Jean-Paul Dubois

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Život po francouzsku

To nemyslíte vážně, pane Tanner

Na světě žijeme každý jinak

Ako ľudia žijú

Nové komentáře u autorových knih

Život po francouzsku

„Hlavní hrdina, Paul Blick, obyčejný Francouz, který vyrůstal ve stínu svého zemřelého bratra. Sledujeme jeho život od dětství, přes bouřlivé mládí, až po dospělost. Přemýšlí nad svým osudem i nad osudem své země. Tragikomické události od éry de Gaulla až po Chiraka. Po dlouhé době jsem zase sáhla po Odeonce a jako obvykle jsem moc spokojená. Příběh jednoho života podán chytře i vtipně, a to vše na pozadí světové a francouzské historie. Je to psáno tak poutavě a důvěryhodně, až bych uvěřila, že čtu o skutečném životě skutečného Paula Blicka. Je tu hodně informací o francouzské historii a politice, je fajn, když o ní máte alespoň nějaké povědomí, ale na druhou stranu se dozvíte spoustu nového, a to mám u knížek ráda, když se u nich můžu i vzdělávat. Kromě toho je to zajímavý rodinný příběh, spousta lidských osudů a nechybí tu ani moudré a krásné myšlenky. Tato kniha vás rozesměje, zhnusí, dojme i vzdělá. Je tu od každého něco. Autorův styl mě moc bavil, někdy dokázal popsat banální situace až teatrálně na několik stran, třeba takovou návštěvu u zubaře. Celý příběh zrál jako francouzské víno. Ze začátku mě úplně nenadchl, ale čím dál jsem se „propíjela“, tím více lahodil mým chuťovým pohárkům.“... celý text
— eva3992

Na světě žijeme každý jinak

„I mé druhé setkání s tvorbou francouzského spisovatele Jeana-Paula Duboise (*1950) se velmi vydařilo. S nadšením jsem přečetl jeho výborný román Život po francouzsku (2004, č. 2006 a 2020), za který dostal cenu Femina, nyní se mi stejně tak líbil jeho román Na světě žijeme každý jinak (2019, č. 2020), oceněný Goncourtovou cenou. Od autora vyšel u nás ještě humoristický román To nemyslíte vážně, pane Tanner (2006, č. 2014), ale ten mě neláká. Že "na světě žijeme každý jinak", dokládá Dubois ve čtivém, nepříliš rozsáhlém díle na příkladu několika velmi zajímavých postav kolem vypravěče Paula, který si odpykává dvouletý trest za napadení v montrealském vězení. Celu sdílí s hromotluckým příslušníkem Hells Angels Patrickem, před nímž mají ostatní vězni respekt a Paul se těší jeho přízni a ochraně. Patrick miluje svoji motorku, bojí se krys a trpí komickou fobií ze stříhání vlasů. Paul nám postupně odhaluje svůj život od dětství až po událost, která ho přivedla do vězení, a vzpomíná na své blízké, které postupně ztratil... Paulův otec je protestantský pastor původem z dánského Skagenu, který se oženil s Francouzkou Annou, která v Toulouse provozuje úspěšné kino. Po rozpadu manželství odjede otec do Kanady, kde však propadne sázkám a hráčské vášni. V Kanadě se ocitne i Paul, který pak léta pracuje jako správce velkého bytového domu v Montrealu a naváže vztah s indiánskou míšenkou Winonou, pilotkou hydroplánu. Důležitou součástí jejich života je i fenka Nouki. A samozřejmě obyvatelé bytového domu. S Paulem a jeho blízkými zažíváme různé vzestupy a pády života, v němž nic není černé ani bílé, hluboké emoce i jemný ironický humor, chvíle štěstí i nespravedlnosti, prostě to, co život přináší a který každý žijeme jinak, někdy se setkáme a jindy se míjíme...“... celý text
— milan.valden

Život po francouzsku

„Román Život po francouzsku (Une vie française, 2004, č. 2006, 2020) francouzského spisovatele Jeana-Paula Duboise (*1950) byl oceněn Prix Femina a stal se bestsellerem; zcela právem: byla to zase jednou literární lahůdka po všech stránkách, od které jsem se nemohl málem odtrhnout. Příběh, postavy, styl, překlad, to všechno na vysoké úrovni. Autor sleduje svého hrdinu Paula Blicka po dobu více než čtyřiceti let, od dětství, kdy na konci 50. let ztratil o dva roky staršího bratra, až po první roky nového tisíciletí a druhého mandátu prezidenta Jacquese Chiraca, kdy je Paulovi přes padesát a musí se vyrovnat s nenadálými otřesy ve svém životě. Ne že by je nezažil už předtím – bratr mu chybí celý život –, ale teď, kdy si začne užívat roli dědečka a je hmotně zabezpečen, by takové otřesy už nečekal... Dubois román člení podle funkčních období pěti francouzských prezidentů (de Gaulle, Pompidou, Giscard d'Estaing, Mitterand, Chirac), k nimž je levicově zaměřený vypravěč Paul nebývale kritický, jako ostatně k celé politice, ať je levicová, pravicová nebo liberální. Vedle tragických momentů a běžných životních situací nebo menších či větších pohrom má v románu silné místo také ironie až sarkasmus, stejně jako nadhled, s nímž Paul o svém životě v Toulouse a o Francii vypráví. Byl sportovním novinářem, pak fotografem, který vydělal jmění na dvou úspěšných knihách o stromech; oženil se s podnikatelkou a sám se v domácnosti staral o dvě děti. Měl rodiče, přátele, milenky i svoji samotu a odtržení od reality, do níž ho prudce vrátí náhlá nutnost opět pracovat a znovu najít vztah k odcizeným dětem. Podnikání jeho ženy zažije krach a ani o jeho fotografie už není zájem... Autor citlivě popisuje proměny doby i hrdinova života až k období, kdy, jak si povzdechne Paulův tchán, "...já na tomhle světě už ničemu nerozumím. Zdá se mi, že někdo změnil pravidla hry, aniž nás předem varoval." Vyprázdněnost dlouholetých manželství různých postav kolem Paula i jeho samého, kolotoč nevěr, soužení a chvilek štěstí. Hodně sexu a hledání místa v životě. Trochu to upomene na Michela Houellebecqa a ještě víc na americké autory, na Johna Updika, Philipa Rotha či Johna Irvinga... Ještě si chci přečíst autorův román Na světě žijeme každý jinak (2019), za který získal Goncourtovu cenu. Přeložila Alexandra Pflimpflová, vydal Odeon, 2020 (2. vydání).“... celý text
— milan.valden

Na světě žijeme každý jinak

„Kniha se mi líbila a byl to příjemný zážitek. Souhlasil bych celkově s hodnocením čtenářky Audrina, neboť i i mě překvapilo nízké hodnocení. Možná jsem si svá očekávání nenechal kazit tím, že bych věděl nebo zjišťoval, že autor získal Goncourtovu cenu. Tu ostatně, jak jsem pochopil z doslovu, získal za své dílo, nikoli jen za tuto knihu. V závěru mi přišlo, že autor popletl cesty a letiště - myslel jsem si, že hrdina pojede do Dánska z Osla, nikoli, že přiletí na letiště do Kodaně... Všiml si toho někdo?“... celý text
— bob0985

Na světě žijeme každý jinak

„22/2022 Milá kniha s poněkud plytkým až patetickým vyzněním. Goncourtovu cenu nechápu.“
— Hellboy

Přejít na knížky autora