Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76066/danny-smiricky-zbabe-76066.jpg
4
1090
1090
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Zbabělci, román napsaný již v roce 1948, vydaný však až o deset let později, jsou Škvoreckého prvotinou a obsahují řadu autobiografických prvků. Děj se odehrává ve východočeském městě Kostelec, v jediném týdnu na samém konci druhé světové války. Každý den hlavního hrdiny Dannyho Smiřického je vylíčen jako samostatná kapitola.
Přidat komentář
Řadím do knih, do kterých jsem ještě nedorostla. Prostě mi nesedí styl Škvoreckého psaní. Vyloženě mě rozčiluje :)))
Tak uvidíme za pár let..
Pokud jste jeden z těch lidí, co si řeknou "ještě jednu kapitolu", tak knihu dočtete velmi rychle. Já jen doufám, že mě při čtení neviděla Irena...
Tuto knihu jsem měl přečíst už na střední škole. Knihu jsme měli do povinné četby, ale já jsem knihu nečetl. Popravdě řečeno jsem neměl v úmyslu tuto knihu číst, jako by mě pořád něco odrazovalo, ale jelikož jsem měl knihu doma, tak jsem si nakonec po letech řekl, že si tuto knihu přečtu. A tato kniha nebyla špatná. Od autora jsem již četl knihu PRIMA SEZÓNA, kde hlavní postavu ztvárňuje také Danny Smiřický.
Román ZBABĚLICI zachycuje 8 květnových dnů v roce 1945 ve městě Kostelci (pomyslný Náchod). Sledujeme konec 2. světové války v Kostelci. Je to román s autobiografickými prvky. Autor začal psát román v říjnu 1948 a dokončil jej v září 1949. Kniha vyšla až v roce 1958. Kritika KSČ měla vůči této knize nespočet výhrad.
Hlavní dějová linie se točí kolem studenta gymnázia DANNY SMIŘICKÉHO (19 let), který je vypravěčem příběhu (vypravování v ich-formě). Danny hraje s amatérskou džezovou kapelou jako saxofonista. Mnohdy jsem měl pocit, že neví, co vlastně chce od života. V myšlenkách se mu honily různé představy. Zamiloval se do IRENKY a při každé příležitosti ji to říká, ale ve skutečnosti mu jde jen o to jediné, dostat Irenku do postele a užít si. V některých momentech se mi jeho chování nelíbilo, jako by byl sobec a myslel jen na sebe a svůj vlastní prospěch, ale na druhé straně dokázal také podat pomocnou ruku a pomoci ostatním, což si u mě získal plusové body.
Během konce války dojde v Kostelci k mnoha událostem, které prožijeme s našimi hlavními hrdiny. Poslední část byla hodně akční a napínavá.
Autor někdy používá hodně rozvětvená souvětí a nespisovný jazyk, který pasoval k tomuto románu. Monology od Dannyho jsou střídány s úsečnými dialogy dějových scén (vliv Hemingwayova stylu).
vôbec sa nečudujem problémom, ktoré si Škvorecký týmto dielkom vyrobil. šliapnuť na kurie oko přicmrndávání a vysmiať sa konfidentom, ktorí chceli byť vždy v centre, ale nikdy so zodpovednosťou... veď to každý druhý komunistický činovník musel čítať ako pohľad do zrkadla.
vďaka za tento skvost.
Velmi dobře napsaná kniha o událostech o konci druhé světové válce ve městě Náchod. O masakru na hranici od ustupujíci se armády a po té krvavé mste místních obyvatel která sice asi nebyla v souladu chart osn ale když pomyslím jaké zlo působilo ss během války ale i nakonci na hranici se nemůžeme divit. Jako nachodak nemůžu knize dát mi než 5 hvězdiček zvlášť když v knize často zmíněn legendární hostinec port artur kam velmi rád chodím a doporucuju návštěvníků Náchoda ho navštívit.
Je to velká výpověď o české společnosti, čeho je člověk schopen. Vždycky si kladu otázku, jaký stav společnosti by byl za daných okolností v Německu, Rakousku, tedy v západní Evropě, kam bych ráda patřila.
I když je u mě Josef Škvorecký pan spisovatel, bylo pro mě těžké to číst, proto jsem nedočetla. Není to chyba knihy..
Dalo mi práci napsat komentář k téhle knize. Název Zbabělci výstižný není, protože skutečných zbabělců v ní moc nenajdete. Škvorecký odmítl poválečný výklad dějin a reportážním stylem odkryl maloměšťáckou morálku i násilné excesy, které se komunistům po válce nehodily do obrazu revolučních hrdinů bojujících po boku bratrské Rudé armády. V upřímné a otevřené výpovědi o tehdejších událostech je velikost a hodnota románu!
Omlouvám se autorovi, nazval bych ten román Strach. Strach civilisty, který se má postavit s puškou v ruce do cesty ozbrojeným vojákům. Strach, který se u některých jedinců změnil ve frustraci a vedl k masakru zajatých SS v místním pivovaru. V souladu se ženevskými konvencemi to nebylo, ale esesáci dostali jen to, co dělali celou válku jiným lidem. Zůstaňme u toho, že je tenkrát v Náchodě dostihla karma.
Odjakživa jsem měl květnové povstání spojené s barvotiskovým krásným počasím a rozkvetlými šeříky. A ejhle, půlka ho propršela a byla hnusná zima.
Zbabělci se očima hlavního hrdiny dívají na konec války realisticky a ukazují ho takový, jaký byl. Danny je ovšem velmi rozporuplná figura, někdy hrdina, někdy zbabělec, někdy fatalista, jednou je to slavoman a podruhé zase člověk, kterému je nepřijemná vidina, jak ho tahají po slavnostech a plácají po ramenou.
Umělecky je to ale velký román, jeden z největších, jaké u nás v druhé polovině 20. století vyšly. A v roce vydání to musela být tedy absolutní bomba, protože doba si tehdy žádala spíš ten barvotisk než realismus a Zbabělci museli tehdejší oficiální úzus dost narušit.
Pobavilo mě, jak některé dnešní čtenáře a čtenářky deptá Dannyho zájem o ženy; to bude mít asi něco společného s biologií, protože zájmy mladých mužů byly, jsou a budou pořád stejné. Leda by se někdo poučil od ochránců koček a zavedl velkorysé kastrační programy. A že jsou dívky ve Zbabělcích Dannyho slovy pitomé? No to jsou, ale Danny je autorovo alter ego (až natolik, že u odvodu udává autorovo datum narození) a Škvorecký opravdu ženy za hloupé považoval. Píše to třeba v Samožerbuchu (který se tu dá taky stáhnout zdarma) právě v kapitole o vzniku Zbabělců.
Jeden z pilířů mého výchovně-vzdělávacího procesu v době, kdy autor byl u nás tabu. Přesto jsem, několik desetiletí po vydání, z téhle knihy jako teenager čerpal zkušenosti historické i morální. Muzika, studium, provokace, pokusy o hrdinství, kluci a holky, dvě pohlaví, nostalgické vzpomínání na lidi, kteří tu byli a nejsou. Revoluce na poslední chvíli, když už se to může, není to tak nebezpečné, a ještě je tu šance stát se hrdinou. Autor je skvělý pozorovatel a moudrý a vtipný glosátor svého okolí. To dokázal už touhle prvotinou a vydrželo mu to celý život, doma i v Kanadě. Už dávno patří mezi mé nej.
...
Ale neměl jsem chuť se někoho zmocňovat při revoluci. Vlastně jsem nikdy neměl moc chuť se někoho zmocňovat. To jen že ta wirtemberská královna byla hezká a já vždycky cítil sympatii k hezkým ženským. Jako každý. Každý k nim cítil sympatii.
...
Ale, Helenko, dyť
Ne, nemáš bejt sprostej. Jestli řekneš ještě jedno sprostý slovo, tak odejdu.
Ale prdel přeci neni tak sprostý slovo.
Já du, řekla Helena a vstala.
...
Irena mi jednou řekla, jak chodí sama se psem po lese a myslí na problémy. O literatuře a o politice a já nevím. A tenkrát jsem se v duchu styděl, že já myslím jen na holky, když jsem sám, a připadal jsem si proti ní méněcenný. Ale to bylo dávno. To bylo hrozně dávno.
100 % (1031 hodnocení je zatím na průměru 84 %).
P.S.
Jeden můj slovenský přítel mi po letech prozradil, že u nich se té české revoluci v květnu 1945 říkalo: revolúcia pri pive a suchej saláme.
Strhující svědectví o květnových dnech 1945 očima mladíka. Vyprávěno jen tak mimochodem, protože hlavní, co jelo Danymu v hlavě, byly holky. Velice zajímavý popis událostí - Němci, Rusove, legionáři, komunisti, poměry v Náchodě a napáchaná zvěrstva. Ve své době nevídaný úkaz. Pěkný jazyk. Krásné čtení.
"Mluvit se s ní nedá, jenom kecat, a to by tě otrávilo, pořád"
"Zná vždy jen jedinou ideologii, svůj vlastní sobecký zájem"
Josef Škvorecký, mistr dlouhých souvětí. Myšlenky, které rozvíjí v nekonečných větách se skvěle čtou. Jsou napsány přesně tak, jak to člověku běžně jede v hlavě. Jedno přes druhé, od tématu k jinému a zase zpět. Je super, jak se hlavní postava sama poznává a mění názory, nálady i plány. Příběh mě strhl, byl autentický a podmanivý a moje fantazie pracovala na plné obrátky. Prostě, bylo to fakt dobrý!
"Všechno mluvení a namáhavé vtipkování dělají kluci jen proto, aby nakonec mohli holku líbnout v průjezdě. Je to pravda, aspoň pokud se týče mluvení kluků s holkama."
"Tak to bylo s muzikou, bylo to blaho, možná větší než dívky, ale kde byla muzika, tam byly dívky, bylo to všechno jedno veliké blaho, asi život, asi to bylo to nejpěknější na životě."
"Bože, vždycky, sakra, vždycky se mi v životě všechno nějak zkazilo. Vždycky jsem musel někam jít, když se mi chtělo zůstat, a vždycky jsem musel zůstat, když by bylo skvělé někam jít. Do všeho mi něco vždycky přišlo. Ale to jsem byl já. Ano. Snad jsem na to doopravdy nebyl udělán, ani na lásku, ani na štěstí, ani na nic. Byl jsem udělán na to, nějak si to odžít. Nějak si to odžít a vidět to a být v tom."
"Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti."
Neznám žádnou jinou knihu, ve které by někdo dokázal zachytit blížící se konec války tak reálně a realisticky. Celý román je výpovědí v několika málo dnech a to nám umožňuje tyto dny prožívat tak jak se to ve skutečnosti mohlo opravdu odehrát. Vypravěčem příběhu je romantický snílek Danny, který díky své mladické nerozvážnosti a touze zalíbit se své lásce Irence, neváhá nasadit svůj život. Pan Škvorecký ukázal jaká válka ve skutečnosti je, hrdinové umírají a zbabělci si vyřizují své účty na potenciálně nevinných obětech. Audiokniha je neméně vydařená a načetl ji pan Otakar Brousek.
Mistrovské vyprávění, které deníkový záznam pár dnů konce války pohledem zamilovaného mladíka povyšuje na piedestal klasické české literatury. Autorovo skvělé vyjadřování, báječná čeština, která parádně vyjadřuje milostné tápání bez dnešní hrubosti a oplzlosti. Něžně do ucha jsem si při čtení pouštěl lehké jazzové skladby a bylo mi moc dobře.
Komunisty neoblíbená kniha, protože podala daleko realističtější svědectví, než jejich nesmyslný socialistický realismus. Zbabělci nejsou výpovědí doby, ale pohledu mladého člověka, který má jiné zkušenosti a svět vnímá jinak, než klasický vševědoucí vypravěč nebo už (doufejme) zralejší čtenář. Jak je v knize již několikrát zmíněno, Dannyho zajímají akorát dívky a jazz. Je tak klasickým zosobněním mládí a je tak nutné k němu přistupovat. V dnešní době už jsme na podobné (ne)hrdiny více zvyklí a jsou vlastně již zcela normální, tehdy to byla i celkem přelomová kniha.
Kniha Zbabělci má možná název v množném čísle, ale bude pro mě asi vždycky těžké vybavit si ji jako víc než výpověď jediného muže. O to těžší mi překousnout, že tím mužem je právě Danny Smiřický. Samozřejmě by bylo přesnější označovat ho slovem chlapec, protože právě jeho mladistvost je jedním z řídících motivů. Do jisté míry se tedy není čemu divit, že jeho vnitřní monology kypí vrtkavými soudy o lásce a o životních hodnotách, náhodnými myšlenkami na jazz a na kosmické dálky, spíše povrchními komentáři o ostatních lidech, a hromadou, hromadou objektivizujících, hraničně misogynských názorů na ženy. Jasně, že je to dáno tím, že jde o naivního mladistvého, že je to stylizace. Zároveň se však zamýšlím, nakolik je moje neschopnost sžít se s Dannyho vyprávěním ovlivněna tím, že mám feminističtější cítění, a že knihu čtu v jednadvacátém století, a jsem o nějakých sedm let starší, než byl Škvorecký, když knihu dopsal. Ať už je to jakkoliv, právě Dannyho přístup byl jednou z hlavních věcí, kvůli které jsem měl problém prokousat se první polovinou knihy. Částečně je to možná i tím, že mezi protagonistou a děním není žádná dynamika. Smiřický není ani zapálený odbojář, kterému jde o záchranu vlasti, není ale ani dostatečně lhostejný, natož vzdorný k takové myšlence.
Přesto jsem nakonec román dočetl s chutí. Přestal totiž být o Dannym, dal mi víc prostoru prožívat nejistotu zítřka, pocítit tragédii boje s nacisty v době, kdy bylo osvobození za rohem. Mohl jsem soucítit s Irenou, jak čekala zoufale na zprávy o Zdeňkovi. Poslední stránky mají spád odpovídající překotnému boji příhraničního městečka o život, o přetrvání, o právo na existenci. Ne zcela uzavřený konec pak ukáže Dannyho nezměněného, v podstatě nepoznamenaného událostmi, na stejném místě, kde jsme ho potkali. Je tu pocit stability uprostřed měnících se časů, a urgentnosti daleko jiných záležitostí, než je konflikt lidí a národů. A pocit, že Škvorecký nechtěl nechat historii zapomenout na Danny Smiřické světa.
Líbí se mi, že se autor nebál poukázat na špatné zacházení nejenom Němců s "nepohodlnými", ale i Čechů s Němci na konci války. Zároveň smýšlení mladého muže bylo velice zajímavým prvkem knihy. Ta lehkovážnost a jakási pomíjivost myšlenek mne udržovala v pozoru. Několik myšlenek bylo za mě velice nadčasových a věřím, že i proto nesměla být kniha po svém prvním vydání znova publikována. Celou dobu jsem se snažila přijít na to, proč tento název. Zda jsou zbabělci starší generace, která na rozdíl od mladé žádné revoluce páchat nechce a utíkala (logicky) před ozbrojenými, nebo zda jsou zbabělci právě ti mladší, kteří se pouštějí ani neví často do čeho a v případě hlavního hrdiny pouze pro přísun popularity. Občas se v knize objevil pojem hrdina, ale přišel mi v kontextu často užit spíše jako ironie. Hlavní hrdina by se zbabělcem v určitých situacích mohl stát, ale konec ukázal opak. Tedy užití názvu mi zůstává příjemným vedením polemiky, jakou roli a zda vůbec nějakou hrál. Ať tak nebo tak, kniha je vynikající!
Naprostá klasika, která ale patří k těm, které by opravdu neměly být v povinné četbě. Ačkoli je román psán z pohledu mladého klučiny, mladí ho úplně nedocení, protože asi nedokáží pojmout román jako celek. Není se co divit, že v době vzniku měl problémy s režimem, protože týden, který předcházel osvobození, zachytil Škvorecký naprosto realisticky jako jeden velký chaos, v němž je dovoleno takřka vše, nejsou rozdíly mezi dospělými a dospívajícími a naplno se ukazují ty pravé charaktery. Danny Smiřický je de facto průvodcem několika událostí, které mají menší, či větší význam a potkává se s lidmi, kteří se s důsledky války snaží vyrovnat po svém a pochopitelně odhalují své pravé povahy, rázem se objevuje mnoho kolaborantů, kteří se snaží obhájit své činy, zároveň se ale odhalují i ti, jejichž charakter byl pevný a nezlomný. Zbabělci jsou o atmosféře maloměsta těsně po válce, o nových nadějích, které visí ve vzduchu, o klukovských snech, které se málokdy splní a o hudbě, která nezná hranice a je tím, co může vytrhnout z marasmu všedních dní. Bolševikovi pochopitelně musel být román trnem v oku, protože postavy jsou až moc realistické a proti ustupujícím Němcům nebojují kvůli přesvědčení a lásce k vlasti, ale kvůli snaze získat přízeň nedosažitelné dívky, případně přikrýt svoje hříchy, navíc Rudá Armáda je tu zachycena také bez příkras. Je pravda, že z dnešního pohledu sexistických připomínek hlavního hrdiny je tu až moc a ženy se vskutku mění jen v objekt fyzického zájmu, to se ale v kontextu věku hlavního hrdiny dá asi pochopit, ačkoli rozumím tomu, že pro mnohé to může být trnem v oku. Zbabělci jsou nicméně výborným obrazem československého maloměsta v období končící války, ukázkou charakterů a svým způsobem nadčasovým románem o mladických touhách, láskách a krutém střetu s realitou. 80 %
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod literární adaptace, převyprávění
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Při studiích nám pak doktor na semináři z literatury kladl na srdce, abychom nečetli patetického Drdu a jeho Němou barikádu, ale autentické Zbabělce od Josefa Škvoreckého. Měl pravdu. Opravdovější popis posledních dnů války v Československu si umím jen stěží představit.
Těch několik dní na konci války autor popsal natolik důvěryhodně, jako by se vše odehrálo včera. Veškerý patos jde stranou a text odkrývá reálnou část lidské povahy. Namísto hrdinného boje za vlast, sebeobětování a spektakulárních přestřelek (i na ně ovšem dojde) se románové postavy nudí, chtějí si "vystřelit", avšak zase ne moc, aby náhodou nepřišly o krk. Mluví sprostě, chtějí se fotit s kvérem, aby zapůsobily na holky, bojí se, přemýšlí o životě, hrají jazz, mstí se, předvádí se a převlékají kabáty.
Závěr knihy je velmi naturální a místy až mrazivě děsivý. Celou chladnokorevnost posledních dní ještě umocňuje příjezd sovětských vojsk a okamžitý návrat do běžného života s napjatým tušením, co nastane dál.