amanek komentáře u knih
Myslela jsem, že Hanu od Mornštajnové jen tak něco nepřekoná, ale stalo se. Nádherný, krutý příběh, plný lásky, nenávisti. Nejvíce mě zasáhla poslední část.
Zajímavý styl psaní, pro mě nový.
Děsivé, kolik zla se na zemi odehrálo, odehrává a ještě odehraje. Kde se to v lidech bere, dívat se, jak druhý trpí?
Přesně takové příběhy mám nejradši. Příběh "obyčejné" ženy, dívky, s kterou se život nemazlil a přesto byla šťastná.
Kniha kterou z hlavy jen tak nevymažu. Krásná a děsivá zároveň. 5 hvězd je málo.
Nejprve mě příběh bavil tak na půl. Přišlo mi, že se nic moc neděje. Nakonec mě to ale chytlo a moc se mi to líbilo.
Jsem ráda, za relativně dobrý konec.
Uf, opravdu silný příběh.
Pro mě úplně nepochopitelné, jak matka může milovat/nemilovat rozdílně své děti.
Já sama jsem v dětství nezažila ani náznak něčeho takového a snad se mé děti takhle nikdy necítily a cítit nebudou.
Za mě super, příjemné čtení, líbilo se mi nářečí, vystihovalo to prostředí. Věřím, že takhle lidí uvažuji a přemýšlí, někdy je to bohužel smutné, ale je to tak.
Já bych to nepřežila. Ta šílená a stála zima... Konec mě překvapil.
Jedním slovem - velká romantika. Na konci mi i slza ukápla. Moc jsem jim to přála, ať už si všechno řeknou a jsou spolu šťastní.
Těším se na druhý díl.
(SPOILER) Tak tohle jsem nečekala. Opět silný příběh, který budu mít dlouho v hlavě.
Co může takový člověk dělat? Nikomu neublížil a přesto má život v troskách. A opravdu by se nic nestalo, kdyby se s Luckou dál stýkal?
První díl jsem přečetla hodně rychle a bohužel i díky tomu jsem některé věci zapomněla. Chvíli mi trvalo, než jsem si zase vzpomněla a do druhého dílu se začetla. Ale pak už jsem se nemohla odtrhnout a četla do noci.
Tolik neštěstí a utrpení v jedné rodině.
Znovu si uvědomuji, jak se teď máme dobře!
Četla jsem ji kdysi a teď jsem se k ní vrátila v rámci synovi povinné četby. Mě se celkem líbila, ale dnešní "děti", které nečtou, budou mít problém, aby vůbec pochopily o čem čtou.
Temné, smutné čtení. Kolik dívek, nebo spíše dětí, si toto prožije? Šílené.
Pro mě jedna z nej spisovatelek.
Věřím, že i v životě zůstane spousta věcí nevyřčených, i když je to to, co ubližuje. Stačilo by málo a vše by bylo jinak. Více spolu mluvit, ale bohužel to vždy tak není.
I 5 * je málo.
Ke knize jsem se vrátila v rámci synovi maturitní četby a zároveň se mi hodila do výzvy. Tohle by si měl přečíst každý, je to četba, která má smysl a něco člověku dá. Kdyby jen jedno dítě díky tomu nepropadlo drogám, stojí to za to.
A určitě i návod pro rodiče, jak přistupovat k dětem, každý je samozřejmě jiný, ale je důležité naslouchat, prožít společný čas, ten bude mít hodnotu vždycky.
Silný příběh, který nemohl dopadnout dobře. Špatně bylo snad úplně všechno. Agnes mi bylo neskutečně líto. A doufám, že se ničeho takového na svých dětech nedopouštím.
Vyprávěla jsem o této knize dceři, je jí 13let. Zajímalo mě, zda má ve svém okolí někoho, kdo by v tomto věku, pořádal alkoholové večírky, nebo jestli se ve třídě někdo takto chová k romských dětem, kterých mají ve třídě několik. Naštěstí mi nic takového nepotvrdila, za což jsem ráda, jelikož z tohoto příběhu jsem měla pocit, že normální puberťáci ani neexistují.
Tohle mě fakt bavilo. Styl psaní, pohled na věc od všech členů rodiny.
Ani mi nepřišlo, že by měli až tak špatný vztah, stereotypu se asi nevyhne žádná rodina.
Každopádně to bylo emotivní a nutí k zamyšlení, jestli člověk doma komunikuje dostatečně?
Jiné zpracování válečného tématu.
Čekala jsem šťastnější konec, ale bohužel jich za války moc nebylo.
Krásná kniha. Několikrát jsem měla slzy v očích. Velmi silný příběh. Opět si uvědomuji, jak se nyní máme dobře.
Těším se na další knihy od této autorky.
Po čtyřech letech přečteno znovu, než si přečtu třetí díl a znovu se mi líbila. Spoustu věcí jsem zapomněla, tak jsem ráda, že jsem si vše oživila.
Krásný dojemný příběh. Několik slz mi ukáplo. Škoda, že to byl tak krátký příběh, i na jednoho psa, toho bylo až až.