Alžírské arabesky
Štěpán Kučera
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523120/bmid_alzirske-arabesky-650e7febdfbcf.jpg
4
8
8
Když autor pobýval v Alžíru, kde se chystal k vydání jeho román Největší lekce dona Quijota, napsal tam Alžírské arabesky. Nápaditě i zábavně v nich krouží na pomezí cestopisné reportáže, autofikce a beletrie, inspiraci našel také v orálním vypravěčství. K rozhovorům s tamními obyvateli přidává i mikropovídky a črty, písňové texty či úryvky z knih. Mozaiku spojuje téma jednoho města, v němž autor ohledává alžírskou společnost a kulturu. Představuje různá období, od pravěkých jeskynních maleb v pohoří Tassili, přes berberskou a arabskou tradici, éru osmanské a později francouzské nadvlády, až k formování alžírského „multikulturního“ národa. Spadají sem i dvě bolestné události 20. století — válka za nezávislost a válka občanská. Kučera si všímá i současných problémů: sociální a genderové nerovnosti, environmentálních otázek či vlivu náboženství, tedy témat, která rezonují také v českém prostředí. Díky pohledu zdálky zahlédneme v nečekaných souvislostech zblízka sami sebe.... celý text
Přidat komentář
Záznamy na pomezí reality a snu z autorova pobytu v Alžíru. Poetické záznamy, nečekaná setkání, překlady básní i místní anekdoty. I přes ten poetický tón občas probleskne leckdy tíživá realita současného Alžíru. Zároveň je v těch textech a situacích i něco lehkovážného a bezstarostného. Někdy se autor, zřejmě pod dojmem celkové zjitřenosti dojmů, nevyhne ani čirému pábitelství. Doporučuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Projekt Gilgameš |
| 2016 |  Jidáš byl Ufon...a jiné příběhy |
| 2021 | Největší lekce dona Quijota |
| 2006 | Tajná kronika Rychlých šípů ...a jiné příběhy |
| 2022 | Gablonz / Jablonec |
Knih o Alžírsku v češtině je jako šafránu (a z toho dost už velmi staršího data) takže jakožto žena Kabylce a matka napůl Kabylce a napůl Valacha :-D jsem tuto hned měla v hledáčku. Není to klasický cestopis, spíš útržky rozhovorů, myšlenek, sem tam i nějaká báseň, za mě moc hezké a ač nějaké informace o občanské válce v 90.letech mám tak mi to dalo i odpovědi na to, proč mnohá místa i teď v míru zůstala "zakonzervovaná" a prakticky tam třeba neuvidíte ženu kouřit cigaretu. Z vlastní zkušenosti ale musím říct, že jsem se oblékala stejně jako v Evropě a nikdy nebyl problém a za turistku byli všude rádi, ale co se týče vízové politiky, služeb či hotelů tak bohužel (nebo bohudík? Protože masová turistika taky nemusí být jen pozitivní) příliš tourist-friendly není...Zajímavostí třeba je, že autor chtěl s sebou vzít i fotografku, ale ta nedostala víza, země paradoxů prostě.