ArkAngel
komentáře u knih
Staroislandské ságy
neznámý - neuveden
Je až s podivem, o kolik jsou středověké severské texty čtivější než ty z "klasické" Evropy. Pokud jste četli Ságu o Grettim nebo Ságu o svatém Óláfovi, budete některé postavy poznávat, jelikož se jedná opět o historický text. Cením i mapek, které jednotlivé ságy doplňují, protože si uděláte pěkný obrázek o tom, kde na Islandu se příběh odehrává... a nebo v jednom případě dokonce i v Americe.
Bílý šum
Don DeLillo
Bílý šum mi vyšuměl zatraceně rychle. Doslova jsem hltal stránku za stránkou. DeLillo skvěle buduje dramatické i absurdní pasáže, dialogy i postavy. Člověk studující profesionálně osobnost Hitlera, který neumí ani slovo německy? Dokonalé. Takových momentů nabízí kniha více než dost a ke všemu je protkána filosofickými myšlenkami. K autorovi se určitě ještě vrátím.
Tahle země není pro starý
Cormac McCarthy
McCarthy ve svém moderním westernu opět ukazuje, jak je svět prohnilé místo. Mírou násilí bych se jej nebál přirovnat ke knižnímu Tarantinovi, který s radostí prohlašuje, jaká je to ještě zábava. Stejně jako u Cesty je zde znatelný již jeho úsečnější jazyk, na který najel (čímž je zase přirovnáván k Hemingwayovi). Ve srovnání se zmíněnou Cestou nebo Krvavým poledníkem je to ale malinko slabší.
Sen Ockerwee
George R. R. Martin
Rozhodně se jedná o fajn upírskou knihu... ale že by to bylo něco extra přelomového, se říct nedá. V osmdesátých letech to možná byla rána z čistého nebe, ale dnes tu máme spoustu dobových příběhů a upíry loví například i takový Abraham Lincoln. Prostředí parníků je ale velmi příjemné a Martin ukazuje, že psací um měl ještě před svým fantasy opusem.
Kautiljova Arthašástra
Kautilja
Starší indický bráška Machiavelliho Vladaře... na steroidech. Kautilja dává ve svém díle velmi komplexní učebnici pro starověké vládce, kteří se dozví nejen o metodách vládnutí a válčení, ale také jednotlivých politických pozicích, trestech nebo výrobě. Povinnost nejen pro indology, ale také potenciální vůdce a politiky.
Alžbětinské divadlo. 3. díl, Drama po Shakespearovi
Alois Bejblík
Dva roky zpátky jsem se pustil do prvního dílu, který v úplnosti pojal alžbětinské divadlo před Shakespearem... a nyní jsem zatím přeskočil dvojku, abych zjistil, jak to vypadalo po něm. Opět se v knize dozvíte vše od kultury po hudbu a naservírovaná máte také dramata, která nikde jinde neseženete. A jde o opravdu povedené kousky. Více takových publikací prosím.
Případ astrologických vražd
Sódži Šimada
Kniha mě zaujala tematikou astrologie i tím, že je od japonského autora. Nakonec ale rychle přišlo zklamání, protože dvě třetiny díla sedí detektivní génius jenom na gauči a o případu si povídá s kolegou. V momentě, kdy se zvedne a jde něco dělat, to konečně začíná být zajímavé, ale takhle to byl jen obří prolog, ve kterém měl pomalu všechny důkazy již naservírované na stůl. Scény, ve kterých shazuje známé detektivy nebo vyzdvihuje, jak je sám úplně úžasný pak za mě byly mimo.
Beren a Lúthien
J. R. R. Tolkien
Původně jsem chtěl napsat, že ze tří kratších knih, které pomáhal dávat synátor dohromady, je tato nejlepší... ale pak jsem se dostal k veršovaným pasážím. Podobné texty mi obvykle nevadí, ale formu AABBCCDD... mám rád ze všeho nejméně a působí na mě rušivým dojmem. Všechno okolo je jinak super a cením, že nám Christopher poskytl i další tatíkovy texty.
Pád Gondolinu
J. R. R. Tolkien
Hádám, že asi nebudu úplný fanda Tolkienova Prvního věku, protože i přes jisté kvality díla mu nemůžu dát vyšší hodnocení. U pozdějšího Pádu Númenoru jsem si cenil jistého odbornějšího přístupu, kdy jsme měli analyzovanou i kulturu a všechno okolo. Tady máme nějaké dodatky jenom okrajově a jinak stojí to hlavně na různých částech fragmentů, které po Tolkienovi zůstaly.
Húrinovy děti
J. R. R. Tolkien
K pradávných příběhům z Tolkienova světa, na které odkazoval již v Silmarillionu, si nedokážu vytvořit vztah jako k původní trilogii a Hobitovi, ale přesto vnímám kvality a propracovanost světa. Rád bych viděl, jak by to sám J. R. R. dotáhl do konce, aniž by to musel jeho synátor sestavovat, ale i v této podobě je to povedené dílko.
Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (modrá obálka)
Andrzej Sapkowski
Zkrácené verze klasických povídek, které by klidně vyšly každá na jeden celý komiks o čtyřech sešitech. I v této zjednodušené podobě je to za mě ale daleko lepší adaptace, než s čím se vytasil Netflix, u kterého autoři nepochopili smysl příběhů a kolikrát ho úplně otočili. Cením i toho, že Geraltovi dali klasickou čelenku.
Balada o dvou vlcích
Bartosz Sztybor
Začátek? Perfektní, ale potom to za mě klesne do průměru. Sapkowski ve svých příbězích hodně pracoval s aluzemi a původní pohádky jste tak vlastně ani pořádně poznat nemuseli. Tady to autor ale naplno propálil a máme tu Karkulku, Babičku, lovce, Vlka/Vlkodlaka a ke všemu ještě rodinu Grimmů, která založila ono městečko. Bylo to až moc prvoplánové.
Druhé město
Michal Ajvaz
Alternativní a snové světy mám rád, ale Ajvazovo dílko mě vůbec nedokázalo pohltit. Přitom vše zasadil do magické Prahy, která by takovou sílu mít měla. Možná mi ale jenom nesedí jeho autorský styl nebo absence nějaké hlubší zápletky, která by mě do toho více vtáhla.
Nářek čarodějnice
Bartosz Sztybor
Někdo se tu pokoušel udělat klasický zaklínačský příběh plný zvratů, ale moc se mu to nepovedlo. Celé se to převaluje ze strany na stranu a nakonec to stejně končí strašně neuspokojivě. Kresba taky není úplně nejhezčí a postupně se s každým dalším sešitem jenom zhoršuje. Slabota.
Muž s fasetovýma očima
Wu Ming-Yi
Na začátek bych řekl, že je kniha k Murakamimu přirovnávána zbytečně. Žánr magického realismu není jednotvárný a ne každé dílo v něm napsané musí být hned jako tvorba japonského mistra. To i Bulgakov je mu za mě blíž. Co se týče přímo Muže s fasetovýma očima, rozhodně je to zajímavá kniha a začátek mě přímo uchvátil. Bavilo mě sledovat obě hlavní dějové linky, poznávat kulturu domorodého kmene, ale jak se román sunul kupředu, můj zájem opadal. Environmentální linka je tu ale krásně cítit a silnou tematiku zde má voda, která se zde objevuje skrze moře, déšť, vodní živočichy a mnoho dalšího.
Blednoucí vzpomínky
Bartosz Sztybor
Když to srovnám s jinými komiksy, tak jsou Blednoucí vzpomínky blíže původním povídkám. Je to méně o akci, trošku filosofičtější a přináší to nový a zajímavý problém v podobě čaroděje, který stárne, začíná trpět demencí a město se tak pomalu a jistě blíží ke katastrofě. Z her a seriálů berou Zaklínače lidi pomalu už jenom jako rubačku, ale o tom to vlastně nikdy moc nebylo.
Rónin
Rafal Jaki
Rád bych dal vyšší hodnocení, ale Rónin nemá vlastně žádnou přidanou hodnotu - jedná se o licencovanou fanfikci, ve které byl příběh zasazen do japonských reálií a místo nějakého originálního příběhu se to stejně akorát stáčí k Eredinovi, Yennefer a Ciri. Tvůrci navíc nezapomněli ani na draka, aby Geraltovi promluvil do duše, stejně jako v povídce.
Ekhö: Zrcadlový svět 9 a 10
Christophe Arleston
Autor se nám již pomalu a jistě cyklí a stále se víc a víc vyčerpává. V každém díle nám dává víceméně totéž a akorát nám ukazuje jinou část světa Ekhö. Závěr desátého příběhu nám naznačuje, že bychom některé postavy mohli vídat i nadále... ale také se může stát, že zase zmizí a jen se přesuneme řešit další vraždu v jiné alternativní zemi.
Ekhö: Zrcadlový svět 9 a 10
Christophe Arleston
Autor se nám již pomalu a jistě cyklí a stále se víc a víc vyčerpává. V každém díle nám dává víceméně totéž a akorát nám ukazuje jinou část světa Ekhö. Závěr desátého příběhu nám naznačuje, že bychom některé postavy mohli vídat i nadále... ale také se může stát, že zase zmizí a jen se přesuneme řešit další vraždu v jiné alternativní zemi.
Star Wars Art: Ralph McQuarrie
kolektiv autorů
Bez Ralpha McQuarrieho by Star Wars nebyly, čím jsou. A platí to i u nových projektů, jelikož z nevyužitých concept artů Disney neustále vychází. Je super, že knihy neobsahují pouze autorovy nákresy, ale i množství textů, které vám umožní dále nahlédnout do vývoje této úžasné ságy.