Viola Ardone

Přidat do oblíbených Koupit knihy

italská, 1974

Populární knihy

Vlak pro děti
Vlak pro děti
Nejsem jako džbán
Nejsem jako džbán

Nové komentáře u autorových knih

Nejsem jako džbán Nejsem jako džbán

„K této knize se mi komentář píše dost těžko. Přestože je to silný příběh, navíc nádherně literárně zpracovaný, napadalo mě při čtení moc věcí, které s ním až tak nesouvisely. Například kolik matek se bojí, aby jejich děti nějak nevybočovaly ze stáda, protože jejich odlišnost zasáhne celou rodinu. Vzpomínala jsem o kolika ženách vím, že od svých matek, babiček, nebo kamarádek slyšely "zvykneš si, každá si zvykne", nebo "tak to prostě je, to nezměníš", nebo "ty s tím naděláš! Já jsem to taky vydržela". Vzpomínala jsem na drobné příběhy z malé vesnice, kde jsem vyrůstala, které se odehrávaly, když jsem byla malá holka a pochopila jsem je až mnohem později. Na moje rodiče, kteří mi dali ohromnou svobodu a podporu a na to, že dodnes jsou mnohde ženy vnímány jen jako džbány. Ale nesmím zapomínat na Olive, o které ten příběh je, a které jsem moc držela palce. Nechci prozrazovat děj, takže jen říkám DOPORUČUJI“... celý text
— Atanone

Nejsem jako džbán Nejsem jako džbán

„Smutné téma, místy nepochopeno, ale kniha stojí za přečtení.“
— J&B

Vlak pro děti Vlak pro děti

„Každý z nás máme vztah se svojí matkou, s svými rodiči. A každý z těchto vztahů je něčím specifický, jiný... Těžko proto hodnotit knihu, kde je ústředním tématem právě tento vztah. Dítě posláno pryč z nějakého důvodu. Motiv mámy jasný, pro dítě nepochopitelný. Hezký střet generačních názorů... pěkně napsané.“... celý text
— TheCiko5

Vlak pro děti Vlak pro děti

„Je to silný příběh. O tom žádná. O těžkých rozhodnutích, o vině a odpuštění. Ale zpracování slabé a pro mě jaksi neuvěřitelné. Vůbec nevím jestli je to podle skutečné události. Na konci knihy chybí doslov nebo nějaká poznámka autorky. Ve vlaku, je dlouhán s brýlemi dětem představen jako Gaetano Macchiaroli a říká, že v práci se zabývá knihami a spolu s ostatními soudruhy zorganizovali tuhle krásnou akci. Děti z chudého, válkou zbídačeného jihu Itálie jsou vlakem převezeny na sever, kde se o ně postarají místní náhradní rodiny. Na wikipedii není o vlaku ani zmínka. A nějak se mi nechce věřit těm rozdílům Sever x Jih. Vím, že sever Itálie i dnes je průmyslový a bohatší než zemědělský jih. Ale tady ta prezentace severu roku 1946, dostatek a lepší jídlo, kultura, bydlení ( každé dítě má svoji postel a dokonce svůj pokoj), školství bez šikany, fyzických trestů a plno pochopení, když se ti nedaří, úplné rodiny, láska Derny, Rose a celé její rodiny k Amerigovi !? oproti jihu, kde si o tomhle všem můžou nechat leda tak zdát a hlavně ta vylíčená láska matky Antoniety.... to mi přijde trochu přehnané. Za ten konec po skoro 50 letech přidávám * I tak doporučuji“... celý text
— Doubravka1975

Nejsem jako džbán Nejsem jako džbán

„Ty jo, první a druhá část skvělá, moc se mi to líbilo a bavilo mě číst o pravidlech , o tom jak to chodilo v Itálii a kupodivu ani ta máma mi nebyla proti srsti. Takto žila byla vychovaná, udřená, o dceru měla strach, aby si nezkazila život, třeba mimomanželským dítkem, protože tehdy to žádný med teda nebyl. Měla jsem tu její mámu ráda, protože z ní byla cítit láska k dětem a zájem, ale zároveň smysl pro výchovu a povinnost, tak to podle mě má ale být. Často ten kdo má opravdu rád působí někdy jako Herodes, a ti kdo jsou na pohled láskyplně vyhlížející prýští z nich city, tak ti nejsou ve skutečnosti nic moc. Celkově dnešní trend, že se po dětech nic nechce a když jsou malé musíme vše tolerovat nevede k ničemu dobrému, dle mého. Dítě potřebuje hranice, důslednost a spousta práce než se z něj vyloupne milý společník pro okolí. Takže mě se to líbilo. Druhá část to, ale zazdila rapidně a tedy hodně velké zklamání, navíc jsem čekala hodně citátů co si napíší do sešítku a kde nic tu nic.“... celý text
— Noisette73

Přejít na knížky autora