AnnaR. komentáře u knih

Mě přišlo naprosto odpudivé, že matka věděla, že její dcera spí se starým chlapem a v podstatě to schvalovala. Navíc o té situaci věděla spousta známých a přátel a nikomu to nepřišlo divné. Tomu pedofilovi vycházely o zneužívání (nejen nezletilých dívek, ale i chlapců) knihy, tudíž na své úchylce vydělal slušné prachy, ale ještě se mu dostávalo i uznání v podobě literárních cen. Docela humus!

2 19.02.2023

Pro mě milé připomenutí doby i míst, které důvěrně znám.

14.02.2023

Tuto knihu by si měl každý dát do své knihovničky pro své potomky. Aby si ji mohli v budoucnu porovnat s realitou, která jistě nastane. Mnohé jsme si prožili na vlastní kůži při covidové pandemii, ale lidé rychle zapomínají a mají za to, že to byla jen dvouroční epizoda. Obávám se, že nebyla.

10 09.01.2023

Stačilo okopnout tiskovky probíhající během covidu, popsat to, co jsme během té doby zažili všichni, akorát nahradit vir stromem. Nic víc, nic míň - bohužel... Konec mi silně připomínal Stepfordské paničky. Takže nic objevného, navíc styl psaní byl na úrovni slohové práce žáků střední školy (maximálně). Po přečtení knihy Probuzení od Laurenta Gounelle musím svůj komentář doplnit. Nevím zda jde o náhodu, či že jeden opisoval od druhého, jelikož obě knihy vyšly ve stejném roce a tématem jsou totožné. Ale ve srovnání s druhou jmenovanou vyznívá Tománkova kniha jako povrchní škvár.

6 27.12.2022

Na knihu jsem se těšila na základě starého úryvku z blogu spisovatelky. Ovšem byla pro mě zklamáním. Jednak mi byla hlavní hrdinka silně nesympatická, což se mi obvykle nestává a pak mě vůbec neoslovil styl psaní. Iritovalo mě přeskakování v čase, kolikrát jsem netušila kdo vlastně vypráví a o co vlastně jde. Rozkošatělé úvahy a neustálé hnípání se v sobě samé i ostatních protagonistů bylo doslova úmorné... Vůbec se nedivím, že autorce je blízké Rusko a Rusové - ti totiž dokážou o nesmrtelnosti chrousta zasvěceně hovořit třeba celou noc... Několikrát jsem knihu chtěla odložit, ale nakonec jsem to silou vůle zvládla.

3 21.12.2022

Dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Hlavně vypravění o hřbitově mě nudilo, až jsem měla chuť knihu odložit. Postupně však příběh dostával spád a nakonec se z toho vyklubal moc hezký román.

4 26.11.2022

Takové čtení na dobrou noc. Některé povídky zajímavé, jiné průměr, některé nuda.

4 19.11.2022

Název této knihy měl být podle jiné povídky a to Hrob hoven. Protože by to lépe vystihovalo celkovou úroveň tohoto dílka.

17.10.2022

Kniha se dobře čte, avšak nic moc nového jsem se nedozvěděla.

21.09.2022

Jistě záslužná kniha - hlavně pro alkoholiky - stávající či potencionální. Ale jinak je vidět, že autorka není spisovatel - profesionál, opravdu je poznat, že jde o literární zpracování blogu. Chyběl mi větší psychologický vhled do jednotlivých aktérů i do autorky samotné. Její neustálé hádky s manželem či jeho rodiči jsou pouze konstatovány, nikoliv objasněny. Stejně jako náhlé prozření a důvody jejího návratu k manželovi, který jí dlouhé měsíce deptal nechutnými zprávami jsou shrnuty pouze do několika málo vět typu - uvědomila jsem si, kde jsme udělali chyby... A to je žalostně málo.

5 01.07.2022

Bohužel mě kniha nijak neuchvátila, ale oceňuji snahu o osvětu.

1 01.07.2022

Pro mě velmi špatně a amatérsky sepsaná biografie o výborném dramatikovi. Kniha mi stylem psaní připomínala spíš diplomovou práci, než erudovanou literaturu. Co se týká osobnosti Hubače je jeho osobnostní charakteristika velmi povrchní, jako o člověku se o něm dozvíme velmi málo. Spíš se jedná o rozbor jeho díla, avšak opět povrchní - autor nám předkládá více méně pouze obsah jednotlivých her a tv inscenací a vlastně jedinou invencí je přirovnávání postav k figurkám na šachovnici, což bylo dost nezáživné. Často se opakovalo to, co už bylo napsáno v předchozích kapitolách. Škoda promarněné šance.

10.06.2022

Moc mi nevyhovoval styl psaní, který by se spíš hodil k románu pro ženy, nikoliv k memoárům. Navíc se autor až zbytečně zabýval nepodstatnými a nedůležitými podrobnostmi - např. co se týče oblečení, pokrývky hlavy, počasí a detailní popisy prostředí na úkor jiných, mnohem důležitějších momentů v životě H.H., které byly popsány velmi stručně a povrchně. Ovšem výživná byla kapitola o záměně honoráře patřicí Karlu Gottovi. Dle mého se národem opěvovaný mistr zachoval vůči kolegyni vysloveně sprostě.

06.06.2022

Když jsem si knihu půjčila (zásadně Vieweghovy knihy nekupuji, je to vyhazování peněz a velmi se divím, že to ještě někdo dělá) tak mě zarazilo jak je tenká, ač jde o paměti šedesátníka. Po přečtení jsem pochopila, proč tomu tak je a byla jsem vlastně ráda. Nic nového tam totiž nebylo, kromě jmen bývalých milenek a konkrétních míst, kde dotyčný trávil dovolené. Vyplněné několika zkopírovanými, dlouhými recenzemi za účelem natažení textu, pochvalnou ódou nejstarší dcery (mladší prý jeho knihy nečtou, zřejmě, aby si zachovaly k tátovi alespoň trochu úcty) na jeho naprosto šílenou kravinu Dula a občasné rozhovory s matkou. Do toho výčet všeho: co, kdy, za kolik a pro koho vykonal a na různých místech knihy pro jistotu několikrát připomenout. To, co už bylo napsáno na začátku, se pak doslova zopakuje v nějaké z dalších kapitol (opět vata!) Bezcharakternost exmanželky a exnakladatele už jsou vlastně koloritem, bez kterých se žádné Vieweghovo dílko prostě neobejde. Takže by měl být těm dvěma záporákům nakonec velmi vděčný, protože z jejich mrzkého chování těží už hezkou řádku let a nebýt jich, nemá skoro o čem psát. Ke dvěma zmiňovaným se do šiku vyžírků tentokrát zařadila i zlatokopka extchýně. A to je tak zhruba vše, tedy kromě nesmírného chvástání se literárními úspěchy, zdůrazňování (po kolikáté už?), že je nejvydávanějším českým autorem a v neposlední řadě sexuálními sukcesy u něžného pohlaví. Takže dávám jednu hvězdu: jednak tak trochu ze soucitu a pak i proto, že toto bylo lepší než Dula, která je hluboce pod kategorií odpad, tak to musím odstupňovat. Ale dvě už si nezaslouží, protože srovnám-li to s memoáry jiných osobností, tak tyhle jsou po obsahové stránce téměř tragické.
Celkem nedávno si zmiňovaný autor na svém facebooku posteskl, že nemá nápad o čem dále psát. Svrběla mě ruka od nutkání napsat, aby se na to psaní konečně vykašlal a začal se věnovat užitečnějším věcem. Ale to by nešlo. Pan spisovatel totiž nemá rád názory sledujících, z jeho pohledu negativní komentáře maže a jejich autory zablokuje. Takže mu tam zbývá jen hrstka řitních alpinistů, od kterých se žádného pravdivého názoru nedočká, což mu určitě vyhovuje. A vlastně proč ne, když se i literární paskvily docela dobře prodávají...

8 14.05.2022

Hnípání se v psychice a pocitech emigrantů, navíc napěchované nezáživnými filozofickými úvahami.

3 02.05.2022

Moc zajímavé, ale smutné čtení. V Číně bych opravdu žít nechtěla.

5 24.04.2022

Tak to se mi líbilo moc. Člověka jako jsem já, nikdy nenapadlo, když jsem náhodou zahlédla nějaká, tak trochu přitroublá videa na youtube, kde si děti hrají s panenkami či s auty, jaké z toho plynou zisky a jak se asi věčně usměvavé a nadšené děti u toho častého natáčení asi cítí. Teď to vnímám úplně jinak a vlastně jsem docela silně znechucena.

4 23.04.2022

Velmi útlá knížka, o to silnější příběh.

4 14.03.2022

Naturalistický popis života na francouzském venkově, byl pro mě docela šokující, protože jako "socialistické dítě" jsem měla zkreslený pocit, že všude na západě se žilo mnohem líp, než za železnou oponou. Situace popisující mučení Eddyho spolužáky byly tak sugestivní, až se mi z toho zvedal žaludek. Zajímavá, avšak depresivní kniha.

1 18.02.2022

Ne všechny Hartlovy knihy se mi líbily. Třeba Okamžiky štěstí či Nejlepší víkend byly dost slabé nikoliv námětem, ale stylem psaní. Proto jsem dost rezervovaně přistupovala k této poslední, o které jsem nevěděla dopředu vůbec nic. O to víc mě pozitivně překvapila, skoro jako by byla dílem jiného autora. Zajímavé téma, hezky napsané. Na konci vlastně netušíme, zda byl pro hlavního hrdinu happy endem či nějakým božím trestem. Když jsem si představila, co toho chudáka v budoucnu čeká, tak mi ho bylo spíš líto.

6 18.02.2022