Jan Kholl

česká, 1976

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Pusťte světlo do tmavého večera - Jan Kholl

Motýlí křídlo umí způsobit uragán. A co teprve společný víkend na chatě? Třicetiletá Valérie je nervově labilní, polyká tabletky na uklidnění a utvrzuje se ... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Pusťte světlo do tmavého večera

„Je to dobře napsané a dobře se to čte, obecně jde říct, že jde o kvalitní dílo. Mě osobně ale zklamalo a vlastně naštvalo. Všechny čtyři postavy mi byly vysloveně nesympatické a vztahy mezi nimi nesmyslné, povrchní, bez špetky lásky a lidské blízkosti. Dalo by se říct, že takový je prostě život - a ano, kniha velmi dobře vykresluje typ lidí a typ života, který je pravděpodobně dost častý. K čemu mi je číst o takové lidské marnosti? Poslední věta zní ,,tuhle debatu v životě povedou ještě mockrát" - postavy se nikam neposunou a touží po něčem, co asi ani nevědí, proč vlastně chtějí Svým způsobem mi to připomínalo Špačkovy povídky Čistý, skromný život (též od Hostu), kde postavy vedou také docela obyčejné a ,,bezvýznamné" životy - v tomto případě jsem se ale na ně dokázala naladit, soucítit s nimi, ačkoli šlo jen o krátké povídky, nikoli celý román, prožívat s nimi jejich čisté, skromné životy. Přišlo mi to opravdovější, procítěnější - postavy něco cítily a já to cítila s nimi. A je tam nějaká pointa. V Pusťte světlo... se mi zdálo, že postavy necítí a nežijí, a dostane se nám takové okénko, kterým se díváme, jak přežívají, kniha skončí a oni asi tímhle způsobem přežívají dál... Při čtení jsem si vzpomněla ještě na jeden román, který mi námětem přišel podobný, a oslovil mě víc - U jezera, kde se také na jedné chatě schází na víkend rodina, a je zde hlubší sonda do jejich problémů a vzájemných vztahů Co jsem ale na Pusťte světlo do tmavého večera rozhodně uvítala, bylo, že ji napsal muž. Je to znát a těší mě, že ,,příběhy o vztazích", které čtu úplně nejraději, píší i muži! Díky“... celý text
— Kniznicerv

---

Pusťte světlo do tmavého večera

„A to se povedlo. Hodně se to povedlo. Povedlo se to možná ještě víc, než by jeden u mnohokrát obehrané písničky o tom, kterak rozbití lidé hledají štestí a možná že ho najdou, možná ale taky ne, čekal. Je to obrovsky čtivý, za nápad s názvem klobouk dolů. Vlastně perfektní ženskej román v tom nejlepším slova smyslu, akorát že psanej chlapem.“... celý text
— Aleš.R

---

Pusťte světlo do tmavého večera

„„Pusťte světlo do tmavého večera“ je opravdu pozoruhodná kniha plná vztahových problémů, strastí a otázek. Do samotného čtení jsem se pustila bez jakýchkoliv předsudků a těšila jsem se, jak mě kniha překvapí. A musím se přiznat, že mě překvapila velmi. Obecně mám ráda syrovější čtení, které ukazuje tu tvrdou realitu. A přesně toho jsem se v této knize dočkala. Drsné osudy, problémové vztahy a taky načasování osudu. Pecka. Pokud přemýšlíte nad čtením, tak neváhejte ani chvilku a knihu si přečtěte. Za mě je to opravdu velmi povedený příběh.“... celý text
— Jane2016

---

---

Tajný život domorodců

„Bilancování 43tníka o životě poté, co jemu a jeho manželce vyletí jejich dospělá dcera z hnízda... ...aneb 200 stránek o tom, jak hl. hrdina s krizí středního věku chlastá a slintá nad každou, která se okolo něj ochomejtne a usměje se na něj. A je jedno, jestli v Číně nebo Praze. A Kristýna, vypočítává ku*va jak poleno, která se k hl. hrdinovi chová jak ke kusu hadru na podlahu a ten si to nechává líbit, hlavně když mu nakonec dá. Jen aby ho měl někdo rád. To všechno proložené vzpomínkami na dceřino dětství. A občas nějakou sakra pravdivou filozofickou myšlenkou... "Štěstěna je relativní pojem, štěstěna je každé nové probuzení, v klidu dojedená snídaně, cesta do práce bez karambolu a samozřejmě šťastná rodinka..." Mimochodem, autorova fascinace kozama byla neskutečná, nebylo kapitoly, aby si čtenář nepřečetl o míhajících se prsou, prsou připomínajících dva lívance, o pohupujících se ňadrech, o kulatých ňadrech nebo třeba o ostrých hrotech bradavek Číňanek.“... celý text
— Mychaela

---

Pusťte světlo do tmavého večera

„Musím se přiznat, že už se mi dlouho u žádné knihy nestalo, že jsem se tak začetla, až jsem ztratila pojem o čase. Stalo se mi to ale právě včera, kdy jsem dočítala novinku od Jana Kholla Pusťte světlo do tmavého večera. Musím se přiznat, že předešlou autorovu knihu jsem nečetla, ale už teď stoprocentně vím, že to napravím. Hlavními postavami jsou dvě ženy, sestry a dva muži. Celá kniha je vlastně o jejich vzájemných vztazích, které se různě protínají a rozcházejí. Začátek i konec děje se odehrává na chatě jednoho z hlavních hrdinů. Ale to co se děje v průběhu, je opravdu čtenářský orgasmus V příběhu je opravdu všechno, co mohou lidé prožívat a člověk si především uvědomí, jak je hrozně důležité načasování, ať už různých životních rozhodnutí, tak i setkání a vztahů s lidmi. Vše je asi řízeno osudem a člověk se jeden den zachová jinak než den druhý. Všechny čtyři postavy byly něčím ujeté, ale tak nějak uvěřitelně, aneb kdo z nás je úplně normální. To, že knihu napsal muž bylo zřetelné zvláště v částech o nevěře a v popisech sexuálních scén. A nemyslím to nijak špatně, bavilo mě to víc než od ženských autorek. Konec příběhu je tak hezky otevřený a vlastně může dopadnout jakkoli. Kniha je opravdu skvělá, čtivá a taková jiná. Nečekala jsem, že mě až tak příjemně překvapí.“... celý text
— adlen

Žánry autora

Romány Literatura česká

Štítky z knih

nevěra psychologické romány osamělost mezilidské vztahy české romány

Kholl je 0x v oblíbených.