tu byla ženská hrdinka, ale z hlediska celé knihy jsem ji vnímala spíš jako vedlejší postavu. Ať si říká kdo chce, co chce, opačné pohlaví v příběhu, ve kterém jsou především muži/ženy, tomu zkrátka dodává jiskru.
Ale jak jsem psala na začátku - za přečtení to rozhodně stojí.
Stoupání na horu
Ernest Thompson Seton
Malá knížečka s pěkným příběhem na zamyšlení doplněná o hezké ilustrace Pavla Čecha.
Co se týče vizuální stránky, tak tam není potřeba nic vytýkat. Ilustrace, kterými je Pavel Čech proslulý, skvěle doplňují a dokreslují atmosféru každého příběhu.
Bohužel příběh sám mi nepřipadal dotažený. Čekala jsem, že bude pointa či poučení více rozvinuté a najednou byl konec.
Jistou zajímavou myšlenku si určitě každý odnese, ale aby se toto vydávalo samostatně... Vcelku zbytečné. Kdyby to bylo součástí knihy, kde je takovýchto příběhů víc, určitě by to bylo lépe.
Bez srdce
Marissa Meyer
(SPOILER) Na Marissu Meyer jsem od čtenářů slyšela a četla spoustu chvály. Pro tuto knihu jsem se však rozhodla i z důvodu, že mám Alenku v říši divů ráda a tudíž jsem si tento retelling nemohla nechat ujít.
Nicméně po dočtení... zaprvé, ano, chvála na autorku rozhodně byla na místě a zadruhé už chápu, proč mi jedna kamarádka říkala, že tahle kniha byla skvělá, ale doma ve své vlastní sbírce ji nechce.
Já ji taky rozhodně nechci!
Příběh o zrodu Srdcové královny je strašný, šílený, smutný, nervy drásající a srdce lámající.
Je zvláštní a jistým způsobem alarmující, že o zlých lidech (nebo postavách) častokrát smýšlíme tak, že jsou zkrátka zlí - dáme jim takovýto štempl a víc je neřešíme. Jen málokdo uvažuje nad tím, proč tomu tak je. Marissa Meyerová se nad tím však pozastavila a bravurně ukázala příčiny proměny milé a laskavé dívky v tak obávanou osobnost, jakou je v Říši divů Srdcová královna.
Chápu, že ne všem čtenářům Říše divů vyhovovala a nad chováním určitých hrdinů (ať už se to týkalo Krále či rodičů Catherine) zůstával rozum stát, nicméně autorčina práce s psychologií a vývojem postav v tak potrhlém světě si určitě zaslouží potlesk.
Mimo to se jí povedlo zdařile ukázat, že pokud necháte o sobě a svém životě rozhodovat druhé, nakonec skončíte tam, kde se vám to vůbec líbit nebude.
Jediné, co mě trochu zklamalo, byly rozvleklé a méně záživné pasáže. Sice i tyto části přispěly k vytvoření uceleného obrazu Catherinina příběhu, ale kdyby byly o kapičku kratší a třeba i jinak napsané, nezlobila bych se.
A ten konec? Jeden z NEJBOLESTNĚJŠÍCH, jaký kdy byl napsán! A pokud si myslíte, že si z vás dělám šprýmy jako Šprým, řeknu to takhle: Možná jste na četbu natěšení a spěcháte do svého čtecího křesla stejnou rychlostí jakou chvátal Bílý Králík, avšak až se uvelebíte, pustíte se do knihy a při tom budete spokojeně pokuřovat jako Houseňák, uvolněnost bude rázem tatam.
Nejednou budete lomit rukama nad Catherininým chováním, které bylo stejně nesmyslné jako chování ptáka Blbouna, nejednou budete mít chuť Krále vyhostit na Petrovo pole a nechat ho tam místo kralování pěstovat dýně a nejednou si budete přát mít tak rychlé nohy jako Zajíc Březňák, abyste unikli blížícímu se krutému konci. Leč marně. Závěr příběhu vás snadno dožene. Bude na vás cenit zuby v širokém úsměvu kočky Šklíby a potom vás schlamstne jako Tlachapoud své oběti. Sežvýká vás, vycucá a vyplivne. A vy se i přesto, že vám po dočtení poslední strany nezbyde než před autorčiným umem smeknout Klóbrcovým kloboukem, budete dalších několik dní cítit jako Catherine - bez srdce.
Z kouře a kamene
Alžběta Bílková
Alžběta Bílková mě mile překvapila. Novodobou českou literaturu kvůli špatným zkušenostem moc nevyhledávám a k četbě Z kouře a kamene jsem tudíž přistupovala opatrně a bez jakýchkoli očekávání.
Začátek byl velmi dobrý, svižný a snadno mě vtáhl do děje. Pak tempo trochu zvolnilo - autorka nás seznamovala s fungováním Šerosvěta prostřednictvím úhlu pohledu několika hlavních postav. Také se zaměřila na Carys a její nově nabytý dar. Na jednu stranu musím ocenit, že se autorka vyvarovala romantické linky u dvou hrdinů, u nichž to k romantickému vztahu hodně svádělo, ale pokud by k němu došlo, jednalo by se o velké klišé. Na tu druhou mě však trochu mrzelo, že romantiky jsme si tu moc neužili (tím spíš, když se jedná o YA žánr).
Také stojí za zmínku a pochvalu, že své hrdiny vykreslila jako "normální lidi" a ne jako super dokonalé a nadlidsky krásné modely/modelky.
I konec příběhu byl vcelku uspokojující, ačkoli možnosti pro pokračování tu určitě jsou.
Suma sumárum - tato kniha stojí za pozornost. Alžběta Bílková si umí získat čtenáře a také nemá nouzi o fantazii. Až příště dostanu chuť na nějakou young adultovku od českého spisovatele, už vím, na čí knihy mám mrknout.
Kabát a kabelka
Marka Míková
Neobvyklý příběh s netradičními hrdiny z nešťastného období novodobé historie. Asi takto bych charakterizovala Kabát a kabelku od Marky Míkové.
Toto dílo získalo Magnesii Literu za knihu pro děti a mládež v roce 2022.
I přestože se mi při čtení vybavovaly nemilé vzpomínky na covid a všechno kolem něj, nemůžu říct, že by byl příběh špatný. Naopak se mi docela líbil. Sledujeme v něm "život" dvou běžných věcí - kabátu a kabelky - jejich setkávání, odloučení i dobrodružství, které zažívají.
Součástí knihy jsou zdařilé a výstižné ilustrace Galiny Miklínové.
Sice se nejedná o dílo, ke kterému bych se chtěla často vracet, ale jisté zajímavé myšlenky se tam najít dají, takže na jedno nebo dvě přečtení určitě ujde.
Víly a kouzelný dort
Cristal Snow (p)
Víly jsem v příbězích měla odjakživa ráda a když jsem narazila na tuhle knížku, nemohla jsem si ji nechat ujít.
Finský autor nám povypráví nejen o malé nezbedné víle Penny a jejích kamarádkách, ale především o tom, co se přihodí, když se do Pennyina sousedství nastěhuje vílí kluk Zlatko. Tenhle nováček je pro Penny solí v očích, poněvadž jí připadá až moc dobrý - de facto dokonalý - a jelikož je Penny malá potvůrka, nenapadne ji nic lepšího než ho za pomoci svých kamarádek a "zmizodortu" nechat zmizet.
Trochu mě mrzelo, že ač měly ilustrace i vymyšlený svět nádech toho klasického pohádkového stylu, vyskytovaly se tam i "modernější prvky", např. některé dialogy působily jako kdyby je mezi sebou nevedly víly ale lidé v našem světě dnešní doby. Avšak když se přihlédne k tomu, o čem příběh je a na co se snaží poukázat (tj. na neobvyklé situace, se kterými se musí děti vyrovnat a leckdy na ně reagují - z hlediska dospělého - zvláštním způsobem), dají se ony dialogy i další "moderní prvky" pochopit.
Takže celkově knihu hodnotím velmi kladně a pokud u nás vyjde pokračování, ráda si ho přečtu.
Květinové pohádky
Ernst Kreidolf
"Zvonku milý, zvonku modrý
v šatech zelených,
drž mi přízi - buď tak dobrý -
křehkou jako sníh.
Sama ten dar dostala jsem,
sama předla bíle,
na sluníčku, v jeho jase
teplo bylo, mile..."
Moc hezké básničky o přírodě a především o květinách doplněné nevšedními ilustracemi. Když jsem je pročítala, říkala jsem si, jak moc se liší ta stará tvorba od té nynější. Autorovy verše jsou milé a kouzelné a jak je řečeno v anotaci, osloví jimi nejen děti ale i dospělé.
Pokud tedy dostanete chuť na kvalitní smysluplné básně, neuděláte chybu, když sáhnete po této sbírce.
Zimní tulipán
Daniela Krolupperová
(SPOILER) Zimní tulipán je pěkný příběh o malé holčičce Klárce, která se spolu se sněhovou vílou Belou vydává zachránit bílé Vánoce.
Daniela Krolupperová má příjemný a jednoduchý styl vyprávění, což v kombinaci s jedinečnými ilustracemi Ivony Knechtlové vytváří povedené dílo pro děti.
Jediné, co mi trochu kazilo dojem, byl závěr. Problém s tulipánem byl bezesporu zajímavým nápadem, avšak aby na řešení přišla malá holčička, zatímco královna víl a její "poddaní" si s tím vůbec neví rady... OK, asi jsem už na takové naivní příběhy stará.
Věřím však, že dětem se to bude líbit a určitě jim to zpříjemní čekání na první sníh či Vánoce.
Pohádky Matky přírody
Jaroslava Lainesová
U pohádek a ilustrací bývám hodně náročná. Jsem čtenářka, která se v knihách ráda pokochá kvalitními "obrázky" a stejně tak pohádky/příběhy nesmí zůstat pozadu co se týče kvality či smysluplnosti.
U této knihy jsem tudíž zpočátku váhala, poněvadž mě příliš neuchvátily ilustrace, ale nakonec jsem si řekla, že to zkusím... A nebylo to špatné. Pohádky jsou hodně jednoduché, což určitě ocení rodiče malých dětí či sami začínající čtenáři. Avšak z mého pohledu byla některá vysvětlení AŽ MOC jednoduchá a poněkud... úsměvná? Vhodnější vyjádření mě nenapadá a koneckonců to můžete posoudit sami, jestliže po knize sáhnete.
Na druhou stranu - pokud toto dílko pomůže dětem zapamatovat si, že kopřivy pálí a medvědi v zimě spí... Budiž.
Pohledem divokých zvířat
Dagmar Lišková
Myslím, že z téhle knihy budou rozesmutnělí všichni milovníci zvířat.
Česká autorka, Dagmar Lišková, nás poutavě a bez příkras seznamuje se životem divokých zvířat a jejich nelehkým údělem na tomto světě.
Co se mi na příbězích velmi líbilo, byl způsob vyprávění. Autorka vás snadno vtáhne do děje a vy jen hltáte jedno slovo za druhým a přitom zvířecím hrdinům držíte palce, aby z nastalé situace vyvázli co nejlépe.
Bohužel - jak lze samozřejmě předpokládat, když se jedná o příběhy inspirované realitou - ne vždy to bylo příjemné počtení...
Knihu však hodnotím velmi kladně, poněvadž nabízí náhled na neidealizovaný zvířecí život a zvláště dětem může pomoci pochopit, proč bychom zvířata měli chránit a pokud možno jim i pomáhat. A to zvláště v dnešní době plné klimatických změn...
Uprchlík na ptačím stromě
Ondřej Sekora
Další krásná a pozoruhodná klasika od Ondřeje Sekory. Tentokrát nás autor seznámí se životem ptáčků. Ukáže nám, jaká hnízda si staví, čím se živí, jak se namlouvají a pečují o mláďata a mnoho jiného...
Musím říct, že mi bylo velmi smutno, když jsem četla tu část s kukaččím mládětem. Avšak i tohle se v přírodě bohužel děje a oceňuji, že i takovéto věci pan Sekora zahrnul do svého díla a čtenářům tím lépe přiblížil nelehký ptačí život.
I přestože nemám k jeho knize výtky a zcela zaslouženě jí uděluji 5 hvězdiček, zůstává pro mě z jeho děl na předních příčkách oblíbenosti Ferda Mravenec a Brouk Pytlík - tato díla totiž v sobě mají více humoru a zábavnosti. Krom toho je mám pevně spjaté se svým dětstvím, takže duo Ferda a Pytlík u mě zkrátka vede.
Dášeňka čili Život štěněte
Karel Čapek
Moc krásně zpracovaná kniha. Zdařilé fotografie, něžné ilustrace, zábavné a trefné vyprávění... co víc si přát? Dášeňku bych doporučila úplně všem čtenářům, nehledě na jejich věk nebo na to, zda doma mají čtyřnohého kamaráda.
Jakožto pejskařka jsem si tímto připomněla, jak kouzelná jsou štěňátka. Kolik lásky, radosti a samozřejmě i starostí s sebou tyhle malé chlupaté kuličky přinášejí. Kolik loužiček, rozcupovaných věcí, vyhrabaných děr na zahradě, chlupů na podlaze, probdělých nocí a škrábanců na rukou musíte přetrpět a na oplátku dostanete horu psí lásky, radostného vítání, nezapomenutelných chvil, nekonečné oddanosti, humorných situací, vřelého pomazlení a ještě mnohem víc...
Pejsci jsou zkrátka obdivuhodná stvoření. Měli bychom se od nich učit, starat se o ně a dávat jim tolik lásky, kolik dávají oni nám.
Koně: Divocí i zkrocení
Iris Volant
Co se týče informací, ilustrací i celkového zpracování, dá se tato kniha považovat za povedený přehled o koních pro malé čtenáře. Najdete tu základní informace z historie, poznatky o využití koní jakožto tažných zvířat či pro jezdecké (sportovní) účely, dozvíte se také jak o ně pečovat a nechybí ani přehled plemen či zmínky o nejslavnějších koních z dějin a bájí. Z tohoto úhlu je tedy kniha velmi zdařilá.
Avšak když se na ni podívám z hlediska "praktičnosti", tak mi moc nevyhovovaly ilustrace jednotlivých plemen. Nedokážu si totiž představit, že bych byla schopná podle těchto ilustrací (i přestože jsou velmi hezké), rozpoznat o jaký druh koně se jedná, kdybych ho viděla naživo. Zkrátka fotografiím nebo dokonale věrným obrazům se nic nevyrovná a i přesto, že je kniha určená primárně dětem, nebylo by na škodu je vzdělávat podle reálného vyobrazení - tak by se totiž doopravdy mohly naučit rozlišovat koňská plemena.
Tulení
Catana Chetwynd
Tahle komiksová jednohubka mi moc nesedla. Je sice pravda, že po komiksech sáhnu jen výjimečně a mnohem raději mám klasické knihy, ale to neznamená, že nedovedu ocenit povedené dílko. Třeba tvorbu od Debbie Tung naprosto miluju a pokud jste z tohoto komiksu také nebyli příliš nadšeni, zkuste mrknout na knihu Když se introvertka vdá, kde je partnerský život vykreslen mnohem lépe.
Tady se mi jednak nelíbily ilustrace a ani mě neoslovily "příběhy". Některé mi připadaly zvláštní, u jiných jsem nepochopila pointu (pokud tam vůbec byla) a vyskytly se tam i takové, u nichž mi připadalo zbytečné vydávat je knižně.
Takže celkově hodnotím jako naprostý průměr, který stačí přečíst jednou a poté ho rychle zapomenete.
Klan
Adrienne Young
Další YA série, u níž jsme se nedočkali pokračování v češtině. Nemůžu však říct, že by mě to příliš trápilo. Klan bych zařadila mezi ty průměrnější young adultovky - tedy neurazí ani nenadchne. Asi jediným, čím by mohl překvapit, jsou explicitně popsané bojové scény. (Na druhou stranu každý, kdo viděl obálku knihy, si asi domyslel, že ta sekyrka tam není zobrazená pro nic za nic.)
Hlavní hrdinka Eelyn mi byla vcelku sympatická. Rozhodně se řadí mezi ty drsnější nebojácné postavy zocelené bojem a tvrdým vikingským životem. Ten se autorce podařilo popsat obstojně. Romantická linka také nebyla špatná, ale aby mi zůstala v paměti, muselo by na ní být něco lehce originálního či výjimečného a to bohužel nebylo.
Takže za mě zasloužené 3 hvězdičky a jestliže se řadíte mezi fanoušky Vikingů anebo hledáte příběh s pořádnou dávkou akce a nelítostných bojů, pak nemusíte u této knihy váhat.
Polibek vítězů
Marie Rutkoski
Jakožto aktivní čtenářka si nikdy nekupuji beletrii dřív, než ji přečtu. Kdybych si totiž měla kupovat všechno, co si chci přečíst, musela bych mít krom neomezených financí i nafukovací knihovničku. Jelikož nemám ani jedno a navíc mi připadá zbytečné, aby mi místo na poličce zabírala kniha, po které už znovu nesáhnu, půjčuji si knížky z knihovny.
Co se však týče této série - byla jsem po přečtení prvního dílu v silném pokušení udělat výjimku. Kletba vítězů mě totiž hodně zaujala a byla jsem přesvědčená, že až půjdu do knihkupectví, odejdu jedině s celou trilogií. Avšak vzhledem k tomu, že třetí díl vyšel pouze jako e-kniha, řekla jsem si, že s koupí přece jen počkám... A ještě že tak!
Další dva díly totiž zdaleka nebyly tak skvělé a poutavé. Mimo to, že se tam vyskytovalo hodně nezáživných pasáží a já se zklamaně ptala, kam se podělo napětí, které prokvétalo celým prvním dílem, mi vadilo i to, co se stalo s hlavními postavami. To, jakým způsobem se Arin změnil a jak se choval (obzvlášť, když bojoval), pro mě bylo něco nepochopitelného. U Kestrel mě vytáčela její neupřímnost vůči Arinovi - to opravdu bylo tak nemožné říct mu pravdu a pokusit se "zachránit situaci" společně? Takovéto zatajování jsem v příbězích odjakživa nesnášela a silně mi to připomínalo nekonečné telenovely. Zklamal mě i vývoj jejich vztahu. Zatímco v prvním díle to mezi nimi jiskřilo a vzájemná přitažlivost byla téměř "hmatatelná", tady i ve druhém díle jako kdyby to jistým způsobem uvadlo a zešedlo.
Shrnuto a podtrženo - rozjezd téhle série byl velmi slibný a úžasný, ale bohužel (jak se to ostatně občas stává) pokračování nabralo takový směr, který mě už moc nenadchnul. Nechci říct, že to bylo průměrné - místy to bylo zajímavé a nervy drásající a nevylučuji, že se k této trilogii někdy vrátím, nicméně ve vlastní sbírce ji opravdu nepotřebuji.
Kletba vítězů
Marie Rutkoski
Uvažovali jste někdy, co znamená kletba vítězů? Pokud vás (stejně jako mě) napadlo, že půjde o zlé kouzlo či neštěstí, které postihne ty, kdo vyhrají v nějakém zápase nebo hře, pak vás autorka vyvede z omylu hned na začátku knihy.
… „A taky bych řekla, že jste si řádně provětrala měšec,“ uchechtla se žena se špičatou bradou. „Zdá se, že tu někoho sužuje kletba vítězů.“
„Co tím myslíte?“ otočila se na ni Kestrel.
„Vy asi nechodíte na dražby příliš často, že? Podala jste sice nejvyšší nabídku a v dražbě zvítězila, ale vyšlo vás to velice draho. To je kletba vítězů.“ …
Musím se přiznat, že mě toto vysvětlení mile překvapilo. Ač mám nadpřirozeno a kouzla v YA literatuře většinou ráda, někdy je jich tolik, že si od nich člověk rád odpočine a přečte si knihu, kde magie neprýští na každé stránce a kde je pozornost soustředěna na reálné skutečnosti.
Autorka Marie Rutkoski nás ve svém díle zavede do světa podobajícímu se našemu starověku. Je tu vládnoucí národ, jež žije na úkor jiného, žijícího v otroctví. Samotný příběh se točí kolem dívky z nadřazeného národa, která se jednoho dne ocitne na dražbě a z nějakého důvodu – kterým si není jistá ani ona sama – koupí vzdorovitého otroka. Právě tento čin je jako zatahání za uvolněnou nit, jež rozplete plátno každodenního života obyvatel celé země...
Můžu s klidným srdcem říct, že jsem si četbu užila. Příběh je propracovaný, čtivý a napínavý. Autorka nutí čtenáře přemýšlet a téměř na každé stránce se setkáte s myšlenkami, které stejně jako název knihy nejsou zcela jednoznačné.
Velmi oceňuji poselství rezonující celým příběhem a sice, že "zlo plodí zlo" a pomsta vám nemůže přinést klid či uspokojení (krom toho ani nic nevyřeší - naopak je jako prohnilé semeno, ze kterého vyklíčí další touha po odplatě).
Kletbu vítězů bych doporučila všem, kdo se nebojí přemýšlet, hledat skryté významy a koho láká napětí od první stránky až po tu poslední.