Sonáta pro rezavou harfu
Kamil Princ
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/148521/sonata-pro-rezavou-harfu-148521.jpg
4
10
4
Sbírka veršů mladého autora hlásícího se k odkazu českých i světových dekadentů.
Přidat komentář
Že půlnoc jest, zní od hodin,
leč v světle lampy zřím čís stín
Kdo navštívil můj skromný byt
a nyní ruší noční klid?
Jej poslal Ďas či Hospodin?
Přátelé, můj byt navštívil Kamil Princ. Ten chlap se nezdá – tak poetické jméno, a jeho verše mě absolutně paralyzovaly. Ale nutno podotknout, že jsem na začátku byla varovaná:
Nuž do číše si nalij krev a líh a o půlnoci čti ty kleté řádky,
jež vedou v tmu, z níž není cesty zpátky
A tak jsem četla, navzdory nulté hodině a pomalu jsem se plížila přes básně Sudičky,Květy pekla, Modlitba pohanova, Zahrada rozkoší, Cesta vlka…
Chvilku jsem setrvala u básně Styk, kde počáteční písmena každého verše skládají slovo KOPULACE - působivé
A přes básně Mrzák, Nepohřbený, Evangelium pohlaví jsem se dostala na str. 51.
A tam mě Kamil Princ šokoval, odboural básní Horký sníh. Přečetla jsem ji aspoň 5x, abych si byla jistá. Přiznám se, že já nad touto básní zcepeněla ...
Poezie břitkosti, prokletých básníků, která podává ruku rozervanosti, někdy s biblickým pohledem. Přiznám se, že na druhý pohled musím ocenit originalitu i odvahu básníka…
U této harfy však struny zrezivěly poněkud více, než unesl můj duch.
P.S: Někdy i léčba šokem je však potřebná.
P.P.S. Za denního světla si užívám rezavé harfy hlas, možná té Orfeovy. Za deního světla měním hodnocení... :-)
Ráda jsem se k této knize v rámci znovučtení své knihovny opět dostala, jelikož mám na dobu kolem jejího vzniku mnoho poetických vzpomínek spjatých (nejen) s dekadencí. Oceňuji zde zvláště smysl pro rytmus a rým, originální vybroušené pointy a skvělé metafory. Místy možná trošičku příliš expresivní a ostentativní pojetí - což se však do velké míry k (mému) limitu dá brát samozřejmě jako přednost, poněvadž... ať žijí Prokletí.
Doslov ke sbírce od předního odborníka:
„První dojem z četby poezie Kamila Prince bude už názvy několika básní nepochybně namířen k vědomí určité literární kontextuality.Neledajaké! Inspirativní i polemické v jednom rodě, nicméně plně respektující živné vody poetik, jimiž se napájí. Lyrický subjekt vyděděnce, rozervance-malkontenta, romantické duše zatoulané do internetové epochy, ale stejně tak břitkého glosátora, dovozujícího své soudy z arsenálů „prokleté poezie“ – ano, odstíny takového spektra mají k vybarvení Princova autorského portrétu asi nejblíže…
A co víc: básník takto obdarován zachází s věnem oné kontextuální příslušnosti po svém. Nechce je zpronevěřit, promrhat, epigonsky rozředit, přivlastnit si cizí peří… Právě naopak! Dokáže všechny tyto rekvizity věrohodně zasadit do kulis vlastního příběhu hledače pokladů metafor i jako určité gesto vůči dnešní nadprodukci všemožných typů a stylů - nejenom literárních.
Nepřehlédnutelná je i alegorická konotace některých čísel sbírky. Báseň Agnus Dei je z tohoto rodu a připomene cosi, co máme zafixováno i z řady poetických textů Karla Kryla: tíhnutí k spodobnění doby, jíž prožíváme, biblickýma očima. Koneckonců Princ není daleko ani virtuózním parafrázím české básnické klasiky z pozdních rozhlásků Josefa Kainara. Stejně jako on dokáže vybavit své texty metaforickými lahůdkami, které nabízí jako podstatnou a nepřestajně vábivou chuť suverénně obhospodařeného jazyka – národního jmění, onoho chrámu i tvrze, k jehož smyslově košaté architektuře mají nejblíž právě básníci.
Na začátku putování literárními luhy a háji to věru není pro mladou básnickou duši marné stigma! „
Mirek Kovářík (http://mirek-kovarik.kama.cz/ )
Autorovy další knížky
| 2013 |  Míjím se s měsícem |
| 2009 |  Milostná a erotická poezie |
| 2010 | Současná poezie 2010 |
| 2010 | Stoupající hvězdy 2011 |
| 2012 | Almanach neodekadence |
Dekadence, obscénnosti, beznaděj, ale i nadhled a víra...
Našel jsem v této sbírce mnohé.
Upoutal mě zběsilý rytmus rýmů a zápal, s jakým jsou poskládány verše. Nemohu si pomoci, ale skýtá se mi podobnost s Erbenem. Ať již v nonšalantních, ale zároveň vědomě precizních rýmech. Tempo sdělení je naléhavé a mnohdy nepříjemné, ale přesto syrově prudké a omamné svojí barvitostí.
Mohu se domnívat, zda Kamil Princ alespoň částečně nelovil v hájemství pana Krchovského.
Nicméně právě on vkládá do svých básní humor. A toho se zde nedočkáte.
Přesto jsem očarován. Básně jsem si četl nahlas a vnímal jejich zemitost a krutý ortel.
A přál si, aby básně recitoval pan Čepek, nebo pan Rosner, protože přednes v jejich podání by znamenal ochromující zážitek.
Zde se jedná o mistrovskou poezii. Poezii, která zalézá až do podstaty lidského tajemna...