Mordýř
Jan Patrick Adámek
V pohraničním hvozdu mizejí záhadně černovlasé ženy a dívky. Nebylo nalezeno tělo žádné z nich, žádná stopa. Mezi obyčejným lidem se začíná šířit strach. Jako první zmizela vznešená paní Guta, manželka brandenburského markraběte Egberta, který vyslechl výzvy krále Přemysla I. Otakara a přesídlil do pohraničí mladého království. Přes bolestnou ztrátu se markrabě nevzdal a v drsné oblasti Krušných hor nadále zůstal. Mizí další ženy, obavy prostého lidu sílí a snahy o vytvoření prosperujícího panství se pomalu hroutí. V zoufalém pokusu o jeho udržení Egbert povolá na pomoc Heřmana z Týnce, rytíře s ostrým mečem i rozumem, známého svými vyšetřovacími schopnostmi i nezkrotným temperamentem. Po příjezdu z dalekých Benátek si Heřman najímá k ruce bystrého sirotka Mikeše a okamžitě se pouští do práce. Během nelehkého vyšetřování postupně odhaluje děsivé tajemství, jehož zrůdnost otřese i otrlým křižákem. Jaké tajemství skrývají temné hvozdy Krušných hor? Kdo je vrahem a co ho vede k tak brutálním činům? A jakou roli v temném příběhu sehraje otec Bartoloměj, pokorný služebník Boží?... celý text
Přidat komentář
V nynějším rozmachu historických detektivek se Mordýř rozhodně neztratí. Zajímavě psaný, postavy dobře vykreslené, netradiční bažinaté okolí... Heřman a jeho kůň a kluk a zrzavá kobylka a především černý Ronald, to jsou hlavní a vynikající postavy. Pachatele jsem si - a kupodivu správně - tipla nějak v polovině příběhu. Věděla jsem kdo, ale ne proč, a to Heřman na konci objasnil. Doporučuju!
Teda takhle smíšené pocity jsem po dočtení knížky dlouho neměla. Rytíř Heřman je tu takový středověký Hercule Poirot, který vidí stopy úplně všude a dokáže je navzájem úplně do detailů propojit. Autor to musel mít dopředu hodně promyšlené, protože takhle složité myšlenkové pochody mě u hlavní postavy opravdu chvílemi zarážely. Kontrast mezi rytířem a malý chlapcem dodával do příběhu potřebnou komickou linku, což bylo vlastně moc příjemné. Ale ten konec? Jako já beru, že psychické problémy měly i naši předkové, ale tohle bylo na mě trochu moc... Musím ale ocenit, že pachatele lze během příběhu opravdu těžko tipnout napřímo, to se autorovi povedlo dokonale.
Detektivka zasazená do historie - podle mne zaručený čtenářský požitek.
Celý příběh je znamenitě zpracovaný a to nejen dovedně použitým starobylým vyjadřováním, ale i autorovou obdivuhodnou slovní zásobou a jeho znalostí dějin.
Za velmi vydařené také považuji ztvárnění ústřední postavy Heřmana, drsňáckého rytíře s laskavou duší.
No, a pachatele hrůzných činů můžete v patřičně napínavém ději tipovat pomalu až do konce.
Čtenářům tuto knížku vřele doporučuji.
Taková krušnohorská středověká pohádka pro dospělé (=detektivka).
Hojné použití přechodníků (zcela zbytečné) naneštěstí nevyhnutelně obsahovalo pár chyb.