Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Co byste dělali, kdybyste zjistili, že brzo zemřete? A co byste dělali, kdyby se před vámi objevil Ďábel s nabídkou, že vám život prodlouží? Má to však jeden háček. Za každý den života navíc musí ze světa něco zmizet. Přesně v takové situaci se octne hrdina románu Kdyby ze světa zmizely kočky, bezejmenný poštovní poslíček, který žije v malém bytě se svým kocourem jménem Zelí. S otcem si nerozumí a matka mu před pár lety zemřela. Jednoho dne zjistí, že mu kvůli nádoru na mozku již nezbývá mnoho života. Objeví se však Ďábel s nabídkou, která se zdánlivě neodmítá. Hrdina pak každý den musí čelit volbě, co dalšího ze světa nechá zmizet výměnou za kousek vlastního života. Situace na hranici smrti ho donutí přehodnotit nejen cenu každodenních samozřejmostí, ale také svůj dosavadní vlastní život. Kdyby ze světa zmizely kočky, příběh o tom, co je lidském životě skutečně důležité, se dočkal obrovského úspěchu nejen v Japonsku ale i ve světě, kde se dočkal překladu do mnoha jazyků, a nakonec i filmového zpracování v roce 2016.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2023 , KontrastOriginální název:
世界から猫が消えたなら (Sekai kara neko ga kietanara) , 2012
více info...
Přidat komentář
Ta knížka by si samozřejmě zasloužila kompletně ztrhat už jen za to, že s sebou přinesla tu naprosto absurdní myšlenku, že by na světě nebyly kočky. Ne. Ne. A ne.
Čekal jsem od toho mnohem víc. Nenadchlo. Neurazilo. Škoda.
Celou dobu jsem si říkal, že by se z toho dalo vymlátit víc, ale ve skutečnosti ten minimalistickej nástřel všemožných myšlenek a filosofie je tady pro čtenáře samotného, aby u této jednohubky měl čas na vlastní zamyšlení a vymlátil si něco i ze sebe samotného. Zamyslel se.
Potěšilo. Moc.
„Kdyby byl můj život film, chtěl bych, aby v divácích rezonoval i po závěrečných titulcích. Chtěl bych, aby můj malý skromný film někoho zachránil, nebo někomu alespoň nabídl útěchu.“
Povedlo se pane Kawamura. Děkuji
Krátká knížka, která ale hned vtáhne čtenáře do děje a není plná zbytečných popisů a jde rovnou k věci. Moc se mi líbila dějová linka pana Zelího, místy fakt vtipné ale pak zase smutné. Na tak pár stránek a rychlého vyprávění je v knížce vlastně dost emocí. Konec je vysloveně překvapením. Čtení jsem si moc užila a přečetla bych si od autora ráda něco dalšího.
Nádherná knížka plná zajímavých myšlenek, a ten konec... Ten mě překvapil. Vřele doporučuju, pohladí po duši
Vyměnit den života navíc, kdyby ze světa zmizelo něco na čem nám nezáleží, by nebylo tak složité, ale takhle to Ďábel rozhodně nemyslel... Krátký příběh k zamyšlení, co je v životě opravdu důležité. Místy úsměvný a místy naopak velmi smutný příběh.
Krátké zamyšlení nad tím, co je v životě vlastně důležité. Hlavní hrdina na to přišel, ale až po několikadenním působení Ďábla. Co necháš zmizet ze světa výměnou za jeden den života? Jasně, nechám zmizet fleky v koupelně, plíseň... Ďábel přece není uklízečka. Filmy, telefony. Kočky? To je jiná káva. Místy je čtení smutné, až na slzu. Asi nejdojemnější byl dopis od mámy a celá ta anabáze s výletem.
Doporučuji k přečtení a k zamyšlení.
Zajimava jednohubka, obsahujici pritom vic polozenych i tichych otazek, nez kterykoliv jiny obsahly roman.
Krátká filozofická knížka, poukazující na jednotlivé hodnoty každého člověka. Co je pro nás opravdu důležité, čeho všecho jsme schopní se vzdát, abychom měli náš vysněný život. Dílo obsahuje spoustu otázek k zamyšlení.
Příjemná kratší kniha s mnoha otázkami k zamyšlení. Jsem ráda, že jsem na ni díky čtenářské výzvě narazila.
Knizka zabere jen par chvil. Je o zamysleni se nad zivotem, o tom, na co clovek zapomene, co je dulezite, nad tim, co jsme ochotni obetovat a co uz ne. Kocour a Dabel se mi libili.
Kdyby ze světa zmizely kočky, konečně bych se vyspala, najedla v klidu. Měla spoustu volného času, který jinak trávím vysáváním, uklízením a čištěním záchodků. Měla bych hodně peněz , čisto. A už bych se nezasmála. Ano, taky bych volila abych raději zmizela já.
Tento dojemný příběh není jen o neumírání , je to nádherná metafora a krutá výčitka toho jak rychle zapomínáme .Na své spolužáky. na kamarády z dětství, na první lásky, na to jak se o nás rodiče starali, na to co bylo...
Nádherný a křehký příběh , povznášející jako haiku , nákažlivě japonský .
Jak by vypadal muj dábel ?
Na knihu jsem narazila díky žebříčku čtenářské výzvy a po jejím přečtení mě upřímně překvapuje tak nízké hodnocení ostatních.... Jedna z nejlepších knížek jaké jsem kdy četla.
Nápad fajn, provedení banální. Přemýšlím, do jaké míry knize uškodil překlad. Japonsky umím a u řady (v češtině) podivných vět mi bylo jasné, jak zřejmě vypadaly v originále – a z českého výsledku mám pocit, že byl překlad možná až moc otrocký.
Každopádně Ďábel v havajské košili byl top.
Je to mé druhé setkání s japonskou literaturou a opět tak hluboké a něžné. Něco v jejich kultuře mě vždycky dojme a vrátím se do dětství, kdy jsme všichni plakali nad Goro bílým psem. Objektivně kniha na 5 hvězd není, ale nemůžu si pomoci. V té její zdánlivé nedokončenosti vidím záměr. Čtenáře to nutí o věcech přemýšlet.
Zajímavá kniha a myslím, že měla tolik stránek kolik mít měla, víc pro to co autor chtěl touto knihou říct, nepotřebovala.
Vadil mi styl psaní, přišlo mi to trošku jako středoškolská slohovka. Některé myšlenky byly ale zajímavé, možná kdyby byly více rozvinuté, dala bych lepší hodnocení. Samozřejmě jakožto milovník koček jsem zamáčkla slzu u některých pasáží, ale jinak to bylo takové slabší...
Za mě to bylo takové slabé. Přišlo mi to jako kdyby to bylo nedodělané a nedomyšlené. Dialogy nic moc.
O knize jsem měla celkem jinou představu. Dočetla jsem to,ale podruhé bych se k ní nevrátila.