AndrewTheJUA
komentáře u knih
Krušnohorská kronika
Josef Alois Náhlovský
Výborná jednohubka na jedno dopoledne. Humor Pepy Náhlovského mi byl vždycky blízký a tak mi nebylo líto vypláznout několik stovek za tuhle knížku.
Kniha je na první pohled protkaná typickým Náhlovského humorem a čte se bezvadně. Při čtení mě napadlo, že Čechův pan Brouček měl jistě taktéž Krušnohorské kořeny. :-) Ta satira na český národ je parádní.
Od nápadu po provedení je vše výtečné, někde mi bylo až líto, že jsem znal scénky slovo od slova, a tak jsem je téměř dokonale znal.
Knihu vřele doporučuji.
Hororovky
Timothy Sprague
Na knihu jsem náhodou narazil při brouzdání po netu. Zaujal mě její obal a protože nebyla moc tlustá a seděla mi do čtenářské výzvy, řekl jsem si, že proč to nezkusit.
Na začátek by bylo dobré podotknout, že zařazení knihy do sekce "Horory" i přes její název není zrovna šťastné. I když uznávám, že něco jako "Strašidelné pohádky" by mě asi nezaujalo. Navíc má velmi silnou konkurenci. Napsat dobrý horor je strašně těžké - dle mě to je dokonce jeden z nejtěžších žánrů. Často se z toho totiž stane paskvil bez atmosféry, který jen nudí. A že jsem viděl mnoho povedených antalogií.
V knize jsou čtyři rozsáhlejší povídky a několik jednostránkových "čehosi" s údajně otevřeným koncem, aby to bylo "strašidelnější". Haha. Celou knihu pak prolíná kapitolka rozdělená na několik částí, což je jakoby pohled pisatele a zároveň čtenáře knihy, kterou našel ve skříni a příběhy mají být z ní.
Kniha jako celek je strašně mdlá. Volba slov není nejšťastnější, styl psaní taktéž ne. Popisné části jsou mizerné a tam, kde se snaží strašit, tak je jen nudná. Nutno podotknout, že i zcela bez atmosféry a smát by se jí muselo i batole. Všechny povídky mají navíc naprosto podprůměrný děj, tuctovou zápletku a nesmyslnou "pointu" (dá-li se to tak nazvat), která je posílá o třídu níž. Navíc styl tisku ve stylu:"Dám tam velký písmo, bude to mít hodně stránek", taky moc nepomáhá.
Tohle je i pro děti (na které to po prostudování knihy detailněji míří) k uzoufání jalové. To už je opravdu tak měkká doba, že tohle někomu stačí? Kde jsou potají čtené Kingovky? Pestře vylíčené scény? Realistický děj? Dobrá pointa? To vážně někomu stačí tohle? Většinou se všude snažím najít alespoň nějaké pozitivum, ale tady to vážně nešlo.
10% | * (a to ještě s odřenýma ušima)
Z historie početních postupů a operací
Helena Koldová
První kapitola se mi moc líbila. Její obsah jsem již dříve viděl např. v hodinách historie matematiky, ale stejně je úžasné nahlížet do historie světa, sledovat, jak kde psali, počítali atd. Nahlížet na jejich problémy a jak je řešili. Mohlo by být zajímavé danou látku probrat i ve škole. Ne sice přímo v hodinách matematiky, ale mohl by z toho být pěkný projektový den nebo v rámci kroužku. Výstupem by mohla být moc pěkná nástěnka. Kapitola je psaná s lehkostí, dobře se čte a je zajímavá. Čtení kapitoly jsem si moc užil.
Druhá kapitola mi přinesla přesně to, co bych od takové knihy očekával, a to právě rozebrání si ZŠ látky, její podrobné vysvětlení, návrhy jak danou látku vysvětlit a doporučení na co si dávat pozor. Kapitola je napsaná velmi dobře, dala mi opravdu hodně a proto ji hodnotím velmi kladně.
Třetí kapitola byla z celé knihy tou nejhutnější pro čtení, přesto bych ji ale hodnotil kladně.
Kniha jako celek je velmi dobrá. Není určena jen pro budoucí učitele, ale svou koncepcí a dobrým vysvětlováním je jistě vhodná i pro ty, kteří mají matematiku v oblibě. Je výstižná, dobře napsaná a zajímavá. Čtení jsem si užil. Doporučuji.
15 pohledů na školskou matematiku
František Kuřina
Po dočtení knihy jsem na vážkách, zda mě obohatila natolik, abych řekl, že byla dobrá či ne. Na knihu může mít člověk několik pohledů. Já jsem si původně myslel, že po pojmem školská matematika autoři zamýšlejí ZŠ – matematika a proto jsem předpokládal, že půjde o další knihu, která mi bude radit do budoucí profese - s čím mají žáci problém, co jak vysvětlit, co jak podat, čemu se vyvarovat… Tím spíše, že kniha je psaná budoucím učitelům, viz kap 0.
Kniha se zaměřuje na matematiku komplexně a snaží se cílit jak na ZŠ, tak na SŠ, a i na rozšíření VŠ pohledů, kde právě toto rozdělení občas splývá a při čtení to působí rušivým dojmem. Další věcí, které jsem si při čtení povšiml, je že příklady jsou na aktuální školskou laťku až příliš těžké. Možná to bude souviset s tím, že autoři čerpají i z historických učebnic z let třicátých až sedmdesátých, kde, přiznejme si či ne, byly učební osnovy drobet jinde či Hejného, který to má poskládané úplně jinak. Dle toho mne i mátla na základě zařazování si věcí pod aktuální RVP, které někde sedělo a jinde absolutně ne. Líbilo by se mi, kdyby se v knize vyskytovaly gradované úlohy, a nejen úlohy pro ty, kteří už mají látku osvojenou. Při každém čtení takovéto knihy bych byl rád, kdyby nabízela učiteli něco, co si může vzít do praxe. Něco, co může přenést dál. A toho tu bylo zoufale málo. Autoři si ukousli opravdu velké sousto, a ne všude to, dle mého názoru, vyřešili úplně dobře. Kniha mi sice drobet rozšířila obzory, ale občas by bylo lehčí čerpat z jiného zdroje. Ze zdroje, kde je laťka ZŠ, SŠ a VŠ viditelně členěná, kde se čerpá ze zdrojů pro jednu cílovou skupinu atd. Skloubit svůj pohled, Hejného, kterého mají autoři očividně v oblibě a který učí matematiku „jinak“, starší učebnice s jinou laťkou a současné učebnice – to je téměř nereálný úkol. A i proto působí právě dojmem, jako když Pejsek a Kočička vařili dort.
Dítě, škola a matematika
František Kuřina
Ke knize jsem se dostal v rámci didaktiky matematiky v rámci studia. Retrospektivně byla jednou z těch nejčtivějších z toho, co jsem měl možnost číst.
Kniha se mi líbila. Nejpřínosnější pro mě byly příběhy z praxe vhodně komentované:“Co se dělo, proč se to dělo“. Nejvíce se mi líbily kapitoly 2, 6, 7, 8, 9. Nejméně mě zaujaly kapitoly 3 a 5. Taktéž mi vadilo, že příběhy (pojmenované jmény) se v průběhy knihy zmiňovaly převážně jménem, a nikoliv krátkým popisem situace o co v příběhu šlo. Narušovalo to plynulé čtení a musel jsem listovat sem a tam, neboť příběhů bylo v knize docela dost a nepamatoval jsem si přesně které jméno bylo u kterého příběhu. Klady však převažují. Mimo výborných příkladů z praxe, které jsem již zmínil, byly dobré i některé aktivity a úlohy. Zároveň se člověk díky knize zamyslí nad svou koncepcí toho „Jak by chtěl učit“. Potěšilo mě, že s většinou knihy jsem se dokázal ztotožnit.
Muzikant
Záviš (p)
Tohle jsem si opravdu užil. Společně s Letem balónem patří tato sbírka k tomu nejlepšímu, co jsem o Záviše četl. Škoda jen, že zbylé kousky (6) se mi i přes monitoring všech antikvariátů a knihkupectví nedaří sehnat...
Povel pro postiženého
- Zesil to rádio
To se mi líbí!
- Bohužel nemohu
Ruce mi chybí
Zima
Dopravní prostředky
K horám se blíží
Jsou plné pitomců
Prken a lyží
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Francis Scott Fitzgerald
Kniha je to dobrá. Ale dobrá je jen za tři...
Čekal jsem od toho tak nějak víc. Že bych byl zklamaný, to se říct nedá, ale vždyť by se toho dalo tolik a tolik napovídat. Popisné části jsou dosti strohé a skoky v životě až moc dlouhé. Dalo se toho napsat o tolik víc. Inu, škoda ztrácet nad rozlitým mlíkem písmena... :-)
Dáme dvóju
Jiří Brandejs
Ke knížce Dáme dvóju jsem přišel dá se říct náhodou. Při procházení aktikvariátu jsem ji našel za dvacku, povídky mám v oblibě, zaujala mě barvená obálka, následně i popis a už jsem si ji nesl domů.
Co se týče do obsahu, tak jsem byl příjemně překvapen. Je příjemně, lehce a vtipně napsaná a dobře se čte. Povídky jsou opravdu čtivé a když jsem došel na konec, bylo mi líto, že nebyla delší. Škoda jen tahavějších prvních stran.
Jinak ale můžu knížku zcela doporučit. Za těch pár kaček stojí. A jelikož mi Pepík opravdu sednul, pokračování "Pepa For President" jsem si koupil za plnou cenu.
Čimelice nemám daleko, z Budějc to je co by kamenem... Třeba se mi někdy poštěstí Na Hvížďalku zavítat a dát si tam "dvóju" ;-)
Dobrou noc
Milan Smrčka
Další Závišova kníže-čka. Dobrou noc se mezi ty oblíbené od Záviše asi taky nedostane, kvalitou je někde na úrovni Pralinek. I tak ale obsahuje sem tam parádní kousek a jsem rád, že ji ve své knihovničce mám.
Frigidita
Už je deset nula nula
Že bys sebou také hnula?
Čarodejnice
Přiletěla na koštěti
Na Petrovy kameny
Prohrábla si vlhkej pekáč
Zatřepala vemeny
Druhé písně Závišovy
Milan Smrčka
Hodnotit tento zpěvník je pro mě docela svízelná věc. Sice obsahuje úžasné písně od mistra Záviše, které mám moc rád. Co se do formy týče mě ale nebetyčně vytáčí, že je na jedné straně kresba, na druhé straně kus písně a píseň končí na další straně a půlí zase další píseň. Když má totiž člověk v jedné ruce kytaru a druhou na ni hraje, tak se stránky kupodivu špatně otáčí.
Je super, že akordy konečně vyšly ofiko, ale nebylo by příště od věci dát jednu píseň na dvojstranu a pak na další dvojstranu klidně dvě kresby.
Jelikož písně ve zpěvníku oceňuji, nebudu hodnotit se sníženými hvězdičkami, abych mu nesrazil hodnocení.
Muži v ofsajdu
Karel Poláček
Další výborná kniha z pera páně Poláčka. Nad čím moje srdce opět zaplesalo je nádherná čeština, jíž je kniha psána. Je psána s glancem a pozlátkem minulé doby. Což se dá krásně promítnout např. u "fandění" a chování se u fotbalu.
Příběh jako celek jsem si moc užil. Je napsán opravdu zdařilo, poutavě a u jeho čtení jsem se ani za mák nenudil. Eman mladší a pan Načeradec se stali mými souputníky při cestách, kde mi jejich peripetie nejednou ukrátily dlouhou chvíli. A nejednou jsem se při čtení zazubil od ucha k uchu. Po dočtení knihy byl konec opravdovou třešničkou na dortu a dal celému příběhu krásné završení.
Některé kapitoly jsou napsány opravdu výborně, jmenovitě třeba kapitola 19 (O malém pánovi), kapitoly 44-45 (Zanedbaná výchova slečny Emilky + Emilka prospívá ve vědách) kapitola 51 (Eman se nekouká a pan Načeradec nezpívá), kapitola 73 (Emilka vzala z rukou pana otce poučení) a i další. Nechci však přespřílišně šířit spoilery, tak zůstanu u tohoto mála. Kapitoly jsem nevybral jen tak - ve filmu totiž tyto (a nejen tyto) kapitoly naprosto chybí, přičemž já bych je řadil mezi jedny z těch nejzdařilejších.
Hned po dočtení jsem si totiž střihnul ještě filmový snímek z roku 1931. V porovnání s ním musím knihu řadit o třídu výš. Nejenom kvůli tomu, že do filmu se mnoho výborných scén, viz výše, nevešlo. Nevím proč, jsem si po čase čtení začal pod panem Načeradcem představovat obličej J. Marvana. Na tu roli by se mi opravdu hodil. I když musím uznat, že ve filmovém zpracování Hugo Haas byl též výborný. Což se nedá říci o obsazení Emana mladšího a paní Hedviky.
Suma sumárum uděluji knize obstojných 80%. K dokonalosti přeci jen věchýtek schází. I tak kniha opravdu za přečtení stojí.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Tak toto je kniha, kterou opravdu mohu vřele doporučit.
Při čtení mi vyskočila glosa páně Koubka - "Svoboda! Svoboda! Jenže co teď s ní..." Člověk pak krásně dojde k tomu, že všichni jsou si rovni. Ale po čase jsou si někteří rovnější...
Z alegorie, jež je v knize vyobrazená, opravdu mrazí. Knihu jsem měl za sebou za jedno odpoledne. Je psaná tak, že se od ní opravdu nedá odtrhnout. A je napsaná opravdu skvostně. Kdo ví, zdali si při svém proslovu Major představoval, že by to mohlo napsat takových obrátek...
"Já jsem zvíře, ty jsi zvíře,
my jsme všichni zvířata,
budoucnost jak zlato září
veselá a bohatá..."
Povídky malostranské
Jan Neruda
Když se řekne jméno Jan Neruda, komu se nevybaví Povídky Malostranské?
Kdysi jako dítěti školou povinnému se mi moc líbilo seriálové zpracování Přivedla žebráka na mizinu. Bylo to takové lidské, upřímné a smutné...
A až teď, s odstupem času a odpoután od povinné četby se k těmto knihám vracím a konečně je mohu řádně ocenit, jelikož si je čtu ze svobodné vůle.
Povídky Malostranské jsou pěkné dílo. Musím ovšem podotknout, že kvalita jednotných povídek se značně liší. U všech však musím ocenit nádhernou češtinu, kterou jsou psány.
Přivedla žebráka na mizinu, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Pan Ryšánek a pan Schlegl a Hastrman jsou dle mého subjektivního úsudku nejzdařilejší a jsou to opravdové klenoty české literatury. Některé, např. Mše Svatováclavská mají své kouzlo a některé, např. U tří lilií mě naprosto nezaujaly a jejich dočítání bylo značně zdlouhavé.
Pokud všechny povídky zprůměruji do jednoho souhrnného hodnocení, jsou to právě čtyři hvězdičky. 75% K těm nejzdařilejším povídkám se rád zase někdy vrátím.
Záviš, pacient Šafáře
Záviš (p)
Toto bylo po několika letech poslouchání jeho písní mé první seznámení s Závišem coby spisovatelem. Nemohu říct, že bych byl zklamaný. Z jeho dílny se jedná o lepší kousek a mnohé veršíky mi na tváři vykouzlily pousmání.
Co se prolíná všemi Závišovými dílky - Není to pro každého, ale zasvěcení musí uznat, že tohle je kurňa geniální věc...
4 hvězdičky, 80%
Pralinky z mašinky
Záviš (p)
Po několika knihách (5), ke kterým jsem od Záviše měl možnost přičichnout (vzhledem k jejich těžkému shánění), musím konstatovat, že přesto že jsou Pralinky z mašinky co do velikosti největší, tak jsou bohužel co do kvality asi nejníže. Sem tam se najde nějaký povedený kousek, ale většina je slabší.
Tři hvězdičky, 50%
Hospodské povídky
Václav Koubek
Kvalita povídek je vesměs proměnlivá. Některé jsou opravdu výborné. Lepší mi vyloudily pousmání na tváři, slabší se díky krátkosti všech povídek přečetly docela rychle. Povídku Nirvána opravdu doporučuji!
Jako celek 4 hvězdičky. 75%
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Svatopluk Čech
První seznámení s panem Broučkem a Svatoplukem Čechem.
Co u této knihy moc oceňuji je cit pro jazyk, se kterým je kniha psána. Popisné části jsou opravdu úžasné a čtení se stává zážitkem. Jediné, co mi zde (oproti již dočtenému druhému dílu) trochu vadí, je postava Měsíčňana, která mi moc nesedla. Přišla mi až moc ukňouraná a otravná. Zcela chápu, že přesně takto měla být vyobrazena, přesto mi to až trochu vadilo.
Knize jako celku uděluji čtyři hvězdičky, 70%
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
Svatopluk Čech
Jako dítě školou povinné jsem se těmhle knížkám vyhýbal jak čert kříži. A až teď, kdy si je můžu přečíst z vlastní hlavy je dokážu ocenit.
Toto bylo mé druhé seznámení s panem Broučkem. Oproti Pravému výletu pana Broučka do Měsíce, kde mě nebetyčně vytáčela postava Měsíčňana jsem si tady liboval. Kniha byla psána podobným stylem, avšak zasazením mi sedla víc.
V čem si naprosto libuji - kniha je psána krásnou starou češtinou, které se nemohu nabažit. Je psána s laskavou vtipností, přičemž děj je vhodně doplněný popisnými částmi, kde je s citem vše vyobrazeno ke vší dokonalosti. I délkou byla kniha naprosto optimální.
Tato kniha byla pro mě opravdovým pohlazením po duši a už se těším na díl třetí - Matěje Broučka na světové výstavě.
Hodnotím hodnocením nejvyšším a přidávám do oblíbených. 100%
Facky místo pohádek
Luděk Sobota
Mé druhé seznámení se s Luďkem Sobotou coby spisovatelem. Po Holém a trapném dýchání opět neodcházím zklamán. Některé příběhy se sice opakovaly, ale jde vidět, že čas mění jejich formu.
Co se týče části první, ta se mi četla opravdu parádně. Povídky byly dobře napsané, čtivé a zábavné. Kdyby kniha obsahovala jen tuto část, dal bych knize plný počet. Opravdu mne bavila.
Po první části ale přichází část druhá, která už byla značně proměnlivější. Některé scénky se mi četly lépe (třeba ty ze Senzibilšou), ale některé mě vůbec nebavily. Jde zde vidět, že scénky nahrané a vyprávěné mohou mít úplně jinou kvalitu než ty psané. No, řekněme, že v polovičce druhé části jsem měl chuť knížku zahodit, pustit si pár scének a tím to završit. Musím podotknout, že první část druhé části je značně horší než druhá část druhé části. :-)
Doma už mám nachystané dvě facky a pohřeb, tak uvidíme. Třeba dotřetice Luďkovi nadělím hodnocení nejvyšší. Zatím ale zůstanu stejně jako u Holého a trapného dýchání u hvězdiček čtyř. 70%
P jako pivo
Tom Robbins
Tato kniha ve mně zanechává značně rozporuplné pocity. Cílí na děti, ale přitom si myslím, že děti moc zajímat nebude. Zato mně docela zpříjemnila odpoledne.
Ze začátku jsem si říkal, že je to takové nijaké. Nemohl jsem se do toho pořádně ponořit a překulovala se mi neustále v hlavě pachuť z knihy o alkoholu věnované dětem.
Se zjevem víly Pivoňky mě však kniha docela vtáhla. Jako chemikáře mě docela potěšila popisná část výroby piva. Bylo to s lehkostí docela trefně vysvětlené a výstižné.
A s koncem knihy musím uznat, že jako celek to má hlavu a patu. Není to jen výstřelem do tmy či planým neurvalým blábolením. Je to docela vtipně napsaná kniha, svým způsobem naučná a nakonec i svým stylem poutavá. Dokonce si pohrávám s myšlenkou její upravený výňatek použít i ve výuce. Uznávám ale, že bez řádných úprav bych jen tak ke čtení dětem asi knihu nedal.
Nakonec musím opravdu vychválit audioknihu namluvenou Oldřichem Kaiserem. Tohle je knížka ušitá přímo jemu na míru. A namluvil ji opravdu skvostně.
Suma sumárum knihu řadím do kolonky oblíbených a uděluji (i když s odřeným ušima) plný počet hvězdiček.