Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí: Protest Ryszarda Siwce proti okupaci Československa v roce 1968

Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí: Protest Ryszarda Siwce proti okupaci Československa v roce 1968
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25942/bmid_ziva-pochoden-na-stadionu-desetilet-ofO-25942.jpg 5 4 4

Publikace představuje ve studii a edici dokumentů protest Ryszarda Siwce, který se dne 8. září 1968 se na varšavském Stadionu Desetiletí polil rozpouštědlem a zapálil na protest proti účasti polských jednotek na okupaci Československa. Devětapadesátiletý úředník z Přemyšle svůj čin pečlivě připravil – na magnetofonový pásek namluvil poselství, v němž obvinil Sovětský svaz z imperialistických záměrů a snahy rozpoutat novou světovou válku. Své krajany vyzval k odporu proti totalitním režimu. Na stroji napsal letáky a notářství zaslal svoji závěť, v níž rozdělil svůj majetek. Získal vstupenku na centrální oslavy dožínek, které se na Stadionu Desetiletí odehrávaly za přítomnosti nejvyššího stranického a státního vedení Polské lidové republiky. Kulturnímu programu přihlíželo okolo sta tisíc osob, u nichž však šokující protest nevyvolal reakci, kterou Ryszard Siwiec očekával. Po uhašení byl odvezen do nemocnice, kde za čtyři dny zemřel. Po celou dobu zde byl hlídán tajnou policií, které se před širší veřejností podařilo jeho tragický čin utajit. O události na Stadionu Desetiletí se po několika dnech sice dozvěděla polská redakce Rádia Svobodná Evropa, ale její vedení nepovažovalo zprávu za důvěryhodnou a rozhodlo se jí nevyužít. Teprve poté, kdy se v Praze upálil Jan Palach a kdy mnichovská redakce opět obdržela z Polska nový – sice anonymní, ale tentokrát velmi podrobný – popis celé události, byla v březnu 1969 zpráva o sebeupálení na Stadionu Desetiletí odvysílána. V roce 1981 vydala Siwcova rodina pamětní spis, ve které byl poprvé publikován přepis poselství, které Ryszard Siwiec před svým činem namluvil na magnetofon. Až na počátku devadesátých let se režisérovi Maciej J. Drygas podařilo shromáždit výpovědi svědků a rodiny. Získal také archivní dokumenty z dobového vyšetřování a objevil krátký filmový záběr hořícího Ryszarda Siwce. V roce 1991 natočil filmový dokument Uslyšíš můj křik a připravil rozhlasový pořad Testament. Jeho zásluhou se Siwcův protest stal známým v Polsku i v zahraničí. V této knize jsou poprvé publikovány v českém jazyce takřka všechny dostupné archivní dokumenty o Siwcově protestu, včetně jeho vlastních textů. Edice je doplněna úvodní historickou studií a dobovými fotografiemi. Součástí knihy je také CD, kde je sebeupálení Ryszarda Siwce zachyceno na filmových záběrech, které na Stadionu Desetiletí natočili příslušníci polské tajné policie. Podařilo se je teprve před několika lety nalézt v archivu Ústavu národní paměti ve Varšavě.... celý text

Přidat komentář

Paulus.1987
04.03.2019 5 z 5

Příběh "šedého, obyčejného člověka", který účast polské armády na okupaci Československa vnímal jako osobní i národní hanbu. Svým činem, který zůstal dlouhou dobu utajen, pak čest svého národa zachránil.

První část knihy tvoří historická studie Petra Blažka, která, ač poněkud stručná, plně postačuje k tomu, aby se čtenář o Ryszardu Siwcovi dozvěděl vše podstatné - o jeho životě, rodině, práci a především o pohnutkách, které ho přiměly k tak výjimečnému a radikálnímu činu.

Hlavní část knihy tvoří archivní dokumenty, ze kterých bych nejvýše vyzdvihl ty, které pocházejí od Ryszarda Siwce samotného, především jeho poselství namluvené na magnetofonový pásek den před svou smrtí. Jedná se o nekompromisní obžalobu vůdců Sovětského svazu a také apel na všechny slušné lidi, aby nebyli lhostejní vůči tyranii.

Filmový záznam na přiloženém CD, který je šokující a zároveň dojemný, je jakousi tečkou nad zajímavou publikací, kterou jednoznačně doporučuji.

Jan Palach nebyl první.

milamarus
27.02.2017 5 z 5

Soustředěná, vzpomínající, prorocká a varující knížka, které musím dát maximální počet hvězdiček. Zaslouží si to! Ukrývá nejen mnoho fotek a CD, jak slibuje anotace shora, ale především bohatou dokumentační přílohu. Z ní bych vyzdvihla zejména první část - Závěť Ryszarda Siwce datovanou dnem 20. dubna 1968, a část druhou, která přináší přepis jeho myšlenek, názorů, obav,... - jeho poselství.

Nebudu sem z něj teď přepisovat a vkládat ani slovo. To by nebylo správné. Musí si ho přečíst každý sám, vcelku, a nejlépe dvakrát! Ráda bych tu jen zachytila ten pocit, jak silně na mě oněch deset stránek zapůsobilo, jak to drobné písmo zdůraznilo závěrečné věty tohoto poselství a podtrhlo formu, kterou je budoucím čtenářům podáno…. Ale vlastně jsem to udělala již těmi čtyřmi přídavnými jmény v první větě.