Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402651/bmid_dopisy-ztracenym-b0T-402651.jpg
5
1527
1527
Dopisy ztraceným série
1. díl >
Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat. Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti. Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Letters to the Lost , 2017
více info...
Přidat komentář
Tak to bylo skvělé čtení, příběh mě dostal, krásně se četla a přečteno během dvou dnů. Určitě doporučuju k přečtení.
Tuto knihu jsem si úplně zamilovala. Mohu knihu jenom doporučit. Má zajímavý příběh a na můj věk přímo vystižená. A jestli chcete jaká knížka byla tak si ji musíte přečíst ;))
Úžasně depresivní a úžasně vystihující obtížné období dospívání. Deprese, beznaděj, pocit marnosti a zbytečnosti to vše zažívají hlavní hrdinové. Příběh také zvýraznil potřebu mluvit a komunikovat problémy. Hlavně s lidmi co nás mají rádi. A nejdůležitější je druhá šance a spousta lásky a pochopení. V dnešní době je to zvláště poplatné.
Psát dopisy, na které už neočekáváte žádnou odpověď, může být pro někoho způsob sdělování myšlenek, součást procesu truchlení nebo pevně zakořeněná tradice, kterou ani smrt nerozdělí. Pro Juliet to znamenalo právě tohle. Proč tedy s psaním dopisů přestat, i když si je adresát už nemůže přečíst.
Juliet i Declan prožívají nejhorší období svého života, oba jsou plní bolesti a mají pocit, že jsme ztraceni.
Někdy je jednodušší bolest sdělit naprosto cizímu člověku bez tváře a jména. Juliet a Declan si začnou vyměňovat dopisy, které je oba vlastně uzdravují ze zármutku. Ani jeden z nich netuší, kdo se skrývá za řádky plné porozumění. Navzájem se uzdravují a pomalu ale jistě se vrací zpátky do života.
Byla jsem naprosto lapena emocemi, které mi čtení této knížky přineslo.
Někdy je potřeba si přečíst o smutku a hněvu někoho jiného aby porozuměl tomu svému. Přesto, že je kniha zařazená v YA žánru, tak se v ní nachází tolik pravd a otevírá tolik důležitých témat, že se i jako "dospělák" nebojím říct, že jsem jí zhltla za jeden den. Obě hlavní postavy a zejména jejich vnitřní svět je výborně vykreslen, a člověk hned chápe tíhu jenž nesou na svých bedrech. Ačkoliv je děj předpokládaný, i tak mě zahřálo u srdce, že v sobě mladí hrdinové našli své pilíře.
Moc hezke.
Moje zimni nadseni do young adult knih pokracuje. A opet trefa. Zajimave a dojemne pribehy Juliet i Declana (ikdyz teda jsem trochu cekala, co sympatak Rev?). Pod ustredni myslenku, ze vzdy je lepsi komunikovat, nez to nechat vyhnit, bych se podepsala. Prvni prectena roku 2024. Parada.
Jako první se mi od autorky do rukou před pár lety dostalo Na co slova nestačí a vzpomínám si, jak jsem tehdy knížku za tři dny přečetla a úplně se do ní zamilovala. Proto jsem od Dopisů měla možná až přehnaná očekávání.
Samostatné příběhy Juliet a Declana se mi líbily. Soucítila jsem s nimi a jejich problémy se mi zdály opravdu věrohodně vykreslené. Vedlejší postavy měly své místo, stálý charakter a nepůsobily jen jako výplň. Fungovaly a často jsem je měla mnohem raději než hlavní hrdiny (třeba Reva, ten už ale má soft spot v mém srdci dlouho). Stejně tak se mi zamlouval i nápad s dopisy. Co ale podle mě nefungovalo, byla dynamika a chemie mezi Juliet a Declanem. Nechápala jsem, jak se vlastně Juliet s Declanem a Revem sblížila, protože se chovala naprosto příšerně, ač to člověk čekal spíš od Declana. To, že oba kopali do všech kolem sebe, by se v jejich situaci dalo pochopit, ale zdálo se mi, že jejich chování příliš dlouho stagnovalo. A když mezi nimi z čista jasna nastal nějaký hluboký moment, nerozuměla jsem, jak se k němu dostali.
Co mě ale dostalo, byl konec. Výborný, dojemný, šokující, ale logický. Ten mi natolik vykompenzoval rozpačitost, kterou jsem během čtení často cítila, že jsem knížku zaklapla s rozmazanou řasenkou a pocitem, že jsem si to vážně užila. Takže ano, rozhodně se pustím i do její třetí knížky!
Tak tuhle knihu bych dala jako povinnou četbu na základce. Tohle bylo tak skvělý. V poslední době čtu tenhle žánr ač nejsem cílovka věkově a říkám si jaká škoda že dnešní mládež a děcka všeobecně nečtou jen tupě zírají do mobilu . To je tak smutný protože tolik nádherných knih které mají v sobě tolik co říct a mnohým by určitě pomohla víc než kdejaký rádoby terapeut. Tuhle knihu jsem nikde neviděla. Poradila mi jí prodavačka v Dobrovským a jsem za to moc ráda. Tolik emocí, tolik životních pouček prostě skvělý a vřele doporučuji všem.
Tak tohle byla PECKA! Knihu jsem přečetla rychle a vždycky jsem mela problem, se od ni odtrhnou. Je úžasné, že autorka zahrnula tolik důležitých témat. Těším se na druhý díl a knihu jsem rozhodně nečetla naposledy.:))
Musím uznat, že tohle bylo velmi podařené YA contemporary a rozhodně je to jedna z knih u které chápu, že se z ní stal humbook tip. Celý příběh se skvěle četl a já knihu doslova zhltla, přestože to není žádný drobek přečetla jsem jí za den. I když nejsem zrovna zastánce střídání pohledů různých postav tady to bylo skvělé a rozhodně mnohem zajimavější než se na celou situaci shlížet pouze z jedné strany.
Opravdu mě zaujalo jak autorka vykreslila všechny postavy a jejich jednotlivé postavy a jak nás provedla jejich vývojem v průběhu příběhu. I když občas jejich chování bylo trošku nepochopitelné, ale to už tak u YA knih bývá ke všem jsem si našla cestu a prožívala s nimi emotivně každou část příběhu. Uculovala jsem se když přišel nový "dopis", byla jsem frustrovaná když něco nevyšlo tak jak by mělo nebo i smutná z situací, kterými si hrdinové museli projít.
Řekla bych že přesně to sdílení emocí s hlavními postavami je něco čeho by taková kniha měla u čtenáře dosáhnout. Takže i když se našlo pár drobností, které bych vytkla jako třeba špatně čitelný font u vzkazů na začátku příběhu, nebo občasná pro mě nelogická situace musím říct, že čtení jsem si opravdu užila. Celý příběh přestože je vlastně poměrně smutný má svoje kouzlo a rozhodně ho můžu jen a jen doporučit.
Typická YA kniha, dostala se ke mně na doporučení, ale pro mou věkovou kategorii už to není, a proto nehodnotím. Nedočetla jsem, a hrozně mě rozčiloval font používaný u dopisů na začátku kapitol...
Tahle kniha mě hned po pár prvních kapitolách úplně pohltila. Mám ji v knihovně už asi dva roky a pořád jsem se ji nevím proč vyhýbala, ale konečně přišel její čas. Mrzí mě že jsem si ji nepřečetla dřív, ale zároveň jsme ráda že jsem si ji přečetla právě teď kdy už to u mě vypadalo že přijde čtecí krize.
Je to kniha o životě, o smrti, o osudu , o předsudcích, o tom jak těžké to je když někdo dostane od společnosti nějakou nálepku, o obrovské síle přátelství a hlavně o lásce. O lásce romantické ale i o lásce mezi rodičem a dítětem, o lásce přátelské ale i o lásce ke koníčkům...
Při čtení se u mě vystřídaly snad všechny emoce. Zmatení, vztek, dojetí, smutek, radost... Nevím co k tomu víc dodat, jednoduše to je nádherná kniha.
Miluju to.
(SPOILER)
Další YA příběh, který mě chytl za srdce, přestože už nejsem cílovka. Hrozně se mi líbilo, jak se střídali pohledy hlavních hrdinů a jak na začátku každé kapitoly byl email nebo vzkaz, co si posílali. Jejich vztah byl uvěřitelný, chápala jsem, že je pro ně lehčí se svěřovat, když vlastně netušili komu. Oba měli těžké životní příběhy, ale prožívali je naprosto uvěřitelně, ani jednou jsem si neřekla, že to je přitažené za vlasy.
Jediné, co bych vytkla, je fakt, že spolu neprožili o pár stránek víc, když už konečně věděli, kdo jsou. Vlastně se to dozvěděli až pár stránek před koncem.
Nicméně i tak byl příběh kouzelný a pro čtenářky mezi 12 - 17 by byl naprosto perfektní.
Po dlouhé době se mi do rukou dostala knížka, která se mi hrozně líbila. Příběh proložený dopisováním je hrozně čtivý, ačkoliv byly hlavní postavy chvílemi na zabití. Za mě ale super čtení, které doporučuji!
(SPOILER)
Ke knize jsem se dostala opět prostřednictvím štafety, tentokrát od @shinko_a_knihy. Jedná se o klasickou YA romanci a přesto, že už nějaký pátek nejsem cílovka jsem si čtení neobyčejně užila. Přečetla jsem knihu během jediného dne a bylo mi líto, že už jí mám dočtenou.
Postavy byly milé a vzhledem k věku mi přišly vyspělejší než by na jejich věk měly být. Oba za sebou mají velká traumata a problémy doma, jejich seznámení je velmi netradiční a to formou dopisů.
Jak Juliet, tak Declana jsem si velmi rychle oblíbila. Jsou napsaní velmi realisticky a máte pocit, že byste s nimi klidně mohli chodit do školy. Declan je velmi zajímavá postava, velmi rozporuplná, alespoň ze začátku. Ten kluk si vše dělá složitější, než by to mohlo být, ale kdo ne, že? Každopádně ani dospělí okolo něj mu nedávají moc na výběr, musel velmi rychle dospět a teď se na něj pohlíží jako na prvotřídního hajzla. Ani Juliet ho nevidí jinak. Ptáte se jak je to možné? Inu pro to, že si píšou anonymně, a tak dochází k zajímavým situacím.
Kniha se dostala na seznam mých nejoblíbenějších romantických příběhů. Kdo četl, jistě ví proč.
Tohle je krásná, občas bolestná romantika v podání mladších hlavních hrdinů. Ačkoliv jsem už spíše fanoušek starších hlavních hrdinů, tak mi tito dva byli velmi sympatičtí a jsou na svůj věk opravdu rozumní. Možná právě díky tomu, co je oba v životě potkalo.
Dopisování na hřbitově může znít sice trochu zvláštně, ale má to svoje kouzlo. Zvláštní kouzlo přítomného okamžiku. Kdo se rozhodně si knihu přečíst, tak pochopí. Dopisování není žádná novinka, ale tady je to uchopení způsobem, který vás rozhodně chytne za srdce.
Příběhem jsem byla velmi mile překvapena a rozhodně jej doporučuji dál. Jsem si jistá, že se vám bude líbit a určitě s ním neuděláte chybu!
Hodnotím 5/5
Musím říct, že jsem si knihu vážně užila, i když je pro mladší ročníky. Příběh je originální a plný emocí. Declana bych nejradši několikrát objala. Dávám 5*
Má vůbec první knížka s romantickým obsahem a musím říct, že mě kupodivu vůbec nenudila.
Čekala jsem nudný příběh s nevýrazných postavami a jednotvárným dějem. To jsem se ovšem velmi spletla, jelikož mě tato knížka uchvátila. Knížka je jednoduchá na čtení a přece se mi u ní zatajoval dech, jak vše asi dopadne.
Od této autorky si rozhodně přečtu i další knížky.
Štítky knihy
dopisy fotografování láska tajemství střední škola smutek pro dospívající mládež (young adult) ztráta blízkých ztráta matky anonymní dopisy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Dopisy ztraceným |
| 2019 | Temné a osamělé prokletí |
| 2020 | Na co slova nestačí |
| 2021 | Říkej tomu, jak chceš |
| 2020 |  Statečné a zlomené srdce |
(SPOILER) 90% - Právě jsem knížku dočetla a po opravdu dlouhé době jsem v rámci tohoto žánru opravdu nadšená. Takhle se má psát! Žádná hluchá místa, naprostá absence zbytečných postav, žádné dialogy o ničem – a to je přitom román na rozhovorech postav přímo založený.
Jasně, je to taková trochu ždímačka emocí a koncentrace osudem ubíjených postav na metr čtvereční je až nepravděpodobná, ale to mi vůbec nevadí, protože ta knížka se čte sama. Příběh Juliet „holky ze hřbitova“, která dlouhé měsíce nechává na hrobě své matky dopisy přesně tak, jak jí je na zahraniční fotožurnalistické akce posílala celý život, až jednoho dne nalezne v jednom z dopisů krátkou odpověď od neznámého „Tmy“, s nímž si posléze začnou vzájemně vylévat své životní stesky, na první pohled nemusí působit zas tak originálně, ale chytl mě od první stránky.
Autorka prakticky bezvýhradně dodržuje styl co kapitola, to nový dopis a následující reakce adresáta na něj s kouskem jeho příběhu a to střídání perspektiv funguje bezchybně a dokonce i bez opakování totožných částí děje (jak je viděl ten druhý), které je u autorů, kteří takto píšou, častou únavnou praxí.
Juliet, která se měsíce nemůže vyrovnat se smrtí zbožňované matky, která pro ni byla vzorem, mi přirostla k srdci a stejně tak i Declan Murphy a jeho mučednická spirála vedoucí od otce „veselého“ alkoholika, kterého všichni měli rádi a snažili se ho krýt (třeba i řízením auta ve třinácti), přes nehodu v opilosti, při níž otec zabil Declanovu sestru Kerry, následné odcizení s matkou, která synovi neodpustila, že neřídil místo otce i tenkrát a zároveň cítila vinu, že to především sama neměla dopustit, až po spory s jejím novým manželem Alanem, který zná sotva deset procent toho příběhu a Declana zkrátka nesnáší jako nevděčného spratka a delikventa. A pokus o sebevraždu a obecně prospěšné práce a odsouzení prakticky celé školy…
Hlavní postavy jsou zkrátka napsány nesmírně silně, ale na rozdíl od řady jiných románů autorka umí stejně tak silně napsat i postavy vedlejší, každá z nich má v příběhu nezastupitelné místo (ať už je to Julietin otec, její kamarádka, učitel fotografie nebo matka, která se také nakonec ukáže, že nebyla zas tak charakterní hrdinka, či Declanův šéf ze hřbitova, jeho matka a nevlastní otec, učitelka angličtiny či nejlepší kamarád s vlastním nelehkým dětstvím, které ho dovedlo až do pěstounské rodiny) a každý rozhovor, který s nimi hlavní hrdinové vedou, je posouvá někam dál v uvědomění si toho, na čem opravdu záleží. Snad jen příliš dlouhá doba, kdy Juliet ani nenapadlo, že by jejím anonymním protějškem mohl být Declan, mi přišla poněkud nepravděpodobná, ale když v té škole bylo 800 maturantů, tak to asi zas není tak nepravděpodobné, že by dotyčného pisatele vůbec nemusela osobně znát. Další knihy od autorky si rozhodně nenechám ujít.