Ježek až sem a průběžně…
Igor Indruch
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474831/bmid_jezek-az-sem-a-prubezne-oHg-474831.jpg
4
6
6
Neortodoxní básnická sbírka, která již inspirovala řadu dalších autorů. Ježek. Co je to ježek? Ježek jako symbol. Ježek v nás. Ano. Každý máme svého vnitřního ježka. Každý se s tím musíme nějak vyrovnat.
Přidat komentář
Básničky s tématem mrdání ježků začaly před lety jako putovní vtip v komentářích jisté facebookové skupiny. Postupně se hromadily další a další, až nejspíš nabobtnaly do tohoto souboru. Žel motiv mrdání ježků později rozšířený o mrdání všeho dostupného v českém jazyce a další sexuální praktiky už dávno ztratil svou původní jisktu ztělesněnou perfektním návodem na použití přechodníků.
V této podobě už připomíná taktiku "všechno na všechno" hráče zaseknutého v point-and-click adventuře. Tedy situaci, kdy dotyčný neví, jak se pohnout dál. A protože není vybaven návodem, zkouší použít každý předmět v inventáři na každé místo v každé lokalitě v naději, že objeví dosud netušenou kombinaci a hra ho pustí zase o krůček dopředu. Ano, nejspíš je tam mnoho skrytých a velmi zajímavých motivů. Neustálá mrdací onanie je však spolehlivě přerazí a téhle prázdnotě už nepomůže ani ten návod.
Říkala jsem si, že poezii nerozumím. Jasně, udělat rýmovačku někomu k narozeninám bych zvládla, to není problém.
ALE! Pak jsem objevila tuto sbírku. Dokonalou a geniální básnickou sbírku!
V čem je tak dokonalá? Na první pohled to vypadá jako naprosto ulítlá zvrhlost o "mrdání ježka". Jenomže každá báseň má svůj přínos. Každá je psaná jiným poetickým stylem (tu haiku, tu sonet, tu volný verš) a má politicko-společenský přesah. Na jednoduché myšlence (mrdat ježka/ mrdat cokoliv dalšího) jsou ve sbírce předvedeny snad všechny možné básnické styly. Kdyby to nebylo tak vulgární, dalo by se to používat regulérně jako učebnice pro začínající poety. "Takhle se píše sonet: ach pičo pičo!"
Dalším plusem jsou ilustrace ve sbírce. Ty odporně neumělé obrázky, které vypadají, jako by byly tisící kopií učitelky angličtiny, která rozdává už 40 let žákům to samé cvičení. Přesně to dokresluje absurdnost básní, které říkají naprosto něco jiného, než je v nich napsané. Ty obrázky jsou jakousi nápovědou, že v dané básni mám hledat třeba politický význam (což by mě bez pohledu na Trumpa vůbec nenapadlo).
Závěrem:
Sbírka není jen umělecké vycákání autora, který má nějaký sexuální zoofilní problém, jak se někteří domnívají. Naopak - je to hluboce promyšlené dílo, kde na každém slově záleží. Symbolika hraje svoji významnou roli a odráží mnoho společenských problémů. Některé verše se mi zaryly do paměti i do podvědomí a celé dílo změnilo můj pohled na poezii.
Knihu mám v elektronické podobě přibližně rok a půl a kdykoli, kdy si potřebuji zlepšit náladu, vím, že toto dílo mne nezklame. Je to velmi inspirativní dílo, dodá člověku jeho část, která mu chybí, i když si to do té doby neuvědomil. Ach, pičo pičo, tato kniha mne tak povznesla na duchu, jako žádná jiná. Kniha má naprosto jasnou myšlenku, člověk se v tom nemusí hnípat jako u všech ostatních autorů, tady to máte všude jasné a zřetelné. Humor v knize mi perfektně sedl, ač jiným se místy zdá nevhodný. Děkuji mnohokrát, že jsem tímto veledílem mohla být obohacena.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Děti mrtvol |
| 1999 |  Mozkodlab: Fifíkovská variace |
| 2021 | Buď rád, že nic nemáš |
| 2021 | Ježek až sem a průběžně… |
| 2023 | Když si prdne myš... |
„To je totiž
ta pravda tvrdá,
vždycky
někdo
někoho mrdá.“
„Proč mrdat ježka, když to jde ztěžka?“
„V blíže neurčeném prostoru a čase existuje společnost, kde každý člověk má svého ochočeného ježka. A toho ježka každý den mrdá, i když mu to jde ztěžka. Tak to funguje a fungovalo, co svět světem stál.“ Nevěděl jsem, jak začít komentář u této sbírky a tak jsem vybral úvodní slova autora. O tom, jak to vlastně je v tom má Igor Indruch docela jasno. K této sbírce básní o ježcích jsem se dostal přes Sráče. Kdo je Sráč? To je ten, co nosí Bedny a „mrdá ježky“. Paní Rosana Zvelebilová by vám mohla vyprávět. Ani anděl nemusí mít křídla.
Malá ochutnávka:
Ach, pičo, pičo
už dlouho jsme nebyli
tak hezky opilí
už dlouho jsme
na Měsíc nevyli
už dlouho jsme neměli
k snídani lahváče
už dlouho nám nebylo
tak krásně do pláče
už dlouho jsme neměli
tolik lásky k bližnímu
už dlouho jsme nepili
plnými doušky z podzimu
už dlouho jsme nehráli
karty o živobytí
už dlouho nežijem
z lásky a radosti
už dlouho vstáváme
jenom z povinnosti
Ano, při čtení básní vám bude i mnohdy smutno. Ne snad kvůli tomu, že mrdají nejen ježka, ale třeba žirafu, dikobraze nebo Lenina. To ne! Ale proto, že ne vždy je ježek vítěz. Ano, některejm ježkům se to líbí, někteří to potřebují, ale pičo, pičo, co ty auta? „Přejel ho autobus a žádná z těch pičí mu nepřišla na funus“. Hnus? Ne, smutek. Já ho cítím. A taky mě napadlo, „že ježka si chytím“. Avšak, ještě si to rozmyslím. Charles Manson chcíp, už jsem na tom líp. Překonávám se v hořícím světě. Snad nechytnu depku. Omlouvám se pane Indruch! Že jste ve mně vyvolal ježka. Ani to nešlo tak ztěžka. Ach pičo, pičo! Nedá se každého tak uhranou citem, když po každé zdi leze moucha.
Citát: Jak tak mrdali kolektivně toho ježka, tak se u toho současně i kolektivně nakazili.
Už to chápete? Není to jen o ježcích. Je to o politice, chtíči, Hirošimě, Sodomě, masovejch vrazích ježků a Gomoře, o píčách, o obětích. Ano, můžete to chápat tak, že ježek v těchto básních je jen ubohá oběť. (I kdyby byl ježek a píča metafora) Ale když ho zabijete, bude dobře? Rozmnožují se strašně rychle? Nebo ne? Bude zas pro co žít? Možná tak pro nového ježka, protože ježků se jen tak nezbavíte. Pan Foglar by mohl povídat. Ten zamrdal ježka do klece. Jen prosím nevolejte pobíječe, protože mě pošle do píče! Za světový mír? Za hořící keř!
Mrdali motýla, ať Heteša zazpívá:
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )
Citát: Mrdali ševce. Pro změnu lehce.
PS – Docela mě dostala bonusová báseň o myslivci a mlokovi. Je to běs!
PSS – Ježek až sem a průběžně . . . je volně ke stažení na stránkách knihkupectví Igor Indruch.