Viktor Fischl

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Avigdor Dagan · pseudonym

česká, 1912 - 2006

Populární knihy

/ všech 47 knih
Hodinář z uličky Zvěrokruhu
Hodinář z uličky Zvěrokruhu
Strýček Bosko
Strýček Bosko
Dvorní šašci
Dvorní šašci
Zátiší s houpacím koněm
Zátiší s houpacím koněm

Nové komentáře u autorových knih

Žlutý dům Žlutý dům

„Velmi poutavé vyprávění, které nás nechá nahlédnout do života českých emigrantů, žijících v Londýně za druhé světové války a posléze i po Vítězném únoru. Je zaplněno postavami různých národností a charakterů, je zde i milostná linka, vlastně několik…Užívala jsem si krásný jazyk autora.“... celý text
— Marcik7

Všichni moji strýčkové Všichni moji strýčkové

„Nesympatické čtení. Sentimentální vzpomínání na velmi rozvětvenou židovskou rodinu je sledem místy vtipných, často však omšelých historek. Prostopášný strýček Jakub mě iritoval nejvíc. "Ten uměl žít." Prošukat celý život bez empatie k zavrženým ženským protějškům, to není "umění života", ale sobecké hajzlíkovství. Jistě, kdo by nechtěl zemřít při sexu. Ptá se ale někdo druhé zúčastněné osoby, jak ta událost nesla? Pro mnohé jistě traumatický zážitek.“... celý text
— bila.tecka

Trojpovídka o dluzích Trojpovídka o dluzích

„Trojpovídky jsou jakýmsi doplnění Dvorních šašků. Rozpracovávají motivy v Šašcích již načrtnuté a doplňují krásně Fischlovu tvorbu. V jiných jeho textech se objevuje motiv lítosti, tady je tou ústřední a hnací silou jednání dluh. Dluh ve smyslu nesplaceného závazku vůči někomu či něčemu. Šašky jsem byla před lety okouzlena, tady trochu váhám. Je to kapesní, malá knížka a námět je to herkulovský. Pozdní Fischl je pábitelem jazyka, s kterým si hraje, je to vrstevnaté, košaté. Na tom malém prostoru může téma a jazyková bohatost až zahltit, což se mi chvílemi i stalo, takže to chce opravdu věnovat knize svůj čas a klid.“... celý text
— Nifredil

Kuropění Kuropění

„Velmi milý, poetický příběh o starém venkovském lékaři. Takové čtenářské pohlazení...“
— denib

Dvorní šašci Dvorní šašci

„S Viktorem Fischlem jsem objevila úplně nový tok myšlenek, nového autora co do obsahu a sdělení. Možná jsem si ale měla nechat delší prodlevu od Písně o lítosti, abych byla lačnější a vnímavější, možná jsem měla přehnaná očekávání. Knížka je to skvělá, vlastně jí samotné není co vytknout, jen v porovnání nenabízí žádné posazení na zadek. Líbilo se mi, že V. F. pojímá život Židů i po konci války, jejich všednosti a myšlenky, způsob vzpomínání. Znatelně se opakují autorovo myšlenky a polemika, které hrály prim v Písni o lítosti: Jsme nicotní, protože nikdy nebudeme vědět vše, existuje osud a k čemu jsme předurčení?, plníme naší roli na tomto světě? V. F. se čte tak dobře, protože neplýtvá omáčkou, zbytečně a naprázdno. Na 150 stranách bylo tolik obsahu, děje a myšlenek, jako bych přečetla trojnásobek.“... celý text
— ivetka859

Přejít na knížky autora