Za letních nocí se tu nespí lehce: Antologie povídek finského severu
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409190/bmid_za-letnich-noci-se-tu-nespi-lehce-a-a1U-409190.jpg
4
81
81
Výbor povídek Za letních nocí se tu nespí lehce volně navazuje na antologii Lesní lišky a další znepokojivé příběhy. Povídky dvanácti autorů tentokrát spojuje tematika finského severu: území jen řídce osídleného, z velké části ležícího až za polárním kruhem. S neskrývanou drsností a syrovostí popisují události z občanské a druhé světové války i ze současnosti, prostředí náboženských skupin, sociální poměry či prostý život. Různé pohledy na tutéž oblast charakterizují její mnohotvárnost a dokazují, často s nadsázkou a ironií, že není pouze tou exotickou zemí, za jakou se tradičně považuje. V antologii jsou zastoupení následující autoři: Hanna Hauru (*1978) Mikko-Pekka Heikkinen (*1974) Antti Hyry (1931–2016) Katja Kettu (*1978) Eeva Kilpi (*1928) Henni Kitti (*1985) Rosa Liksom (*1958) Maritta Lintunen (*1961) Siiri Magga-Miettunen (*1947) Timo K. Mukka (1944–1973) Maria Peura (*1970) Joni Skiftesvik (*1948)... celý text
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla, protože mám moc ráda Finsko. Tato sbírka povídek byla zaměřena především na jeho severní část - mrazivou, drsnou a občas trochu podivnou, zápasící s vlastními dost specifickými problémy. To všechno se odrazilo i v rozmanitosti jednotlivých děl - některé povídky byly humorné, jiné depresivní, další pro změnu hloubavé... A jak už to tak u sbírky bývá, některá díla se mi líbila více, některá mě zaujala méně... Celkově ale knihu hodnotím pozitivně, jsem ráda, že něco takového vzniklo a že jsem se v krátkém průřezu mohla seznámit s fascinující tvorbou vybraných finských autorů a autorek. Ocenila jsem, že každá povídka byla doplněna i krátkým medailonkem autora/autorky, který zároveň pomohl konkrétní příběh zasadit do kontextu. Bylo to moc zajímavé čtení, které bych doporučila všem, kdo mají rádi Finsko či sever obecně.
Zbierky poviedok príliš nevyhľadávam a keby nešlo o tématiku fínskeho severu, ktorá je mi blízka, tak by som po tejto knihe asi nesiahla. Jednotlivé poviedky boli prekladané študentami v rámci prekladateľského seminára, v tomto ohľade ma príjemne prekvapilo, že preklad bol na dobrej úrovni. Osobne mi žiadna z poviedok neprišla vyložene wow, i keď som si všetky prečítala so záujmom. Ale čo sa týka verného zobrazenia Laponska, tak im nie je čo vytknúť... Rozhodne zabudnite na svoje predstavy polnočným slnkom a polárnou žiarou zaliateho eldoráda.
Líbilo se mi, jak snad každá povídka alespoň lehce popisovala ráz krajiny severního Finska a taky povahy obyvatel. První dvě povídky mě teda spíš zklamaly, nějak jsem tam nenašla pointu, zbytek byl ale zajímavý a jedna mi zůstane v hlavě asi ještě nějakou dobu. Doporučuju všem fandům Finska nebo severu obecně.
Přestože mi v mrazu a větru obličej zčervená a oteče a přestože moje prsty po několika hodinách lyžování v -10 naberou takovou barvu, že mi manžel nakonec koupil vytápění do bot, mám chlad a divokou přírodu severu moc ráda. Proto jsem si knihu koupila. A tu očekávanou atmosféru jsem tu povětšinou našla. Tak jako v každé sbírce povídek od různých autorů mi něco vysloveně sedlo - perfektní jsou Kilpi, Mukka, Liksom (měla bych velkou chuť přečíst si od těchto autorů něco víc). No a některé zase vypadaly jako nepodařená slohová práce žáků základní školy (Magga-Miettunen, Skiftesvik). Celkově ale hodnotím rozhodně kladně – krátký, ale příjemný výlet do finského Laponska.
Po knize jsem sáhla, protože mám ráda Finsko a vše kolem, ale příběhy jsou to chvílemi až drsné, každopádně rozhodně uvěřitelné. Znovu mě to donutilo k zamyšlení, že vlastně můžu být ráda za to, kde a kdy žiju, i když samozřejmě nikde nic není jen růžové :-)
Počet hvězdiček jsem změnil ze 4 na 5, a to kvůli tomu, že jsem si uvědomil, jak je super, že taková kniha vznikla a nabídla ochutnávku příběhů ze severu a možnost poznat jinak méně známé finské autory. Nehodnotím tedy jen obsah, ale knihu jako počin.
I když se to píše v anotaci, tahle sbírka na Lesní lišky a další znepokojivé příběhy rozhodně nenavazuje. Tam šlo daleko víc o to "finské podivno", které byste v téhle knížce hledali marně.
Tady je společným tématem všech povídek finský sever a hlavně jeho obyvatelé. Jak už to u takových antologií bývá, některé povídky jsou vynikající, některé vám až tak nesednou. Některé jsou drsné, některé mile bizarní, některé dojemné. Pro mě byla největším objevem Rosa Liksom, od které si rozhodně musím ještě něco přečíst. Víc jsem naopak čekal od Katji Kettu, její Goluboj mě až tak moc nebavil.
Suma sumárum sbírka je to ale rozhodně zajímavá a doporučuji všem.
Skvělá knížka povídek - 12 autorů v překladech studentů finštiny. Za každým příběhem jsem přímo viděla malý film. Příjemné osvěžení!
Po knize jsem sáhla jako po titulu z mé milované sekce suomikumma - finské podivno. A to mě zklamalo. Tak jak cítím finské podivno já, vůbec bych tam tuto knihu nezařazovala. Řekla bych, že Je to soubor povídek současných finských autorů. Někdy i velmi , velmi dobrých. Například Hanna Hauru - Vše, co měla, Bohu odevzdala - se silným feministickým podtextem, nebo Siiri Magga- Miettunen - Zlí lidé, sugestivně líčící hrůzné válečné žážitky vnímané očima dítěte.
Drsno, chladno, temno, sever. Ale málo podivno....
Trocha té severské melancholie, přírody a drsného života. Od některých autorů si ráda přečtu více. Nezklamala.
Mrazák Evropy v celé své kráse. Doporučuju četbu neuspěchat, dávkovat po kapkách, protože povídky v antologii tvoří hodně rozmanitou mozaiku. Bylo by škoda nechat si jednu narušit druhou jen proto, že se liší stylem a pojetím. Všechny jsou totiž skvělé, byť každá jinak. O vlásek slabší mi přišla snad jen Historka o moruškách a její laskavý humor, který mi připomínal blogové psaní, ale jinak fakt super. Skvělý tíživý, syrový Mukka, skvělá Rosa Liksom a její drsný humor (a medvěd s motorovou pilou), spousta sobů a komárů, vlci z Ruska a hipsteři z Norska. Varování: způsobuje touhu odcestovat do Ivala. Nebo aspoň do Rovaniemi. Ale bacha, třínozí sobi tam kradou plazmové televize.
Povídky mě zaujaly zejména tím, že jsem se seznámila s pro mě téměř neznámým Laponskem, jeho historií, tradicemi, způsobem života, přírodou. Nejsilněji na mě zapůsobily válečné povídky (Galuboj), což je asi pochopitelné, ale velmi dobrá byla i ta ze "sociální" škatulky (Vše, co měla, Bohu odevzdala), poněkud přitažená za vlasy mi přišla "Joik", a naopak mile zapůsobila povídka o moruškách, takže jako v každém výboru povídek jsou prostě některé povídky, které osloví více, jiné méně... (3/5)
Ohodnotit výbor povídek je prostě problém, protože některé autory/úryvky bych hodnotila pěti hvězdičkami, jiné snad ani jednou... Ale to, co mají společné - severní Finsko, to mě prostě vždy dostane. Škoda, že se výbor zaměřuje na problémy lidí z tohoto kraje - ať už sociální nebo válečné - a ona drsná příroda je opomíjena. Většina uvedených autorů má společný rys - drsný, strohý jazyk, občas až vulgární, ale to je nejspíš dáno překladem ze sámštiny/finštiny. Všechna čest překladatelům, musí to být tvrdý oříšek.
Doporučuji čtenářům, které zajímá Laponsko a jeho problémy i sever obecně.
A ano, za letních nocích se tu nespí lehce a za zimních dnů se tu lehce nežije.
Velmi výjimečné dílo obsahující výběr povídek současných finských autorů, které spojuje téma severního Finska. Netušila jsem, že když finsko rozdělíme napříč na dvě zhruba stejné poloviny, tak na severu žije jen asi 3% obyvatel. Většinou již známí, často ocenění autoři, si vybírají různé motivy. Např. náboženství, vztah k přírodě, život na pustině nebo válku. Již během čtení jsem si uvědomila, jak jsem si třeba Laponsko idealizovala. Sámové spokojeně žijíci mimo civilizaci a chovající soby, například. Žadné vysídlené vesnice odkud utekli obyvatelé bez perspektivy, ani hejna komárů nebo laestadiánské ženy, které by měly zemřít při posledním porodu. Ale vůbec se nejedná o sociálně realistické povídky. Jsou vtipné, hluboké, objevné i k zamyšlení. Antologie povídek vznikla v rámci autorského semináře na Filozofické fakultě UK a zřejmě bychom jinak neměli tu možnost se s odlehlými oblastmi Finska a jeho obyvateli seznámit. Moc povedená knížka.
Štítky knihy
povídky Finsko finská literatura Sámové (Laponci) antologie Laponsko finské podivno, suomikumma
Část díla
- BamaLama - výbor ze sbírky 1993
- Dočasné - výbor ze sbírky 2014
- Galuboj 2013
- Historka o moruškách 2009
- Joik 2011
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
S fínskym podivnom mám skúsenosť už zo zbierky Lesní lišky.
Rovnako ako tam, aj tu sa našli slabšie poviedky alebo poviedky, ktorých význam som úplne nepochopil (Lampa, Galuboj). Pri poviedkach od Rosy Liksom ma zasa prekvapila ich krátkosť a údernosť. Nechýbalo ani napojenie na šamanizmus (Joik). Medzi moje naj zasa patrí Zkáza prodejny s alkoholem.
Oceňujem doslov na konci a medailóniky autorov.