Atlantis
komentáře u knih
Holmes z Kjóta 1
Mai Močizuki
3,5* Hmm... přemýšlím, jak ohodnotit. Holmes z Kjóta má příjemnou loudavou atmosféru historického Kjóta a dozvíte se hodně z tamní kultury a historie. Jenže to je zároveň i hlavní kámen úrazu. Ne každý bude chtít přednášku z ikebany, historii lokální slavnosti na deset stran nebo podrobný popis porcelánu. Já to pro jednou zvládl, ale tipuju, že za pár dílů budu kolabovat nudou. A největší slabinou je titulní Holmes. Přechytralý, podivný, trapný.
On
ONE (p)
Jsem hodně ovlivněný anime, proto mě tenhle díl úplně nenadchnul. Vše totiž stojí na odhalení Kingova tajemství, no a když ho víte, jde jen o typickou rubačku. Mimochodem, měl jsem pocit, že se změnil kreslíř, panely byly takové výraznější a přehlednější.
Kaidžú č. 8 (3)
Naoja Macumoto
Zapomenutelný díl. Sotva jsme si oddychli po posledním boji, vrháme se do dalšího. Nic moc nového jsme se nedozvěděli, nikam extra jsme se neposunuli. Trochu se bojím, že sérii tímto tempem brzy dojde dech.
Nevšedníci
Tereza Přibilíková
Nevšedníci nedělají dobrý první dojem. Ilustrace jsou všelijaké a příběhy o divnolidech jsou zpočátku... divné. Ale pak začnou být texty detailnější a zajímavější, přičemž poslední příběh pana Vaňka je doslova skvělý, celé se to propojí s jaksi fimfárovskými obrázky a ve finále máte ze čtení více než dobrý pocit.
Star Wars: Věk Republiky - Padouchové
Jody Houser
Nějak nedokážu ospravedlnit existenci tohoto komiksu. Příběhy jsou miniaturní, nic nového nepřináší a zapomenete je doslova v okamžiku zavření knihy. Celé je to miniaturní, v knihovně se vám to ztratí, poslední část knihy je jenom upoutávka na další díl. Nakreslené hezky, akční scény povedené, ale najděte si tohle radši někde na netu.
Země bezpráví
Boyd Morrison
V době psaní mojí recenze má tato kniha 95 % a já jsem naprosto zmatený. Dostal jsem totiž do rukou asi nějaký jiný text. Země bezpráví, kterou jsem četl já, je ukázkou rutinní, nudné a hluboce podprůměrné historické slátaniny. Motivace hlavních postav je malicherná a zbytečná, nikdo není sympatický, bylo mi úplně jedno, jak dopadnou. Někde jsem četl, že jde o historického Jamese Bonda a asi to tam vidím - jalová jízda, ve které rychle někam celou dobu běžíme, unikáme pronásledovatelům, nesmrtelný hlavní hrdina, černobílý záporák. Pokud vám tohle stačí, chápu skvělé hodnocení. Já četl tucty lepších dobových románů.
Do neznáma: Kulinární dobrodružství
Gordon Ramsay
Odloženo, nedočteno a vracet se nebudu. Gordona má hodně rád, sledoval jsem ho ještě jako lokální britskou hvězdičku. I pořad Do neznáma se mi relativně líbí, ale jeho knižní zpracování je otřesné. Když pominu, že je plné tiskových chyb (v textu třeba zůstaly znaky označující konec řádku), nejde přehlédnout, že jednotlivé země jsou popsány neskutečně povrchně a nezajímavě. Ale největším problémem jsou pak samotné recepty. Lokální ingredience alá pasta z Peru, kořenící marocká směs apod. u nás prostě neseženete. Takže ve zkratce - o zemích se nic nedozvíte a z kuchařky si nic neuvaříte. To je pak docela zbytečné čtení, nemyslíte?
Hubert & Hugo
Nikkarin (p)
3,5* Milé, malé, svižné, příjemné. Dvojka se mi líbila o chlup víc, postavy i svět si tam už více sedly, ale pořád je to super vtipné čtení, čtyřlístkový nadstandard. A finální příběh alá staré animované filmy zvedá celou knihu snad o tři hvězdy nad limit.
Soud Pilířů
Kojoharu Gotóge
Super díl. Nové zajímavé postavy, posun starých známých, emoce, humor. Já si tentokrát (až na kresbu) nemám nač stěžovat.
Do pekla
Kojoharu Gotóge
OK, tak si konečně začínám tuhle sérii naplno užívat. Pořád mě lehce dere kresba, je to celé takové zbytečně roztomilé, ale svět se začíná plnit postavičkami, příběh se taky rozjíždí a po dlouhé době závěr, u kterého opravdu nevím, co bude dál.
Severské mýty: Seznamte se s bohy, nestvůrami a hrdiny starých Seveřanů
Matt Ralphs
Jsem spokojený, ale ne vyloženě nadšený. Kniha Severské mýty nabízí povedený exkurz do světa bájí a mýtů Seveřanů, které se nám zachovaly díky práci islandského básníka Snorri Sturlusona. Přehled je to příjemný, i když tedy neskutečně brutální a krvavý a většinu má na svědomí Loki a jeho otravná nátura. Ilustrace mně osobně nesedly, ale chápu, že většina lidí je spokojená. Dozvěděl jsem se hromadu věcí, některé jiné jsem si uspořádal v hlavě, ale těch jmen a odkazů je v knize tolik, že jsem měl občas pocit, že čtu nějaká skripta. Celkově ale hodnotím kladně a ještě více se budou Mýty líbit mladším čtenářům.
BRSRKR: Kniha třetí
Matt Kindt
Eeee... jak má tohle jako být konec? To už druhý díl byl uzavřenější než tohle finále. Brsrkr tam jen potvrdil moje tušení, která jsem měl od prvního dílu - je to zmatené (měl jsem dokonce pocit, že jsem něco musel vynechat a vracel jsem se), ne moc hezky nakreslené (akční scény jsou pořád ještě obalené žužu krví) a nemít na sobě nalepené jméno Keanu Reevese, nikdo po celé sérii ani neštěkne. Pokud hlavní postava má takový osud jako Ubuntu, nebo jak se jmenoval, a vám je to úplně jedno, jde o jasný znak zpackané práce.
Gantz 22
Hiroja Oku
Výměna scenérie mě baví. Ano, je to vlastně pořád dokola - řev, boj, sex, hnus, ale nová banda je natolik šáhlá a zároveň zkušená, že si čtení zase užívám. Od Gantzu už touhle dobou nic moc nečekám, takže jsem vlastně spokojený.
Kaidžú č. 8 (2)
Naoja Macumoto
Moje pocity jsou prakticky totožné jako u prvního dílu. Kaidžu je vtipná, svižná, přehledně nakreslená manga, kterou jste ale viděli už stokrát. Možná jsem jenom starý, možná mám příliš načteno a nadíváno, ale skupin mladistvých porovnávající si svoje schopnosti jsem prostě už potkal až moc.
Mrknutí obrazovky
Terry Pratchett
Pratchett je moje srdcová záležitost, autor, který mne doprovázel velkou část mého čtenářství. To ale nic nemění na tom, že kde kvalita není, tak si ji z palce prostě nevycucáte. Značná část povídek v této povídce je prostě a jednoduše o ničem. Pár řádků, na které si ani sám autor nevzpomíná. Další, menší část, jsou pak podivné výňatky z proslovů, popisy kartiček a podobné kraviny. A až na samotném konci jsou povídky nosné a zajímavé. Ty jsou asi dvě. Za ně jednu hvězdu. Druhá hvězdička je za zeměplošské povídky. Ty jsou kvalitou a humorem někde úplně jinde (nahoře), kéž by takhle vypadala celá kniha.
Tommy Taylor a válka slov
Mike Carey
Super, takové mini finále, kde se několik věcí hezky vysvětlí a uzavře. Ale na druhou stranu, pořád mám až zbytečně mnoho otázek (Jak třeba mohl Pulman najednou dopadnout tak, jak dopadl?). Mini vložené příběhy se se své kvalitě a relevanci taky hodně rozcházejí. Mnohé z nich jsou skvělé a vyplňují prázdná místa, některé jsou ale téměř zbytečné. Mezi řádky si tak pořád drží velmi solidní kvalitu, jen musíte mít náladu na ty meta myšlenky.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Z duše nenávidím část v Indii a vadí mi, kolik zabírá v knize místa. Jinak by šlo o super čtení - baví mě ta dávno zmizelá atmosféra a banda kluků je dostatečně záživná.
Gantz 21
Hiroja Oku
3,5* Hodně bizarní díl. Je to vlastně svým způsobem pořád to samé, ale nové složení týmu i zjištění, že další města mají svoje Gantz bandy je zajímavé. Uvidíme, co se z toho vyklube. Otázek je pořád víc než dost a já bych byl rád, kdybychom si už něco začali objasňovat.
Útok titánů 3
Hadžime Isajama
He? Nedělal tohle někdo úplně jiný než druhý díl? Kresba výrazně hnusnější a odfláklejší, příběh by se dal shrnout třemi větami a ty postavy... Ty tupé, uřvané, neuvěřitelné postavy, kterým se mění nálady na každém obrázku. Chovají se pateticky, uboze a já jim nedokážu fandit. Celé je to neskutečně hloupé - náš fantastický plán je dát na díru šutr? Ale na to my přece nemáme techniku! Sice lítáme na jetpacích, ale pohnout s šutrem? Kacířství! To jsou čáry tohleto! Bleh. Tohle je přesně ten důvod, proč jsem kdysi Titány zabalil po prvním svazku.
Doktore, ne tak zhurta!
Patrick Taylor
Když jsem si přečetl, že jde o další odbočkový díl, vyvrátil jsem oči tak, až málem zalezly horem do lebky a byl jsem téměř přesvědčený, že jej přeskočím. Ale jako notorický dočítač jsem věděl, že by mi v hlavě vrtal červíček, že jsem něco vynechal. A ve finále jsem rád, že jsem se do čtení dal. Bylo to to klasické irské dobrodružství, které ale díky změně prostředí působilo svěže a neopotřebovaně. Mám ale dvě velké výtky: Taylor o svých knihách očividně nepřemýšlí předem, protože když Fingal poprvé potkal Kitty v jednom z předchozích dílů, tak určitě nebyl celý zlomený, že narazil na svoji první a osudovou lásku, jak je jejich vztah vykreslen tady. A druhým pokáráním je překlad, očividně jej dělal nějaký začátečník. Chips nejsou lupínky, jelly není želé a tak dále. Hodně mě to vytrhávalo z atmosféry.