broskev28 komentáře u knih

Úžasná kniha!
Nedokážu si představit, kolik času autorka strávila sběrem dokumentů, ale jedno je jisté: jen málokdo by dokázal tyhle historické a především lidské střípky odžité na přelomu 19. a 20.století přetavit v tak silnou a čtivou knihu. A K.L. tohle zvládla jako svou prvotinu, klobouk dolů! Zážitek, na jaký hned tak nezapomenu: silný příběh a v něm zakomponované pravdivé historické reálie, o kterých jste se v dějepisu vůbec nedozvěděli.
A pak ten jazyk! Samozřejmě, spoustu místních, nářečních, polsko českých výrazů určitě každý čtenář očekával. Ale tu krásnou a hutnou češtinu, jednoslovné věty, věty holé, ale nádherné, silné, úderné - to jsem tedy já nečekala ani náhodou. Lahůdka!

Když ostatní utíkali po šichtě domů, on zůstával, aby lidem z druhé šichty koukal pod ruce. Pomáhal, když mohl. Neměl žádné ambice, chtěl být užitečný. Pochválený. Neodehnaný.
Byl všechno.

61 28.02.2020

Zvláštní kniha - biologie i poezie, všednost i neobyčejnost, omezenost i moudrost, divočina i civilizace. A jak už zmínili mnozí: nádherný překlad bez tiskových chyb, skvělé popisy přírodních úkazů, ať už jde o živočichy, rostliny, moře nebo počasí. Doporučení R. Whiterspoonové na záložce obzvláště nicneříkající a bezobsažné, pokusím se našim čtenářům sdělit konkrétněji, proč stojí za to přečíst si tuhle knížku - třeba už jen kvůli úchvatnému slovnímu spojení nenápadní přelétaví obšourníci. Vlastně celá 30.kapitola s názvem Zčeřená voda je dokonalá.

"Kya věděla, že červený flíček na zobáku racka stříbřitého není jen na ozdobu. Mláďata musejí do tohoto místa klovat, aby jim rodič ze svého zobáku uvolnil ulovené jídlo. Kdyby ta červená skvrna nebyla vidět a ptáčci by se do ní nemohli strefit, rodič by je nenakrmil a oni by zemřeli. Rodičovství je dokonce i v přírodě jako chůze po napjatém laně. Víc, než bychom čekali."

55 19.12.2020

Zvládla jsem přečíst stěží polovinu komentářů a již po několikáté mě napadá, jak skvělý je tenhle blog, co všechno přináší a umožňuje komunitě lidí, kteří nejen rádi čtou, ale také se rádi podělí o své dojmy a zážitky. Kdybych byla spisovatelkou, určitě bych sem alespoň občas, samozřejmě inkognito, nakoukla . . .
Jelikož jsem stejný ročník jako autorka, můžu komentovat a se svou zkušeností porovnávat dobu (ne)dávno minulou (i když třeba 50.léta, kdy dospívali a posléze se brali Eva a Svatopluk, znám také jen z vyprávění svých rodičů). Takže si troufám napsat, že právě éra socialistického přežívání byla pro mě v knize Tiché roky tím nejméně uvěřitelným dějem, a Svatopluk mi pak logicky vycházel buď jako úplný blbec (pardon), anebo kariérista, přičemž podle knihy nebyl ani jedno, ani druhé.
To ovšem nic nemění na faktu, že se mi kniha četla velmi lehce, tak nějak sama, a že se mi moc líbí autorčino vyjadřování. A že stále znovu žasnu, že knihu tak málo akční a s minimálním množství dialogů čte a oceňuje tolik lidí.

55 28.12.2019

Vzala jsem si ji na cestu do vlaku a nebýt pravidelného ohlašování stanic, možná bych přejela. Bylo to svižné a čtivé, text téměř bezchybný. Postavy vyšetřovatelů sice mírně nesympatické, ale třeba se časem dozvím něco z minulosti. Kupodivu i já jsem odhadla pachatele v momentu, kdy Laura Linhartová pochopila důvod provedení vraždy samotné, ale to nic nemění na tom, že si do knihovny určitě pořídíme i další díly této slibné české série.
Moc se mi líbil komentář Cajda a erikaj, děkuju, a potěšil triatlet s opravou Medarda; někdy je dobré si ověřit své přesvědčení. Ale to jsou drobnosti, které autorka může příště vychytat.

"Když si pocit výjimečnosti na jejich lince pro veřejnost mohlo denně nárokovat několik desítek falešných svědků, tupých idiotů bez špetky sebereflexe, proč by nemohla dopřát ten hřejivý pocit i někomu, kdo si ho doopravdy zaslouží? Někomu, kdo soustředěně vyslechne všechny její otázky a pokorně je zodpoví. Někomu, pro koho její slova nebudou znamenat jen pomíjivou masáž vlastního ega, nýbrž jej vědomí, že přiložil ruku k dílu, zase o krůček posune na cestě ke smíření se s bolestivou ztrátou."

43 31.08.2022

Kniha, která nepatří do skupiny "za týden už nebudu vědět, o čem byla."
Možná není dokonalá, ale určitě ve vás něco zanechá. Tři příběhy, které podávány odděleně by asi neměly ten správný efekt - neuvěřitelný indický vás zahltí hrůzou; Sicílie dnešní doby, ale stále jednou nohou v patriarchátu, by sama o sobě asi příliš netáhla; svobodná a benevolentní (?) kanadská společnost, vlastně nic nového a překvapivého. Teprve jejich spletením do copu ostře vyniknou nejen rozdíly a kontrasty, ale i rysy společné: stále platí, že ve všech pramenech copu mají ženy život složitější.
Už mnohokrát jsem přemýšlela, jak by vypadal můj život, kdybych se narodila jinde, nebo jindy. Tady jsem dostala malou ukázku, ochutnávku možností. Vedle toho, opět jako kontrast, osvícenství sikhů, které vypadalo velmi lákavě, tam by se feministky (a zřejmě ani církevní hierarchie) neuplatnily.
Takže děkuju databázi za výborný tip, autorce za skvělé souběžné "filmové" vidění a jsem zvědavá na názory našich čtenářek.

41 02.06.2021

Dlouho odkládaná kniha - nějak na ni nebyl čas, do popředí se mi stále vnucovala čerstvá vydání Hypotézy lásky nebo Osm manželů. Naštěstí se nenechala odsunout napořád, protože určitě stojí za přečtení.
Jednolitý monolog Dolores Claiborneové, dříve St. Georgeové a původně rovněž Claiborneové (1996 v českém vydání) je mistrovským dílkem pana Kinga, v hudebním slovníku bych asi použila výraz sonáta; možná fuga? Nic tak rozsáhlého jako Dallas 63, ovšem větší rozsah nežli Běh o život. Mám za sebou pouze tři jeho knihy a několik filmů a jsem toho názoru, že ten pán, respektive jeho knihy dokážou být neuvěřitelně rozmanité a překvapivé, lidské.
Poklonu si zaslouží také překladatel Jiří Janda, některá slovní spojení byla doslova úchvatná!
Dolores a její zaměstnavatelka Vera, manžel Joe a jejich tři děti. Život na ostrově, místní s letňáky, a zatmění Slunce, červenec 1963. Existuje i film jednoho herce, tak jak to umožňuje divadlo? A kdo by ztvárnil Dolores?
P.S. Ovšem Tetka Klepna neměla chybu!

"Je mi pětašedesát a nejmíň padesát z těch let vím, že být člověk, to ponejvíc znamená pro něco se rozhodovat a potom za to platit, když přijde účet. Někdy je takový rozhodnutí opravdu ohavně škaredý, ale to ještě neznamená, že člověk dostane laskavě možnost před ním přejít na druhou stranu ulice zvlášť když jsou na vás závislí další, abyste pro ně udělali to, co oni sami nemůžou."

40 29.04.2023

Málokdy se mi stane, že bych byla z romantické knihy nadšená, ale tady se to povedlo, a já za to opět děkuju databázi.
Spousta komentářů pode mnou už zmínila, co všechno je na téhle knize nečekané, originální a výborně zpracované. Pokud se potřebujete odreagovat, zapomenout na své problémy a pobavit se vtipným a milým příběhem, neváhejte.
Doufám, že čtenářky v naší knihovně budou stejně nadšené jako já, až tuhle knihu dostanou na Valentýna; my totiž každoročně slavíme 14.února Mezinárodní den darování knih . . .

40 04.02.2022

Tři přání ani Manželovo tajemství jsem nedočetla. Do třetice všeho dobrého jsem si domů přinesla Sedmilhářky a přečetla jsem je jedním dechem.
Neměla jsem v úmyslu zkoušet cokoli dalšího od této autorky, ale komentář marlowe mě přesvědčil, a já moc děkuju. Obecně smekám před pány, kteří se k četbě tohoto výsostně ženského čtiva odhodlali a kteří jsou jím též příjemně překvapeni.
Komentáře Bustedka a marara jsou ty, které mě oslovily nejvíce: nejen obsah, ale také styl téhle knihy byl skvělý - víme, že, ale nevíme kdo a kým. Postupné rozkrývání, komentáře účastníků (většinou výrazně odlišné ty dámské od těch pánských), skvělé nejen ženské, ale i mužské postavy (Nathan, Ed, Tom, ale i Perry), a pak ta velmi důležitá ingredience: humor! Kousavé poznámky, vtipné vsuvky, glosy na různá aktuální témata - já jsem se báječně bavila.
Tuhle knihu jsem měla potkat po Malém životě!

" . . . v tomhle světě existuje skutečná bolest, právě teď lidé trpí nepředstavitelná zvěrstva a člověk před tím nemůže úplně zavírat oči, jenže je nemůže ani doširoka otvírat, protože jak by pak mohl vést dál svůj život, když se mu čirou souhrou náhod poštěstilo žít v ráji? Je třeba si existenci zla uvědomovat, udělat to málo, co můžeme, a pak přehodit výhybku a myslet na nové boty."

40 10.04.2021

Vesnice mi připadá z celé trilogie nejpovedenější, ale pro mě tak nějak nejméně uvěřitelná, pokud jde o pachatele a jeho motiv. Rozhodně je čtivá a vychází z českého prostředí, takže jsem přesvědčená, že v naší knihovně určitě nezůstane dlouho ležet bez povšimnutí . . .

39 31.01.2024

Thrillery nevyhledávám a Dívka ve vlaku se mi vůbec nelíbila.
Ale Pomocnice je neuvěřitelné čtení, které bych – jako mnoho jiných pokladů – minula, nebýt právě databáze knih a jejích čtenářů. Výborně vymyšlený, skvěle sepsaný a neméně dobře přeložený příběh mě na den doslova přikoval ke knize a já jsem po dočtení dala za pravdu všem komentářům na zadní straně obálky. Velmi doporučuju!

39 24.01.2024

Musím přiznat, že jsem se téhle knihy bála a četbu jsem odkládala. Můj oblíbený autor přišel s novou sérií, a aby změn nebylo málo, MOBA změnila také překladatele.
Když jsem konečně knihu otevřela, už mi nebylo pomoci - pak už jsem jen četla a četla, obdivovala jsem nové postavy, nový překlad, povedené zpracování e-knihy a samozřejmě autorovy vypravěčské kvality. Navzdory oběma změnám máme před sebou zase skvělý příběh, životné postavy a překvapivé rozuzlení.
Andělská tvář - kdo by to byl řekl . . .

"Jednoznačné lži se poznají nejlíp. Jiné jsou schované tak blízko pravdě, že je hranice mezi nimi hodně rozmazaná. Některé lži jsou sobecké. Jiné zveličují, sjednocují, zmírňují nebo vynechávají. Některé jsou dobře opodstatněné. Lidi lžou, protože si myslí, že na tom nezáleží. Lžou, protože kdyby řekli pravdu, vzdali by se tím kontroly, nebo jim pravda nevyhovuje, nebo nechtějí druhé zklamat, nebo moc chtějí, aby jejich lež byla pravda.“

39 14.02.2021

Předešlý komentář popisuje tentýž zážitek, k němuž jsem se dopracovala i já - pro mě první kniha tohoto bezpochyby velkého autora, a já smekám. (Dlouhý pochod nepočítám, ten je a není Kingův, jak dal najevo sám autor.) Téma "profláknuté", stokrát popisované, vysvětlované a použité jinde a jinak, a přesto je to trefa do černého; pobyt v Dávnolandu z něj činí jedinečné dílo.
Úžasné, napínavé, neuvěřitelné, místy velmi komorní a za všech okolností hluboce lidské, jakkoli tohle otřepané spojení nemusím. Proč nám tenhle skvost chybí v knihovně?

"Kdesi zakřičela potáplice a kamarád nebo druh jí odpověděl. Vzápětí se do konverzace zapojily další. Zvedl jsem pádlo do lodi a jen jsem tam tak seděl, tři sta metrů od břehu, pozoroval jsem měsíc a poslouchal rozhovor potáplic. Pamatuji si, že jsem si myslel, že pokud někde existuje nebe a nepodobá se tomuhle, tak do nebe nechci."

39 04.07.2020

Máme 3.leden a já si troufám tvrdit, že jsem právě dočetla možná nejlepší knihu svého letošního čtenářského roku. Nedovedu pochopit jediné: jak mohl tuhle lahůdku napsat dlouholetý manažer investiční firmy . . .
Děkuju za nadšené komentáře; mě osobně asi nejvíc oslovil ZaS. Kniha je opravdu úžasná (i když se asi nebude dobře číst akčním typům), ale na kolena mě dostalo studium amerických filmů, které "jsou nejen okny do kultury Západu, ale také nestoudným mechanismem třídního útlaku", jak se vyjádřil Osip Ivanovič Glebnikov. Geniální!
Jak už bylo též řečeno, překlad, podobně jakou autorův styl, je úžasný. Korektuře sice uniklo několik chybiček, ale vzhledem k rozsahu a kvalitě textu samotného nijak nesnižují hodnotu této skvělé knihy.

39 03.01.2020

„Evoluce umí být neuvěřitelně efektivní, pokud jí dáte pár miliard let času.“
Spasitel je knihou, kterou jsem rozhodně neměla v plánu číst. Nečetla jsem ani Marťana, viděla jsem jen filmovou verzi, která mě nadchla (už proto, že zbožňuju Matta Damona). Jenže potom jsem se účastnila knihovnického semináře s paní Klárou Smolíkovou a ta se zhrozila: „Nikdo z vás, milé knihovnice, nečetl Spasitele? No já jsem upřímně zděšená!“
Tak jsem se rozhodla to napravit a zpětně paní Smolíkové moc děkuju. Pravda, ty technické finesy mě opět míjely, a já jsem jen fascinovaně přihlížela, ale jinak to bylo zase skvělé.
Co mě asi dostalo úplně nejvíc byla ta celosvětová spolupráce: dnes, kdy to vypadá, jako by cílem všech vlád bylo vyvolávat konflikty každého s každým, poukazovat, ne, pranýřovat a následně pokud možno i trestat třeba jen názorové odlišnosti (kde máte tu pluralitu?), tak tady se pod hrozbou vnějšího nebezpečí všichni semkli a makali. Každý jinak, ale pod taktovkou osvíceného diktátora (Strattová) to prostě fungovalo.
A když už jsem si myslela, že mám jasno a do konce zbývalo pár desítek stránek, najednou bylo všechno jinak! Paráda a moc doporučuju!
P.S. Moc děkuju za všechny komentáře, nejen za ty pochvalné, ale především za kritické - třeba R47 mě nahlodal, podobně jako Smolař nebo MMM999, vždyť i mě okamžitě zarazilo "národnostní" složení posádky. Ovšem nejvíc souhlasím s komentářem TomHr, to zásadní prostě my jako lidstvo nedáme, smůla. Takže kritické výhrady jsou určitě namístě, a proto za svůj beru především komentář panPatejdl: pohádka o vesmírném pavoukovi pro naivní děti, ale povedla se.

38 24.03.2024

Zvláštní kniha. Nebýt toho, že ji nakladatelství Jota nabídlo knihovnám ve slevě, asi bych se k ní vůbec nedostala. Takhle mě zaujala nejprve obálka a samozřejmě taky hřbitovní téma, celkem netypické.
Takže jsem se pomalu pročítala Violetiným životem odloženého, mrtvě narozeného dítěte, počínaje utajeným porodem a položením na radiátor. Odkazy a zvyky dané střídáním pěstounských rodin. Poznala jsem neuvěřitelného člověka Filipa Dušičku (už jen to jméno!!!) a jeho rodiče; obzvláště máti Chantal mě velmi vytáčela. Violeta matka, závorářka a správkyně hřbitova, zase další životní etapy. A k tomu Stéphanie, Saša, Irene, Gabriel Opatrný, ani se nedají popsat a zahrnout všechny románové odbočky a postavy. A navíc skutečnost, že se vlastně účastníte detektivního pátrání!
Zvláštní způsob psaní, netroufám si posoudit kvalitu překladu, ale určitě byl náročný. Pro mě byly velkým překvapením také údaje o autorce, partnerce Clauda Lelouche. Jestli máte čas a chuť prozkoumávat životní peripetie a zákruty netypických francouzských rodin a městeček tempem francouzsky pomalým a neuspěchaným, tak určitě doporučuju!
A těším se na román Tři.

„Naučit se číst je jako naučit se plavat. Jak si člověk jednou osvojí pohyby při plavání, jak překoná strach z utonutí, přeplavat bazén nebo oceán mu přijde stejné. Je to jen otázka dechu a tréninku.“

38 01.01.2023

Většinou se do "sebraných fejetonových spisů" nepouštím, ať je autorem kdokoli. Jednak proto, že nic není staršího než den staré noviny, jak pravil klasik, a pak také proto, že pokud je někdo pan spisovatel, chci si jeho práci užít jako literaturu, ne jako komentář reality. (Snad je význam poslední věty pochopitelný, i když to zní divně.)
Pana Ebena nepočítám mezi spisovatele - snad se neurazí - a naopak ho znám jako moderátora, prvně ovšem jako autora písňových textů. Takže jsem si jeho fejetony přečetla s chutí a se zájmem, a rozhodně nelituju. Ne se vším souzním, ale jeho náhled na svět (lehce staromilský a konzervativní, což můžu) a hlavně jeho způsob vyjadřování jsou mi sympatické.
Příjemná jednohubka, kterou mi doporučili naši čtenáři.

"Je to snaha Bruselu destabilizovat pomocí květáku naši národní ekonomiku, tlačit nás k brokolici a cuketě a myslet si, že to těm Čechům stačí? Pokud to tak je, nedá se to nazvat jinak než nepřípustné květákové vměšování. A já věřím a doufám, že to naše vláda v žádném případě nepřipustí."

38 06.06.2022

Je to opravdu čtivá, zajímavá a netypická kniha o druhé světové válce a především o bezprostředně následujících letech. Ačkoli konec je hollywoodský, jak mnozí upozorňují, vlastní děj rozhodně ne.
Podle mého názoru nelze americké autorce vytknout ani přílišnou korektnost, naopak - děj se odehrává v Evropě, v tehdejším Sovětském svazu a v Americe a troufnu si tvrdit, že autorka nešetří nikoho. Kritiku Stalina, jeho režimu a barbarské země jako takové samozřejmě předpokládáme, ale protižidovské smýšlení běžných Američanů, správně dávkované obavy z "komoušů" a ignorování nacistických imigrantů jsem rozhodně nečekala.
Historik by určitě našel nedostatky, o tom nepochybuju, ale já jako průměrná čtenářka jsem velmi spokojená. Postavy jsou skvělé, jazyk i překlad Lenky Faltejskové mě mile překvapil, a na rozdíl od klasických romantických příběhů sáhne po této knize i ten, kdo se zajímá třeba o válečnou historii. Věřím, že nebude zklamán, podobně jako jsem nebyla já.
Alicina síť také nebyla špatná, ale teprve téhle knize dávám plné hodnocení, především proto, že příběh byl pro mě mnohem čtivější a reálnější. Ženské stíhací pluky totiž opravdu v sovětském válečném letectvu existovaly, mnoho postav odpovídá historickým předlohám, takže pro mne určitě zajímavé čtení. Zatímco strohá fakta bych asi brzy z hlavy vypustila, příběh Niny, Jeleny, Galji a major Beršanské ("ke strojům, dámy!") si budu ještě dlouho pamatovat, podobně jako překvapivé coca colové pilulky . . .
A to jsem se ještě nezmínila dětství rodiny Markovových u Dědka. Širokaja ruskaja duša tak, jak ji známe i neznáme. Autorka má můj velký obdiv!

"Nina zaváhala. Co vůbec ví o Anglii kromě toho, že je plná mlhy a kapitalistů?
"Anglie," přemlouval ji Seb. "Nejzápadnější místo v Evropě. Navíc máme Piccadilly. Egyptské křídlo v Britském muzeu. Rybu s hranolky - kdo ji neochutnal, jako by nežil, Nino. Žádný Komsomol, žádné gulagy, žádné kolektivní byty. Milý koktavý král, který neholduje masovým popravám. Výrazné polepšení oproti Sovětskému svazu, to mi věř, a můžeš tam být doma. Stačí se jenom schovat a vydržet spolu."

38 05.04.2021

Další silný příběh z doby, kterou bych nechtěla prožít, ale o které (ještě stále) chci číst.
Skvěle napsaný životní příběh (ne)židovské dívky Zuzany a její rodiny opravdu alespoň zpočátku připomene styl Aleny Mornštajnové; přesto se časem osamostatní, stane se svébytným - a já jsem při něm občas, na rozdíl od hlavní hrdinky, zapomínala dýchat.
Leopold, Abraham, Liliana, paní Tomášová, Šlomo Nachtigal, Augustina Prochásková, Přeučilovi a Šmídbergerovi, Krisztina Lukácsová, Jelena Petrovová, paní Mělnická - tolik zajímavých postav a osudů.
Pro mne srovnatelně kvalitní a dokonalý zážitek, jaký jsem učinila s knihou Zvuk slunečních hodin, takže velmi doporučuju. (A ignoruju ocúny, které na jaře určitě nekvetou - úplně zanedbatelný překlep v téhle dokonalé literární symfonii.)

"Co to znamená být Žid, ptala se jako dítě učitele Nachtigala, a teď to tedy ví, být Žid znamená jet vlakem do neznáma."

37 28.09.2020

Konečně jsem se dostala k začátku celé série a jsem nadšená.
Možná to není dokonalé, ale pro mě je to skvělé čtení se spoustou zajímavých postřehů i humorných situací. Děkuju za komentáře především DriftBooks, Noční pták, alzbeta4340 a kap66. K těm několika výborným citacím vypíchnutým právě posledně jmenovanou dámou bych přidala také tu jedinou, která v naší rodině pravděpodobně velmi brzy zdomácní a o níž se domnívám, že v knihách královny detektivek bychom ji najít nemohli:
"A doprdele. Rozhodně doprdele."

36 09.03.2021

Nevěděla jsem, co mě čeká - nečetla jsem ani rozhovory s autorkou, ani anotace, tím méně komentáře. Byla jsem nepopsaný list, na patře mi ale doposud zůstávala jakási pachuť z poslední knihy A.M. Listopád.
Les v domě určitě překryl onen dosavadní pocit nepříliš vydařeného příběhu v minulé knize, ale dal mi zabrat. Možná proto, že nejsem schopna pochopit situaci popsanou v knize? Že jsem se nikdy s něčím podobným (naštěstí) osobně nesetkala, ani neznám nikoho, kdo by zažil něco takového? Nevím, ale jedním jsem si jistá: při čtení knihy jsem byla střídavě smutná, vzteklá a nevěřící. Nedokázala jsem zůstat v klidu a vidět popsané události s nadhledem, protože některé se zcela vymykaly mému chápání. Takže soudím, že je autorka napsala dobře.
Je to zvláštní, ale při četbě se mi vybavovala kniha P. Braunové Evička lhářka, žhářka, ačkoli se samozřejmě věnuje jinému tématu. Podobně jako tady, ani tam jsem neviděla východisko, světlo na konci tunelu. U knihy pro dospělé je to sice deprimující, ale tak nějak pochopitelné. U dětské knihy mi to připadalo jako podraz na malé čtenáře.

35 09.07.2023