Okko: Cyklus země
Hub (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445787/bmid_okko-3-a-4-8G6-445787.jpg
4
51
51
Modrá Crew - světové komiksy česky série
< 15. díl >
Ne každá pouť nabízí prostor k mírumilovné kontemplaci! Píše se rok 1108 a velké klany pajanského císařství nelítostně bojují o moc. Okko a jeho společníci, maskovaný Noburo, opilý mnich Nošin a mladý Tikku, se vydávají na pouť po sedmi klášterech, aby odhalili skryté tajemství Zakázané knihovny. Ovšem cesta je nebezpečná, protivníci smrtící a prastaré síly se dožadují krvavých obětí.... celý text
Přidat komentář
Núúk! Bylo to hodně o nudném a opakujícím se putování. Núúk!! Hlavní postavy byly v prvním díle, jaksi charismatičtější. I když Noburo, je pořád skvělá postava. Núúk!!! Zombie byly pěkné, ale i tak to mohlo být epičtější a zombie mohli víc masakrovat. Núúk!!!! Takhle by to bylo hodně slabý nebýt jednoho tvora, který mi během pár okamžiků, přirostl k srdci.. Núúk!!!!!
Příběh je znovu rámován vyprávěním starého mnicha Tikku, který jako chlapec putoval s lovcem démonů jménem Okko a jeho nesourodými společníky. Když je během odpočinku ve městě napaden Naburo dvěma mahócukai (čaroději), vydává se skupina po jejich stopách do sedmi horských chrámů. Jako průvodce se k ní přidává ještě žena, přezdívaná "Po-ko-si-la" a později i jednoruká samurajka Secuko Bašimon s doprovodem arkebuzníků. Ta má totiž s tajemnými mnichy se znakem havrana vlastní nevyřízené účty. Kniha vrcholí akčním finále s dobýváním pevnůstky, do které se zapojí i bojový oblek bunraku a magie. A jehož vyvrcholení má na svědomí nečekaný hrdina. Největší devizou je Hubova kresba, která je na rozdíl od podobných příběhů v asijském podání hodně detailní. I když to zprvu tak nevypadalo, Cyklus země mě bavil možná i víc než Cyklus vody a na další pokračování se opravdu těším.
Zpočátku jsem měl pocit, že Cyklus země bude horší než předchozí Cyklus vody. Po téměř dvacet stran hrdinové komiksu bez pořádné či pochopitelné motivace bloudili horami a já jsem už ani nedoufal, že mě to začne bavit. Ale začalo. Nakonec se to ukázalo být akčnější než předchozí Cyklus a rozjela se příjemně mystická řežba. Celá série má velmi specifickou atmosféru. To vyprávění je v něčem velmi zvláštní a já nedokážu přesně říci v čem. Možná je to v tom, že přestože si k hrdinům příběhu vytvoříte vztah, tak se o nich nic osobního nedozvíte. A nebo je to přesně naopak - přestože se o nich nic moc nedozvíte a neznáte jejich minulost, tak i přesto si k nim vytvoříte vztah. No je to zvláštní, ale bavil jsem se.
„Dolehla k nám ozvěna o vašich početných hrdinských činech.“ – „Ozvěna má vždycky dost času vše tisíckrát pokřivit.“ Za mňa nie je o čom: ďalšie originálne napísané a skvele nakreslené dobrodružstvo prísneho majstra Okka a jeho zvláštnej, ale fungujúcej družiny odvážnych lovcov démonov, kde má každý svoje miesto. Je to ako keď po dlhom čase opäť stretnete starého kamoša a behom pár minút sa naladíte na rovnakú dĺžku. Pribudli nové postavy, super je ale najmä to (čo vonkoncom nie je žiadna samozrejmosť), že sa plynulo, plnohodnotne zaradili do deja a navzájom parádne fungujú vo vzájomnej, nesmierne dynamickej interakcii so starými. Mám slabosť pre monumentálne stavby nachádzajúce sa v strmých horách plných priepastí, takže som si prišiel na svoje. Krysák geniálny (najmä koniec) a ako minule, aj tu sa mi veľmi páčilo rámcovanie príbehu scénami z „budúcnosti“ (alebo skôr súčasnosti?).
Okko, Noburo, Nošin a Tikku se vydávají do sedmi klášterů, aby našli tajemné mnichy, kteří mají ve znaku havrana. Žádný takový řád by však neměl existovat. Najmou si průvodce po horách a vydají se na cestu. V horách se začnou dít zvláštní věci a dozví se i pár podivných legend.
Pokračovanie Okka sa veľmi vydarilo, zavedie nás do rozličných oblastí siedmich horských kláštorov a k hlavnej partičke sa pridajú nové a dostatočne zaujímavé postavy. Aj vďaka nim je to ešte o úroveň lepšie ako prvý Cyklus vody.
První Okko se mi líbilo, tak jsem byl rad, ze se MC k této sérii vrátila. Cyklus vody se ,i určitě líbil více, zde mi přišel cíl cesty hlavních hrdinů, jakožto i některé dějové situace, hůře uchopitelné, strastiplné putování mezi kláštery byl trochu natahované, ale přesto přese vše mne čtení celkem bavilo. Historické Japonsko je pro mne atraktivní námět a trocha tajemna je ta správná přísada. Slabší 4 hvězdy.
Okko: Cyklus země
Okko – jizva přes oko a ronin.
Noburo – červená maska.
Nošin – Mnich, co pije saké.
Tikku – S vypáleným cejchem zloděje na čele.
Po-ko-si-la – Budóka a průvodce s tecubó.
Druhý příběh ze série OKKO nese podtitul: Cyklus země.
Těm, co se komiksům moc nevěnují jen pro pořádek prozradím, že kreslíř a scénárista HUB je pseudonym jména Humbert Chabuel. Tento Francouz si vlastně na tomto komiksovém dobrodružství dělá v podstatě všechny důležité partie. A je to jen dobře. Mám rád, když si scénárista kreslí příběh podle svého námětu. Ví, co dělá a ví, do čeho se pouští. Musím uznat, že jak scénář, tak kresba jsou prostě velmi povedené složky. Už jen ten první obrázek je zajímavý. Ano, v prvním příběhu vody to byla rybička, v tomto příběhu země je to Tecubó – zbraň, kyj obitý železem.
Citát: Jsou tady, cítím to! Jejich šílenství je temné jako peří nejčernějšího havrana!
A nejde tak ani o ten kyj, ale o tu panenku na něm přivázanou. Opět nás provází celým příběhem, stejně jako v prvním příběhu rybička. Navíc dokonalá kresba jen doplňuje temný příběh. Hub má cit pro prostor a ten je na každém obrázku zaplněn velkými detaily. Ano, už jsem minule psal, že příliš detailů zakryje hlavní děj, ale při delším prohlížení si každý najde cestu. Navíc, Po-ko-si-la, majitelka tecuba, je fakt jako rozjetý tank. Všude projde. Ano, Po-ko-si-la je dočasně pátý člen již známé čtyřky. Na této pouti se první zimní den k naší partě přidala, aby dělala průvodce. A je to žena činu – akční, nebojácná a umí zpívat. Jen poslyšte sami: „Cestou na Bílou horu, zkřížil mi cestu Tanuki. Vzala jsem do ruky tecubó a praštila jsem ho, ho hóóóó . . .“
Citát: Fuj, cos mi to dal k pití? Vodu!
Musím však přiznat, že první kniha tohoto svazku mě zas tak nešla. Ono se totiž šlo a šlo a šlo . . . Naše pětice prošla sedm chrámů sedmi bratrstev a ve své podstatě se celou cestu nic zvláštního nestalo. Dokonce i sám tvůrce měl asi pocit, že je to zdlouhavé a tak někdy docela dost přeskakoval děj. Avšak konec knihy první má epickou a hororovou atmosféru. Druhá kniha v tomto svazku je akčnější. Konečně se něco děje, ale sranda to nebude. Akorát mě strašně naštvalo, že to, jak dlouho trvalo, než přišla závěrečná bitva, bylo všechno strašně rychle ukončené. 70%
Citát: Proklatě!! Znal jsem věštce, co nebyli tak morbidní . . .