Kassandra Montag

Nové komentáře u autorových knih

Po povodni

„Postapo, která byla spíše než na akci zaměřená psychologii postav. I když se tam pořád něco dělo, čtení moc neubíhalo a čtenáře to nenutilo otáčet stránku za stránkou, aby se dozvěděl, jak to bude dál. Větší prostor zaujímal vnitřní monolog hlavní postavy, což nebylo vyloženě špatně. Osobně bych ocenila více informací z nového světa. Takhle spíše jen na jedno přečtení.“... celý text
— Tesset

Po povodni

„Toto postapo mě hodně bavilo. Příběh byl dost pomalý, ale svět kde se lidé musí přesunout na vodu byl bezesporu zajímavý a moc se mi líbilo poznávat jednotlivé postavy a přemýšlet nad jejich rozhodnutími. Vždy si říkám, jak bych se v podobné situaci zachovala já. Jen ten konec mě dost mrzel!“... celý text
— katallinka

Po povodni

„premisa knihy je super - postapo mise po zaplaveném světě. s původem povodní, nebo přesnější chronologií záplav (šestiletá, stoletá) si ale autorka hlavu neláme. v průběhu knihy jedna z postav zmíní Lovelockovu teorii Gaii, což na vysvětlení úplně nestačí. nedozvíme se, co se třeba po zaplavení stalo s toxickým odpadem, kterého je naše planeta plná. ani co vzestup mořské hladiny udělal s klimatem. jen že na cestu do Grónska hlavní hrdinka koupí dcerce boty, a sama si později nasadí čapku. příběh tím pádem stojí, pardon me, trochu na vodě, protože na vágnost, která funguje u McCarthyho, nemá tento román dostatečnou literární kvalitu. asi nejvíc mě bavil samotný svět, v němž se dění odehrává. kombinace pirátů, výměnného obchodu a moderních věcí. vždycky, když jsem na chvilku zapomněla, že nečtu fantasy, odehrávající se ve středověku, mě moderní prvek příjemně překvapil. co mě naopak nebavilo vůbec byla hlavní hrdinka. už samotný formát vyprávění v první osobě, která vzpomíná, vytváří velkou nudu. dění se odehrává hlavně v hlavě hrdinky, která vzpomíná na chvíle v minulosti. vzpomíná. a vzpomíná. taky si vybavuje, myšlenky jí zalétávají k, vrací se, v duchu se ocitá zpátky, vzpomíná. už jsem řekla, že většinu knihy hrdinka vzpomíná? přihodí se jedna událost a šup, hned je tu vzpomínka. už někdy v půli knihy jsem na ně byla alergická. hrdinka většinou vzpomíná na chvíle, trávené se starší dcerou, kterou jí unesl manžel. vzpomíná ale taky na chvíle trávené s mladší dcerou ve chvíli, kdy s ní fyzicky je, namísto toho, aby si ní v tu chvíli opravdu byla! nevím taky, zda jsem měla coby čtenář s hlavní hrdinkou sympatizovat? poté, co se celou knihu rozčiluje, uráží, mlátí do věcí a do lidí? poté, co neváhá lhát, aby se ke starší dceři dostala, ale pak zažívá smrtelné zklamání když zjistí, že jí lhal někdo druhý? poté, co svému záměru mimo jiných lidí obětuje i valnou většinu sympatické posádky lodi Sedna? poté, co jsem musela sledovat cituprázdný milostný trojúhelník a nepovedené popisy sexu, v němž se v hrdince něco smršťuje a zase rozšiřuje? a poté, co neváhá vyslat samotnou malou holčičku na kanoi na moře u Grónska? pokud jsem si ji měla oblíbit, nepovedlo se. konec románu je docela antiklimatický. a fakt, že otec dívek neviděl tělo zesnulé starší dcery, ve mně vyvolává podezření, že to bylo celé trochu jinak, a možná se to můžeme dozvědět v dalším dílu. zda další díl je či není netuším, a pátrat po tom nebudu.“... celý text
— SynD

Po povodni

„Za mě dost zklamání. Příběh mě moc nebavil. Myslele jsem že budi číst Sci-fi, ale bylo to postapo. Připomínalo mi to jinou knihu, která mi taky nesedla.“
— Danago

Po povodni

„První třetina super, třetí třetina super a to mezi tím... No, bylo to takové klidné, ale chvílemi spíš nudné.“
— hnilda3

Přejít na knížky autora