Dny v knihkupectví Morisaki
Satoshi Yagisawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533497/bmid_dny-v-knihkupectvi-morisaki-65e4cacd711f3.jpg
4
161
161
Hlavní hrdince Takako její přítel najednou oznámí, že chystá svatbu s jinou ženou. Zlomená Takako se doma trápí a nevydrží v práci neustále potkávat bývalého přítele a jeho snoubenku, tak dá výpověď. Svůj smutek řeší spánkem až do dne, kdy obdrží telefonát od strýčka Satorua. Neviděla se s ním od dětství a on jí teď nabízí, aby mu pomáhala s provozem knihkupectví Morisaki. Takako odjíždí do Tokijské čtvrti plné knihkupectví a antikvariátů, potkává nové přátele a zjišťuje, že knihy nejsou tak úplně k zahození... Strýček Satoru už pět let neslyšel o své manželce Momoko, když se tato jednoho dne zjeví před jeho knihkupectvím. Zdá se, že je vše opět v pořádku, ale Takako musí do jejich vztahu zasáhnout, aby zjistila, proč vlastně tehdy Momoko zmizela. A hlavně – proč se zrovna teď vrátila?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Kontrast
Originální název:
森崎書店の日々 (Morisaki šoten no hibi) , 2010
více info...
Přidat komentář
Tento milý román z japonského prostředí potěší všechny čtenáře, kteří mají rádi nekomplikované příběhy s poučením z cizích krajů. Ač je příběh založený spíše na vyprávění o životních radostech, ale hlavně strastech dívky Takako, můžeme tu sledovat projevy japonské kultury. Příběh je dělen na dvě části, které jsou dále členěny na kratší úseky. Děj je čtivý a řekla bych, že se jedná o oddechovou četbu. Kniha je vhodná pro všechny, kdo mají rádi příběhy z japonského prostředí a oddechovou četbu.
Taková příjemná oddychovka na dvě odpoledne. Ale obávám se, že za 14 dní nebudu vědět, o čem to bylo.
Prostý příběh o prosté životní pravdě - občas se dějí nepříjemné věci, které nás semelou, a občas je v pořádku se zastavit a nadechnout se, než budeme schopni pokračovat dál. Nic víc, nic míň. Nekomplikovaná jednohubka na dva večery a jednu cestu autobusem. Knížka, jejíž obsah málokoho nadchne, protože většina čtenářů si ji odnesla z polic knihkupectví pouze kvůli rozkošné obálce, která s příběhem absolutně nesouvisí. (Dobře vám tak.)
Požitek z prostého, nicméně milého příběhu mi kazil otrocky doslovný překlad a neschopnost překladatelky přehodit slovosled tak, aby českému čtenáři nekrvácely oči. Ze začátku jsem byla ochotna nad kostrbatými obraty mávnout rukou, ale ke konci knihy šla kvalita textu tak rychle dolů, že jsem byla ráda, že mám dočteno, protože mi to akorát kazilo náladu. (A ano, vidím, že je to první překladatelský počin paní Drápelové, a ano, cvičení dělá mistra. Ještě stále nás může v budoucnu mile překvapit. Ale tohle se prostě nepovedlo.)
Čekala jsem s komentářem ke knize skoro měsíc, abych jej psala s chladnou hlavou, ale obávám se, že ani to nebyl dostatečně dlouhý odstup. Takové překlady jsou důvod, proč je často lepší číst japonské autory přeložené do angličtiny... anebo číst ty překlady, které jsou stálé svoji skálopevnou kvalitou. Stojím si za tím, že jediní překladatelé, kteří dokáží precizně přenést citovou hloubku japonského vyjadřování do krásné češtiny, jsou paní Anna Křivánková, Klára Macúchová a pan Tomáš Jurkovič. Číst knihy, které prošly jejich rukama, je neskutečný požitek.
Moc milá kniha o tom, jak plyne život, jak plynou dny, které jsou často velmi těžké. Kniha působí lehce a také se tak čte, ale mezi řádky je mnoho pravdy, mnoho krásných myšlenek, které nám mohou pomoct život prožít a ne jen přežít. To vše je zasazeno do míst, kde je mnoho knih a mnoho lidí, kteří knihy milují.
Užila jsem si klid Japonska, vlídnou povahu hrdinů a moc jsem si u čtení odpočinula.
Rozhodně na mne působila tato kniha lépe než Knihonoš, který byl pro mne na sílu a bylo to poznat, že je ta myšlenka tlačena tam, aby se nám líbila. Tady to přichází samo, Japonci jsou prostě jemnější národ ve své povaze, jejich nitro je klidnější a vlídnější, proto mi tato kniha z prostředí knihkupectví sedla mnohem více.
Kniha mě docela zklamala. Je to jen taková povídka téměř bez děje, natažená do novely. Celé to tak nějak klouže po povrchu a vlastně se tam dohromady nic nestane. Jak už někdo psal, taková "jednohubka" do vlaku nebo na jeden večer, na kterou rychle zapomenu.
Co mě ale docela iritovalo, byl překlad. Ten mi připadal takový až trochu neohrabaný. Místy jsem úplně viděl původní japonské obraty, otrocky přeložené do češtiny - ano, slova přeložena správně, ale v češtině bych to tak nikdy neřekl ani nenapsal.
Tak třeba: "...pokračovala a oči jí blýskaly nadšením..." nebo "...Strýček se na mě podíval, jako by ho ranila mrtvice."
Trochu se obávám, aby moje hodnocení knihy nebyla tak trochu vykrádačka toho, co již o japonských příbězích řekla Míša Voltnerová, ale ona to prostě ve svých hodnoceních skvělé shrnula (navíc toho má v tomto ohledu načteno mnohem víc než já).
Každopádně čtení japonských autorů je v dnešní době jako kdyby vás někdo hodil do studené vody. Jsme v příbězích zvyklí na akci, zvraty, intriky v tak rychlém sledu, abychom udrželi pozornost víc než 10 vteřin. A pak čtěte příběh, který plyne pomalu, zaměřuje se na myšlenky a klid duše, objevování krás života a konečnost každého okamžiku. A máte problém.
O tom jsem se přesvědčila už při čtení Podivného počasí v Tokiu a hořce jsem plakala, když jsem zjistila, že můj attention span čtení příběhů tohoto typu naprosto sabotuje. Nemám potřebu zjišťovat, co bude s protagonisty dál. Klidně knihu bez výčitek odložím. S knihkupectvím Morisaki mám podobnou zkušenost, ale nejsem si jistá, jestli to nebylo i tím, že to pro mě byl prostě nudný příběh bez větší pointy. Jestli máte rádi japonské autory, přečtěte si to. A jestli ne, tak raději věnujte čas jiné knize.
Takové nijaké, řekla bych, že je to jedna z nejslabších knížek, přeložených v poslední době z japonštiny... a to je čtu všechny. A nelíbí se mi překlad, dost mi čtení pokazil. Připadá mi takový kostrbatý, školácký, každou chvíli jsem si při čtení říkala, tohle by bylo lepší takhle, tohle pořadí slov není dobré...
Milé kratší počtení, kde se vlastně nic neděje. Ono by se dít mohlo, ale touto cestou se autor neubírá. Spíše se soustředí na vykreslení atmosféry, což se daří. (Svůj pocit, že se v Japonsku žije daleko hektičtěji, odsouvám stranou.)
Kniha má hezkou obálku lákající ke čtení.
Taková "jednohubka" na dovolenou nebo do vlaku. Neurazí, ale člověk na ni po přečtení hned zapomene. Připadá mi, že podobných knížek je v poslední době z japonštiny překládáno až moc, takže mi všechny ty kočky, kavárny a knihkupectví začínají splývat...
Tenhle příběh plný knih a životní moudrosti vám zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Je to takové to čtení na jedno odpoledne, novela má pouze něco málo přes 140 stran, ale ačkoliv s ní nestrávíte mnoho času, její poselství vás určitě bude provázet ještě dlouho po dočtení.
Vzhledem k rozsahu se žádné s témat v knize nerozebírá příliš do hloubky, z toho důvodu může příběh na někoho působit povrchně. Já jsem z toho ale takový pocit neměla. Ano, vyprávění je velmi zrychlené, ale podle mého názoru více slov nebylo potřeba. Vše důležité bylo řečeno.
Pokud se vám líbily příběhy jako Knihonoš nebo Půlnoční knihovna, určitě zkuste i Dny v knihkupectví Morisaki. I kdyby to mělo být jen kvůli té nádherné ilustrované obálce.
Mně se to moc líbilo. V rámci literárních fikcí a japonské literatury hodně povedené.
Občas každý hledá knihu, která trochu pohladí. Toto je jedna z nich. Na malém prostoru dostanete od všeho trochu: prostředí knihkupectví, vztahy, kousek Japonska, občas zajímavá myšlenka. Nudná kniha? Za mne určitě ne.
Taká krásna obálka a tak nudný príbeh. Nehnevajte sa, ale keď sa zbližujete s japonskou literatúrou, tak vo vás snáď kniha vyvolá feel-good pocity. Avšak, ak už máte za sebou Kocúra, ktorý zachraňoval knihy, alebo Kdyby ze sveta zmizeli kočky, alebo hoci aj Podivnú knihovnu, a iné, tak cez vás kniha preletí lusknutím prsta.
Téma lásky ku knihám, rodina, vzťahy, japonské reálie, tokijská ulička kníhkupectiev, ale i japonský vidiek... Len mačka tu chýbala.
Milé čtení, ale nic víc. Přečtete, zapomenete. V knize se nic nestane, atmosféra je příjemná, vzhledem k rozsahu si neuděláte žádný vztah s postavami. Ideální čtení do MHD na cesty do práce.
Při zběžném čtení komentářů jsem narazila na výraz "feelgood jednohubka," který vesměs odráží mé pocity ze Dnů v knihkupectví Morisaki. Stejně jako jednohubka vás na chvilku trošku potěší, zároveň vás ale nijak nezasytí. Ba dokonce se může dostavit pocit, že jste ji ani nepotřebovali a mohli jste si ji odpustit.
Patrně jsem měla velká očekávání, zlákána názvem, doporučeními a krásnou obálkou. Konečně, který knihomil by odolal románu z prostředí knihkupectví?
Příběh v zásadě nijak neuráží, rychle ubíhá, přestože se nese v pomalém, hojivém tempu. A sympatická mi přišla i atmosféra celé knihy, která ve mně občas ještě zarezonuje (mimo jiné ve mně oživila touhu navštívit Japonsko a teď už i vím, kterou čtvrť rozhodně nesmím minout). No nejspíš je to styl psaní, který ve mně vyvolával pocit jakési povrchnosti, jednoduchosti, ba až banálnosti, která mi celý zážitek z knihy kazila. Pravdou je, že na japonské autory nejsem příliš zvyklá a možná to jen není tak úplně můj šálek čaje. No, uvidíme.
Moc milá povídka, ze které plyne i ponaučení. Četlo se to samo a rychle, a velmi obdivuji svou sestřičku, že tuto knížku přeložila!
Příběh se mi moc líbil, bylo to krásné a milé čtení. Žádná věc, která se tam stala, vlastně není nereálná a nebyly tam žádné extrémy. Krásné čtení, které plynulo tak něžně...
Hlavní postavou je mladá žena TAKAKO, jejíž přítel ji oznámí, že chystá svatbu s jinou ženou. Pro Takako je to obrovský šok a zpočátku nemůže uvěřit, že je to pravda. Chodili spolu rok a Takako ji podvedl! V práci dá výpověď, aby se s jejím bývalým přítelem a jeho nastávající nemusela vidět každý den v práci a přijíždí na pozvání strýčka SATORU pracovat do jeho knihkupectví.
Tato kniha byla pro mě lákává v tom slova smyslu, že příběh se odehrává v knihkupectví, ale nejenom v něm a také se krámek nachází v Japonsku. Je zajímavé, že v této ulici se nachází nespočet dalších knihkupectví. Je to také antikvariát, protože se v něm prodávají také starší tituly. Knihkupectví se jakž takž drží nad vodou a má také svoje stálé zákazníky.
Takako nečte knihy, ale když začne pracovat ve strýčkově knihkupectví, tak objeví kouzlo knih a začne pomalu číst. Práce v knihkupectví ji určitě psychicky pomohla od neblahé události se svým bývalým přítelem. Ráda také navštěvuje kavárnu, která se nachází poblíž a postupně se seznamuje s lidmi z této oblasti.
Strýček je smutný, poněvadž už pět let neslyšel o své manželce MOMOKO. Jednoho dne odešla a vůbec se mu neozvala. Najednou se zničehonic objeví a Takako se s ní také setkává a chce zjistit na strýčkovo přání, jaký důvod měla k tomu, že odešla.
V tomto románu nalezneme také odkazy na různé knihy od japonských autorů včetně krátkého shrnutí děje, což je určitě inspirativní. Tyto autory sice neznám, ale děj vypadal zajímavě.
Autor má minimalistický styl, ale kniha se četla dobře. Je to určitě příjemné a odpočinkové čtení, při kterém se čtenář zasměje a popláče a při kterém může popřemýšlet o mezilidských vztazích. Autorovo oblíbené motto je: „Dívej se na květ, ale mysli na kořeny.“
Určitě budu rád, pokud budou do češtiny přeloženy další autorovy knihy, které již napsal – DALŠÍ DNY V KNIHKUPECTVÍ MORISAKI, případně dvoudílná série o kavárně Trnka.
Kniha má pěkný přebal.
Citáty:
Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ.
Pokud budeš naslouchat svému srdci, najdeš si své místo, ať už je to kdekoli a s kýmkoli.
Přece nezáleží na tom, jestli se v knihách vyznáte, nebo ne. Já toho vlastně o knihách také moc nevím. Důležitější je, když najdete třeba jen jednu knihu, která vás zasáhne.