Já a popelářské auto, které se snažím dohonit

Já a popelářské auto, které se snažím dohonit je název jednoho z textů i celé sbírky. Současně je to určitý obraz a narážka. Pod perem Shieh Zi-Fan dostává popelářské auto a jeho pronásledování mnoho významů. Může odkazovat na kancelářského nováčka, co musí venčit psa a vynášet odpadky a čelit zásadním zvratům, které přináší život. Popelářské auto, ale může být kromě symbolu bezmoci a bezradnosti mladé zaměstnankyně kanceláře tváří v tvář životu i symbolem záchrany a vykoupení. V českém prostředí si možná při pohledu na titul, který hovoří o honbě za popelářským autem, představíme spíše snahu získat něco, co bylo vyhozené omylem. Na Tchaj-wanu však funguje svoz odpadků trochu jinak, lidé v mnoha případech musí se svými pytli na odpad dojít až k popelářskému autu, co každý večer v určitý čas projíždí městem. Autorka textů se tedy snaží konečně dosáhnout toho, aby včas zastihla právě tento svoz odpadků a mohla se konečně zbavit všeho, co už je v jejím životě zbytečné a nefunkční. Shieh Zi-Fan se čistým, obratným a silným stylem psaní dotýká nejhlubších míst v srdci moderního člověka. Píše o osamělosti, o životě a smrti, prochází citovou pouští opuštěnosti, přemýšlí nad tyranií pracoviště, kde je třeba zůstat potichu a spolykat urážky. Setkává se s kdejakou pastí, které se nelze ve skutečném životě vyhnout. Její eseje však nejsou jen vážným čtením plným hlubokomyslných úvah, autorka dokáže psát s nadhledem, který čtenáře nejednou pobaví a umožní mu podívat se na běžné věci a mezilidské vztahy z trochu jiného úhlu pohledu. Jedná se v jistém slova smyslu o eseje o dozrávání, dozrávání osobnosti člověka, který hledá sám sebe a své místo na světě.... celý text