Annicka komentáře u knih

Myslím, že je lepší si o knize nic nehledat, než se do ní člověk pustí. Já jsem zaznamenala tu velkou mediální kauzu. Takže jsem věděla, o co tam půjde, a pak jsem si dobrou první čtvrtinu knihy říkala, kdy to teda konečně vytáhne??? Ale upřímně, i když jsem to věděla, první zmínka přišla v pro mě tak nečekaném okamžiku, že jsem sama byla zaražená... Pokud si o příběhu nic nenajdete, bude ten šok možná ještě větší. Cácory mi bylo celou dobu vlastně líto. Ano, samozřejmě i ona sama napáchala mnoho zlého, ale pokud žijete v prostředí, ve kterém žila, kde na vás od malého dětství hází vinu za všechny problémy a budují ve vás úzkostné stavy, když jde o cokoliv z cizího světa... Tak to upřímně nemůžete od Cácory čekat nějaké hrdinské kousky. Nesouhlasím ani s tím, že by příběh byl nějaký plochý, naopak mi přijde, že ten Cácorčin svět, ze kterého se to nejhorší snaží vytěsnit, je opravdu dobře vykreslený. A konec je opravdu dost plný beznaděje...ale za mě by nějaký happyend byl těžko uvěřitelný. I když tedy posledních pár vět, kdy už jsem nic závažného nečekala, byl dost šok...

27 19.12.2023

K úplné dokonalosti tomu cosi chybělo, nemůžu říct co, prostě něco... Ale jinak to považuji za velmi zdařenou knihu, obzvlášť co se tohoto typu knih zaobírajících se 20. stoletím a všemi konflikty a paradoxy týče. V tomto žánru se totiž snadno tíhne k tomu, že se do jedné rodiny naplácá bez ladu a skladu úplně vše, Čech, Němec, Žid, gestapák, odbojář, estébák... Samozřejmě Šikmý kostel se odehrává o něco dříve, ale tento guláš by šel vyrobit z jiných místních a časově zařazených ingrediencí. Sama autorka v doslovu uvádí, že chtěla komplexní mnohonárodnostní třenici omezit na konflikt česko-polský - a udělala dobře. Navíc její postavy jsou ti obyčejní lidé, kolem kterých dějiny jen procházejí, nejsou to agilní příznivci toho kterého tábora, spíše se všude nachomýtají mimoděk a proti své vůli, což také knize přidává. Těším se na druhý díl.

24 12.06.2023

Už dlouho se mi nestalo, že jsem přečetla knihu za dva dny (uznávám, že to není žádná bichle a mám dovolenou). V knize se proplétají osudy tří žen z různých kontinentů a společenských vrstev. Román (novela?) není nijak výřečný, ale stejně mě úplně pohltil, takže jsem se do všech tří dam vžila. Z Indky Smity jsem byla dokonce upřímně smutná...

Dlouho jsem si myslela, že jde o takovou zvláštně konstruovanou povídkovou knihu, ale nakonec zjistíte, že hrdinky mají přece jenom něco společného. A happy end na konci dokonce ani nepůsobí kýčovitě. Jen tedy u Smity si nejsem nějakým budoucím štěstím moc jistá, ale tam už by nějaké takové vyvrcholení příběhu bylo už moc :-)

21 22.06.2022

Knihám od Stephena Kinga jsem se dlouho bránila, protože jsem se obávala, že to bude jen "levný" masakr od první stránky. Ale vůbec. Vše se vyvíjí pomalu, postupně. Protože k tomu, co byl Louis schopen udělat, vede dlouhá cesta. A takhle ji můžete pochopit...

20 10.12.2023

(SPOILER) Waltariho Sinuhetovi jsem se dlouhou dobu vyhýbala. Jednak mě trošku odrazovala ta délka, jednak nám na střední vtloukali do hlavy, že ta pravá historie je Zamarovský, ne Waltari. Až teď jsem si chtěla koupit nějakou audioknihu a narazila jsem na toto. A nelituji.

Kniha je skutečně objemná, zdánlivě plná balastu - dlouhé promluvy všech postav, navíc krášlené a obrazné - ale to je prostě ta doba, kdy se nemluvilo napřímo, kdy se neřeklo, že někdo je venkovský buran, ale že se narodil s lejnem mezi prsty u nohou apod.

Ale kniha je zajímavá i jako určité zrcadlo dnešní společnosti. Že není dobré mít za vládce blázny, děti a starce, kteří jsou zchváceni všemi problémy stáří. Atonův kult je popsán (snad) věrohodně a historicky pravdivě, ale je v něm možno vidět jasnou paralelu křesťanství (kříž, nebo celá jedna kniha, která se jmenuje Království Atonovo na zemi). Bojůvky mezi kříži a rohy dosti připomínají meziválečnou, ale trošku snad i dnešní rozpolcenou společnost. A Haremhebova promluva na začátku knihy o svaté válce mi připomněla Hitlera, až mě to děsilo...

16 13.07.2023

Pokud bych měla soudit podle vyřčených myšlenek, pět hvězdiček je málo. Měla jsem o díle jen povrchní znalosti ze školy a zařadila jsem si to kamsi mezi 1984 a spol., takže jsem očekávala jakousi kritiku totalitních režimů. Ale jak už tu někdo psal, ono to není ani o totalitě typu střední a východní Evropa té doby (byť autora prý "inspirovalo" Hitlerovo pálení knih), ale spíš kritika zvrhlé konzumní společnosti. Dnešní čtenář může být docela v šoku, když v knize z 50. let čte o lidech, kteří celé dny jen tupě čumí na obrazovku, o infotaimentu jak z TV Nova (sorry) či dokonce se tam objeví zmínka o cancel culture.

Na druhou stranu, umělecky mě ta kniha moc nenadchla. Ani neurazila. Spíš je to takový průměr. Postavy nijak zvlášť vykreslené, včetně hlavního hrdiny, a myšlenky trošku ubírají prostoru ději.

16 15.08.2021

Nevím, k dokonalosti něco podle mě chybí, možná ten předvídatelný konec, možná na mě až moc životů... Každopádně námět se mi líbil - kéž bych tak v nejnáročnějším období svého života měla takovou knihovnu, kde bych mohla likvidovat jedno "co by kdyby" za druhým tím, že bych si to všechno odžila a zjistila, že to je stejně na houby a ještě dobře, že jsem tam, kde jsem...

14 23.07.2023

Jedna z nových českých knih, které se chytnou nějaké zajímavé dějinné myšlenky, ale nedovedou ji nijak extra podat. Pointa příběhu mají asi být české dějinné zvraty a paradoxy 20. století a zatímto účelem se vynořují nové a nové postavy. Trošku mi to připomínalo Vondruškovu Husitskou epopej, ale zde se autorka naštěstí povětšinou držela u hlavní linie.

Samotné zvraty a paradoxy mě nijak zvlášť neberou (moje rodina by vydala na podobný román), pokud i ta kniha, autorův styl samotná není ničím výjimečná. Aby bylo jasno - rozhodně neříkám, že je kniha ztráta času, to určitě ne. Jenom to podle mě není takový objev. Spíše skvělé čtení na dovolenou.

Konec mě opravdu překvapil... I když si to dovedu představit jinak než happy end à la deus ex machina ;-) Ale nebuďme zlí, že :-)

14 07.09.2021

(SPOILER) Jeden příběh očima matky a dcery. Matky, která jako by vylezla z příručky "jak nevychovávat dítě", a citlivé dcery, která na to doplácí. Barunky mi bylo strašně líto, celou dobu jsem jí držela palce, ať všechno dobře dopadne. Učitelky mě doháněly k šílenství (opět jak z příručky, tentokráte na téma, jak neřešit problémy s dětmi). Tak mě to vzalo, že jsem knížku přečetla tak za tři hodiny... Ale ten konec? Jako vážně? Trošku to na mě působilo, jako školní slohová práce, děcko píše, píše, najednou učitel řekne, dopište odstavec, a tak děcko musí holt něco napsat, aby to uzavřelo a zároveň to bylo rychle napsané... (Nemyslím tím, že tam nutně musí být happy end, ale v celé té bravurně napsané knize to bylo prostě takové... nedodělané...)

13 08.07.2023

(SPOILER) Taková inťoušská detektivka s romantickou zápletkou... Kdo by řekl, že jde tak čtivě napsat příběh o tom, jak studentka magisterského oboru japanologie hledá s jedním doktorandem téhož oboru materiál na dizertaci :-) Z pera Anny Cimy je to skutečně zajímavé a od knihy jsem se nemohla odtrhnout... Jana mi navíc byla sympatická, protože jsme si dost podobné. Tedy až na to Japonsko, ale jinak povahově i způsobem výběru partnera je to moje kopie, takže o to více jsem to vše prožívala :D

13 08.07.2023

Skvěle napsané, vůbec jsem se nemohla odtrhnout. Příběh je pravda od podstaty přitažený za vlasy, jednu věc jsem považovala od počátku za zhola nemožnou - ale pravda je, že jsem se nakonec dozvěděla, že to skutečně nebylo, jak se zdá :-) Ano, děj je opravdu plný naprostých psychopatů. Nicméně autor dobře pracuje s napětím tím, jak ve vhodný okamžik přeskakuje mezi dějovými linkami. Pro zamyšlení je příběh také dobrý - celou dobu jsem si říkala, co je pro holčičku lepší? Žít jako Émilie nebo jako Lyse-Rose?

A ano, ten konec je fakt kýč :-) Ale na jednu hvězdičku dolů to opravdu není...

12 03.07.2022

Je strašné si uvědomit lhostejnost lidí k osudu jiných. Ať už je to pocit Němců, že s tím, co se dělo za války, nemají nic společného, ani když byly příznivci Henleinovy strany, nebo ať jde o lhostejnost Čechů k tomu, co se dělo po válce Němcům, protože přes to všechno, co se dělo za války, byli Němci pořád lidské bytosti.
Co se týče knihy samé, byla pro mě velkým zklamáním. Asi tak do poloviny jsem ji hltala. Když se ale Gerta ocitla v bezpečí jihomoravské vesnice, dílo začalo být jakési rozvleklé a zdlouhavé. Stále jsem přemýšlela, proč proboha ta kniha už neskončí. Snad kvůli těm nemnohým střípkům vzpomínek na odsun, kterých tam pak bylo jak šafránu? A proč se najednou ve třech čtvrtinách knihy objevila Janinka, když se záhy zase odebrala do věčného zapomnění, aniž by se se svou bývalou kamarádkou setkala (nebo se aspoň nějak jinak projevila)?

12 10.12.2016

Čteno v angličtině.
Knížka mi dlouho připomínala Králíčka Jojo - nelehké téma 2. světové války vyprávěné pohledem dítěte. Nebo tedy vypravěčem je Smrt, ale vše se odehrává tak, jak to vnímala malá Liesel, zlodějka knih. Nevidíme tedy perzekuci a smrt na každém rohu, ale hlavně dětské starosti, jako je zlá pěstounka, i když i na zlo tam dojde.

Čekala jsem asi více knih :-) Zlodějka jich tedy moc neukradla, ale za to každá kniha, kterou kdy měla, ji ovlivnila. Proto je Zlodějka knih rozdělena do částí, které dělí Lieslino dětství podle jednotlivých knih.

11 15.04.2024

Život takového normálního vyléčeného alkoholika, kterému se začíná ztrácet půda pod nohama... Sledujeme jeho každodenní život, toxický vztah s manželkou, problémy s dospívajícími dětmi, až člověk nakonec pomalu chápe, že se vrací k alkoholu. Vše je proložené několika scénami jak z doktorských seriálů, místy mi to vzhledem k bizarnosti přišlo jak soft verze Dr. House ze Sudet... Není to zrovna můj styl, ale tady to kupodivu nepůsobilo nijak rušivě. Jen nějaký větší dějový zvrat, opravdovou zápletku jsem čekala marně. Na konci sice bylo takové menší větší téma, ale za skutečnou zápletku, která by z toho dělala Román s velkým R to skutečně nevidím. I přesto ale dávám plný počet hvězdiček, protože se to přesto četlo samo a úplně ploché to taky nebylo.

11 29.03.2024

Je to kniha o nelehké době, píše se v ní o nelehkých věcech. Ale přesto bych řekla, že jde o takovou oddechovku. Je to napsané čtivě, stránky utíkají jedna za druhou, kniha si ale neklade za cíl být nějaká vysoká literatura plná metafor nebo hluboké psychologie postav. Je vlastně vcelku jasné, jak do dopadne, i když musím říct, že by možná druhý díl byl zajímavý, pokud by Františkovi a Paule jejich plán vyšel... Ale nevyšel, jak je ostatně mnohem pravděpodobnější. Oceňuji, že vše není viděno úplně černobíle, i přes určitou plochost postav je zřejmé to dilema všech, kteří se musí vypořádat s tím,že možná nepatří jen do zcela kladného tábora...

11 13.01.2024

Přistupovala jsem k tomu trošku s nedůvěrou, jako ke každé knize nebo filmu, o kterém se hodně mluví. A hlavně v tomto případě jsem slýchala, že to jsou jatka skřížená s pornem. Ale byla jsem mile překvapená. Sex tam skutečně je, ale v náznacích, které ani mně nevadí. Drastický příběh celkově je, ale přijde mi, že do světa té knihy zapadá.

11 15.08.2020

Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Neuvěřitelně čtivé, jen ten dosti neuzavřený konec mi to trošku zkazil... Do Elišky jsem se vžila, takže jsem z jejích pocitů měla celou dobu dost depku. Racionálně jsem si říkala, proč proboha nejde na psychoterapii, aby se té zátěže zbavila, ale úplně jsem si dovedla představit, že bych se na jejím místě do toho všeho taky zamotala a skončila blbě...

10 27.05.2023

Bídníci jsou román 19. století se vším všudy - rozsáhlé popisy plné různých synonym a odboček. Něco, co by dnes bylo na dvou, třech stranách, má Hugo popsané na padesáti. Ale o to mi děj přišel zajímavější a hlavně napínavější - trnula jsem, co se stane, ale tak snadno se to nedozvím. Neviděla jsem ani muzikál, ani film, takže jsem skutečně nevěděla, kam se děj vyvine. Vydání (francouzské), které jsem četla, obsahovalo první dva díly - Fantina a Cosetta. Konec obou byl fascinující, do poslední stránky jsem jen tušila, jak to asi dopadne, ale malých zvratů bylo tolik, že jsem si tím do poslední stránky nebyla jistá...

Knihu také oživují autorovy jízlivé poznámky ohledně francouzské společnosti 19. století. Na druhou stranu dojem trošku u obou dílů kazil začátek. Než se totiž autor dostal k tomu, o co v knize jde, musel přednést sáhodlouhý popis něčeho úplně jiného... Sáhodlouhý popis bitvy u Waterloo jsem, vzhledem k tomu, že mě bitvy nikdy nebavily, nějak úplně nedávala...

10 26.09.2021

(SPOILER) Začátek knihy byl takový nemastný neslaný... Asi má ve čtenáři vzbudit jakési napětí nebo zvědavost, ale u mě se to nepovedlo. Ať už jde o prolog, nebo o začátek samotného příběhu. S každou další stranou byl ale příběh lepší a lepší. Z postav přímo čišela ta směs naděje, že se vše v dobré obrátí, a zoufalství, když se musí stěhovat z chaty, kde prožili celý svůj život a kterou vybudovali jejich předkové... Hanin idealismus, kvůli němuž odvrhne dva příliš neidealistické (realistické) chlapce, je takový zneklidňující.

Jen mě mrzí, že jsem se na konci nedozvěděla, co se stalo se Zdeňkem, vyjma naznačeného na začátku. Nevím, byl mi takový sympatický...

10 04.07.2021

Emma Bovaryová je nešťastné děvče. Do svého neštěstí se ale vlastně uvrhla sama. Jako vášnivá čtenářka romantické literatury vychovávaná v klášteře není příliš schopná rozlišit realitu od spisovatelových výmyslů, stále sní o světě plném dobrodružství, v němž se ani vteřinu nenudí. Proti tomu stojí v kontrastu maloměsto, kde všechny dny splývají a jakákoliv snaha o něco "velkolepého" končí směšně. Emma tak začne hledat něco, co neexistuje. A to skončí, jak jinak špatně.

Je pravda, že kniha obsahuje celkem dost popisných pasáží, někdy by člověk řekl, že příliš. Ale přesto mě kniha zaujala. I když spíš pro ten krásně popsaný kontrast příšerného maloměsta a Emminých snů, než kvůli Emmě samotné.

10 05.12.2020