Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521014/bmid_zpoved-fararky-y9z-521014.jpg
4
155
155
O životě farářky už jste četli. Teď se připravte na cestu do jejího nitra. Faráři i farářky jsou neustále připraveni naslouchat ostatním. Co se ale děje v jejich duši? Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa. Co si myslí o celibátu a založení rodiny? Jak vnímá vážné nemoci a odcházení svých farníků? Je ze služby někdy unavená? A jaké podoby může mít duchovní praxe v době zaměřené na výkon a hmotné statky? Sbírku nadčasových úvah doplňují rozhovory, v nichž nejznámější česká farářka vůbec poprvé promlouvá i o nečekaných tématech.... celý text
Přidat komentář
Deník farářky, čtený Terezou Kostkovou, mě moc nepřesvědčil, chybělo mi tam charisma M. V. Kopecké. V tomto smyslu jsem tentokrát byla s audioverzí spokojená. Přece jen když to čte sama, je to trochu uvěřitelnější.
Ale ani tak mě to nepřesvědčilo. Připadá mi to moc "připravené". Chybí mi ten její spontánní projev. Jako osoba v televizi na mě Martina V. Kopecká působila velmi mile a příjemně, což se v delším textu knihy úplně vytratilo.
Bylo to sice pro mě lepší než Deník, ale pořád někde u lepšího středu.
Za mě kniha nemá chybu. Krásná formou, krásná obsahem, dodává chvílemi útěchu, jindy odvahu. Obojího není nikdy dost, takže doporučuji všem. Pámbíček má v téhle paní výbornou mluvčí. ;-)
(A omlouvám se, jestli slovo mluvčí tu vyzní negativně.)
Martina Viktorie přináší zajímavý pohled na věci církevní a přitom nikomu nic nenutí jen nabízí možnosti a je na nás jakou cestu si vybereme.
Zajímavé myšlenky na novodobá tabu a dogmata dnešní doby. Myslím, že má zdravý názor na věci. Je odvážná při boreni limitu a hranic. Je dobré si na knihu udělat vlastní názor. Ale mluví rozumně a nejde o bulvární výkřik nějakého plátku ani hitovky doby. Řídí se srdcem a zdravím rozumem a to je dobře. A přitom nikomu nic nenutí.
Zajímavé rozhovory, kresby i fotografie. Líbily se mi i oblé rohy stránek a křídový papír. Taková vymazlená záležitost.
Ze začátku se mi kniha líbila a myslela jsem si, že bude lepší než Deník farářky. Povídání o Star dance, době studií na gymnáziu a pocitech. A pak to sklouzlo k Bohu, modlení a uspávalo mě to, nudilo, nemohla jsem číst dál. Asi nejsem ta správná cílová skupina.
V tomto případě platí víc než kdy jindy, ze hodnocení knihy rozhovorů se vlastně rovná hodnocení zpovídaného člověka. Přečetl jsem, ale hodnotit nebudu.
Těžko bych doháněla pětihvězdičkové předkomentátory, tak jen kraťoučce - bylo mi ctí, potěšením a požehnáním, které se, jak věřím, vrátí.
Trochu moc klouzání po povrchu bohužel. Ale proč ne, některé názory ohledně víry a sem tam trochu vysvětlení, stály za přečtení.
Hodně duchovní, převážně teoretické. Spíš než slovo „Zpověď“ bych v titulu viděla pojem „Úvahy“. První kniha se mi četla líp.
Moje prvni "setkani" s pani fararkou, informace o ni z masovych medii me dosud temer mijely. Knihu jsem tedy cetla bez ocekavani i predsudku. Kniha a informace v ni ale bohuzel i tak jaksi proplouvaly kolem me. Ocenila bych hlubsi myslenky nebo otevreni temat, ktera by me samotnou nutily zamyslet se. To se ale bohuzel nestalo. Nehodnotim zde zivot ani postoje pani fararky, ale pouze knihu a ta je dle me spise podprumerna.
Jak jsem již psal, Martinu jsme poznal po roce 2005 a pocházíme ze stejného místa. Oproti Deníku je tato kniha (formou rozhovoru) mnohem hlubším zamyšlením a sdělením myšlenek. Knihu jsem četl, oproti jiným, delší čas a přesto si myslím, že ne zdaleka vše jsem vstřebal. Myslím, že se k ní budu občas vracet, přečtu si jen větu, odstavec, kapitolu a budu o napsaném přemýšlet. Díky...
"Deníku" jsem dala čtyři hvězdičky, tady nemůžu jinak než ohodnotit pěti, protože "Zpověď" jde do větší hloubky, nejenom co se otázek víry týče, ale i do hloubky života osobního. Myslím, že to není četba pro ateistu, který zná M. V. Kopeckou pouze jako hvězdu Stardance (z této soutěže jsem neviděla jediný díl), anebo možná je, pokud přece jen váhá a chtěl by najít cestu...
Zaujaly mě krásné fotky a drobné ilustrace, kniha je vizuálně moc hezká. Občas mi vadil překlep v textu a jedna číselná nesrovnalost- já si takových věci všímám a prostě mě to ruší. Někde mi přišlo, že paní farářka na otázku úplně neodpověděla, začala o něčem jiném nebo odpověděla otázkou. Jsem ateista- některé věci mi přišly zajímavé, na druhou stranu to už po půlce bylo pro mě úmorné, stále dokola a to, že Bůh je je prostě pravda a všichni by se měli o křesťanství vzdělávat.. víc by mě asi bavilo čist přímo o ní, o jejím životě atd. No jsem ráda, že jsem to přečetla, vracet se ke knížce už nebudu, ač je paní Kopecká rozhodně zajímavá persona.
Druhý díl byl mnohem lepší jak díl první! Povídání o životě farářky. O zpovědích, o pohřbívání, o cestě ke kněžství, o tom, jaké to je neustále být pro své farníky, jak být jako žena farářka sama sebou, jak se kloubí kněžská práce s psychoterapeutskou, oddechové příjemné čtení.
Jsem neznaboh a tuto knížku jsem četla spíš pro zařazení do žánru "Biografie a memoary" a přišlo mi to o fous lepší, než autorčina předchozí knížka, ale ani tak mě to neoslovilo. I když je tato víra mnohem tolerantnější, tak mě víc bavilo vyprávění a názory pana Czendlika v knížce Postel, hospoda, kostel.
Jak už jsem psala v komentáři u knihy Deník farářky, Zpověď farářky jde v rozebíraných tématech skutečně do hloubky, neřkuli až na dřeň jak paní farářky, tak čtenáře. Paní farářka si zasluhuje obdiv už jen kvůli tomu, že šla v mnohých ohledech s kůží na trh, a to i přesto, že ví, jak lidé dokáží slovem (paradoxně hlavně na internetu) ublížit.
Nemyslím si, že by knihu měli číst pouze věřící, ku prospěchu by mohla posloužit všem bez rozdílu vyznání. Alespoň k pozastavení se, k nahlédnutí, jak o různých vážných věcech v životě přemýšlejí jiní lidé.
Štítky knihy
faráři ekumenismus názory a postoje Církev československá husitská
Autorovy další knížky
| 2021 |  Deník farářky |
| 2021 |  Vánoční Tradinář: Od Dušiček po Hromnice |
| 2023 | Zpověď farářky |
| 2022 | Píseň písní |
| 2022 | TraDiář 2023 |
Zpověď Martiny Viktorie Kopecké se mi nečetla tak lehce jako její Deník, a to asi hlavně proto, že jde daleko víc do hloubky a víc než životem farářky navenek se zabývá tím uvnitř. Proto mi taky nestačilo jen přijímat, ale často jsem se musela zastavit a uvědomit si svoje postoje, pocity a vnímání a taky mi došlo, že, pokud si z knížky chci něco vzít, jedno přečtení mi určitě nestačí. Kapitoly vztahující se jen k víře a náboženství pro mě byly většinou nové a poučné, někdy ale trochu dlouhé a myšlenky mi při čtení odbihaly jinam. Každopádně celkově jde o hodně zajímavou, otevřenou a inspirativní zpověď a přesně tak vnímám i samotnou autorku, jako velmi zajímavou, otevřenou a inspirativní osobnost, která má co sdělit a dělá to opravdu výborně. Navíc mi udělalo radost, když jsem se v knížce po letech setkala s mou už od nácti oblíbenou básní Jana Skácela "Píseň o nejbližší víně":
"Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil..."