Thornton Wilder

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1897 - 1975

Populární knihy

/ všech 7 knih
Most Svatého Ludvíka krále
Most Svatého Ludvíka krále
Osmý den
Osmý den
Březnové idy
Březnové idy
Devět měst
Devět měst

Nové komentáře u autorových knih

Most Svatého Ludvíka krále Most Svatého Ludvíka krále

„Byla jsem docela překvapena - jednak schopností autora psychologicky postihnout různé typy a charaktery, ale zejména jistou dávkou humoru a ironie, s jakými Wilder psal o peruánském životě začátku 18. století, o vazbách této kolonie s "mateřským" Španělskem, o roli místokrále, o divadelním provozu těch let atd. A udivil mne i docela svobodomyslný a výsměšný pohled na tehdejší roli katolické církve v této zaostalé a porobené zemi: "V Limě žilo cosi, co bylo zabaleno do mnoha loktů fialového brokátu, z něhož vyčuhovala veliká odulá hlava a dvojice perleťových rukou: a to byl arcibiskup. Z kulaťoučkých masíček vyhlížela dvojice černých očí, plných špatné nálady, laskavosti a chytrosti. Zvídavá vroucí duše byla uvězněna v této spoustě tuku, ale protože si nikdy nedovedla odepřít bažanta, či husu, či každodenní nástup římských vín, byla svým vlastním krutým žalářníkem. Někdy se kajícně zahleděl do své tloušťky, ale bolest výčitek byla méně pronikavá než bolest půstu a hned v zápětí zase dumal nad tajuplným poselstvím, jenž pečeně posílala salátu. A aby se potrestal, vedl v každém jiném směru život vskutku příkladný ... Arcibiskup věděl, že většina peruánských kněží je čistá sebranka. Bylo potřebí vší jeho vybrané epikurejské výchovy, aby v této věci nic nepodnikal; opět a opět musil si opakovat své zamilované poznatky: že bezpráví a neštěstí jsou na světě stálými veličinami; že teorie pokroku je klam; že chudí, již nikdy nepoznali blahobytu, jsou bez citu pro neštěstí. Jako všichni bohatci nemohl nikdy uvěřit, že by chudí skutečně mohli trpět. Jako všichni vzdělanci byl přesvědčen, že jenom člověk sčetlý o tom ví, když je nešťasten." Nejvíce mne však zaujalo vyprávění o tom, jak se františkán bratr Juniper snažil sestavit statistický důkaz o ceně lidských životů na základě číselného obodování dobroty, zbožnosti či užitečnosti každého zkoumaného člověka, a pak: "Sčetl tato indexová čísla obětí a srovnal součet se součtem indexových čísel zachráněných: ukázalo se, že mrtví byli pětkrát lepší zachráněných. ... Roztrhal své výpočty a hodil je do vln ... Rozpor mezi vírou a skutečností je opravdu větší, než se domníváme." Hezkou knížku (vydání z roku 1930) zdobí též zajímavé ilustrace malířky Toyen - trochu naivní a ne ještě tak vybroušené, jako její pozdější tvorba, ale přesto cenné.“... celý text
— Koka

Devět měst Devět měst

„Hooodně zvláštní kniha, dlouho jsem si s ní moc nerozuměl. Pak mi připadala prostě jako sbírka povídek propojených Newportem. Až později jsem v ní začal objevovat opravdu zajímavé věci - hlavně myšlenky. A nakonec jsem si přečetl perfektní doslov od Martina Hilského a rázem bylo jasno. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Místy to bylo i na pět. Ale celkový dojem s jistým časovým odstupem je lehce přes tři, takže dávám tři. Každopádně fajn počtení, doporučuju.“... celý text
— zdennyrakky

Devět měst Devět měst

„Za mě příjemné odpočinkové čtení pro čas podzimních rýmiček.“
— blimba

Devět měst Devět měst

„Nevyhovovalo mi mixování zázračně účinkujících intrik se sladkobolnými pasážemi o životních vážnostech. Rozhodla jsem se tedy celou knihu číst jako komedii, a byl to příjemný zážitek.“... celý text
— Hanka_Bohmova

Březnové idy Březnové idy

„Román je psaný pouze formou dopisů, mezi pisatele například patří Caesar, Clodia z rodu Clodiů-Pulchrů, Kleopatra, Cicero, Catullus a další. Děj se odehrává v době před zavražděním Caesara. Část dopisů je meditativní (zvláště to platí o dopisech Caesara). Jedná se ovšem o fikci, autor si dopisy vymyslel, ač tedy mohou působit reálně, tak rozhodně nejde o pravdivý historický obraz (je to míchání fikce a historických událostí). Některé postavy v té době byly již dokonce i mrtvé – například Catullus, historickou událost neváhá autor klidně o pár let posunout. Každopádně toto je v úvodu nakonec i zdůrazněno. Celkově je to zajímavě napsané, trošku mi ty dopisy připomínaly jednotlivá dějství v divadelní hře.“... celý text
— xulij01

Přejít na knížky autora