Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353/bmid_spalovac-mrtvol-hQ6-353.jpg
4
4579
4579
Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.
Přidat komentář
(SPOILER)
V novele Spalovač mrtvol se Ladislav Fuks vrátil k židovské tematice, nicméně oproti předchozím dílům se původcem zla a utrpení stává hlavní hrdina, který ve vidině moci a bohatství zavrhuje morálku a stává se vraždící bestií. Jeho ambicióznost si však vybere svoji daň a pan Kopfrkingl ve chvíli, kdy má vše, co si vysnil, zešílí.
Hlavní postava, Karel Kopfrkingl, je pracovníkem krematoria a zdá se být až posedlý smrtí a vším, co s ní souvisí. Jeho postoje formují jeho dvě nejoblíbenější knihy - žlutá kniha o Tibetu, v níž nalézá myšlenku o utrpení jako zlu, které je potřeba odstraňovat, a ve které nachází myšlenku převtělování duší, druhou je zákon o kremaci, který představuje dokonalý řád běhu věcí. Proměna naoko spořádaného pana Kopfrkingla se odehrává pod vlivem přítele Williho Reinkeho. Kvůli vidině vysokého postavení neváhá oběsit vlastní ženu či zabít své děti.
Kompozice novely je, podobně jako u Fuksových dalších děl, velmi propracovaná a skrývá velké množství aluzí a metafor, které jsou čtenáři osvětleny teprve v průběhu příběhu. Propletenec motivů zde vytváří bizarní a takřka fikční svět, kde se, podobně jako v panoptiku, které Kopfrkinglovi navštívili, stírají rozdíly mezi tím, co skutečně je, a co je skryto pod rouškou tajných žádostí. A je to právě panoptikální scéna, v níž Fuks naznačuje čtenáři budoucí osud svých postav: "Pan Kopfrkingl se smutným pohledem stiskl Lakmé a trochu se pootočil po Zině s Milim. Před diváky, obehnán černým síťkovaným pozadím, visel oběšený pohodný na skobě." Celý příběh opakovaně protkávají neustále se objevující motivy černých vlasů odkazujících na židovství Lakmé a dětí, černá barva jako nositelka smutku a beznaděje či maska žebráka, do níž se pan Kopfrkingl nastrojí, a která je jen další aluzí na "masku" dobrotivce, kterou za celou dobu nesundá z tváře, zakrývaje tak svou skutečnou pobahu a úmysly.. Ne nadarmo uvedl Fuks novelu citátem G. Papiniho: "Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není."
Moje osudová knížka.
Ve Spalovači mrtvol ukazuje autor na paní Kopfrkinglovi propagandistický mechanismus, který do sebe vtahoval občany, aby je zformoval (či zreformoval) k obrazu svému. Je to velice přímočaře vykreslené, ačkoli souhlasím s patrikem0816, že chybí moment, kdy se pan Kopfrkingl z váhajícího stal přesvědčeným občanem.
Ladislav Fuks, podobně jako Franz Kafka, píše ve svých knihách o sobě, ovšem autobiografie je to velmi metaforická.
Ve všech svých knihách má LF postavu citlivého hocha, který představuje jeho samotného, tomto případě je to Milivoj.
LF nebyl Žid, ale pronásledování a předstírání, že je člověk bez závady mu nebylo cizi - byl totiž homosexuál, což se za druhé světové války trestalo koncentračním táborem.
Asi bych to nedokázal popsat jako "Rihatama", ale velice se s její recenzí stotožňuji. Já recenzi hodně zjednoduším pouze na: příběh vyšinutého magora za doby 2. světové války.
Karel Kopfrkingl - jemný, milý člověk, abstinent a nekuřák... Po celou dobu jsem měla před očima tvář Rudolfa Hrušinského, protože kdo by neviděl jeho úžasné ztvárnění spalovače z roku 1968. On je vlastně celou duší oddán své profesi, pro níž čerpá své ideje z hlubokomyslné knihy o Tibetu. Takový anděl smrti. Smrti, kterou bez skrupulí, avšak s poetikou na rtech, připravil i pro svou Čarokrásnou a Milivoje. Je příhodné, že poblouzněný život páně Kopfrkingla, spasitele duší celého světa, vykvetl právě s krvavým nástupem Hitlera k moci. Jak by asi vypadal v době zcela jiné? Vedle postavy samotného Karla člověka udeří jazyk, vznešený, líbezný, až groteskně nepřirozený. Stejně tak se Fuskovy postavy chovají nepřirozeně stoicky, ať již jde o jídlo, žeh, zabití či oslavu nového německého řádu. O to více také vynikne monstrózní postava Kopfrkingla a monstróznost fašistického nacionálně socialistického režimu. Jedinečné psychologicko-filozofické dílo Dostojevského formátu.
(SPOILER)
Ano, teprve teď jsem se dostal k této klasice. Na rozdíl od mnoha mých bývalých spolužáků ze střední jsem si Spalovače mrtvol nenapsal do povinné četby na maturitu, takže až několik let poté jsem se k němu dostal. A jsem za to rád. Asi bych tehdy ještě některé souvislosti nechápal.
Dílo je to dost hutné a dost temné. Ke konci knihy jsem měl sto chutí na to zapít četbu pravou domácí moravskou pálenkou a jak jsem si četbu na začátku užíval, protože jazyk Fuksy se čte hezky svižně a ubíhá to, na konci jsem byl strašně rád, že už je konec. Psychicky mě takto naposledy zmohla asi četba Na větrné hůrce. Nemyslím si, že jsem nějaká třasořitka, ale bylo toho už moc. Hlavně protože Kopfrkingl je na začátku sice podivín, ale jinak sympaťák a nenapravitelný dobrák, který skoro švejkovskými proslovy (a to mě nenapadlo jenom kvůli Hrušinskému), vypráví o běžných věcech i o samotném spalování mrtvol, že je to skoro až humorné.
Duševně se sice zdá být mírně odtržený od reality, žije si očividně rád ve vlastním světě, ale jinak působí zcela zdráv a při smyslech. O to víc mě mrzí, že jsem byl připraven o část, která mě nejvíce zajímala -- přerod v nacistu a zloducha. Ano, byly tu jasné důvody a motivace pro Kopfrkingla (jeho posedlost řádem; záliba v hezkých ženách; postupně už chorobná záloba ve vyprávění o smrti; jeho obliba Buddhismu, jehož některé symboly a myšlenky si pro sebe ukradli i nacisti...), ale dost mě naštval ten prostřih, kdy máme Vánoce, kdy se Kopfrkingl zdá být přeci jen už trošku nalomenný vábením jeho přítele Williho a pak na jednou... Střih a o 2 měsíce později už dává Kopfrkingl přihlášku do SdP. Cítil jsem se tedy ochuzen o detailnější vylíčení této fáze psychologické vývoje postavy.
Ale jinak ohromně důležité dílo s obrovskou historickou hodnotou, které se navíc i dobře čte. Tedy až na psychicky náročný konec, ale ten je dán tím, jak je to dobře a věrohodně napsáno. To určitě není myšleno jako výtka.
Nezapomenutelné. Karel Kopfrkingl pracuje v pražském krematoriu. Svou práci miluje a jednoho dne se totálně zblázní.
Perfektně popsaná proměna člověka ovlivněného ideologií. Nečekaný zvrat na konci, jednoduše pecka!
Konec knihy nabral rychlý spád, byla dokonale popsána přeměna člověka vlivem ideologie. Jinak ale nuda, nuda, nuda. Trvalo mi celý týden, než jsem se zvládla prokousat první polovinou knihy, která mi přišla prakticky o ničem. Víckrát bych ji nečetla.
Karel Kopfrkingl je vlastně Roman, protože je romantik. Výstřední mluva, kterou si vše přikrášluje a kterého jeho práce postupně pohlcuje.Snadno podlehne manipulaci ze strany SS a stává se z něj monstrum, které je přesvědčeno, že koná dobro a svými činy chce všechny spasit a očistit.
Popsán přerod člověka, kterého ideologie pohltí.
Po Theodoru Mundstokovi druhá nejlepší Fuksova kniha. Děsivá, strašná, přitom jakoby nic…
Povedená a strhující kniha, ze které mi běhal mráz po zádech, ale přesto jsem ji nemohla odložit. Pan Kopfringl se zdá, jako sympatický muž, který miluje svoji dceru a děti nade vše....Musím říct, že jsem vůbec nečekala, co se stane.
Na filmové zpracování nemám asi odvahu se podívat. Kniha je traumatizující dost :D
(SPOILER)
Brutální, strašné. Úžasné. Musím upozornit (hlavně ty, kteří jsou Spalovačem zhnusení), že dílo typicky nemá za cíl být líbivé, od toho máme kýče, že ano. Má za úkol, což pan Fuks dokázal skvěle, vyvolat silné emoce, ať na jednu nebo druhou stranu. Zhnusení, úžas, husí kůži. Všechno to protichůdné, co ale v jakémsi zvráceném celku dává smysl. Strnulost postav je příznačná hlavně v porovnání s muzeem voskových figurín, stejně jako je význačná brutální něžnost pana Kopfrkingla vůči Lakmé a zbytku rodiny.
Krematorium je jasnou paralelou k vyhlazovacím táborům, tím se nijak netají. Ale ve spojení s budhistickým učením, propagandou a s Kopfrkinglovou neotřesitelnou jistotou správnosti svého jednání... Prostě nemyslím, že jde v prvé řadě o to něco tu vysvětlit. Spíš o to, vidět to. Nahlédnout do rozložené mysli, která prostě koná to, co je správné. "Co abych tě, drahá, oběsil?"
Pan Kopfrkingl ve mně evokoval chodící encyklopedii. Vyvolával ve mě permanentní averzi svými neustále se opakujícími dialogy. Myslím, že by kniha mohla být tak o 54 stránek tenčí. Potěšil mě ale zvrat jeho osobnosti na konci knihy, kterou pan Ladislav Fuks bravurně vykreslil bez mrknutí oka.
Opravdu neskutečně zvláštní a děsivá knížka. Nedokázala jsem ji číst na jeden zátah. A dočetla jsem ji teprve nedávno. Z filmu znám jen ukázky, a i to mi stačí. Byla to taková osobní výzva, ale nelituji, jen to pro mě není četba do podzimních a zimních plískanic.
Spalovač mrtvol je opravdu povedené dílo, při jehož čtení mi šel mráz po zádech. Nejdříve jsem měl z pana Kopfrkingla pocit, že je to sympaťák, ale postupem času nastal úplný zvrat.
Osobně si myslím, že ambicí knihy je navodit v člověku pocit, že všechno není jak se zdá. A že všemu, co vidíme a slyšíme, nemůžeme bezhlavě věřit. Ale že bychom měli být naším svědomím neustále nuceni nad sebou, svým životem a svými činy pečlivě rozmýšlet.
Kniha je úžasná v tom, že v člověku vyvolává spoustu otázek a pocitů. Doporučuji.
Naprosto strhující kniha. Po celou dobu jsem měla stísněný pocit a ten konec mě úplně zničil. Je šílené jak dokáže nějaká ideologie převrátit myšlení milujícího člověka.
Knihu jsem si vybrala jako jednu z knih maturitní četby a myslím si, že jsem vybrala skvěle. I přes občas dlouhá souvětí se mi to četlo velmi dobře a rychle, příběh byl určitým způsobem zvláštní, unikátní a nevšední a nemám pocit, že bych předtím četla něco podobného. Hlavní postava, pan Kopfrkingl, byla velice zvláštní, fascinovalo mě to, jak byl fascinován smrtí a vším okolo ní. Zajímavé byly také jeho oslovení, jako čarokrásná, nebeská, něžná a tak podobně. V knize je taky velmi pěkně vidět, jak se člověk může nechat ovlivnit a zmanipulovat nátlakem, bylo zajímavé pozorovat chování právě pana Kopfrkingla. Po přečtení jsem viděla i filmovou verzi, která mi přišla snad ještě děsivější než tahle knižní, avšak kniha se mi líbila více. Doufám, že si knihu, až budu o něco starší, přečtu znova, protože si myslím, že to budu vnímat ještě jinak.
Tíživý pocit mě provázel celou knihou i po jejím dočtení. Napodruhé mě zasáhla ještě více. Audiokniha namluvená panem Táborským je také vynikající.
Strhující dílo....četla jsem kdysi na gymnáziu jako povinnou četbu. Dnes, o několik let dále, mě příběh chytil o něco hlouběji. Určitě bych knihu zařadila do literatury, kterou by si měl přečíst každý.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Chvíli mi trvalo zvyknout si na styl knihy, stále dokola se opakující informace, věty. Když jsem si ale zvykla, už se mi četlo dobře a styl se mi začal líbit.
Nebudu se pouštět do rozboru, který stejně neumím:) ale z mého pohledu je předválečná doba a ideologie v příběhu vedlejší. Kopfrkingl byl psychicky narušený již před tím, kdyby ho nepostrčil jeho přítel, mohl být spouštěč cokoliv jiného.
Na konci knihy mi také chybělo více děje nebo vysvětlení např. jak ostatní zjistili, že je blázen, co se stalo s jeho dcerou?