Měj mě rád/a
Markéta Hejkalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350965/mid_mej-me-rad-a-FQV-350965.jpg
4
42
42
Je pondělí odpoledne, začátek léta, začátek dvacátého století. Děti si hrají u rybníka a jedno z nich se málem utopí. Holčička Lina se později vdá za Reinharda Heydricha a z malého Karlíčka vyroste obávaný komunistický prokurátor. A na další dvě holčičky, Terezku a Johanku, čeká obyčejný život: lásky, manželství, děti, radosti, zrady… a smrt, po níž vše začíná jakoby znovu. Román plyne řekou času a v jejích dravých vírech se točí osudy lidí, rodů a generací. Odehrává se v několika zemích, vystupují v něm skutečné i fiktivní postavy a jejich životy se nečekaně prolínají. Dobro a zlo bojují o duši hrdinů nejen ve vypjatých okamžicích vzdoru proti násilí a totalitám, ale i ve všedních dnech. Týden delší než století končí, je neděle odpoledne, začátek léta a začátek jednadvacátého století, děti si hrají u rybníka a jedno z nich se málem utopí.... celý text
Přidat komentář
Knížka byla náhodný výběr, od autorky jsem dosud nic nečetla. Kdo má rád rodinné propletence napříč stoletím, tak si přijde na své. Jedna nevyžádaná rada: od začátku si poznamenejte kdo je s kým spřízněný a třeba i jen se tak mihne, protože tady se všichni jednou nějak potkají.
Ze začátku dobré, ale jak přibývaly roky a postavy, zcela jsem se v tom ztratila a již jsem to četla jako krátké epizody různých postav. Škoda, stačilo se věnovat osudům jedné nebo dvěma rodinám.
Z románu "Měj mě rád/a" jsem byla asi do poloviny velice nadšená. Líbilo se mi, jak byly historické události zařazeny do osudů čtyř rodin. V krátkých kapitolkách byla zakamuflovaná nějaká událost. Ke konci jsem se do čtení ale musela nutit. Jak přiběh celou dobu (i s přeskakováním roků) plynul, tak poslednich asi padesát stránek bylo strášně zdlouhavých.
Díky knize jsem se také dozvěděla historická fakta, které jsem neznala. Donutilo mě to vyhledat si o zmíněných událostech více informací.
Tak tohle mě překvapilo, a hodně. Na počátku jsou čtyři děti, jejichž osudy a osudy jejich blízkých se proplétají napříč dvacátým stoletím. Krátké, na podrobné popisy strohé náhledy do životů těchto lidí úplně stačí, aby před vámi povstalo jedno bouřlivé století.
Měj mě rád/a čtenáři přiblíží běh 20. století v české kotlině i příběhy těch, kteří se rozhodli odejít více na východ do Tuzly, poté se zase v průběhu let vraceli a takto se osudy míchají přes problémy i rozpory naší společnosti. Čtenář se podívá na procesy s českými spisovateli a nahlédne do svědomí předobrazu prokurátora Urválka, sleduje duševní pochody Heydrichovy vdovy Liny nebo se otřese v ději popisujícím současnost. Kniha ukazuje osudy rodin krátkými zápisky z daného dne i roku, ovšem autorka množství postav míchá více, než je pro čtenáře při čtení udržitelné. Při sledování 3. generace se čtenáři jen těžko spojí jednotlivé děti s jejich dědy a rodiče už taky pomalu odplouvají jinam v nejasných vazbách. I tak se jedná o pozoruhodné dílo a každý, kdo má zájem se podívat na českou historii zbeletrizovaným pohledem a nahlédnout do pocitů lidí žijících v rámci totality a naříkajících na generační rozdíly, je kniha výbornou příležitostí. Ale oddechové ani jednoduché čtení to opravdu není.
Tak toto byl velký potenciál. Spletité a propletené osudy několika žen českého, rakouského, německého a finského původu napříč dvacátým stoletím. Žel, tak úplně se nenaplnil. I jako zkušená čtenářka, která si vždy poradila se všemi Ivany Ivanoviči v ruských velkorománech, jsem se při čtení permanentně ztrácela mezi množstvím jmen, míst, letopočtů. Dějinné kulisy 20. století na čtenáře vyskakují jako diapozitivy na promítací plátno - první světová válka, protektorát, kolektivizace,....autorka využivá jejich atraktivnosti, ale o mnoho víc nepřidává. A závěrečná satira na současnou politickou situaci je sice místy děsivě zdařilá, nicméne v celkovém kontext působí zcela nejednotně a neharmonicky.
Palce za odvahu s jakou paní Hejkalová tvořila tento román. Více popisný, než emotivní, více politický, než lidský.
Na téměř 400 stranách nešlo udržet napětí, které se rozhostilo v první půlce příběhu.
Jelikož postavy nebyly nijak výrazně představeny a přiblíženy, docházelo u mě postupem času k záměnám osob a nejistotě v jejich příběhu.
Pokus o ságu se nezdařil a vyšuměl.
Některé postavy jsem si poměrně oblíbil, ale při jejich skonu mě srdce nebolelo...
Je mi líto, paní Hejkalová...
Skvělá věc. Pokud jste genealog amatér, můžete zajásat a začít rozplétat vazby mezi jednotlivými postavami. Já takový nadšenec nejsem a poznámky jsem si psát nechtěla. A tak jsem se s každou kapitolou víc a víc ztrácela, až nakonec jsem pomalu netušila, kdo jsem vlastně já... Přitom anotace byla slibná.
To nebyl moc dobrý nápad, dělat tak obrovské dějové skoky. Není mi dost jasné, o co autorce šlo. Historie v kostce?? Při tomhle zběsilém tempu člověk ani nemohl dobře pochopit jednotlivé postavy a strávit jejich osudy. Přitom by mohla být knížka čtivá, zajímavá...Došla jsem do poloviny a odkládám ji.
Knihu Měj mě rád/a jsem vzal do ruky s velkým zájmem. Těšil jsem se totiž na příjemnou procházku dvacátým stoletím a prvními dvěma desetiletími století následujícího. Zpočátku jsem při četbě ještě dokázal udržet pozornost, ale zhruba v polovině knihy jsem se již musel koncentrovat, vzpomínat a rovnat si v hlavě události a osudové milníky hlavních hrdinů. Na konci knihy jsem se však již ocital v lese a potřeboval bych k ruce rodokmen rozvětveného rodu. Stejně jako autorka předešlého komentáře musím konstatovat, že jsem knihu dočetl jen proto, abych se dozvěděl závěr.
Po přečtení se dostavil pocit, že jsem okusila z dortu pejska a kočičky. Je tu spousta ingrediencí, pro každého něco, a na konci tak z původně zajímavého propletence postav trčí LGBT, ženy v burkách, náznaky konspiračních teorií i politik, co maká a mnohem více.
Dočteno jen proto, abych se dozvěděla, koho s kým ještě dokáže dát autorka, kterou mám velmi ráda jako překladatelku, ještě dohromady.
Román Měj mě ráda je jako šachová partie. Na začátku se na scéně objeví velké množství "hráčů", jejichž osudy sledujeme v krátkých náhodně se opakujících tazích. Vzájemně vstupují do interakce, což následně ovlivňuje jejich další život, a nebo se jen tak setkají a projdou kolem sebe.
Obdivuji schopnost Markéty Hejkalové vytvořit příběh v němž vystupují eálné historické osobnosti a doplnit je o postavy zcela vymyšlené. A přitom to působí tak skutečně.
Román je poměrně náročný na udržení pozornosti, protože postav je opravdu hodně a k některým ze začátku knihy se opět vrací na jejím konci. Navíc je kniha psána formou krátkých chronologicky za sebou jdoucích kapitol, které ovšem nemají mezi sebou pravidelný odstup. Někdy jsou ze stejného roku, jindy se např. 5 let přeskočí. Nicméně ani to mu neubírá na kráse a zajímavosti.
Původně jsem chtěla dát hvězd 5, ale z konce románu jsem trošku zklamaná. Možná tím, že je až moc aktuální (odehrává se v roce 2017) a chybí mu časový odstup, nebo jsem čekala, že po celou dobu rozhraná partie mezi několika rodinami bude mít nějaké společné rozuzlení. Několikrát bylo naznačneno, že za tím vším stojí někdo mocnější, ale kdo?
Zajimava struktura deje. Hutne a nekdy neprehledne. Jen pro pozorne ctenare. Ocenuji propojeni s realitou.
Kniha o životě s plnou jeho barevností. Procházíte dějinami a sledujete jak se historie podepsala na osudech jednotlivých lidí a rodin.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům pod náměstím |
| 2020 | Země skrytých úsměvů |
| 2017 | Měj mě rád/a |
| 2014 | Rudé paprsky severního slunce |
| 2007 |  Fin Mika Waltari |
Kniha je bravurně napsaná, prolínání životů jednotlivých postav je citlivě ztvárněné a uvěřitelné. Minulosti je zde tak akorát, aby ses v ní člověk neutopil. Skvělé.