Jan Kodeš - Tenis byl můj život

Jan Kodeš - Tenis byl můj život
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/132011/bmid_jan-kodes-tenis-byl-muj-zivot-eMF-132011.png 5 4 4

Doposud jediný český vítěz wimbledonské dvouhry oslavil v roce 2006 šedesátiny! A to jistě je důvod k ohlédnutí. Zažil tenis za dvou režimů. Nejprve jako hráč, poté jako funkcionář. Vedle Wimbledonu zvítězil dvakrát na Roland Garrros, dvakrát hrál ve finále US Open, přičinil se o dvojnásobnou účast Československa ve finále Davisova poháru, přičemž ta druhá v závěru jeho kariéry skončila ziskem legendární "misky na salát". Vyhrál řadu mezinárosních turnajů ve dvouhře i čtyřhře, porazil šest wimbledonských vítězů - Roda Lavera, Johna Newcomba, Manuela Santanu, Arthura Ashe, Stana Smithe a Björna Borga. Během patnácti let v týmu pro Davisův pohár odehrál pětadevadesát zápasů, obdržel cenu ITF za rozvoj tenisu a stal se členem Mezinárodní tenisové síně slávy. Nelehké a komplikované období po skončení hráčské kariéry začal jako kapitán týmu pro Davis Cup. Postavil novou Štvanici a stál u zrodu turnaje série ATP Tour v Praze.... celý text

Přidat komentář

jadran
24.06.2022 5 z 5

Hodně dobrá kniha, jak píše kolega amu, nebyla běžně v prodeji a měl jsem ji vypůjčenou od kolegy v práci. Zaujaly mě na ní dvě věci. Jedná se o dost dlouhý úsek dějin, které se kryjou s částí mého života a bez nějakých návodných a až hysterických sdělení ukazuje dobu takovou, jaká byla. Jan Kodeš byl v dobrém slova smyslu tenisový fanatik. Tenis pro něj byl vším a například jeho vztahy s Lubomírem Štrougalem a Antonínem Himlem byly dány čistě jeho snahou pro tenis udělat, co bylo možné v dané době a za tehdejších politických okolností. V tomto směru byl a je Jan Kodeš morálně podle mého názoru lepší než řada lidí, kteří s režimem spolupracovali. Ta spolupráce jim přinášela hmotný prospěch (především většina osob z oblasti kultury i obecně veřejného života mimo politickou strukturu). Jan Kodeš si svoje peníze vydělal sám a mimo tehdejší Československo a jeho posedlost ve vazbě právě na ony vztahy s tehdejšími politiky se snad nejvíc projevila právě při výstavbě nového areálu na Štvanici, organizaci Fedcupu v tehdejším Československu, ale i při donkichotské snaze "neztratit" Lendla nebo Navrátilovou. Tím se dostávám k vysvětlení řady fám a lží, které život našeho prvního skutečně světového tenisty provázely. Jan Kodeš neničil a nebrzdil karieru Ivanu Lendlovi, jak se "spolehlivě" a "zasvěceně" tvrdilo, ani nebyl za jeho emigrací. Kodeš nebyl odpůrce režimu, ale ani si na něj nikdy nehrál. Ve srovnání s nynějším tenisovým bossem Kaderkou působil vždycky jako člověk, kterému jde o tenis jako takový a ne o vlastní image a hlavně byznys. Jan Kodeš v knize vychází jako uvěřitelný člověk, který žil v určité době a nikdy neztratil svoji tvář. Co se týká jeho kariery, musím zopakovat to, co píše o kus níž amu. Zpochybňovat jeho vítězství ve Wimbledonu je vysloveně hloupé a trapné. Vyhrál Paříž, dvakrát byl ve finále US open a dvakrát ve finále v Římě (ten byl v jeho době cosi jako dneska pátý grandslam). Proč má proboha někdo potřebu v souvislosti s jeho jménem opakovat pořád jenom tuhle jednu jedinou věc? Komplex méněcennosti? Závist? Snaha vyrovnat se s vlastní bezvýznamností?

Jan Kodeš byl velká sportovní osobnost, klidně bych ho postavil vedle třeba Zátopka. Díky němu se nevraživě přezíranému sportu přestaly házet klacky pod nohy a tenis se mohl začít rozvíjet a rozšířit na konci šedesátých let do té míry, že se stal druhým nejmasovějším sportem u nás. Znám řadu lidí, co nestáli nikdy na bruslích a nedrželi v ruce hokejku, znám řadu lidí, kteří nepokládají fotbal za sport díky nepřetržité řadě špinavostí a skandálů (nejen u nás), ale znám málokoho, kdo si alespoň jednou nešel tenis vyzkoušet. A to je podle mě do značné míry přes úctu k řadě dalších vynikajícíh tenistek (finalistka Wibledonu Suková) a tenistů (Javorský, Kukal, Hřebec, Zedník) především jeho zásluha. A právě proto, že to v knize takhle není nikde natvrdo napsáno, uvádím to sem...

1amu
23.07.2019 5 z 5

Luxusní (i když těžká) publikace, která mapuje sportovní kariéru nejlepšího českého tenisty Jana Kodeše. Již v začátcích jeho sportovní pouti bylo jasné, že drobný, hubený hošík se dovede prosadit i ve střetnutích s těmi staršími. V knize je úsměvná fotografie vítězného Jana po utkání s o dvě hlavy větším soupeřem v žákovském finále.
Jan Kodeš byl bojovník, ale také tenisový stratég, který vyhrával těžká 5-ti setová utkání (a že jich bylo).
Mnozí podceňují jeho vítězství ve Wimbledonu roku 1973, kdy turnaj bojkotovalo 61 profesionálů.
Odpověď Jana Kodeše byla rychlá. Na následujícím Grand slamu v New Yorku smetl 6 soupeřů a podlehl až ve finále turnaje.
Koncem 60-tých let vystupoval jako amatér a škarohlídi mu předpovídali výprask v otevřených (open) turnajích . A opět výhry nad nimi , respektive otevřené zápasy .
V době, kdy tenisový svaz ČSSR dělal potíže s výjezdy začínající hvězdičky Martiny Navrátilové, ukázal svůj charakter a postavil se na její stranu. Samozřejmě mu to soudruzi nikdy nezapomenuli, zejména po její emigraci do USA.
Komentovaná publikace není k sehnání, ale její vlastníci mají dobrý pocit, že mají ve své knihovně skvost.