Juliette Morillot

Nová kniha

Rudé orchideje ze Šanghaje - Juliette Morillot

V roce 1937, když bylo korejské dívce Kim Sangmi čtrnáct let, její osud se změnil. Byla unesena japonskými vojáky a s desítkami dalších korejských dívek a žen p... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Rudé orchideje ze Šanghaje

„Tohle bylo fakt těžký, první moje kniha s touto tématikou. Myslím že dlouho podobnou knihu nehodlám číst, tak silné to bylo. Všechny ty strašné věci. Někdy zapomenu jaký dokážou být lidé netvoři.“... celý text
— Marta1996

Rudé orchideje ze Šanghaje

„Těžké téma, těžké čtení! Četla jsem již více knih s touto tématikou, tato pro mne byla poněkud hůře stylisticky zpracovaná. Musela jsem se při čtení neustále soustředit, abych pochopila co mi chce překladatel říci. A taky mi při čtení neustále běželo hlavou, proboha, jak to ty dívenky, děti, mladé ženy dokázaly přežít. Až v poslední době si uvědomuji jak jsou asijské národy různé, povahou, dějinami, ale hlavně vizáží a jak málo o nich víme. Určitě doporučuji k přečtení.“... celý text
— cérka

Rudé orchideje ze Šanghaje

„Tento pravdivý příběh dá čtenáři nahlédnout, kolik utrpení a bolesti je člověk schopen přežít a nezbláznit se z toho. Hodně emotivní čtení, u kterého mi i svévolně stékaly slzy.“... celý text
— monushka

Rudé orchideje ze Šanghaje

„Jsem ve čtvrtině, těší mne, že se dosud vyprávění týká především dětství hlavní hrdinky (narozené 1923) v Japonci okupované Koreji, které nebylo zrovna příjemné, ale opravdové hrůzy jsou už za humny, protože ji Japonci již unesli a putuje do Číny. Oceňuji čtivost i autentičnost z pera francouzské novinářky a zprostředkovaný dostatečný vhled do dějin Korey a japonské okupace země i Číny. Předchozí knihy na stejné téma mi nijak zvlášť neutkvěly, ale zatím je asi brzy celkově soudit... Po nahlédnutí do dalších komentářů přičiňuji svůj úvodní raději teď, pak se mi asi už nebude chtít... Ano bylo hůř, hrůz a krutostí jen přibývalo, ovšem už se nejednalo o práci v nevěstinci, tam si své hrdinka odbyla ve svých 14-15 letech. Zadržením a odlifrováním do koncentráku v Charbinu (prakticky Mengeleho detašované pracoviště) teprve začínají hrůzy válečné a budou trvat od roku 1938 do 1945: hrdinka se zapojí do války tří armád v Číně (Japonci, Čankajšek a Mao), pomáhá komunisticky laděnému odboji, zamiluje se, aby svou lásku ztratila kvůli otestování biologické zbraně na civilistech... Nadále prchá před svým nenávistným pronásledovatelem, takže ji čeká ještě delší kolečko po pevnině i moři přes Singapur, Jávu do japonské Hirošimy. A tam ještě přežije výbuch atomovky... A život jde pořád dál, již ne tak hrůzně, ale zase s větším či menším štěstím, soukromých katastrof a ztrát potká hrdinku ještě několik. Putování po jihovýchodní Asii a zážitky válečných osmi let skoro připomínají stoletého staříka, jen se hrdinka nepohybuje v nejvyšších kruzích a je to skutečnost, a to mimořádně obludná (válečné hrůzy jsem už přeskakovala, mnohem syrovější a krutější než zážitky z nevěstince - tam do poloviny knihy byla hrdinka "jen" u dvou tří ohavných vražd a jedné hrůzné sebevraždy). "Tvářil se záhadně, chvilku váhal, jestli má mluvit anglicky, naším spikleneckým jazykem, ale nakonec zvolil japonštinu. Neblahá předzvěst pro každého, kdo zná složitost asijských jazyků. Japonština je stejně jako korejština jazyk krutý k ženám a ke slabším, neboť nesmiřitelně odráží zafixovaný obraz světa a společnosti, hierarchicky uspořádaný podle dvou spojených os: sociální a osobní pozice, věku a pohlaví. K těmto kritériím se přidává nuance, jakou přináší výběr zdvořilostních částic, které se obměňují podle atmosféry rozhovoru: oficiálního nebo uvolněného. V několika okamžicích jsem temnou magií jazyka spadla na nejnižší stupeň stylistických vztahů."“... celý text
— soukroma

Rudé orchideje ze Šanghaje

„O korejských "utěšitelkách" japonských vojáků jsem už něco četla, tahle knížka je mnohem drsnější a také poněkud divnější. Připravte se na hodně temnou knihu z válečného období, která vypráví o osudech, které musely být poznamenány krutými zážitky. Z tohoto důvodu jsem měla problém Rudé orchideje dočíst, popisovné údajně pravdivé příběhy čtenáře nešetří. Uvítala bych také trochu víc historie. Na podobné téma doporučuji podle mého názoru literárně lépe zpracované "Dcery dvouhlavého draka", které jsou čtivější a mají v sobě více světla.“... celý text
— Sidonka3

Přejít na knížky autora