Dobří sousedé
Adam Nevill
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511183/bmid_dobri-sousede-0z7-511183.png
3
57
57
Peněz je málo a jejich nový domov potřebuje rekonstrukci. Nachází se daleko na venkově anglického jihozápadu a na konci jeho zahrady se rozprostírá prastarý les. Tom a jeho rodina jsou na míle daleko od všech známých. Jeho žena Fiona nikdy nebyla přesvědčená, že koupě domu v aukci, který spolyká spoustu peněz, byla dobrý nápad. Nejen proto, že v něm předchozí majitel spáchal sebevraždu. A nikdo nedokáže vysvětlit proč. Sotva překročí práh a už během několika dní začnou nepřátelské výměny se starším párem ze sousedního domu. Tomovy sny o budoucím štěstí se začínají kvůli eskalujícím rozbrojům rozplývat. Tom je čím dál izolovanější a utrápenější, riskuje ztrátu domova, těch nejbližších i svého rozumu. Protože přece jen blázen by si mohl myslet, že ti podivíni na druhé straně živého plotu mají nadpřirozené schopnosti.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2023 , FobosOriginální název:
Cunning Folk , 2021
více info...
Přidat komentář
Pro mne jsou horory dobré jenom proto, abych si uvědomil, jak jsou ostatní knihy z jiných žánrů krásné a příjemné. Zde jsem se většinou knihy protrápil, žádné příjemné pocity. Prvoplánová hrůza se spoustou čarodějnictví pro mne vůbec není, ostatním přeji tuto nepříjemnou zábavu. Užijete si jí spoustu. A nenechte se otrávit sousedy(ani horory)!
Izolace, paranoia a podivní sousedé. Další folk horor Adama Nevilla opět skvěle pracuje s napětím, gradací a strachem z něčeho, co přesahuje lidské chápání a předává se z generace na generaci po dlouhá staletí. Oproti Rudé zemi ubylo násilností, teď rodině v novém domově znepříjemňuje život dvojice důchodců, kteří jsou čipernější, než se mohlo zdát. A zdánlivá idylka o životě na vesnici se novým majitelům domu, jehož předchozí vlastník se oběsil, začne rozpadat.
Autor si opět pohrává se starodávnými rituály a magií, chvílemi se budete ptát, zda to vše není jen výplod choré mysli hlavního hrdiny, neboť v druhé polovině knihy se mu začne hroutit vztah s rodinou úměrně počtu nevysvětlitelných jevů, kterých je však svědkem pouze on.
Nevill navíc skvěle využívá nedalekého lesa jako děsuplného místa obývaného prastarými silami, chvíle, kdy se příběh přesune „za plot“ patří k těm nejstrašidelnějším a nejzvrácenějším. A tahle knížka je jen dalším potvrzením faktu, že Nevill patří k nejzajímavějším autorům současného hororu.
Tak jo, máme tady všechny klasické propriety hororu:rodinu, co se zrovna nastěhovala do zchátralého domu, les za barákem, podivné sousedy. Jenže to by nebyl Nevill, aby z toho nevytřískal víc, než běžnou zápletku. Ten příběh je sám o sobě strašně dobře vymyšlený, a autorův místy až poetický styl tomu dodává tu správnou atmosféru nadcházející hrůzy. Scéna s prknem a hřebíkem je třešnička na dortu, a samotný konec taky hodně potěšil.. Já jsem jako čtenář nadmíru spokojený, bavilo!
Kniha pro mě byla dobrá tak napůl, mám z ní rozporuplné pocity, je to první kniha od tohoto autora, první setkání s tímto typem hororu. Ne, že by byla úplný odpad, ale možná tomu nedobrému pocitu ze čtení, který je kdesi vzadu v mé hlavě a zdvihá varovný prst nečíst další knížku od tohoto autora, "napomohla" květnatá souvětí, která mě svojí slovní složitostí velmi rušila při čtení a jakoby sekaný děj. Pokud je pravda, že tato kniha byla nejdříve scénářem, tak bych asi raději viděla tento horor zfilmovaný. Za mě hodnotím slabými 3* z 5*. Do budoucna možná dám tomuto autorovi ještě jednu šanci.. poslední.
Řadím se k těm, kterým se to líbilo. Nechala jsem se pohltit příběhem na první dobrou a vyplatilo se.
Pod ironickým názvom Dobří sousedé (čo ale naozaj nie je to isté, ako originálny Cunning Folk) sa ukrýva... Cintorín zvieratiek 2? Ťažko povedať. Ľahké je však povedať, že zlí susedia sú čisté zlo i bez toho, aby do toho bol primiešaný explicitný nadprirodzený horor. Toto však písal jeden z najlepších súčasných hororových autorov, takže ako bonus je to neprekvapivo skombinované s folk hororom, čo je podžáner, ktorý zbožňujem. Zbožňujem i literárnu reč tohto anglického drsňáka. Dobří sousedé sa mi páčili rovnako, ako Adamova predchádzajúca tvorba. Rudá zem i Rituál boli perfektne napísané folk nerváky s nie úplne vyrovnaným tempom. Rituál začal geniálne a skončil otrasne. Rudá zem začínala trochu nudne, ale končila nervy trhajúco, hoc nie dokonale (finále vykazovalo viacero divných úkazov). Dobří sousedé mi z tejto trojice pripadali najvyrovnanejší. No i tu sa ukazuje, že Adamovi zrejme najväčší problém stále robia koncovky. Dobří sousedí vo finále pôsobia dojmom, že už to Adam Nevill tak trochu chcel mať za sebou a tak sa uchýlil k predvídateľnému záveru, ktorý vám síce nerobí problém čítať, ale proste ho aj tak chcete mať čím skôr za sebou. Čo je škoda. Faktom každopádne je, že kniha má skvelé postavy, reálne vzťahy, živé dialógy a Adamov cit pre folk a opisy prastarých lesov mu plným právom môžu závidieť mnohí iní hororoví kolegovia. Ďalším faktom žiaľ je aj to, že na lúku vyhnal toľko zajacov, že mu niektoré ušli do lesa a už sa nevrátili. Inokedy si vypomohol lacným klišé (bleskové zmiznutie štyroch postáv vyrobených z vetvičiek, všetci sú kúpení, manželka neverí manželovi napriek tomu, že sama vidí, že niečo nie je v poriadku, blbé dôvody, pre ktoré sa vybrať uprostred noci do hlbokého, temného lesa), občas hapruje logika (ak Blackwood disponoval takými zásadnými vedomosťami, prečo s Mootovcami dávno sám nevypiekol, keď mu na tom zjavne záležalo napriek tomu, že sa na prvý pohľad snažil tváriť nezúčastnene?) a nevyhol sa dokonca ani snovým pasážam, ktoré ma v literatúre neskutočne nudia už pekných pár desaťročí. A prológ mi pripomenul mrazivý prológ z filmu Los ojos de Julia (ak ste ešte nevideli, vrelo odporúčam). Obálka super, ale súhlasím s užívateľkou KANITSUJ, že nekorešponduje s dejom (susediaca stena, bohatá záhrada, les). Potešili autorove záverečné dodatky, aj keď na môj vkus sa priveľmi vykecáva a to už je čo povedať, pretože osobne zbožňujem autorské dodatky v knihách.
Nevillův Rituál má bombastický atmosférický začátek a tragický konec. Rudá zem má líný začátek a pořádně krvavý gore závěr. Když vydal svou poslední knihu Dobří sousedé, doufal jsem, že mu to do třetice vyjde.
A světe div se - vyšlo!
V Dobrých sousedech nás autor zavádí na anglický venkov, kam se přestěhuje mladá tříčlenná rodina. Idylka ale záhy bere za své, sotva se seznámí se svými sousedy - trošku svou postarší dvojici. A jak se čtenář posléze dozvídá, tak trošku nebudou těmi klasickými sousedy.
Než Dobré sousedy jako takové zhodnotím, jenom zdůrazním, že se jedná o horor, tj. žánrovku, od které snad ani nelze čekat žádný umělecký přesah (čest výjimkám). Z toho důvodu nebudu příliš kriticky hodnotit autorův literární projev - je to brakovka. A jako s takovou počítám i s jednoduchými větnými konstrukcemi, strohými popisy, atd. Je to hororová jednohubka.
Skladba narativu, tedy to, co mám na Nevillovi nejraději, mu konečně vyšla na jedničku. Hned z prvních stránek buduje napětí, a na tempu nezvolní až do samotného finále. Takže moje modlitby byly vyslyšeny - konečně!
Suma sumárum, hledáte-li příjemný mysteriózní horor, kde konečně nevystupují duchové, směle se ponořte do Dobrých sousedů. Nebudete litovat.
Jsou všude. V bytě přes chodbu nebo v podivném stavení přes ulici. Sousedé, o kterých nic nevíme. A kteří nám možná tak jen pokynou hlavou na pozdrav. Jací ale jsou za zavřenými dveřmi? Adam Nevill napsal další horor, jenž je jednoduše velice znepokojivý. To proto, že vychází ze situace, kterou skoro všichni důvěrně znají (nebo se do ní alespoň dokáží vcítit) a dovádí ji ad absurdum. Grotesknost a hutnou atmosféru dokreslují zvráceným humorem prodchnuté scény, které jako by vypadly z hororů Sama Raimiho. Představit si je na plátně nebylo vůbec těžké.
Jak Nevill ale v doslovu píše, každý onen skrytý černý humor asi nedocení. Zvlášť, když je v přímém kontrastu s děsem. Dojde zde také na moment, který byl asi jednou z doslova nejhnusnějších scén, které jsem v knize kdy četl. A umím si představit, že pro leckoho se může jednat o okamžik, kdy knihu odloží a už nedočte. Celé dílo je pak psáno velmi lehkým, svižným stylem, který se nezaobírá zbytečnými popisy. Fakt, že šlo původně o filmový scénář, je zkrátka velmi znát. Přesto se ovšem nedá říci, že by bylo celé dění ploché, jen se příběh soustředí na několik málo postav. Díky tomu je vše mnohem semknutější. Použité reálie pak působí velmi uvěřitelně. Což je ostatně už zvykem u tohoto spisovatele, který si ke zpracovávaným folk tematikám svých knih dělá vždy pečlivé rešerše.
Zkrátka a dobře tu máme další knihu tohoto výborného a ojedinělého autora, jež maličko mate tělem. Za obálkou, na níž je další strašidelný dům, se skrývá příběh o lidech. A pak nějaké té prastaré magii. A v tom je jeho největší síla...
(SPOILER) Nevillův Rituál mne zaujal o poznání více, i když ten závěr byl stejně nevydařený jako v Dobrých sousedech. Autor opět slibně začal, ale směřování příběhu mne zklamalo. Nadpřirozené schopnosti nehodných sousedů na mne byly příliš stejně jako dvojitá vražda, která prošla hlavnímu hrdinovi. Obálka knížky je pěkná, ale moc nekoresponduje s příběhem - kde je ta společná zeď se sousedy a temné lesy v pozadí?
Taky máte sen o koupi domu na venkově? Zmizet z města a vydat se vstříc krásné přírodě a hustým lesům? Já rozhodně ano. A stejný záměr měl i hlavní hrdina naší knihy "Dobří sousedé". No a co, že dům je v troskách a bude stát nepředstavitelné úsilí dát ho dohromady? No a co, že předchozí majitel spáchal v domě sebevraždu? Vždyť byl právě kvůli tomu za cenu, jakou si jeho rodina mohla dovolit. Plíseň na zdech a myší hnízda v podkroví zde ale nejsou ten hlavní problém. Co když vaši sousedé jsou hodně zvláštní? Dobře, co když vaši sousedé jsou naprosto ujetí magoři? Tak jinak. Co když vaši sousedé usilují o vaše životy? Tohle už problém je, nemyslíte?
Od knihy dobří sousedé jsem očekával průměrný příběh a dostal knihu, která mě nadmíru bavila. Opravdu jsem nadšený. Nenudil jsem se ani chvíli.
Zpočátku se může zdát, že to bude další kniha o strašidelném domě a já jsem rád, že vůbec! Tady hrají prim prastará pohanská božstva a jejich přisluhovači. Temná magie a hodně děsivý sousedé, kteří vám od začátku knihy jdou po krku. Mají k tomu však důvod? Možná ano, to záleží na úsudku každého z nás. Z děje toho víc prozrazovat nebudu, zkazil bych jedinečný zážitek při odhalování toho, kam až se dá zajít v naprosté beznaději a kam až sahá šílenství. K tomu se dočtete sami. Přeji příjemný zážitek.
Jak už jsem řekl, z knihy jsem nadšený. Bylo to něco jiného, než jsme zvyklý a svou jinakostí vybočuje ze všech knih o domech, kterých je v poslední době spoustu. Plno pasáží mě doslova děsilo a už proto musím dát hezké hodnocení. Temné sny, mysteriózní atmosféra, les nahánějící husí kůži, a ze všeho nejhorší je párek starých, které od vás dělí jen jedna zeď. To vše vhozené do jednoho hrnce a napsané zajímavým stylem nám dává skvělou knihu, která stojí za přečtení. Rozhodně doporučuji. A jak říká sám autor, tak ve strašidelném domě bydlel málokdo, ale příšerné sousedy měl skoro každý... Tak co ti vaši, nekují něco?
Knihu doporučuje devět sousedů z deseti a já se k nim rozhodně přidávám.
(SPOILER)
Námět zajímavý, ale to zpracování!!! Věty, přirovnání i samotná pointa! Děs, běs, hrůza. Nedalo se to. Pro příklad-autor strašně rád používá "barvy":
(...citace):
-Pod očima vytřeštěnými hrůzou zasychá na lícní kosti slza krémové barvy.
-Holubi pod nimi s prudkým máváním křídel hledají úkryt. Tóny se proměňují. Z půdy barvy jater rozčesané prsty obrů vyrůstají různé druhy obilí.
-V šeru stromového porostu mají jeho větrem ošlehané boky brčálově zelenou barvu.
-Ztmavlé dřevo a omítka změklá vlhkostí. Chemická a pudinková vůně barvy.
-Odřené lišty natřené silnou vrstvou barvy vanilkové zmrzliny.
-Ta představa mu zatemňuje myšlenky strachem stejné barvy, jako je šero místnosti.
-Vrzání pod nohama tlumí koberec v barvě býčí krve.
-Lino má barvu kuřecí polévky.
-Blednoucí světlo cínové barvy dopadá na stříbřité větve, tmavě zelené listy, křupavě hnědé křoví i bledé kopřivy s chlupatými listy, které štípou do nohou.
-voskovým listům barvy limetek
-její oči mají barvu popraskaného šálku.
-spatří hromádku barvy pečené krve, ale nepříjemně lidského vzhledu.
-Stojí pod oblohou zbarvenou chladným vesmírem, posetou vzdálenými temnonukleárními výbuchy.
Nechci, děkuju, odkládám.
(SPOILER) Nerada používám větu, že nejlepší na knize je obálka...ale tady to platí dvojnásob. Zezačátku mě to dost bavilo, byl to takový ten klasický mystery příběh, jenž si dával načas a svou pomalou chůzí člověka kolébal, ale né k spánku ...spíš to bylo takové příjemné obětí a vtáhnutí do té pomalé, plíživé atmosféry jenž se netáhla jako smůla, ale sladký med. A já si říkala....to je ono, to mě baví...jen tak dál. Ale pak přišel zvrat - nepříjemný zvrat-mně by nevadilo, že kniha není o strašidelném domě, o tom to není....prostě se mi nelíbilo kam se ten příběh dostal. Celkově mi to vůbec nesedlo, nebylo to ani vtipné, jak chudák autor zamýšlel, nebylo to ani děsivé....spíš nechutně znepokojující. Tady mi ty hororové pasáže připadaly takové hrozně ploché a jen na efekt... skoro až laciné, nevím proč by mě měly strašit ve snech rozsekané údy postavy, na které mi vůbec nezáleželo. Jediná pasáž, která mě překvapila byla ta s dcerou a jejím okem, z toho mrazilo. Ale jinak to bylo nudné až běda, vyloženě jsem u toho skoro usínala...a ano chápu, že je to folk horor, jenomže na mě to vůbec nepůsobilo ...absolutně nijak. Mělo to potenciál, docela velký - ten se v průběhu ale úplně vytratil a ten konec byl doslova šílený...taky myšleno ve špatném.
Za mne skvělá kniha. Nejedná se o klasický příběh o strašidelném domě, je to hororový příběh o magii a dávných kultech. Příběh si drží vysokou míru napětí až do překvapivého konce. Přečetla jsem za dva dny a nemohu si vybavit nic, co by mi v knize vyloženě vadilo nebo by stálo za výtku. V poznámkách k příběhu na konci knihy autor píše, že se mu podařilo napsat horor s komediálními prvky, pokud tím nemyslel možná pro někoho úsměvné metamorfózy, tak já žádné komediální prvky neodhalila. Možná mi je osvětlí někdo z čtenářů v komentářích :-)
Štítky knihy
horory sousedské vztahy nadpřirozené schopnosti sousedé
Nevill prostě nesedne všem. Má svůj typický styl a i já v ději vidím pár nedostatků a berliček, kterými si sem tam autor vypomohl. Mě to ovšem bavilo moc. Ta kniha má neskutečnou atmosféru! A právě proto mě tak pohltila (a určitě v tom hrají roli i bohaté zkušenosti s nepříliš fajn sousedy, po dočtení jsem za ně ve finále byla ještě ráda). Každopádně do budoucna si od něj určitě ještě něco přečtu.