Sudetenland
Leoš Kyša
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518323/bmid_sudetenland-0Xp-518323.jpg
4
596
596
Sametová revoluce ve světě, kde neproběhl odsun Němců. Na Bruntálsku je zavražděn bývalý inspektor Gestapa a jeho smrt otevírá staré křivdy a dávná tajemství. Podmanivý příběh z alternativní reality napsal Leoš Kyša, známý pod pseudonymem František Kotleta. Vydejte se do Československa na počátku devadesátých let, které je jiné, než si pamatujete. Blíží se první svobodné volby v Československu po pádu komunistického režimu a v pohraničí to vře. Více než milion Němců, kteří zůstali v česko-polském pohraničí po zastaveném odsunu, se hlásí o svá politická práva. V Praze se obávají návratu komunismu a v Bratislavě začínají snít o silné autonomii. A nezapomeňte, že dojde k vraždě... Jak by vypadal příběh Československa po Sametové revoluci, kdyby neproběhl kompletní odsun sudetských Němců? V této knize najdete jedinečný pohled na historii, která se sice nestala, ale přesto před vámi ožívá. Příběh je inspirován skutečnými místy a osudy.... celý text
Přidat komentář
Vlastně ani nevím, co napsat, knížka se nečetla špatně, ale ze by ve mně zanechala hlubší dojem, to se nedá říci. Asi zbytečně vysoké očekávání, jak se o ní psalo.
Parádní variace na téma Co by, kdyby...
Je vidět, že Kyša to se slovy umí. A nepotřebuje k tomu heroického hera ověšeného samopalem a granáty.
Tady totiž nic a nikdo není černobílý. A takovou knihu je umění napsat, ať si pana Kyšu/Kotletu spojujete s "brakovou" literaturou jakkoliv.
Upřímně, čekala jsem víc. Víc alternativní historie, místo toho je naservírovaná kriminálka. Určité věci také nejsou vůbec zohledněny- pokud po válce zůstalo milion Němců , těžko by jich bylo i v roce 1990 milion. Fenomén Husákových dětí by dozajista byl přítomný.
Kyša není Kotleta!!!!! :) No já jsem doufal, že tam bude více alternativní historie. Dostali jsme v podstatě detektivku z pohraničí. Není to špatné ale na Kotletu to prostě nemá. A přitom ten potenciál tam určitě je.
Málokdy se mi stane, že se můj názor na knihu při jejím čtení tak proměňuje. Původně jsem si říkal: "No, nic moc" (2*), abych po první třetině v duchu přešel na: "Ale jo, jde to." (3*) a ke konci skončil u: "Bylo to docela dobrý." (těsné 4*). I tak rozumím ne zrovna nadšeným komentářům ostatních a navzdory nominaci na Magnesii Literu knihu ani omylem nevnímám jako jednu ze tří nejlepších SF&F děl minulého roku.
Od této knihy jsem si asi slibovala víc hloubky. Nebylo to špatné, ale podle anotace jsem čekala opravdu nějakou alternativní historii, ne detektivní příběh na pozadí trochu upravených historických skutečnosti. Závěr byl ale napínavý, takže v reálu tak 3 a pul.
Chtěl jsem jednohubku z alternativní historie ČSR/ČSSR/ČSFR/ČR a dostal jsem přesně to, co jsem čekal - tedy příjemné čtení, které nijak neohromí, ale ani neurazí, příjemně se čte a i když má příběh lehce "Kotletovský" nádech, je to takové dospělejší, než autorovy sci-fi/fantasy knihy
Čekejte poměrně jednoduchou detektivku s překvapivým koncem a pro mě neokoukanými reáliemi
Knihu bych kvůli slabšímu hodnocení asi normálně vynechal, ale perfektně se mi hodila do letošní čtenářské výzvy:)
Občas mi připadalo, že autor podceňuje čtenáře, že v knize je příliš mnoho klišé (novinář lepší policisty, žid...), že si autor cestu k dobré knize krátil a v některých chvílích ji nevěnoval dost pozornosti. Paradoxně jsem se stejně i já zamýšlel (jako autor na posledních stránkách), o čem to vyprávění vlastně bylo, co mělo ukázat. Vylíčení Sudet a vztahů v nich bych si uměl představit jinak, ne tak, že základem musí být detektivní příběh, na který se nabalují "komplikované vztahy", které jsou ale popsány velmi povrchně. Ten příběh byl pro mě zploštělý. Určitě jsou v knize skvělé momenty, myšlenky, které by se měly říkat nahlas, ale jaksi jsou utopeny v něčem, co dle mého názoru šlo vylíčit jinak, poutavěji. Občas rušilo, že hrdina příliš často ironizoval sám sebe. Mám pocit, že na lepší knihu chybělo sebevědomí.
Po loňské mediální a reklamní masáži a této knize kralující žebříčkům prodejnosti jsem čekala mimořádně skvělý román, takže po přečtení přišlo spíš zklamání. Ne že by kniha byla úplně špatná, nápad hrající si s alternativní historií je, řekla bych, skvělý, atmosféru raných devadesátých let na periferii země také má, ale můj celkový dojem je prostě jen průměrný thriller/detektivka, a ještě nedotažená - vůbec jsem nepobrala, jak to dopadlo s tajemstvím z minulosti, kvůli kterému se všechno seběhlo. Možná nijak. Také si myslím, že by vývoj národní identity a pohledu na svět u neodsunutých Němců šel asi jiným směrem, než s čím pracuje autor, ale to je spíš věc názoru a nikdy se to nedozvíme.
Co mi dost vadilo, je i množství hrubých pravopisných chyb (jako vadná shoda přísudku s podmětem), chybějících větných čárek, překlepů a stylistických nedostatků v textu. Příště by mohl před tiskem nějaký redaktor přečíst a opravit - zvlášť když je to kniha autora, který se dobře prodává, nakladatelství na ní rozhodně neprodělalo, takže by si trochu péče zasloužit mohla.
Zajímavý příběh, jen konec byl za mě trošku uspěchaný a nečekaný (což je asi dobře).
Na knihu jsem se těšila, jelikož mě lákala zajímavým světem. Příběh se mi moc líbil a konec mě vzal za srdce, pár slz ukáplo. Avšak dávám o hvězdičku méně, jelikož mi chvílemi nešla udržet pozornost, ne vždy mě kniha dokázala vtáhnout do děje a někdy jsem se tak ztrácela.
Námět víc než jen zajímavý, ale nějak mi to celkově nesedlo. Novinář, který se pasoval do role vyšetřovatele. Párkrát dostane přes čumák, unesou mu milou. Nacisti, komunisti, vražda, policajti, novinář, lovestory. Výsledek je knížka, kterou si příští týden už nebudu pamatovat.
Velmi zajímavý námět zasazený do regionu, ze kterého pocházím, takže mohu říct, že atmosféra byla vykreslena věrně. Rozuzlení jsem čekala trochu nápaditější, ale budiž. Hvězdička dolů za množství gramatických chyb, které by snad neudělalo ani dítě na základce.
Zajímavý námět, ale už méně zajímavé zpracování, které nezaujalo.
Čekal jsem jiného Kotletu.
Posloucháno jako audiokniha. Zajímavý námět, líbí se mi regionalismus i krimi, takže mi to sedlo, ačkoli jsem původně čekala úplně něco jiného. Ve jménech jsem se lehce ztrácela, ale neubralo to nic na zážitku. Díky za příjemné trávení nočních hodin při kojení ;)
,,Je parnáct minut před půlnoci a já jsem tě právě dočetla. Vybrala jsem si tě dnes ráno. Začala číst v deset ráno, malém přejela zastávku kde jsem musela vystoupit.
To všechno kvůli Tobě, tak čtivá jsi
Pronesu do ticha svého pokoje kde oddychuje můj věrný čtyřnohý společník, znavený jen šustěním stránek.
Takhle kniha, tenhle příběh, tohle vyprávění, tenhle osud vetkaný do písmen vtáhne každého do neuvěřitelného světa z pera Mistra.
Čte se sama, od první věty se stanete otrokem každé další stránky a nenajdete klid dokud nedočtete. A pak budete možná stejně jako já ještě dlouho sedět a přemýšlet o světě ve kterém žijete, o světě do kterého jste se narodili a o světě ve kterém možná víte co znamená - cítit se jako doma.
Kniha o lásce, nenávisti a hledání ztraceného domova lemovaného vraždou, příběhy toho co jsme si jako lidé schopni udělat.
Co člověk ve jménu lásky a nebo nenávisti je schopen udělat druhému člověku a v tichosti žít tak jako by se nic nestalo.
Ano, ten surový humor, ta výstavba postav, ty články z novin a styl psaní vás vtáhnou a nepustí do poslední stránky. Někdy se budete smát, někdy kroutit hlavou a někdy možná stejně jako já, křičet do ticha kolem sebe jen tak ,,sakra
Při čtení téhle knihy vám bude jedno jak moc vás tlačí polštář nebo že se vám z hladu kroutí žaludek - všechno totiž může počkat až bude konec.
Slovo o pěti písmenkách, které vás posadí na prdel až vám dojde že takhle to vážně skončilo.
Máme svobodu.
Bylo zvláštní, jak se svoboda stala pro někoho radostí, pro jiného omluvou pro to, být ještě větší hovado.
Moje první knížka od autora. Souhlasím s některými dalšími komentujícími v tom, že někdy se člověk začínal trochu ztrácet v té přehršli postav a jmen, které se postupně objevovaly (ještě, že ke konci vypravěč-hlavní hrdina učinil určitě shrnutí, které mnohé rozpletlo/objasnilo) a alternativní realitu jsem si asi taky představovala trochu jinak. Tohle byla spíše taková kombinace dramatu a detektivky, s možná chvílemi trošku za vlasy přitaženými zápletkami a vyústěními majícími své hrubé základy, motivy v historických reáliích. Zajímavě ji oživovaly novinové ústřižky v úvodech kapitol, prý z 99 % autentické. A mně osobně se Sudetenland až na určité menší výše zmíněné výhrady poměrně dobře četl, zajímalo mě to, nacházela jsem v něm některé obecné (smutné) pravdy a poselství, což se mi líbilo, byla jsem místy napjatá, jak to dopadne a přiznávám, že samotná "bomba" v závěru mě docela dostala (ačkoli o pár desítek stran předtím jsme k ní dostali určitě vodítko a mohli se tak na něco podobného duševně připravovat). Pokud bude autor vedle své sci-fi dráhy (což není úplně můj oblíbený žánr a tudíž mě ani Kotleta-Kyša na jeho čtení nenaláká) pokračovat v podobně laděných knížkách jako je Sudetenland, docela ráda si od něj zase někdy něco přečtu.
- Bruntál.
Drsný kraj, drsní lidé. A žáby se zubama.
Ale o tom tento příběh není.
V roce 1989 mi bylo sedmnáct let. Tenkrát jsme tomu velmi věřili. Hrdě jsme nosili trikolory, byli jsme pyšní, na to že jsme Češi a s kamarádem jsme v naší ulici na sloup nastříkali ulice Václava Havla, protože Fučíkova už byla špatně. Vystřízlivění přišlo brzo.Ale naivní jsem pořád. Prostě jsem to sežrala a věřím všemu , čtivé, vtáhlo mě to do děje . Obálka opravdu odpovídá charakteru knihy . Vtipný komentář od Chesterton.
Štítky knihy
alternativní historie české detektivky české sci-fi české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Sametová revoluce ve světě, kde neproběhl odsun Němců, ale ve skutečnosti proběhl tak napůl a kniha, kterou to vyjma několika prvních stran vlastně vůbec nijak neovlivnilo.
Jako mnoho lidí jsem se na Sudetenland poměrně těšil. Nemám s knihami pana Kyši pražádné zkušenosti, ale už premisa se mi zdála zajímavá a téma odsunu skloubené se Sametovou revolucí znělo neotřele. Bohužel jsem se ale nedočkal politického thrilleru, který mi popis knihy tak trochu sliboval, ale spíš takové pomalé, nemastné neslané detektivky, kde je téma odsunu a Němců "odsunuto" až na nějakou čtvrtou kolej.
Myslím to naprosto upřímně. Na několika prvních stránkách sice proběhne menší potyčka Němců a skinheadů a jsou tam řeči o založení jakési nátlakové skupiny "Heimat", ale krom těhle několika připomínek a vět ve stylu "Německá strana byla trochu lépe uklizená." by se dali Němci naprosto vypustit a příběh by dle mého možná fungoval i trochu lépe. Nejde tu totiž o konflikt národnostní nebo politický, ale o souboj několika důchodců o nějaký zakopaný poklad.
Jména tu ani nebudu zmiňovat, ačkoliv tu je vlastně více jmen než postav. Každá postava je pojmenovaná, ale zhruba tak 4 z nich jsou vlastně v příběhu důležité, přičemž hned několik pojmenovaných postav vlastně nikdy nepotkáme, ale z nějakého důvodu se o jejich osud máme hrozně moc zajímat. Nápad pojmenovat dvě postavy stejným jménem i příjmením sice dává reálný smysl, ale v knize to není úplně nejšťastnější, pokud jde o přehlednost, která na mnohých místech pokulhává i bez toho.
Postavy obecně mi přijdou jako ta nejslabší část knihy. Hlavní hrdina je dost možná ten nejprotivnější člověk, kterého jsem měl tu čest poznat. Rozumím, hlavní postava nemusí být nijak vzorová, tady nejde tolik o chování jako o neskutečnou nekonzistentnost toho, co říká, a toho, co si myslí. Máme věřit, že je novinář, i když je neuvěřitelně netaktní a necharismatický. Máme věřit, že je přemýšlivý (neustálé odstavce o tom, jak jsou všichni povrchní a zaseklí v minulosti), ale zároveň své přítelkyni v těch nejnesmyslnějších chvílích říká, že je "nacistická čubka", což všechny postavy z nějakého důvodu vidí jako naprosto snesitelné pošťouchnutí, i když je celá jeho postava a vlastně i celá kniha o tom, že děti nemohou za hříchy rodičů. Ostatní postavy ani není třeba moc rozebírat. Buď se pohybují na několika stránkách, nebo jsou až děsivě ploché.
Jestli bych měl nějak rychle shrnout celý pocit z knihy, tak bych to udělal jejím úplným závěrem, kde při potyčce mezi prakticky všemi postavami, co se v knize mihli, omylem dva staří muži zastřelí lásku hlavního hrdiny. Myšlenka, že stáří a jeho neschopnost opustit minulost zabíjí přítomnost, obrazně i doslovně, je hezká, ale nebýt konce, tak si jí vlastně vůbec nevšimneme. A tak je to vlastně s celou knihou. Je plná zajímavých myšlenek, které ale nevedou vůbec nikam, nebo jsou "rozvinuté" v jednom z úmorných monologů. Mimochodem, asi ani nebudu ohledně této části používat spoiler, protože sám pan Kyša nám z nějakého důvodu zhruba 40 stran před koncem řekne, že se přímo tohle stane.